Léto pro většinu z nás znamená především prázdniny nebo dovolenou. Je to jeden z nejpříznivějších časů ke čtení. Během léta totiž čtou i ti, kteří čtení jinak moc nedají – kde jinde, než u vody! Do této skupiny patří i moje maminka a já jí na konci léta vždy hubuji, že si k vodě dva měsíce vozila knížku a pročetla se jen na stranu dvanáct! Musí se jí ale nechat, že minulý rok, když jela k moři, přečetla dobrých šest fyzických knih, které si s sebou vezla, a já jsem jí ještě musela posílat e-knihy. I pro tento typ čtenářů bude myslím tato série článků docela užitečná. Dobře by ale měla posloužit i těm, kterým se po zbytek roku tolik nechce pouštět do tlustých knih nebo dlouhých sérií. Důvodů může být nespočet. Já se například už přes roku nemůžu „dokopat“ ke čtení třetího dílu série Cizinka, protože mě děsí představa, že bych si vlivem okolností našla čas jen na třeba deset stránek denně a prokousávala bych se jí tak týdny. Léto tomu ale přeje! Máme-li to štěstí a užíváme si prázdnin nebo dovolené, můžeme čtením během těch dvou měsíců strávit hodiny. Proto se série letních článků nebude věnovat doporučením na knihy odehrávající se tematicky v létě (proč, když to můžeme přímo zažít, že?), ale doporučení na delší knihy i série, se kterými můžeme s radostí strávit celé léto. Některé série totiž nejde přečíst jinak než na jeden zátah. Kratší knihy si schovejme na začátek školního roku, léto nechť patří „bichlím“!
Hned v prvním článku bych vám ráda představila sérii knih, která splňuje jak zadání většího počtu stran, tak většího počtu knih. Je to série historických románů s Rossem Poldarkem od Winstona Grahama, která se ve světě těší nesmírné popularitě. I u nás v Česku je Ross Poldark oblíbený, ale s ohlasy, jakých se mu dostává ve světě, se to nedá srovnat. Často mě to mrzí, protože v zahraničí se pořádají fanouškovské srazy, vychází limitované edice knih i CD se seriálem (o tom bude také řeč). Ale stačí narazit na tu správnou skupinku lidí, třeba na Facebooku, kde v dnešním době ostatně najdeme všechny a všechno, a hned se člověk cítí o trochu lépe, když může svou lásku ke knihám (k Rossovi 😀) s někým sdílet.
První kniha, Ross Poldark: Návrat domů, vypráví o Rossovi Poldarkovi, který se právě vrací z války o americkou nezávislost do svého rodného Cornwallu. Tam zjistí, že byl celé měsíce považován za mrtvého a jeho životní láska a snoubenka Elizabeth Chynowethová se už zařídila jinak – bude si brát Rossova bratrance Francise. Ač by si mladá dívka možná raději vzala Rosse, její rodiče už počítají s Francisovým bohatstvím a jsou za tuto patálii rádi. Po smrti Rossova otce totiž jeho panství zchátralo a finance se výrazně ztenčily. Ross se snaží vyrovnat se ztrátou Elizabeth a obnovit bohatství své rodiny, v čemž se mu vytrvale snaží zabránit prachatý intrikář George Warleggan. Svůj život si Ross sice představoval jinak, ale postupem času zjišťuje, že mu ten, který má, naprosto vyhovuje.
V dalších knihách přichází na scénu další a další postavy, příbuzní těchto postav a jejich děti. Rozpětí děje se zvětšuje a jak série postupuje, věnuje se už Rossovu příběhu minimálně. Je hezké, jak do sebe vše zapadá a můžeme do hloubky poznat i vedlejší postavy, ale Ross je Ross. V posledních knihách už je to starší muž a má dospělé děti, a já se musím přiznat, že mi chybí ten mladík s jizvou přes jedno oko opravující svůj rodný dům. Ovšem vezmeme-li v potaz délku knih a jejich množství, nedá se děj zasadit do pár let a soustředit se na postavy, které se dají spočítat na prstech jedné ruky. A to je dobře, protože jinak by hrdinové zažívali prakticky denně velké katastrofy a byli neustále v nebezpečí (tak to je dle mého názoru třeba v Cizince – její autorka zkrátka nenechá Jamieho a Claire žít v poklidu), aby čtenáře jejich životy stále bavily. Navíc je takový i sám život, nezastavíme jej ani kdybychom chtěli.
