Pojďme si to vyjasnit hned na začátku. Na knihu Nevratné poškození od Abigail Shrierové se snesla ještě před jejím vydáním velká vlna kritiky ze strany veřejnosti – respektive jedné skupiny veřejnosti, a to aktivistů. Ostatním je to asi upřímně fuk, stejně jako mně. Albatros media, které jí mělo původně vydat, od ní ale nakonec dalo ruce pryč a vydání přenechalo Nakladatelství Bourdon. Na Světě knihy musela na křtu Nevratného poškození zasahovat policie a někteří blogeři teď Nakladatelství Bourdon bojkotují. A proč to všechno? Protože knížka pojednává o transsexualitě jako o trendu, který „ničí naše dcery“. Vymezuje se proti změnám pohlaví a je považována za transfobní. A je jednou z knih, kterou v červnu řadím mezi své přírůstky. Pořídila jsem si jí ze dvou důvodů: za prvé ze zvědavosti, a za druhé proto, že mezi mladými se o transsexualitě, nebinárnosti a dalších identifikačních otázkách hodně diskutuje. Nemám nic proti transsexuálům ani komukoliv, kdo nějakým způsobem „vybočuje z řady“ (pokud je to tedy slušný člověk – to je to nejdůležitější), pravdou ovšem je, že přísun informací máme na toto téma převážně ze strany aktivistů. Já se chci na věc podívat i z druhé strany. Takže komu by připadala tato a další knihy od Bourdonu, které mám opravdu ráda a nehodlám přestat číst knihy z jejich produkce, jako odznáček s nápisem „nenávidím transsexuály“, může tento blog opustit. 😄 Vy ostatní se můžete pohodlně usadit a užít si červnový Měsíčník.
Za červen jsem přečetla 2 844 stran. Tipne si někdo, kolik to může být knih? Správná odpověď je osm. Je mezi nimi jedna klasika, jedno společné čtení, dvě novinky, jeden debut a dvě knihy, které mám doma už skoro rok a přečetla jsem je až teď. Možná už víte, že poslední zmínění jsou Rudá královna a Křišťálový meč, první a druhý díl ze série Rudá královna. Řadí se do žánru fantasy pro mládež a jsou podle mě naprosto skvělé! Mám velkou radost, že jsem narazila na tak úžasně napsané a neotřelé fantasy, ale zároveň se hanbou propadám, že jsem měla takové klenoty doma takovou dobu a jen se na ně prášilo. Snad to Rudé královně trochu vynahradí to, že s úvodními fotkami k článkům o ní jsem si opravdu vyhrála – zveřejněna je zatím Rudá královna.
Úprava fotek mě velice baví. Moc nemusím čistě grafické koláže, mám raději, když je na fotografii kniha fyzicky přítomná, ale moc ráda k ní za použití photoshopu přidávám prvky pro děj knihy zásadní. Při tvorbě fotografie pro knížku Smrt mezi řádky, kterou jsem měla tento měsíc půjčenou z knihovny, jsem se ale trochu utrhla ze řetězu. Že bych na dané fotce mohla doslova zemřít mezi řádky nebyl můj nápad, ale bylo to geniální. Otázkou ovšem bylo, jak zemřu. Pozice, v níž na fotografii ležím, jako by mě přímo vybízela k zabodnutí nože do mé hlavy. S dějem knížky to ale nijak nesouvisí a bála jsem se, že to pro někoho už bude moc, a tak jsem nakonec nechala příčinu smrti nespecifikovanou a přidala jen trochu krve. Fotografie s nožem v hlavě se mi ale tak líbí, že ji musím dát aspoň sem. Omlouvám se všem, které to nějakým způsobem pohoršilo ještě víc než knížka Nezvratné poškození. Tak si říkám, že ten, kdo dokáže dočíst tento Měsíčník až na konec, bude svým způsobem hrdina.
