Nakladatelství Host vydává už nějaký ten pátek kromě české a zahraniční beletrie a fantastiky i komiksy. A asi vás nepřekvapí, že i v tomto žánru se jim daří přinášet do Česka samé pecky. Jedním z toho nejlepšího, co Host pod značkou Komiksový Host nabízí, je jednoznačně tetralogie Kostky. Příběh napsal Kieron Gillen a nádherně jej ilustrovala Stephanie Hansová. Kostky mě původně zaujaly především proto, že jde o sérii inspirovanou tzv. role playing games, neboli RPG. V češtině se jim říká hra na hrdiny. V RPG hrajete za zvolenou postavu a doslova se jí tak stáváte. Rozhodujete za ni, postupujete scénářem podle pokynů vypravěče, a osud vaší postavy necháváte na číslech, která padnou na kostkách. Avšak je důležité zmínit, že Kostky tematiku RPG nejen obsahují, ale přímo se v jednom odehrávají.
V roce 1991 zmizelo šest puberťáků ve fantasy hře na hrdiny. Zpět se jich ale vrátilo jen pět. O několik let starší, pochroumanější a uzavřenější než předtím, ale živí. Dominic, Izzy, Chuck, Matt a Angela se naučili žít dál. V roce 2018 jim ale přijdou tajemný balíček s kostkami definujícími jejich tehdejší postavy. Dominic hrál diktátorku Ash s čtyřstěnnou kostkou. Chuck blázna s šestistěnkou. Matt byl rytíř žalu a patřila mu osmistěnná kostka. Angela byla neo, cyberpunková hackerka, a házela kostkou s deseti stěnami. A Isabelle vládla všem bohům na planetě ve tvaru dvacetistěnky pomocí dvanáctistěnné kostky. Družině je ihned jasné, že někdo chce, aby se do hry vrátili. Ale proč? Kdo jim jejich staré kostky poslal? Je snad možné, že Sol, poslední člen party hrající právě s dvacítkovou kostkou, je naživu a volá je k sobě? Družina má jasné cíle – snesou cokoliv, ale ne se postavit vlastní minulosti. A právě to je teď čeká.
Zbožňuji RPGčka. Sama je hraji a razím pravidlo, že čím delší herní session, tím lepší. Svět Kostek mě proto okamžitě nadchnul. Planeta ve tvaru dvacetistěnné kostky, neboli K20? Geniální! Navíc Kostky samotné jsou prezentovány jako taková gotická odrůda filmu Jumanji, kde se také hlavní postava přenese do rozehrané hry. Jumanji filmy jsou celkem tři: původní z roku 1995, kde hraje prim desková hra, a dva novější ( z let 2017 a 2019), ve kterých se Jumanji proměnilo ve videohru. Kostky mi řešenými tematy a náladou připomínají právě novější Jumanji, ale tím, že zároveň nabízí stará dobrá RPGčka, jsou velmi dobrým mixem všech filmů. Momentálně jsou vydané první dva svazky této série s podtitulem „Srdceryvná fantasy“ a zbylé dva vyjdou do konce roku. Rozhodla jsem se tuto recenzi pojmout rovnou jako dvojitou, tedy obsahující mé názory na první dva díly.
Svazek 1
Jste připravený si to vyslechnout. Je to nalajnovaný. Dva lidi vyprávějí. Na řadě je třetí. A kdyby to byl jakejkoli jinej příběh, vymyslel bych jednoduchou odpověď. Vždycky jsem lidem záviděl jednoduchý odpovědi. Jestli takovou hledáte, asi čtete špatnej příběh.
V prvním svazku se Dominic/Ash, Izzy, Chuck, Angela a Matt vrací na dvacetistěnnou planetu zvanou Kostku. Na prvních stranách najdeme strhující úvod odehrávající se v roce 1991. Ten večer, kdy se osud celé skupiny navždy změnil. Už tehdy jsem si všimla, jak úžasně dohromady ladí práce Kierona Gillena a Stephanie Hansové. Zatímco Gillen perfektně vystihne v pár slovech situaci a čtenáře seznámí se vším potřebným, Hansová do svých ilustrací zahrne vše, co by u normální knihy byly popisy situací. Mimiku, náladu scény, emoce. Následně se ocitáme v roce 2018 a nová kampaň může začít.