Sérii tvoří celkem dvanáct knih, ale v českém překladu jich vyšlo pouze osm. A těchto osm knih má dohromady 4084 stran. Nejde ale o nedovydanou sérii v klasickém slova smyslu. Děj je jakž takž ukončen na konci každé knihy, takže se nemusíte bát, že by v osmé knize přišel na konci velký zvrat, který vám nedá spát. To, že série není přeložená až do konce, je mi líto především proto, jak moc jsem si oblíbila atmosféru knih a postavy. Byla bych moc ráda, kdyby byly přeloženy i zbývající čtyři knihy, ale trápilo by mě to mnohem víc, kdyby v nich pokračoval příběh zaměřený na Rosse a jeho ženu Demelzu. Když je o jejich dětech a dalších nejrůznějších hrdinech, nemrzí mě to zase tolik. Názvy nevydaných knih by se každopádně daly přeložit jako Mlynářův tanec, Pohár lásky, Zlomený meč a Bella Poldarková.
Pokud bych vám měla dát jediný důvod, proč si knihy Winstona Grahama přečíst, byla by to atmosféra anglického pobřeží, kterou oplývají. Při čtení často zavírám oči a představuji si, že stojím ve vysoké trávě na útesu, ve vzduchu je cítit moře a fouká vítr. Schyluje se k bouřce, jako se to ostatně děje často, a mně vlají vlasy. V ruce mám košík s natrhaným lučním kvítím. A možná kolem mě i pobíhá Demelzin psík Garrick, kterého jsem vzala na procházku, než se vrhnu na přípravu večeře, aby byla včas hotová, až Ross přijde domů…
S tím, že u nás série není kompletní souvisí i to, jak špatně jde sehnat. Věřím, že se vám poštěstí knihy někde zakoupit (doporučuji prohledat opravdu celý internet, případně obejít antikvariáty ve vašem okolí, a nenechat se pomalu okrást a kupovat jednu knihu za osm set korun, protože je velmi pravděpodobné, že jinde jí najdete za pár drobných). A kdyby ne, máme naštěstí knihovny. V češtině vyšly knihy pouze se seriálovou obálkou, což mi ale vůbec nevadí, protože si beztak postavy představuji podle herců ze seriálu (o něm ještě bude řeč). Bylo by ale fajn, kdyby nakladatelství Baronet zajistilo minimálně dotisk. V mé sbírce Poldarka mi totiž chybí třetí díl a nemůžu jej zaboha sehnat (je tu samozřejmě možnost koupit jí od nějakého nezištného člověka, který si všiml poptávky, za dva tisíce korun, ale to se mi tak docela nechce). 1
Knihy o Poldarkovi jsou plné pracovitých lidí, které ani nepřízeň osudu nezlomí. Postavy jsou převážně dobráci a i přesto, že jsou to mnohdy šlechticové, rádi pomohou slabším. Třeba takový Ross svým zaměstnancům v pozdějších knihách platí poctivé mzdy, nenechá je sedřít se z kůže a stará se i o jejich rodiny. Ovšem jako ve skoro každém historickém románu, ani v Poldarkovi se nevyhneme popisům šílených podmínek, v níž chudší vrstva společnosti žije a pracuje. A to nemluvím o popisu nemocí, brrr. Možná to nejsou klasické líbivé románové situace, ale v naší historii své místo mají a bylo by jen na škodu je vynechávat. Co se historické přesnosti týče, jsou na tom knihy o Poldarkovi velmi dobře. V knihách ale najdeme i nešťastné sňatky z rozumu, pohled na pokrok a inovace, přátelství a vypořádání se s minulostí.