Než půjdeme dál, ráda bych se ještě vrátila na samý konec května. Tehdy jsem totiž přečetla skvělý Retro kousek v podobě Dědečka automobila od Adolfa Branalda. Bohužel jsem o něm už nestihla nic připsat do květnového Měsíčníku a tak ho zmíním alespoň tady, ale přečíst si o něm už můžete na blogu. Je to nezapomenutelná kniha, kterou jsem rozhodně nečetla naposledy. Do Retro kousku jsem si rovnou načetla další knihu, a to svého prvního Hrabala. Obsluhoval jsem anglického krále je v české literatuře velký pojem a mně byla velká hanba, že ji nemám přečtenou. Hrabal zde píše opravdu velmi specifickým stylem (mám pocit, že jedno velmi nestačí). Prvních padesát stran se mi vůbec nelíbila, kdybych nebyla zrovna venku na zahradě a líná jít si domů pro nějakou jinou knížku, možná bych jí i odložila. Ale pak, jak vypravěč Dítě dospíval, jsem v ní našla nečekané zalíbení. Nad tím, co o tomto díle napíšu, jsem musela dlouho přemýšlet. Nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo (doufám). Už brzy v Retro kousku!
Oslovila mě spisovatelka a psycholožka Petra Štarková, zda bych neměla zájem zrecenzovat její nejnovější a zároveň první knihu pro dospělé čtenáře Dej mi pokoj. Od paní autorky jsem v minulosti četla jednu z jejích knih pro děti, Pravidla skutečných ninjů, která se mi moc líbila, takže jsem po této nabídce hned skočila. V každé knize z této série se věnovala nějakému dětskému trápení či psychickému onemocnění a jistě tak dodala mnoha dětem sílu, jak s nimi bojovat nebo pomohla jejich spolužákům a sourozencům je pochopit. Z vlastní zkušenosti vím, že je-li třeba něco obdobného dítěti vysvětlit, jsou knížky s daným tématem nejlepší volbou. Paní autorka čerpá ze své psychologické praxe i ve své novince Dej mi pokoj. Věnuje se tu šesti lidem, kteří se z různých důvodů vrátili do svého dětského pokojíčku k rodičům. Co je tam dovedlo a jak se jejich život bude vyvíjet dál? To se můžete dočíst již 23. července, kdy knížka oficiálně vychází. Na stránkách nakladatelství Motto právě probíhá předprodej, takže pokud vás zaujala už teď, směle následujete odkaz. Doporučuji si i pročíst stránky paní autorky www.petrastarkova.cz, kde kromě článků o svém psaní píše třeba i o tom, jak prodávat své knihy na Amazonu.
Už jsem Dej mi pokoj přečetla, a jsem více než nadšená! S recenzí se ozvu brzy.
Sem na blog jsem taky začala přepisovat své staré Instagramové příspěvky (hlavně si je nečtěte, není to žádná krása 😅). Jsou totiž především o knihách, které se mi moc líbily a byla by škoda je nemít i tady. Už jsem zveřejnila text o anglické hororové jednohubce We need to do something a romantické letní oddechovce Láska po španělsku. A budou další!
Když už byla řeč o hororu We need to do something, přejděme plynule ke králi tohoto žánru, Stephenu Kingovi. Jeho nejnovější česká kniha mi totiž dělala společnost na úplném začátku měsíce. Řeč je samozřejmě o Holly, prvním samostatném románu o vyšetřovatelce Holly Gibneyové, která se poprvé objevila v trilogii o Billu Hodgesovi. Holly mi doporučila kamarádka od které jsem snad nikdy nedostala špatný tip na knihu – a Holly nebyla výjimkou. Je to detektivní román, ne horor, který si s Kingem asi všichni prvotně spojujeme, a je jen dalším potvrzením, že King umí napsat všechno. Je libo fantasy, horor, či detektivku? King kraluje ve všech těchto žánrech! Jak jsem psala přímo v Hollyině recenzi, děj románu navazuje na povídku Když teče krev ze stejnojmenné povídkové sbírky. Celkem jsou ve sborníku Když teče krev čtyři povídky, já jsem si ale zpětně přečetla jen tu Hollyinu. Byla úžasná! A protože Holly jsem si velmi oblíbila, vypůjčila jsem si v naší krásné Knihovně Eduarda Petišky první díl trilogie o Billu Hodgesovi, který z Holly udělal člověka, kterým je dnes.