Psal se rok 1991 a my jsme byli parta fantasy snobů plus mladší sestra, která fakt chtěla být cyberpunkerka. Asi si dovede představit, jak to probíhalo.
„Lidi, vy to nechápete. Tohle není tuctovej D&D modul z výprodeje! Žádný vyhlazování skřetů na čtverečkovaným papíře! Tohle je Thomas Covenant. RPG obdoba Watchmenů! Hotovej Gormenghast.“
První svazek byl hlavně o představení příběhu a postav. Najdete tu naprosto vše, co musíte do začátku vědět. Atmosféra Jumanji na mě vyzařovala z každé stránky, a to nejen v samotné náladě, ale i v přístupu autorů k poznávání světa a jeho mechanik. Kostka je skvělý svět. Chvilku mi trvalo se v něm zorientovat, ale teď už ho snad chápu dokonale. Nádherně se do něj prolínají nejen reálné životy družiny, ale i náš svět.
Autoři vymysleli velmi zajímavé dějové linky. Každá postava má v realitě nějaký svůj problém, který si s sebou přináší i na Kostku. A mechanika téhle hry, která vůbec není pouhou hrou, je skvělá. Dokonce má i vlastní třídy a archetypy. Naším vypravěčem je Dominic, ve hře tedy Ash. Tak trochu vůdce party. Přestože k němu patří čtyřstěnná kostka neboli K4, je rozhodně jednou z nejsilnějších postav ve hře. V klasickém DnD by šlo o velmi mazaného barda. Dominic má zároveň z mého pohledu nejkomplikovanější osud a jeho životní tajemství mě v prvním svazku zajímala nejvíce. V druhém svazku se více poodhalily i vnitřní úvahy zbytku družiny, takže jsem i pozměnila své názory na ně, ale Ash stále zůstává mým oblíbencem. Angela, Dominicova mladší sestra, se do celého dobrodružství přimotala vlastně omylem. V realitě je herní vývojářkou a jde z ní nesmírný smutek. Ve hře je však velká drsňačka, cyberpunkerka, které se na Kostce říká neo, s kostkou K10. Je založená na archetypu zloděje. Stejně tak drsná je Isabelle. Jako bohovládkyně s kostkou K12 je založená na třídě klerika. U Izzy nevím, zda mám radši její reálnou osobnost nebo tu herní. Na střední bývala trochu mrchou. A chodila se Solem, který zůstal v Kostkách. Zbytek skupinky ji dvakrát nemusel. Ale dospěla, stala se z ní učitelka literatury, která je na světě dočista sama. Ovšem ta cool mrcha v ní stále zůstala a projevuje se minimálně ve hře. Matt je dobrý manžel a otec od rodiny, vesměs spokojený člověk. Ale jakožto rytíř žalu (založený na archetypu čaroděje) má jednu z nejtěžších rolí. Na zádech nosí meč, který mu našeptává jeho nejtemnější myšlenky, a nejsilněji dokáže bojovat právě tehdy, když se tomuto hlasu naplno poddá a upadne do deprese. Jeho kostkou je K8. A Chuck… no, s Chuckem není lehké pořízení. Napsal knihy o traumatu, které jako teenageři všichni prožili, zbohatl na nich a teď je z něj scénárista. Je třikrát rozvedený a schovává se za masku nesnesitelného šprýmaře a zábavného idiota… Ale co skrývá pod touto maskou? Minimálně barda s K6. A komu připadla ta nejoblíbenější a nejpoužívanější kostka v klasickém DnD, tedy K20? Solovi. Protože na Kostce je součástí hry i vypravěč.
„Moje postava je smrtící diplomatka. Kříženec Kleopatry a Machiavelliho.“
„Pěkně. Jsi diktátorka. Tohle je jediná K4 ve hře. Je tvoje.
„Asi kouzelnej válečník? Měním emoce na sílu. Je to… dost metalácký. Možná dokonce goth.
