Ale byla to profesionální zášť, nechuť vůči způsobu, jak provozovaly svou živnost. Útoky, k nimž během týdne došlo, však byly osobní, emotivní, nekontrolované, hořečnaté. Mnohočetné, surové bodné rány nezasadil pachatel z pouhé profesní řevnivosti. Tohle udělal někdo ve spalujícím hněvu, který mohl vzejít jedině z osobní bolesti.
Angela Marsonsová své čtenáře potěšila dalším Případem Kim Stoneové. A nutno říct, že se vyznamenalo i nakladatelství Euromedia Group, které Kim pod nakladatelskou značkou Kalibr vydává. Kim nám Euromedia Group zprostředkovává minimálně jednou do roka. A tak se i nyní můžeme těšit na další knihu, Zlou krev, která vyjde 1. 7. 2026. Hrozivá věštba je každopádně v pořadí osmnáctým dílem do této krimi série.
Veškeré dosud vydané knihy ze série Případy Kim Stoneové mám zrecenzované pod tímto odkazem.
Před inspektorkou Kim Stoneovou je další zapeklitý případ sériového vraha. Tentokrát je v Black Country velmi surově zavražděna na první pohled obyčejná žena jménem Sandra Deakinová. Ze způsobu úmrtí je jasné, že ji někdo moc a moc nenáviděl. Tým brzy zjistí, že šlo o jasnovidkyni, která tvrdila, že má dar mluvit s mrtvými a předpovídat budoucnost. Nebo to netvrdila a opravdu ho měla? Názory veřejnosti i u Kim v týmu jsou různé, ale ať už na jasnovidce policisté věří, nebo ne zaměří se na její práci jako na možný motiv. A jsou na správné stopě. Zdá se, že Sandra jen pár dní před svou smrtí absolvovala schůzku s tajemným člověkem, a ještě velmi vyhrocenou skupinovou seanci. Navíc začnou umírat další jasnovidci. Ovšem pachatel je stále zcela neznámý. Aby zachránila další životy, včetně života své známé, musí si Kim pospíšit. Mezitím se seržant Penn pouští do pátrání po identitě mrtvého bezdomovce, kterému hazard zničil život, a konstábl Woodová si při výslechu svědka vraždy věštkyně Sandy ten svůj nevědomky pěkně zkomplikuje.
„Jak to děláte?“ zeptal se vcelku klidně.
„Pardon?“
„Že tu informaci tak rychle přijmete a jdete dál?“
„Musíme,“ odpověděla. Chápala, jak chladné to musí nezasvěcenému pozorovateli připadat. „Není to snadné – přijde to časem. První dva roky jsem obrečela každou oběť, když jsem přišla z práce domů, ale nakonec vám sepne pud sebezáchovy. V takovém stavu nemůžete setrvat, jinak vás to sežere zaživa. Musíme se soustředit na dopadení toho, kdo to má na svědomí.
Angela Marsonsová začala jako obvykle velmi silně. Uvedla nás do novinek života našich oblíbených vyšetřovatelů za dobu mezi dvěma posledními knihami, navodila atmosféru a předestřela případ. Svými obvyklými krátkými kapitolami rozproudila příběh, který první kapitoly krásně odsýpal, dokud… zkrátka odsýpat nepřestal. Hrozivá věštba má z hlediska slohu stejné kvality jako autorčiny předchozí knihy. Rozdíl je však v důmyslnosti zápletky. Hlavní problém, který s touto knihou mám, spočívá v tom, že tým dlouhou dobu nemá jediného podezřelého. Objevovaly se sice nové souvislosti, ale k žádnému velkému kroku, kterým by se případ výrazně posunul, nedošlo. A proto mě také začal nudit. Šíleně se vlekl. A když už se nějaký podezřelý konečně objevil, absolutně jsem mu nevěřila. Nevěřili mu ani policisté v čele s Kim, což bylo dobře, protože vrahem nebyl. Avšak nesprávný pachatel byl podezříván moc dlouho na to, aby bylo možné vytvořit wow efekt s odhalením. Takhle to bylo jen nevěrohodné, natahované a vlastně nezáživné čtení.
I když už se objevil reálný pachatel, nebyl zdaleka tak zajímavý, aby mi to vynahradilo předchozí kapitoly. Uznávám, že odhalení bylo popsané napínavou a akční scénou, ale napětí rychle skončilo a přetrvalo ve mně jen zklamání. Tahle zápletka měla velmi silný potenciál, ale ani téma jasnovidectví si mě nezískalo tak, jak jsem očekávala. Chtěla jsem číst o ďáblu, pentagramech a rituálech, ne o jasnovidcích vydělávajících na oklamávání nešťastných lidí – byť právě to je realita moderních jasnovidců.
Penna napadlo, jestli prověřováním téhle stopy jen neztrácí čas. Zadíval se na kolegyni, která dál studovala záznamy z divadla, ačkoli hlavní podezřelý už seděl dole.
Zadal do Googlu další vyhledávání. Není konec, dokud není konec.
Co se týče vedlejších dějových linek, tak případ bezejmenného mrtvého bezdomovce mě bavil do chvíle, než si seržant Penn začal hrát na samaritána a napravovat staré prohřešky zemřelého. Na mě to bylo až moc idealistické a sluníčkové, jelikož na Kim oceňuji hlavně upřímnou realitu bez příkras. Děj okolo konstábla Stacey Woodové se rozjížděl velmi pozvolna, ale nyní naznačuje slibné drama do budoucna. V tomto ohledu jsem spokojená.
Stejně tak jsem spokojená s některými dojemnými momenty, na něž má autorka jednoduše talent. O tom se čtenáři knih o Kim mohli přesvědčit už mnohokrát, vždyť zrovna Kim jich prožila jako dospělá i jako dítě hromadu. V Hrozivé věštbě se jeden z nejsilnějších momentů také týkal Kim a přišel na samý konec knihy, čímž ji nádherně uzavřel. I díky němu a Kiminým myšlenkovým pochodům ohledně vyřešeného případu musím uznat, že nešlo o finále špatné, nýbrž jen slabé. Hrozivá věštba není špatná kniha. Není ani o tolik horší než předchozí díly. Ale faktem je, že není tak dobrá a jde zkrátka o propad v jinak vynikající kvalitě posledních přírůstků do série Případy Kim Stoneové.
Mé hodnocení: 7/10.