Půjčila jsem si i pátý díl ze série Případy inspektora Gamache, kterou se každý měsíc snažím číst ve společném čtení. Zrecenzovala jsem jen první díl, protože jsem správně odhadla, že další díly se mi budou také moc líbit a já bych pak neměla o čem psát. Komu by se chtěla číst stále jen samá chvála, že? Hladový duch, jak se tento díl jmenuje, měl zhruba ve třech čtvrtinách slabší chvilku, zato ale epesní zakončení! Říkala jsem si, zda se autorka nebude bát vydat touto cestou, a ona ne. Právě to dělá z knih o Gamachovi něco jiného než ostatní detektivky. Autorčina odvaha a pak Ruthina poezie a ten krásný filosofický podtón. Jsou to opravdu jedny z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Protože jak napsal Library Journal a je citováno na druhé straně Hladového ducha, knihy o Gamachovi jsou více než pouhé detektivky. Hladového ducha stavím na první místo svého žebříčku oblíbenosti knih z této série, ale to se možná ještě změní, koneckonců mám před sebou ještě dost knih.
Abych dokončila své vyprávění o návštěvě knihovny, domů se mnou odešla i knížka Ztracené dívky z Willowbrooku, která mě láká už od doby, kdy jsem četla a zrecenzovala Sráz od Lucy Goacherové – a to bylo na podzim minulého roku! Obě knihy totiž mají určitý společný prvek, o kterém ráda čtu (ale nebudu nic prozrazovat). Výpůjčku jsem zakončila knihou Hádanek a hlavolamů ve stylu Hercuila Poirota. Je to moc povedená kniha přesně ve stylu legendárního detektiva z pera Agathy Christie.
Mimo Nezvratné poškození mi přišla ještě jedna velmi očekávaná novinka: Uloupené dívky od Angely Marsons, další skvělá kniha do série o inspektorce Kim Stoneové. Jsem z Uloupených dívek samozřejmě nadšená, ale zároveň se mi po Kim už teď moc stýská. Uloupené dívky jsou totiž nejnovější přeložená kniha od autorky, a ostatní už mám všechny přečtené, takže mi teď nezbývá nic jiného, než čekat až vyjde další kniha. Spočítala jsem si, že vydání knížek od Angely Marsons od sebe dělí zhruba deset měsíců. Je to dlouhá doba, ale mohlo mi to být horší (že ano, Sarah J. Maasová, kdy budou nové Dvory, no?). Duben roku 2025 mi přijde hrozně vzdálený, naštěstí si ale syslím prequel. Až mi bude nejhůř, přečtu si jej, i když mi pak bude asi ještě hůř.
Do Retro kousku jsem si kromě Hrabala pořídila i Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotové. A zabrouzdala jsem i do světového rybníčku klasiky a koupila si Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. Je to jen jedna z mnoha knih, které budu přes léto načítat do školy. A moc se na to těším.
Cestu si ke mně našly i dvě štafety, na které čekám už nějakou dobu. V prvním balíčku byla knížka (Bez)vadní od Marty Labecké, která mi podle anotace trochu připomíná Normální lidi od Sally Rooneyové, což je moc hezká kniha, takže mám od (Bez)vadných velká očekávání. A jsem nadšená i z druhého balíčku, ve kterém byla Zlatá vařečka od spisovatelky Jessy Maxwell. Odehrává se v ní pekařská soutěž ve stylu Peče celá země, v níž ale soutěží tak ambiciózní pekaři, že se začnou i zabíjet…
Před měsícem touhle dobou jsem sem psala o dvou knížkách, jejich předprodej probíhá na Pointě. Podle toho, jak je předprodej úspěšný, se potom rozhodne, zda knížka vyjde. Mám o nich jednu špatnou a dvě dobré zprávy, jakou začneme? Navrhuji začít tou špatnou: Dej sbohem zítřku od Markéty Málkové skrze Pointu nevyjde. A teď ta první dobrá: vyjde totiž v nakladatelství Solis! Dračí young adult fantsy Tariel: z ohně zrozená rovněž vyjde, na Pointě její předprodej dopadl nad očekávání dobře. Mám velkou radost a těším se, až budu konečně obě knížky držet v rukách a moci si je konečně přečíst.
