Léto klepe na dveře a s tím přichází k mnohým čtenářům i nálada číst knihy, které se v létě odehrávají. Úplně tomu rozumím, nedávno jsem při pohledu na obálku jedné romantické letní knihy fyzicky pocítila horký letní vzduch a dostala chuť skočit do bazénu. Na blog sice chystám letní články, ale o letních knihách nebudou.
Neodpustím si však nedat sem knížku Láska po španělsku od Eleny Armas, která má nejen krásnou letní atmosféru, ale je to i jedna z nejlepších romantických knih, kterou jsem četla. A to je u mě, prosím pěkně, co říct. Nevím, jak je to možné, ale dá se považovat za zázrak, když se mi nějaká moderní čistokrevná „romanťárna“ líbí. A slovem „moderní“ myslím oblíbená na sociálních sítích a obsahující například téma od nenávisti k lásce, protože romantické knihy, které se mi líbí, jsou obvykle staršího data vydání a mají realističtější dějové linky.1 Jakmile jsou v romantice prvky jiných žánrů, není problém, ale romantika ještě ke všemu obsahující romantickou linku založenou na předstíraném vztahu? To se mi ještě nestalo. Láska po španělsku není žádná vysoká literatura, ale jako knížka k vodě je ideální.
Takzvané „fake dating“ neboli falešné randění a předstíraný vztah, se v knihách zrodí obvykle ve chvíli, kdy hlavní hrdinka potřebuje doprovod na nějakou rodinnou slezinu a nenapadne jí nic chytřejšího než poprosit nějakého velmi přitažlivého muže, kterého nemůže vystát (poslední bod ovšem není podmínkou), aby jejího přítele hrál. U toho se neustále dostávají do absurdních a intimních situací. A na konci tohoto divadélka zjistí, že se do sebe zamilovali a z předstíraného vztahu je rázem vztah opravdový. Dovedete si představit větší hloupost? 🤔 Proč by dva lidé raději předstírali vztah, než si na rovinu promluvili s těmi, před kterými předstírají? Je to něco tak nerealistického a naivního, ale těší se to velké oblibě na sociálních sítích a mezi mladšími čtenářkami. Já knihy s tímto tématem nevyhledávám, protože to nutně obsahuje postavy, které neumí komunikovat. A nepřečetla bych si ani Lásku po španělsku, kdybych za sebou zrovna neměla společné čtení Znamenité mrtvoly. Byla jsem po tom tak otřesená, že jsem si s chutí přečetla i tuto hojně propagovanou letní romanci s poměrně hezkou obálkou. A to i přesto, že je na ní nálepka senzace TikToku, což rozhodně nepovažuji za nějakou záruku kvality – vlastně je to spíše naopak.
Kniha vypráví o Catalině Martinové, řečené Lině. Catalina je Španělka žijící a pracující v Americe. Svojí temperamentní rodinu žijící ve Španělsku má moc ráda, ale ví, co by následovalo, kdyby se na svatbě své sestry objevila sama: nejenže by se jí celá rodina snažila někoho dohodit, ještě by jí litovali, protože musí čelit svému šťastně zadanému bývalému příteli. A tak již delší dobu rodině vytrvale tvrdí, že je zadaná. Jenže není. Užuž by Lina přiznala porážku, když v tom ji napadne, že stačí sehnat někoho, kdo bude ochoten sehrát roli jejího přítele výměnou za dovolenou ve Španělsku (a jídlo a pití zdarma na svatbě). Zatímco se svatba nezadržitelně blíží, situaci komplikuje Linin kolega Aaron Blackford, který jí hrozně vytáčí, a rozhodl se, že je ideální kandidát na pozici jejího falešného přítele. To zrovna, otrava jeden namyšlený!
Ač se to na první pohled nemusí zdát, Láska po španělsku je velmi dobře napsaná. Tedy až po prvních pětasedmdesáti stranách, ty jsou opravdu hodně slabé. Milá Catalina je tam většinu času na ránu a má velké mezery v komunikaci. Když se k tomu přidá fakt, že knížka se odehrává z jejího pohledu, je to vražedná kombinace. Zpočátku se mi skoro chtělo znovu rozečíst Znamenitou mrtvolu, ale pak se stal zázrak. Jakmile se totiž ocitneme za milníkem sedmdesáti pěti stran, začne být vyprávění vtipné a dokonce i uvěřitelné. Sem tam je samozřejmě potřeba trochu přivřít oko, ale já říkám: proč ne? S tím jsem přeci jen do čtení šla. Jako by zbytek knihy psala úplně jiná osoba. Děj se postupně zaplétá a pak zase rozplétá, až se na konci ukáže, že za tímto příběhem stojí vlastně další samostatný příběh. Stačí jen změnit úhel pohledu… A to se mi na celé Lásce po španělsku ve finále líbí nejvíc.
