Desátého května vyšel v nakladatelství i527.cz nový román Julie Klassenové. Jmenuje se Šepot za zdmi Painswick Court a já jsem měla v rámci spolupráce s nakladatelstvím možnost si jej přečíst v předstihu. Od Julie Klassenové jsem už četla Tichou guvernantku a Apatykářovu dceru. Musím se přiznat, že přestože se mi obě dvě moc líbily, Šepot za zdmi Painswick Court mi učaroval úplně jinak. Něčím pro autorku zcela netypickým.
Anne Lovedayové je už sedmadvacet a stále ještě si nenašla ženicha. Důvod je prostý – Anne po ženichovi vůbec netouží. Po smrti Anneiny maminky se její otec znovu oženil a nevlastní matka už stihla provdat její starší sestru Fanny. A to do manželství, kde Fanny není vůbec spokojená a trápí se. Anne si proto usmyslela, že se nevdá, pokud to nebude z lásky. Dobře však ví, že ve svém věku už si nemůže ženichy vybírat a že by se vdala z lásky je vysoce nepravděpodobné. Je však smířená s tím, že zůstane svobodná a bude nadále pomáhat svému otci, lékaři, s jeho praxí Je připravena prožít smysluplný a užitečný život, byť bez muže. Když otci asistovala při všemožných případech, nabrala tolik zkušeností, že by se hned mohla sama stát lékařkou. Kéž by se jen nepsal rok 1821, kdy je něco takového pro ženu nemožné… Ovšem Anne už roky postrádá při lékařských úkonech sebevědomí, konkrétně od smrti maminky. Když se situace u nich doma vyhrotí a Anneina neodbytná nevlastní matka začne na vdavky ještě více tlačit, využije Anne nabídky staré přítelkyně své matky, aby přijela na návštěvu do Painswicku. Malého městečka, kde až do své smrti žili její prarodiče a Anne zde i s Fanny prožila mnoho šťastných letních měsíců. Jenže návštěva Painswicku rozhodně nebude klidnou společenskou událostí. Anne přijme práci ošetřovatelky stařičké lady Celie žijící s rodinou ve velkém domě zvaném Painswick Court, kde už se delší dobu děje něco nekalého. Teď už však jde i o život. Tajemství, komplikované rodinné vztahy, přetrhané vazby a morální dilemata – to je Šepot za zdmi Painswick Court.
O několik okamžiků později se Anne se sestrou vydaly na cestu zpět do Painswicku po téměř tříleté nepřítomnosti. Painswick, místo devadesáti devíti tisů a ještě více vzpomínek. Místo, kde kdysi žili jejich blízcí… a kde stále bydlelo několik přítel a jeden nepřítel.
Šepot za zdmi Painswick Court je o poznání komornější než autorčiny předchozí knihy. Už od prvních kapitol je román vyprávěn ze třetí osoby (v obou předchozích knížkách autorka nabízela dramatické prology z první osoby) a začíná celkem poklidně. Odehrává se během poměrně krátkého časového úseku ve skvěle vykresleném prostředí a nabízí nám možnost poznat důkladně obyvatele Painswicku i Painswick Courtu, zorientovat se v okolí a začít se cítit jako doma. Městečko Painswick i Painswick Court jsou mimochodem reálná místa, kam se dodneška dá vyrazit na výlet.
Už v Tiché guvernantce a Apatykářově dceři autorka nabízela nevšední zápletky, velkou historickou autenticitu a krásné romantické linky. Tentokrát do děje k romantice jako od Jane Austenové přidala ještě koktejl klasické detektivky ve stylu Agathy Christie, gotickou náladu sester Brontëových a morální dilemata a tajemství jako od Thomase Hardyho. Vznikl tak jedinečný román, jehož atmosféra se nedá popsat jinak než takhle dlouhou větou. Nabízí to nejlepší z děl velikánů klasické literatury, ale nebojí se ani pokrokových postav a úhlů pohledu. Právě těmito originálními prvky si mě Šepot za zdmi Painswick Court získal ještě více než doteď Tichá guvernantka s Apatykářovou dcerou.
Její nevlastní matka se rozčílila. „Ty a tvoje sestra! Jste odhodlané být nešťastné, protože vám život nedal přesně to, co jste chtěly, a přitom ignorujete to, co by vám mohlo přinést skutečné naplnění. Ne, ženy nemohou být lékařkami. A ano, pan Dalby si vzal někoho jiného. Opravdu si myslíte, že existuje jen jedna cesta ke štěstí? Bůh je větší a život je složitější než to. Ztrácíš tolik času touhou po tom, co nemůžeš mít, že ti unikají – a dokonce se jim vysmíváš – jiné skvělé příležitosti, které máš přímo před nosem.“
Stejně jako v Apatykářově dceři, i sem autorka vepsala promyšlenou romantickou zápletku. Dokonce hned několik! Ta hlavní se samozřejmě týká Anne, která je rozpolcená mezi svými zásadami a poutem, které se vytvořilo mezi ní a hlavním mužským hrdinou. Dlouhou dobu jsem netušila, kdo bude objektem jejího zájmu a touhy, protože možností bylo více a romantická linka je postavená na vzájemném poznávání se a prohlubování vztahu. Čtení tak bylo uvěřitelné a mohla jsem přímo cítit pomalu vznikající chemii. Vedlejší dějové linky pak nabízí i lásku nešťastnou, lásku poznamenanou lží a samozřejmě lásku mateřskou a přátelskou. Julie Klassenová je odbornice na popisy nejrůznějších podob lásky, které klidně mohou všechny být tak intenzivní a pro jedince zásadní, jako láska mezi mužem a ženou. Kromě děje okolo Anne mě nejvíce zaujal příběh její sestry Fanny, která se sice vdala za muže, který ji zbožňuje, ale její srdce patří jinému muži z její minulosti. Přestože Fanny nehraje v Šepotu za zdmi Painswick Court tak velkou roli, těšila jsem se na každou zmínku o ní. A přestože nešlo o tak důležitou zápletku, autorka ji krásně uzavřela.
