Holly Gibneyová je soukromá vyšetřovatelka z pera mistra hororu Stephena Kinga. Poprvé se objevila v knize Pan Mercedes, která je zároveň prvním dílem detektivní série s vyšetřovatelem Billem Hodgesem. Bill se stal Hollyiným mentorem a naučil jí všemu, co z detektivní práce umí. Stejně jako čtenáři si i Stephen King Holly velmi oblíbil, a tak jí zasadil jako vedlejší postavu do samostatného románu Outsider. A teď se Holly poprvé objevuje jako hlavní postava v románu pojmenovaném po sobě – v Holly.
Když jsem začala Holly číst, bála jsem se. Ne tak děje knihy, Holly je detektivní román a ne horor, žánr, v němž je King nejproslulejší (jeho horory nečtu už řádku let, vím, že jsem na ně až moc velký strašpytel). Bála jsem se, že i když to bude dobrá kniha, budu stále ještě ovlivněná dojmy z poslední knihy, kterou jsem od Kinga četla, tedy z fantasy Pohádka, a vůbec si jí proto neužiju. Pohádka totiž nastavuje laťku velmi vysoko. Ovšem jak to tak bývá, bála jsem se zbytečně. Holly byla skvělá!
Už od prvních stran mi bylo jasné, že Holly nemůže být průměrná nebo obyčejná kniha. Na to se na ní King až moc „vyřádil“, a ozvláštnil jí mnoha netradičními prvky. V Holly se vracíme do roku 2021, kdy po celém světě řádí covid-19. Netřeba toto onemocnění nějak představovat, všichni jsme s ním přeci jen nějakou dobu žili. Povinné nošení roušek, práce z domova, nekonečné karantény a očkování jsou v životě Holly Gibneyové stále aktuální téma. Hollyina detektivní kancelář Právo nálezce, kterou provozuje s bývalým policistou Petem Huntleym, má mít ještě pár dní zavřeno, protože Pete leží doma s covidem a Holly právě pohřbila matku. Něco ale Holly přiměje zvednout telefon Penny Dahlové, a vyslechnout si její prosbu, zda by mohla začít pátrat po její dceři, která je už tři týdny nezvěstná. Policisté si myslí, že Bonnie Dahlová zcela dobrovolně odjela z města, aby se vymanila z matčina vlivu, ale protože mají kvůli covidu málo lidí, nevěnovali se jiným teoriím. Holly případ přijme a začíná vyšetřovat. Původně čekala, že mladou ženu skutečně vypátrá v jiném městě jak začíná nový život, ale když se před ní vynoří několik dalších zmizení podobných tomu Bonniinu, dojde jí, že stojí proti něčemu většímu. Holly musí zapojit všechny své schopnosti, aby se dokázala sama, bez Billa Hodgese i Peta Huntleyho, postavit zvrácenému zlu v nečekané podobě.
Pokud se do čtení Holly pustíte, nebudete muset dlouze bádat, co jsem myslela těmi neobvyklými prvky – jakmile přečtete první stránku knihy, poznáte, že autorův styl psaní je v Holly velmi specifický. King tu píše ze třetí osoby v přítomném čase, a více než cokoliv jiného mi to připomíná scénář (Holly by byla zfilmovaná skvělá, tak možná King nějakému scénáristovi ušetřil práci). Možná postačí jen tenhle úryvek, abys v tom spatřil to samé, co já, čtenáři:
Odkráčí chodbou na dámské toalety a umyje si ruce. Po návratu do kanceláře si přečte své poznámky a napíše si seznam osob, s nimiž potřebuje mluvit. Potom sedí opřená na židli, dlaně volně položené na břiše, a hledí do stropu. Mezi očima se jí usadí svislá vráska, které Barbara Robinsonová říká „Hollyina přemýšlivá linka“. Chybějící batoh jí starosti nedělá; jak říkala Penny, její dcera by ho měla na zádech. Zajímá ji Bonniina cyklistická helma. A kolo. Obojí jí zajímá opravdu hodně, z důvodů, jež spolu souvisejí, ale jsou mírně odlišné.
Asi tak za pět minut vráska zmizí a Holly zavolá Isabelle Jaynesové.
Nedávno jsem tvorbě jednoho scénáře přihlížela, a vidím tu podobu zcela jasně. Nestává se mi moc často, že bych na takto napsanou knihu narazila, a ne vždy bych to pokládala za rozumnou volbu. Ale v Hollyině případě to celé knize dodává na atmosféře. Takovýto styl psaní se může jevit jako nevýrazný či až moc povrchní na to, aby se skrze něj daly zachytit nějaké emoce, ale tak se vlastně jeví i sama Holly Gibneyová. A jak zjistíte, ani jedno není ve skutečnosti takové, jak se na první pohled zdá. Rozhodně se nenechte odradit, přijde-li vám zpočátku čtení Holly podivné, neboť vám garantuji, že do sto stran jí propadnete stejně jako já.1
Co se týče Holly jako postavy, můžu říct jen to, že je úplně bezvadná. Moc jsem si jí oblíbila, a kdyby záleželo jen na mě, jsme rozhodně kamarádky. Holly je hodně svá. Často si povídá pro sebe a vede ve své hlavně velmi komplikované a dlouhé úvahy. S největší pravděpodobností je autistka a má obsedantně kompulzivní sklony, ale nečekejte žádnou další postavu, která se zařadí do dlouhé řady geniálních detektivů, kteří buď a) mají traumatickou minulost, b) jsou alkoholici, případně vyléčení alkoholici, c) jsou velmi asociální a neumějí jednat s lidmi, d) všechno dohromady. Je vlastně docela obyčejná, v hloubi duše je stále plachou ženou, která bydlí u matky, a kterou si vzal pod svá křídla Bill Hodges. Ale kvůli vyšetřování musí překonat hodně překážek, včetně své vrozené stydlivosti.