„Obojí, rytíři žalu. Tohle je jediná K8 ve hře. Na.“
„Já jsem cyberpunkerka.“
„Jasně že jsi, neo. K10. Jediná.“
„Bože můj, skončím v pekle… Jsem… ateistka, co si z bohů dělá poskoky.“
„Zlobivá holka. Bohovládkyně. Jediná K12. Pro tebe.“
„Vybral jsem si celkem náhodný schopnosti. Prostě se budu bavit.“
„Jistěže ano, blázne. Tumáš úplně obyčejnou K6.“
„Nuda. Takže kdo dostane K20?“
„Já.“
Vývoj postav bylo vážně fascinující sledovat, obzvlášť na tak nízkém počtu stran a malém prostoru. Autoři mistrně zapracovali LGBT témata a učinili z hlavních postav dýchající bytosti z masa a kostí, které si rozhodně neprošly ničím lehkým. A stejně tak je ani nic jednoduchého nečeká. Příběh je monumentální, epický a nesmírně intenzivní. Velmi rychle se do něj ponoříte a okamžitě jím začnete žít.
Budu to v této recenzi asi dělat hodně často, ale jednoduše musím vyzdvihnout ilustrace. I kdyby příběh za nic nestál, což tedy rozhodně stojí, ilustrace by mu přidaly velký počet plusových bodů. Jsou tak nádherné! Plné barev a zachycují silné emoce. I díky nim je příběh akční, dojemný a skutečně živý.
První sešit má sto osmdesát tři stran, ale příběh končí už na straně sto padesát pět. Pak následuje obrovská spousta bonusových materiálů. Eseje Kierona Gillena o tom, jak Kostky psal, alternativní obálky od Stephanie Hansové i pohled do zákulisí na to, jak tvořila vzhled postav. Jinak se kniha dělí na kapitoly, jejichž úvodní stránky nejsou díky ilustracím ničím menším než neuvěřitelným uměleckým dílem.
První svazek Kostek hodnotím 9/10.
První svazek se dá pořídit třeba ZDE.
Svazek 2 – Rozdělená družina
Jak jsem říkal… přežijeme cokoliv kromě vlastní minulosti.
Srdceryvná fantasy, to sedělo už u prvního svazku. Ale u druhého je srdceryvnost úplně o něčem jiném! Ash, Chuck, Matt, Izzy a Angela jsou stále na Kostce. Už zjistili, co se stalo se Solem, ale spolu s touto informací také přišli na to, že vrátit se domů bude ještě těžší než napoprvé. Do reality se totiž vrátí jen tehdy, když s tím budou všichni souhlasit. Družina musí držet při sobě, to je první pravidlo RPG. Ale jak, když ta jejich se rozpadla už před dvaceti sedmi lety? Navíc problém není jen v Solovi, více členů družiny se nechce vracet. Družina také odhalila velké tajemství Kostky. Teď už vědí, že pokud zde zemřou, zemřou i doopravdy. Aby přežili, musí se postavit tomu, co je nejvíce děsí – svým činům a rozhodnutím ve hře, která učinili v roce 1991. Jednoduše řečeno své vlastní minulosti. A to je pro některé větší problém, než si dokážete představit… Družina se rozdělila, rozkryla první z mnoha záhad Kostek, ale ty nejzásadnější stále zůstaly neobjasněné.
Protože se nám družina rozdělila, pohled Ash už není tím jediným nabízeným. Příběhem nás nyní provází všechny postavy. V prvním svazku jsme se toho nejvíce dozvěděli o Ash, nyní máme možnost porozumět opravdu úplně všem. A je to teda síla. Silné zápletky, zvraty, emocemi nabité momenty. Akce střídá akci a jeden moment je epičtější a dramatičtější než druhý. Jestli se v prvním svazku příběh teprve rozjížděl, druhým svazkem autoři zatraceně dobře navázali a rovnou rozehráli něco úžasného.