Jak je vidět, moc se toho u mě v červnu nestalo. Červenec ale bude o něčem jiném! V novinách jsem totiž objevila pozvání na famfrpálový zápas! Uskuteční se ve Žďáru 13. a 14. července a já se ho už nemůžu dočkat! Bude se samozřejmě hrát mudlovská verze famfrpálu, protože co jsem tak slyšela, tak se hráčům stále nedaří rozlétat košťata. Zní to ale jako skvělá akce pro všechny fanoušky úžasného Harryho Pottera. Beru to jako osud, že jsem na článek narazila zrovna v den, kdy jsem začala číst pátý díl Harryho Pottera Fénixův řád (a stále jej nemám dočtený). Už od minulých prázdnin totiž sérii čtu znovu od začátku. A jako by to nestačilo, v J&D Book club, české firmičce, která vyrábí zážitkové knižní boxy, spustili prodej boxů knih o Harry Potterovi. Ano, červen by se dal popsat i jako „Harry Potter kam se podíváš“. Rozhodně si chci nějaký „potterovský“ box objednat, pravděpodobně ten s prvním dílem a budu to považovat za svůj dopis z Bradavic, který mi stále ještě nepřišel. Teď už si jdu ale vyprat hábit a naleštit hůlku, ať na famrfpálu nedělám ostudu.
Před pár dny jsem také vydala první z mnoha (aspoň tedy doufám) článků s tipy na letní čtení. Pojala jsem tuto sérii tak, že se v ní budou objevovat tipy na obsáhlejší série či tlusté knihy. V létě máme totiž obvykle nejvíce času se s „bichličkami“, které přes rok odkládáme, popasovat. Samozřejmě se nabízelo napsat článek o knížkách, které se odehrávají v létě a mají pěknou letní atmosféru, ale již minulý měsíc, když jsem četla Letní bouřky od Evy a Kláry Pospíšilových, jsem naznala, že by to nemuselo být to pravé ořechové. I když bylo tehdy chladno, přímo jsem cítila to horko, které z atmosféry Letních bouřek sálalo. A teď, když na mě sálá opravdové horko, říkám si, že jsem udělala dobře, protože já rozhodně netoužím po ještě větším pocitu horka (ale ten, kdo ano, může rozhodně sáhnout po Letních bouřkách 😀). První článek se věnuje historické sáze Poldark od Winstona Grahama, kterou mám moc ráda.
Z jiného pohledu než z toho knižního, byl červen měsíc na dvě věci. Bylo horko, bude ještě větší, nedařilo se mi psát. Ale nesmím být tak pesimistická, koneckonců jsem si vážně užívala těch několik letních bouřek, které se přes nás během června prohnaly. A na to, jak moc se mi „nedařilo psát“ se mi toho povedlo napsat docela dost. Úspěšně jsem dokončila i přepis detektivní povídky, kterou jsem napsala, když mi bylo necelých třináct let. Už tehdy jsem věděla, že to není žádný zázrak, ale námět tak špatný nebyl. Nechala jsem původní kostru, hodně osekala počet mrtvých a přidala skoro patnáct stran textu navíc. Abych pravdu řekla, myslím si, že kdybych jí komplet rozebrala, dostala bych se ještě k lepšímu výsledku, ale já si v ní chci nechat i dotek svého mladšího já. Koneckonců je to povídka jen pro mé oči.
Na konci června se mi nechce věřit, že jsem ten útrpný měsíc přežila. 😅A děkuji nadpozemským silám za knihy, do kterých jsem mohla vždy utéct. V knihách je dobře. A já mám teď velké štěstí na příběhy, díky kterým je mi o něco lépe i v realitě. Když už se tu takhle dojímám, asi vás nepřekvapí, že na dojemnou notu bude hrát i rozlučková haiku. Je zatím nejdelší, jakou jsem napsala, má celkem tři strofy, tak si jí užijte. A všem školou povinným přeji krásné prázdniny, které dneškem začínají!