Květen byl pořádně intenzivní měsíc. Samozřejmě tou nejlepší akcí měsíce byl Con Morhen 2026. Co měsíce – vždycky říkám, že jde o nejlepší akci roku. Čtyři dny, a tolik zážitků, že vlastně nevím, co vyprávět dřív. Hodně se pilo, hodně se smálo a tancovalo. Každý večer jsem nabíhala pod pódium a kamarádi, s nimiž jsem nebyla domluvená, že se potkáme, říkali, že o mně věděli jen díky tomu, jak často jsem se objevovala při koncertech na velké obrazovce. Kvůli chladnějšímu počasí jsem na sobě nakonec v sobotu neměla kostým Lady of the Wood, ale naštěstí jsem s sebou měla náhradní kostým Yennefer. Výhoda těchto šatů je, že když mám nyní obarvené vlasy na černo, nemusím ani nosit paruku. A zjistila jsem, že mi neprospívá ani alkohol, ani abstinence. Ve čtvrtek jsem pila a druhý den ráno mi bylo zle. V pátek jsem nepila a v sobotu mi bylo tak zle, že jsem dopoledne prospala zabalená do pláště pod hlavní stageí. To jest asi můj největší poznatek z Con Morhenu – kromě toho, že miluju svoje kamarády a za nic na světě bych nevyměnila ty čtyři prožité dny. Jako suvenýry jsem si přivezla věneček od Stínovíly, čelenku s růžovými růžky a spicy printík krále Eredina z Divokého honu. Spokojenost! Jen je po takových akcích vždycky hrozně těžké vrátit se zpět do obyčejného světa. Naštěstí stačí počkat pár měsíců a budou Písky Offieru.
Hned další týden následoval Svět knihy, kde jsem brigádničila, tudíž nemám tolik zajímavých zážitků jako běžní návštěvníci. Celý veletrh jsem strávila zalezlá v Sále Káji Saudka v Hale Z, což byl sál s komiksovým programem. Byla jsem tam pro účinkující i diváky, starala se o to, aby bylo vše připravené a uklizené a správně fungovalo. Čtyři dny s komiksovým programem ve mně probudily obrovskou touhu pustit se do čtení komiksů, takže není divu, že jsem si přivezla především komiksové knížky a za květen dva komiksy přečetla. V „mém“ sále má každoročně nejčastěji program nakladatelství Crew a následně nechávají mě a mé brigádnice vybrat si na stánku knihu jako odměnu za čtyřdenní výpomoc. Já jsem si pro krásný umělecký styl letos vybrala komiks Alisik od Huberta Rufledta a Helgy Polzin.
Knihy o Alisik tvoří čtyřdílnou sérii s díly pojmenovanými podle ročních období. Alisik s podtitulem Podzim už jsem přečetla. Vypráví samozřejmě o dívce jménem Alisik, jenž se zničehonic probudí mrtvá na hřbitově, kde má čekat, zda půjde po smrti do říše světla, nebo do říše temnoty. A zatímco jejímu hřbitovu hrozí zkáza, Alisik se zamiluje… Strašně moc se mi líbily příběh, ilustrace i poetické myšlenky, a nutně potřebuji další díly! I druhou komiksovou knihu, kterou jsem si odnesla, jsem dostala od účinkujících. Je to velká sbírka komiksů od pánů Petra Konupčíka a Lubomíra Hlavsy nazvaná Art Conhall. Velmi mě potěšila, protože přednáška pánů byla tak zajímavá, že jsem si během ní zatoužila knihu koupit.
Předposlední den Světa knihy jsem díky brigádnici, která se se mnou vystřídala na sále během programu, stihla sobotní piknik pro blogery pořádaný nakladatelstvím Booklab. Byl opravdu luxusní! Kromě spousty dobrého jídla jsem mohla zase strávit čas se svými kamarádkami blogerkami, s nimiž jezdím na booklabovské akce nejčastěji. Stala se z nás moc dobrá parta. A jako třešničku na dortu jsme dostaly novinku od Laury Thalassy Očarovaná, která oficiálně vychází až 22. června. Během Světa knihy byla na stánku Slovartu a Booklabu přednostně k zakoupení spolu s plátěnou taškou s citátem z knihy a vějířem s můrou. Na pikniku pro nás byly i další dárečky – spousta krásně zabalených knih s malinkou nápovědou v podobě větičky, která vystihovala děj. S Ester z profilu es.and.books jsme věděly, že pro nás Jana z Booklabu má i nějaké knihy ze světa Formule 1. Jsme velké fanynky, často koukáme na závody a u toho si píšeme, a Jana to o nás ví. Moc jsme se snažily najít ty, po kterých jsme nejvíce toužily. Povedlo se – já odešla kromě Očarované ještě s životopisem Maxe Verstappena, Ester s životopisnou novinkou Život v pitlane od Caluma Nicholase, bývalého mechanika týmu Red Bull v době jeho největší dominance. Musím moc a moc poděkovat Janě Kaizrové z Booklabu, která se o nás blogerky úžasně stará. Kromě toho, že pro nás pořádá skvělé akce, na nás na rozdíl od jiných nakladatelství vůbec netlačí s přehnaně pozitivním hodnocením a je naprosto v pohodě s tím, když do recenze napíšeme, že se nám tahle knížka zrovna vůbec nelíbila. Což vskutku není samozřejmost.