„No dobře. Zodpovím teď jednu otázku.“
„Fajn. Vytvořils Kostku. Jak?“
Na co jiného se asi můžeme ptát? Ani nevím, co mě na tom vlastně zaráží víc… Jestli naprostá nemožnost vší tý magie, nebo to, že šestnáctiletý kluk znal všechno, co tvůrce Kostky musí znát…
„Jakoukoli otázku kromě téhle.“
Pár momentů, hlavně ke konci knihy, bylo ale trochu zmatečných. Vlastně jsem jednu část zápletky asi úplně nepochopila. Tuhle zmatečnost ale v jistém slova smyslu přiznává i Kieron Gillen v eseji k druhému svazku. Píše, že zatímco první svazek má za úkol čtenáře seznámit se světem a postavami, druhý rozboří zavedené principy. A také že ano. Jsme svědky mnoha tragédií, dojemných momentů a zvratů… a přijde mi to ještě o to smutnější, když sledujeme družinu čtyřicátníků, která v životě neměla moc jistot kromě toho, co se jim stalo jako teenagerům. A teď je sledujeme přicházet i o iluze o prožitém dětství.
Atmosféra je tu ještě gotičtější než v jedničce a o dost temnější. A ilustrace? Dámy a pánové, tohle není jen kniha, to je doslova umělecké dílo! V hlavě mi obrázky Stephanie Hansové přímo ožívaly. Hrál mi k nim soundtrack a stal se z nich film epický jako třeba takový Pán prstenů. Stephanie Hansová ve své eseji na konci knihy (kde jsou samozřejmě i další alternativní obálky) napsala něco nesmírně krásného. Budu to tu s dovolením citovat, protože tak snad nejlépe vysvětlím, že všechny tyhle pocity, které Stephanie do svých kreseb dává, jsou z nich i cítit: „Ale co že jsem se dozvěděla o barvách? Barvy spolu komunikují; zpívají v harmonii. K vybarvování svých původních černobílých kreseb nikdy nepoužívám nástroj pro výběr nebo štětec. Raději volím nástroj pro přechody a snažím se napodobit tu chvíli, kdy jsem si prohlížela tváře kamarádů a jejich těla a všechno jejich oblečení jen hrálo světlem prodchnutým gradienty zelené… ten dokonalý okamžik života, kdy jsem věděla, že budu žít věčně. Teď už vím, že nebudu, ale tenhle obraz v mojí mysli přetrvává a bude mě pronásledovat, dokud budu mít touhu malovat…“
Přestože byl druhý svazek v něčem slabší, ve více věcech překonal první. Na první nyní pohlížím jako na skvělý úvod a rozjezd příběhu, ale teprve dvojka ukazuje pravé kvality obou autorů. A zbožňuji silné myšlenky, které jsou z Kostek na první pohled cítit. Myšlenky o tom, co je a co není realita, jak nejděsivější věcí pro nás může být postavit se znovu tomu, co už jsme jednou prožili, a další. Kostky mají obrovský přesah a symboliku. Ta je vysvětlená především v autorských esejích, které najdeme i na konci druhého svazku. A… upřímně, když jsem si přečetla pozadí vymýšlení postav, neměla jsem slov. Vše je tak promyšlené, s daleko větším významem, než by mě kdy napadlo. Třeba jednotlivé kostky a jejich přiřazeník postavám! Například K20 je podle Kierona Gillena doslova svět Kostek. Všechno na ní stojí, znamená doslovnou nadvládu a máte s ní tak blízko k realitě jak jen to jde. Zato K12 je její pravý opak, představuje všechno magické a nepřirozené. Když jsem si tohle odůvodnění četla, vypadala jsem doslova jako tento emoji: 🤯.
Jsem vážně nadšená a nemohu se dočkat třetího svazku! Když budete mít náladu a počkáte si až bude série kompletně vydaná, můžete ji klidně přečíst za jeden den. Doporučila bych ji jednoznačně každému hráči RPG, nerdovi či milovníkovi fantasy. A to včetně nečtenářů!
Druhý svazek hodnotím 9,4/10.
Druhý svazek se dá pořídit například TADY.
A za poskytnutí obou knih k recenzi děkuji do nakladatelství Host.