Už od začátku čtení jsem se těšila na příjezd do Španělska. Nevím, jak Catalina a Aaron, který se samozřejmě stane jejím falešným přítelem, ale já jsem si tuhle dovču užila. (Počkat, vlastně vím, jak se tam líbilo Lině a Aaronovi, vždyť do bylo primárně o nich – hloupý vtip, vím, ze dveří se vykopnu sama.) Vážně jsem měla místy pocit, že jsem u moře obklopená všetečnou, ale milující rodinou Martinových. Měli byste vědět, a možná to víte, že Láska po španělsku není zrovna tenká knížka. Má celých pět set čtyři stran a vzhledem k tomu, že na svatbě ve Španělsku, kolem které se celý příběh točí, se ocitáme už v půli knihy, zmateně jsem přemítala, co by se mohlo dít dál. Nestačilo by, kdyby si vzájemnou náklonost Catalina a Aaron přiznali na svatbě? Pokud bychom chtěli zapojit nějaké ohromné klišé, mohli by se tam rovnou vzít. Ale autorka to měla díkybohu vymyšlené jinak – a moc pěkně. Po svatbě se vracíme do Ameriky, kde se kromě důsledků cesty do Španělska řeší i trochu těžší témata. Nicméně to není na úkor odlehčenosti příběhu a vše se vyřeší moc hezky, až mi ze sounáležitosti, která se díky tomu projeví, šly slzy do očí (to, že jsem plačka, už myslím víte😅 ). Šlo každopádně o velmi aktuální témata, která se řeší nejen v Americe, ale i u nás v Česku. A taková pěkná zpracování jsou potřeba; můžou nejen dodat sílu těm, kteří si podobnými věcmi procházejí, ale i ukázat potenciálním „agresorům“ (používám uvozovky, protože v této situaci je to až moc drsný pojem), kam až jejich činy mohou zajít.
Kniha jako je Láska po španělsku přímo křičí, že bude obsahovat klišé. Není to nic tak velkého, jako jsem konspirovala v předchozím odstavci, ale skutečně tomu tak je. Až na konci knihy, ale je tam. Ovšem díky tomu, jak autorka celou knihu pojala, mi to ani nevadilo. Tolik situací, kde mohlo nějaké to klišé být, ale nebylo a místo něj se stala jiná, chytře vymyšlená událost, přebijí jedno drobné „klišéčko“. Šlo o naprosto profláknutý dějový zvrat, ale celkový dojem z knihy mi to nijak neproměnilo. Přečetla jsem si danou pasáž jednou a když budu číst knížku podruhé (a to budu), jednoduše to přeskočím. Přeskakovat budu mimochodem i většinu erotických pasáží. Já to v knize zkrátka nepotřebuji a nechci to číst. Mám proto na další čtení papírkami označené kde milostné scénky začínají a kde končí, aby je mohla krásně přeskočit. Myslete si o mně, že jsem úzkoprsá, já bych to spíš nazvala vynalézavá.
Ještě bych tu chtěla poupravit obrázek hlavní hrdinky Cataliny, kterou jsem na prvních pětasedmdesáti stránkách vylíčila v podstatě jako nekomunikativního fracka. Stejně jako celá kniha, i Catalina se později vylepšila. Musím jí pochválit, že mnohdy jednala racionálně a byla vtipná. Jedna výchovná by jí jednou za čas neublížila, ale její pozitivní vlastnosti mě bavily. Pro potenciální čtenářky Lásky po španělsku musím samozřejmě napsat pár vět i o hlavním hrdinovi, ať vědí, nač se těšit. Aaron si jistě ukradne srdce nejedné z vás, dámy, neboť svou galantností a šarmem si získal i to mé. Ve zmiňovaných intimních scénách mě tedy trochu ztratil, ale těch naštěstí nebylo tolik. A bylo moc fajn, že Aaron nebyl úplně dokonalý a vyumělkovaný hlavní hrdina (i když nějakou negativní vlastnost, nedej bože třeba procento tuku na jeho svalnaté postavě, aby jeden pohledal).
A co tedy říct závěrem? Láska po španělsku není žádný přelomový román, ale zase nehrozí, že ve svém žánru zapadne mezi průměr. Nezpracovává nijak ojedinělé téma a ani formou onoho zpracování zrovna dvakrát nevybočuje, ale je to knížka, která mě bavila, hezky se četla a pomohla mi se odreagovat. Pokud si na tomto žánru vyloženě ujíždíte, dost možná budete nadšení.2 Eleně Armas už v češtině vyšla i druhá knížka. Jmenuje se Americký milostný experiment a hlavní roli v ní má Catalinina kamarádka Rosie, která píše knížku a v tu nejhorší možnou chvíli ztratila inspiraci. Rosie byla v Lásce po španělsku jako postava tak plochá a stereotypní, až mi bylo do pláče, tak snad se to, když dostane více prostoru, změní. Autorka i do své druhé knížky zakomponovala své rodné Španělsko. V Americkém milostném experimentu nepojede hlavní postava do Španělska, ale kousek Španělska přijede za ní v podobě Catalinina bratrance Lucase.
Budu-li mít někdy výše popsanou potřebu po odreagování, s radostí po Americkém milostném experimentu, vydaného stejně jako Láska po španělsku nakladatelstvím Ikar, sáhnu.
En pocas palabras, resumen: mi calificación es 8,8/10.3
Jak Láska po španělsku, tak Americký milostný experiment se dají pořídit spolu s mnoha dárečky v zážitkovém čtecím boxu od české firmy J&D Book club. Určitě navštivte jejich webové stránky, já jsem od J&D jeden boxík měla a určitě nebyl poslední. 🙂
- Zatím jsem nečetla žádnou knihu, která by vyhověla mým požadavkům, co se zpracování od nenávisti k lásce týče. Nemám nic proti lidem, kteří o „enemies to lovers“ rádi čtou, ale já se tomu vyhýbám jako čert kříži. ↩︎
- Ale zase nemůžu vyvrátit, že přijde zklamaní, neboť knih o falešném randění nemám tolik načtených, abych dokázala posoudit, zda se najdou mnohem lepší než ona. 😅 ↩︎
- Sečteno a podtrženo: moje hodnocení je 8,8/10. To jsem si dovolila vnést sem trochu toho Španělska. ↩︎