Na motivy knih byly natočeny i tři seriály. Dva úspěšné, jeden neúspěšný. První v roce 1975, druhý v roce 1996 a poslední v roce 2015. Chtěla bych se tu věnovat především tomu nejnovějšímu, a tak jen rychle zmíním, že Poldark z roku 1975 měl dvě série a celkem bylo natočeno dvacet devět epizod. Neviděla jsem jej a ani mě to neláká, neboť ten druhý úspěšný seriál si mě naprosto získal.
Ještě je tu ale onen neúspěšný. Psal se rok 1996, když televize HTV natočila jednu epizoda seriálu nazvanou Cizinec z moře, která měla pravděpodobně být adaptací prvních knih i přesto, že se takto jmenuje osmá kniha. Fanouškům knih se ale ani za mák nelíbilo obsazení v podobě Johna Boweho jako Rosse Poldarka a Mel Martinové jako Demelzy, a tak přes padesát členů Společnosti Rosse Poldarka protestovalo před sídlem televize v historických kostýmech. Na jejich nátlak byl pokus o seriál vzdán.
Seriál Poldark z roku 2015 je doslova fenomén. I když se v lecčems od románové předlohy liší, nevadí mi to tolik, kolik bych očekávala. Největší změny byly učiněny v časové posloupnosti. To si představte tak, že příběh, který se má odehrávat až za dvacet let se v rámci úspory času odehrává o hodně dříve. Přesně tak to bylo u příběhu osmé knihy, v němž za hlavní hrdiny můžeme považovat Morwennu Chynowethovou (nechci vás zatěžovat podrobnostmi, ale je to sestřenka Rossovy někdejší lásky Elizabeth) a Drakea Carneho (což je zase bratr Demelzy, Rossovy opravdové lásky) a v němž jsou Ross a jeho žena Demelza už staří. V seriálu jsou naopak ve stejném věku jako v prvních dvou knihách.
Seriál obsahuje překrásné záběry krajiny a vystihuje atmosféru, kterou cítím z knih. Kromě toho je i dokonale herecky obsazen. Rosse si zahrál Aidan Turner, Demelzu Eleanor Tomlinsonová, a nemohu nezmínit úžasnou Heidu Reed jako Elizabeth. Tvoří jej dohromady pět sérií, přičemž každá série obsahuje děj dvou až tří knih. K přehrání je Poldark na internetové televizi Voyo a často ho vysílají na Nova Lady nebo Epic drama. Právě na Epic drama, mém oblíbeném televizním kanálu vysílající především detektivky a historická dramata, jsem na Rosse Poldarka narazila poprvé. Stačilo mi pár upoutávek mezi seriály, na které jsem se dívala, a už jsem měla objednanou knihu. Na seriál jsem se podívala až po přečtení třetí knihy. A děkuji mu za to, že jsem díky němu na knihy narazila!
Autor série, Winston Graham se narodil 30. června 1908 jako Winston Grime. Na Grahama si změnil jméno v květnu roku 1947. Než se pustil do psaní série o Poldarkovi, napsal ještě knížku Dům s vitrážovými okny.
První román o Poldarkovi s názvem Ross Poldark: Návrat domů vyšel v roce 1945. Do roku 1952 měl Graham napsané a vydané čtyři romány, načež ale následovala dlouhá pauza. Nepodařilo se mi nikde dohledat proč přesně si jí Graham udělal, ale dá se předpokládat, že se chtěl věnovat rodinnému životu. V září roku 1939 si Graham totiž vzal za ženu Jean Williamsovou, se kterou se poprvé setkal o třináct let dříve, když jí bylo třináct. Na svém vztahu s Jean Graham částečně založil děj knih a Jean prý inspirovala i postavu Demelzy.2 Jean svému muži pomáhala i s psaním, přesněji s vychytáváním detailů. Podle jejich dcery Rosamund byla Jean velmi všímavá a viděla i věci, které všichni ostatní přehlédli. V konečném výsledku pak ale jí navrhnutá úprava udělala z už tak dobré knihy ještě lepší.