Je důležité zmínit, že jsem Holly Gibneyovou před čtením Holly vůbec neznala. Kamarádka prohlásila, že se jí Holly v trilogii s Billem Hodgesem moc líbila, a rozhodně si musíme Hollyinu samostatnou knihu přečíst. To nejdůležitější, co musíte o Holly vědět, Holly prozradí sama, případně se to dá vyhledat na internetu, takže jsem neměla problém zhruba pochopit, co Holly v minulosti zažila. Přesto jsem ale cítila, že mi v jejím příběhu něco uniká. Nebyl to problém ani tak u Holly, jako u jedné vedlejší postavy, u Barbary Robinsonové. Nechápala jsem její vnitřní motivaci, a byla mi skoro celou knihu nesympatická. Až na konci jsem jí přišla na chuť, kdy jsem také v autorově poznámce zjistila, že Holly přímo navazuje na události z povídky Když teče krev z Kingovy stejnojmenné povídkové sbírky (v roce 2021 jí u nás vydalo nakladatelství Beta Dobrovský). Pochopila jsem, že je to to, co mi celou dobu chybělo k pochopení Barbary, a tak jsem si jí přečetla aspoň zpětně – pozdě, ale přece. Než se pustíte do Holly, doporučuji mít tuto povídku přečtenou. Jinak se podle mě dá číst bez znalosti událostí trilogie, stačí trocha fantazie, díky které si vše podstatné odvodíte.
Další specifickou záležitostí, co se Holly týče, je chvíle, kdy se autor rozhodl odhalit totožnost vrahů. Udělal to totiž na samém začátku. Spolu s Hollyiným pátráním tak sledujeme minulé i přítomné počíná dvou vrahů, které by na zvěrstva, jež vykonali, nikdo netipoval. Navíc jsou přímo ďábelsky chytří a nebýt pár náhod, pravděpodobně by trestu dál unikali. Kompletně odhalit identitu vraha čtenáři hned na začátku vyprávění je poměrně odvážný krok. Četla jsem myslím dvě knihy, v nichž se to autorům nevyplatilo (pak je totiž autoři zbytečně natahovali, a své vyšetřovatele proto nutili přehlížet důkazy a jednat nelogicky) – ale kdo jiný by měl být schopný využít to ve svůj prospěch, než mistr King! Nebál se ani šťavnatých a nechutných detailů, při nichž se mi vybavily i podrobnosti ze Znamenité mrtvoly od Agustiny Bazterrici (jako by jich v Holly nebylo málo, fuj). Kdo ví, o čem Znamenitá mrtvola je, a nečetl jí, protože ví, že by ho to zneklidnilo, pravděpodobně vám Holly neudělá zrovna dobře, ale nejsou to zase tak strašné popisy. Zlatá Holly oproti Znamenité mrtvole, která podle mě ani nemá dobrou zápletku – proto si Znamenitou mrtvolu vy, kteří jí neznáte, ani nevyhledávejte a ušetřete své hlavinky příběhu, který má hlavně šokovat a za přečtení upřímně nestojí. 🙂
Holly Gibneyová je úžasná, a zápletka knihy Holly rovněž. V návaznosti na předchozí odstavec došlo i na chvíli, v nichž si možná řeknete: „A není to až moc velká náhoda, že na to ta Holly přišla?“ Ale zápletce to nijak neuškodí, a víte proč? Protože King přizná, že je to náhoda. A King je King, je to autor tolika legendárních knih, že bych mu to i odpustila, kdyby to zároveň do děje dokonale nezapadalo. Díky zmiňovanému stylu psaní se mi knížka četla velmi rychle, samozřejmě i proto, že jsem četla každou volnou chvíli. Holly se nedala odložit, a vyvolala ve mně celou škálu nejrůznějších emocí. King navíc jednou za pár desítek stran vypustil takovou hlášku, že jsem se neubránila minimálně pousmání. A kromě toho, že celou knihu provází covid-19, neodpustil si autor velké množství rýpnutí na adresu někdejšího prezidenta Spojených států americký, Donalda Trumpa. Bylo velmi zajímavé přečíst si o názorech běžného Američana na americkou politickou scénu.
Jako by to, co píši výše nestačilo, je Holly i kniha se skrytou hloubkou. Vnímám v ní plno paradoxů, lidskosti a momentů jako ze života. Po čtyři sta stranách čtení jsem plná dojmů, které musím zpracovat, ale zároveň vím, že bez Holly ve svém životě dlouho nevydržím.2 Brzy se tedy pustím do Pana Mercedese a poté dalších dvou knihy s Holly a Billem. Jak už tu bylo jednou řečeno, pozdě, ale přece.
Podtrženo, sečteno: moje číselné hodnocení je 10/10.
Comment