Za květen jsem tedy přečetla 5 knih, což je dohromady 1 086 stran. První přečtenou knihou byl osmnáctý případ Kim Stoneové, Hrozivá věštba od Angely Marsonsové. Měla jsem ji doma od Vánoc a asi bych se do ní ještě nepouštěla, kdyby nám už prvního července neměl vycházet devatenáctý díl. A… Hrozivá věštba mě nijak neuchvátila. Nešlo o špatnou knihu, stále v sobě měla výborné prvky, ale vysoké kvalitě posledních zhruba pěti nejnovějších dílů ze série nedostála. Více se rozepíši v recenzi.
Pak jsem se pustila do Sladkobolu od Hattie Williamsové, románu, který mi přišel na recenzi z nakladatelství Host. Prokousávala jsem se jím poměrně dlouho, ale moc mě bavil. Vypráví o Charlie, mladé PR asistentce v nakladatelství. Charlie si v minulosti prošla ztrátou matky, depresemi a úzkostmi, nemá dobré zázemí a je velice nestabilní. Ale jedno se jí drží už dlouho. Láska k Richardovi Averlingovi, autorovi jejího nakladatelství, jehož knihy jí kdysi pomohly překonat těžké období. Richardovi právě vychází nová kniha, a tak se s ním Charlie setká. Přeskočí mezi nimi jiskra a začne tajný milenecký poměr. Je to strašně špatně – Richard je ženatý a starý asi jako Charliein otec, a Charlie by navíc přišla o práci, kdyby se jejich poměr provalil. Hlavní hrdinka dobře ví, že to nedopadne dobře. Ale také čím dál více tuší, že až její vztah s Richardem skončí, navždy ji to poznamená. Jak spolu tráví čím dál více času, Charlie je v případě konce vztahu rozhodnuta spáchat sebevraždu. Má na očích růžové brýle a nevidí, že Richard se k ní vůbec nechová hezky a využívá ji. Marně ji o tom přesvědčují přátelé.
Může tohle vůbec skončit dobře? To byla myšlenka, která mě nutila číst dál. Bavilo mě prostředí nakladatelství, Charlieina výborně napsaná nestabilní povaha, svobodomyslnost a tak silné a vystihující vnitřní pochody, že nepochybuji, že se autorka inspirovala ve svých prožitcích. Do Sladkobolu jsem se pouštěla, protože mi tématikou připomínala Mou temnou Vanessu od Kate Elizabeth Russellové, která mě naprosto dostala. Sladkobol byl slabší, bylo tu na mě až moc popisných vsuvek o tom, co Charlie s Richardem podnikali za procházky, co si vařili k večeři, kdo z nich uvařil… Ale posledních zhruba sedmdesát stran bylo tak nabitých akcí a emocemi, že jsem dočítala spokojená. Recenze bude brzy!
Následně jsem si ke čtení vzala Tvůj dotek mi utek… od Adély Víty. Je to autorčina druhá sbírka básní, která se věnuje její snaze vyhnout se relapsu, srovnávání se s rozchodem a objevování sebe. Jde o nesmírně upřímné a autentické dílo, které mi pomohlo se nádherně vyplakat.
Před časem jsem dohrála prequel k Life is strange, Before the storm. I proto jsem celý květen jsem příšerný Life is strange absťák. A tak jsem přečetla první díl anglické komiksové série, která navazuje na události her – Life is strange: Dust. Přestože se mi strašně líbilo zpracování obou možných konců Life is strange a dovysvětlení některých vztahů a skutečností z her, bylo to na mě strašně uplakané. „Ach, Chloe, omlouvám se ti!“ „Já tě nesnáším, Max… ne, vlastně se ti omlouvám. Miluji tě, Max!“ A tak to šlo pořád dokola. Avšak do dalších dílů se samozřejmě pustím.
Konečně jsem se rozhodla se svým absťákem něco dělat a koupila si Life is strange 2. Zase budu mít co hrát, hurá! Ale kromě toho jsem začala hrát Clair Obscure: Expedition 33 a The Elder Scrolls V: Skyrim. Až dohraju Clair Obscure, budu dělat asi miliardu cosplayů. Zatím jsem odehrála jen prolog, ale strašně se mi líbí svět, grafika, postavy i mechanika hry. A do Skyrimu… do Skyrimu jsem se zamilovala. Oproti Clair Obscure (nebo třeba Zaklínači) mě až překvapilo, jak strašně jednoduchá hra to je. Poprvé v životě mi přijdou combaty jednoduché. Když jsem se o tom bavila se svým nejlepším kamarádem, nezapomněl zmínit, že to není proto, že by byl Skyrim lepší než Zaklínač, ale „protože stojíš za h*vn*“. Jak často říká, rýt do mě a dělat si ze mě legraci je náplň jeho role v mém životě. A má pravdu.