Další kniha o Poldarkovi vyšla až v roce 1973, tedy po dlouhých jednadvaceti letech! Pokračování pak vycházela celkem pravidelně, s maximálním odstupem pěti let, až do desátého dílu v roce 1984. Tehdy se Graham opět odmlčel, i když jen na šest let, tedy do roku 1990, ale na závěrečnou knihu se milovníci Poldarka načekali, neboť vyšla až v roce 2002. To znamená po dlouhých dvanácti letech! Řeknu vám, to bych asi nepřežila.
Původně vycházela každá kniha s podtitulem A novel of Cornwall – „román z Cornwallu“. Později byly první knihy kráceny nebo naopak rozšiřovány a podtituly se postupně měnily na ty, které známe z českých vydání. Podle stránky Good Reads byl jen první díl vydán více než čtyřiadvacetkrát. Winston Graham sice napsal i jiné knihy, ale s Poldarkem bude už navždy spojován jako s prvním. Od roku 1945 byl Graham členem Společnosti autorů (které v letech 1967 až 1969 předsedal) a členem Královské literární společnosti. V roce 1983 mu byl udělen Řád britského impéria. Winston Graham zemřel 10. července v roce 2003 ve věku 95 let. Jeho autobiografie, kterou předtím stihl napsat, vyšla až v září stejného roku. Jmenuje se Memories of private man (dá se přeložit jako „Vzpomínky tajnůstkáře“) a v češtině bohužel nikdy nevyšla. Moc se mi líbí její anotace, kde se píše, že „tvůrce série o Poldarkovi nyní obrací pero k tématu, které považuje za nejméně přitažlivé: k sobě samému“. Graham byl nejen tajnůstkářský, ale i skromný muž.
Abychom skončili naladěni na pozitivní notě, věděli jste, že Grahamovou vášní byl kromě psaní i tenis? Každý den si zaznamenával do deníku, kolik setů stihl odehrát (trochu mě děsí ono slovní spojení „každý den“, Graham musel být v pěkné formě).
Poldark je ideální čtení na léto. Na tuto myšlenku mě mimochodem přivedla má babička, která je zároveň i důkazem toho, že celá série jde přečíst za léto. Babička v mládí hodně četla, ale pak na mnoho let přestala. Vrátila se k tomu v době, kdy jsem si pořídila první knihu s Rossem Poldarkem, to mohlo být tak před pěti lety. Na rozdíl ode mě se na seriál dívala a proto jí lákaly knihy. Když viděla, jak tlusté jsou další knihy v sérii, smála se, že aspoň bude mít co číst do konce života. Myslela si, že jen první díl bude mít na celé léto. Ale příběh jí zaujal, a tak četla v každé volné chvíli. A mé predikce se naplnily: babička měla všech osm knih přečtených už na začátku srpna.
Pokud jste milovníkem historických románů a nemáte Poldarka přečteného, tak na co ještě čekáte?
- Baronet se v poslední době dle mého soustředí až moc na knihy plné sexu, které jsou populární v zahraničí a na sociálních sítích, takže tohle přání zůstane pravděpodobně nezrealizované. Buduje si značku nakladatelství erotických knih, a i když pod ním vyšlo i nové vydání Duny, ani tomu se nedostalo takové pozornosti, jako „čuňačinkám“. To bych nebyla já, abych si nezahartusila, že?😁 ↩︎
- Stejně jako Graham, i Ross Poldark potkal svou budoucí ženu, když byla ještě dítě. Myslím si, že prozrazením toho, že si Ross nakonec vzal svou služku Demelzu, vlastně nic neprozrazuji. Každému, kdo si byť jen zadá název série do internetového vyhledávače musí být po chvíli jasné, kdo si Rossovo srdce nakonec získal a navíc je to jedna z těch nepodstatnějších záležitostí. ↩︎
Comment