Pomalu prozkoumala okolí, zvedla pohled a tam, za vysokou kamennou zdí, se tyčil sousední Painswick Court s kamennou břidlicovou střechou a vysokými komíny, které se jako rozhněvané ruce tyčily k nebi. Sledoval ji někdo z jednoho z oken v horním patře? Nebo byla příčinou jejího neklidu samotná blízkost starého domu, o kterém se říkalo, že je strašidelný? Zachvěla se a po těle jí naskočila husí kůže.
Jak už jsem zmínila, knížka vyšla desátého května, což byl Den matek. A šťastnou náhodou je zrovna v Šepotu za zdmi Painswick Court vztahů matek a dětí požehnaně. Ať už je to vztah mezi Anne a její zesnulou maminkou, Anne a její nevlastní matkou, lady Celií a její dcerou Katherine nebo silné pouto mezi Anne a přítelkyní její matky, slečnou Lotty, žádný z nich není úplně jednoduchý. Jsou ale realistické a dá se do nich krásně vcítit. A nejde jen o lásku a sváry mezi ženami, mateřské postavy mají ve svých životech i různí hrdinové z Painswick Courtu.Avšak pokud mají všechna tato pouta něco společného, pak to, že jakékoliv problémy mezi těmito osobami jsou, stejně se mají v srdci rádi. Maminku (nebo mateřskou postavu) máme v životě zkrátka jen jednu.
Stejně jako nejrůznější podoby lásky se autorce povedlo zachytit mnoho emocí. Šepot za zdmi Painswick Court je romantický, napínavý, dramatický, tajemný, povzbuzující i inspirující. Jeho nejsilnější myšlenka podle mého názoru spočívá v tom, že i když nám život nedá přesně to co chceme, často nám nabídne jiný scénář, s nímž můžeme žít stejně tak spokojeně, jako v tom svém vysněném. Autorka umí také vdechnout svým postavám neobyčejnou lidskost. Činí je opravdovými, uvěřitelnými, nedokonalými. Hlavní hrdinku Anne jsem si i díky tomu zamilovala. Soucítí s druhými, je empatická a velice inteligentní, ale také bojácná, nesebevědomá a navíc zakoukaná. Přestože si slíbila, že se nikdy nevdá! Není to žádná superžena, jen běžná bytost své doby. A přesto tuze pokroková a po pokroku toužící.
Anne se stáhla do svého malého pokojíku, částečně otupělá, částečně zmatená. Mýlila se? Způsobovalo její rostoucí podezření, že viděla a cítila věci, které tam nebyly? Nebo byl někdo v Painswick Court vrah?
Při čtení jsem se rozplývala nad romantickými pasážemi, bála se a napětím ani nedutala. Divila jsem se finálnímu rozuzlení, protože jsem ho vůbec neuhádla, a přemýšlela, zda se autorka vážně pustí do nadpřirozených prvků. Cítila jsem celou škálu emocí, ale nejsilněji si odnáším právě pocit, že ať už mi život připraví cokoliv, Ten tam nahoře si s tím bude vědět rady. Protože právě síly mezi nebem a zemí mi tenhle životní úděl připravily. A všechno bude nakonec tak, jak to má – což na vlastní kůži okusí i Anne.
Nebála bych se knihu doporučit jako příjemné vykročení z komfortní zóny všem milovníkům klasických detektivek jako od Agathy Christie, stejně jako čtenářkám romantiky. Na své si přijdou i fanoušci klasických a gotických románů, přestože gotická atmosféra je tu pouze lehká. Ale jako milý oddech, u nějž zapomenete na své starosti, a přesto si hezky zapřemýšlíte (ať už nad tím, kdo v Painswick Courtu škodí, nebo jak byste se postavili k otázkám morálky), je Šepot za zdmi Painswick Court ideální volbou.
Cítila jeho upřený pohled na svém profilu a pak řekl: „Nejste sama, kdo se bojí selhání. Čelím tomu každý den. Je to neodmyslitelná součást toho, co děláme, toho poslání, které sdílíme.“
My… navzdory své vině a lítosti ocenila, že ji zahrnul mezi ty, kteří touží pomáhat a léčit, mezi ty, kteří mají platné poslání.
Podtrženo, sečteno: hodnotím 10/10.