V září budou Písky Offieru, „letní“ akce Con Morhenu. A na to potřebuju úplně nové kostýmy. Čeká mě spousta šití, ale než mi přijdou objednané látky, konečně jsem se pustila do cosplaye Isarell ze série Zlaté Grai od Kristiny M. Waagnerové. Konkrétně do její podoby z obálky druhého dílu, Doteku Viatáru. A že bylo na čase – v červnu mě čeká focení, kam se mi povedlo nacpat i focení Isarell. Především se ale bude fotit můj cosplay Elain, do níž jsem se v květnu převtělila i proto, abych natočila pár videí na Instagram. A povedlo se mi sehnat úžasného fotografa – Matěje vystupujícího na Instagramu jako matt_does_cosplay. Jeho art style je naprosto dokonalý nejen obecně, ale hlavně pro Elain. Jestli někdo nafotí moji Elain úplně perfektně, pak je to Matěj.
Květnové přírůstky tvoří čtyři knihy. Jako první finální podoba Šepotu za zdmi Painswick Court od Julie Klassenové, která mi přišla z nakladatelství i527.cz. Painswick Court už jsem četla ještě před vydáním jako e-knihu a recenzi zveřejnila v průběhu května. Z nakladatelství Host mi pak přišel nový heavy contemporary román od Evy a Kláry Pospíšilových, Eli, v němž se objevuje i téma závislosti na drogách, což je téma, které si nikdy nenechám ujít.
Další dvě knihy jsem si kupovala sama. Óda na život od Giselle Pelicotové vypráví o tom, jak se tato dnes dvaasedmdesátiletá Francouzka vyrovnala s událostmi odhalenými před čtyřmi lety. Giselle je totiž hlavní obětí v případu, který otřásl Francií. Její manžel ji roky drogoval a skrze černý trh nabízel na znásilňování cizím mužům. Pouze pro své potěšení. Svou ženu si u toho nahrával a pak se postaral, aby o ničem nevěděla. Giselle mezitím kvůli pravidelnému uspávání za pomocí drog a léků trpěla zdravotními problémy a roky od lékařů slýchala, že jí nic není a jen si své trable vymýšlí.
Jednoho dne ale byla předvolána na policii, kde jí sdělili, co vše jí manžel roky dělá a ona o tom vůbec nemá tušení. Giselle se nezhroutila. Nechala soudní jednání otevřené pro veřejnost. Nestyděla se a každý den před soud dorazila s odhalenou tváří a bez hanby. Rozhodla se, že nebude žít navždy jako oběť, nevzdala se a naučila se žít dál. A Óda na život je její zpověd. Gisellin příběh se mě velice dotkl. Případ jsem denně sledovala a neustále se snažila najít nové informace. Nemohu se dočkat, až si tuhle knihu přečtu.
Poslední novou knihou měsíce května je nová lore kniha ze světa Arcane – Ambessa, Vyvolena vlkem od C. L. Clarka. Už jsem ze světa Arcane přečetla knihu Zničení, která se mi moc líbila. A Ambessa má navíc nádherné grafické zpracování. Mapu, předsádky, vzhled knihy pod přebalem… A na přebalu je z druhé strany ilustrace tapisérie Ambessina rodu! Luxusní. Přestože postavu Ambessy jsem v Arcane nesnášela, a ani v League of Legends ji nemusím, minimálně se mi touhle knihou bude krásně kochat.
Když už tu dnes byla tolikrát řeč o Zaklínači, měli jsme výročí! Konkrétně jedenácti let od vydání Zaklínače 3: Divoký hon. Postovala jsem proto fotky Yennefer s energy drinkem Monster z loňského focení. Strašně jsem se těšila, až budu moci tyhle legrační fotky jednou použít, a konečně přišel jejich čas.
Momentálně mám rozečtený druhý díl Faeské trilogie od Saary El-Arifi, Pouto prokletí (mám ho na recenzi z Booklabu). Jsem na začátku, ale kniha se mi líbí zrovna tolik jako první díl. Možná ještě více! A stále poslouchám audioknihu Vraždím vrahy od S. T. Ashmanové. Příběh vypráví o sociopatické klavíristce, která necítí vůbec žádné emoce. Pouze touhu po spravedlnosti. A tak vraždí nedopadnuté sériové vrahy. Moc mě poslech baví, kniha má atmosféru Dextera v sukních a je to báječně namluvené dílo.
Dnes jsem stihla sepsat opravdu pouze stručné shrnutí. Spoustu jsem toho vynechala, ale shon konce školního roku si na mě vybral svou daň. Ozvu se zase za měsíc – kdy už konečně budou letní prázdniny!