„Měla v sobě Melody něco, co ve vás to bažení probudilo?“
Provrtal ji očima.
„Zabil jste Melody a pohřbil ji v Hawne Parku?“
Oči mu zaplály.
„Zemřela Melody, protože věděla že jste pedo…“
„Dost!“ zvolal a bouchl pěstí do stolu.
„Chcete něco říct, pane Harte?“
„Ano, inspektorko, chci něco říct. Myslím, že je načase zavolat mou právničku.“
Seržant Brynat své šéfové inspektorce Stoneové často říká, že přitahuje šílence a podivíny. Stačí, aby měla projev v televizi, a už na ně nějaký čeká ve výslechovce. Tentokrát ani Kim nemusela nic dělat a hned se musí vypořádat ne s jedním, ale se dvěma takovými. Po delší době se Kim z vězení ozvala Alexandra Thorneová, nebezpečná sociopatka, která se Kim neustále snaží dostat do hlavy. Kim ale Alex nemůže věnovat tolik pozornosti, kolik by si Alex přála, protože má dost práce s nalezení zmizelé osmileté holčičky. Malá Grace zmizela přesně dvacet pět let po Melody Jonesové a na místě jejího únosu byl Melodyin náramek. Melody Jonesová nebyla nikdy nalezena. Hrozí stejný osud i Grace? Na policejní stanici ještě ke všemu přišel muž, který tvrdí, že má informace o Melody Jonesové. Ale místo aby mluvil, jen hraje Kim na nervy. Přesto Kim i jejím kolegům něco říká, že mluví s únoscem Melody Jonesové i Grace Lennardové. Aby Kim zachránila Grace a odhalila tajemství Melodyina osudu, musí nejprve přijít na to, jak se tomu podivnému muži dostat pod kůži.
Tak jsme se dočkali! Nová kniha Angely Marsonsové, již patnáctý díl z její detektivní série Případy Kim Stoneové, spatřil světlo světa. S krásnou obálkou laděnou do růžové (ten odstín se mi moc líbí!) a ještě lepším příběhem ukrytém na jejích tři sta padesáti stránkách. Až dosud měly zápletky Angeliných knih určité podobné body. Některé se pomyslné kostry držely méně, jiné více. Ale Uloupené dívky jsou od začátku jiné, neotřelé a originální. Pachatel přišel na stanici zcela dobrovolně. Nechá se i zatknout, ale mluvit nechce. Proč tam tedy proboha vůbec chodil?
Více než kterýkoliv jiný případ je tento o řeči těla. Na scéně tedy rozhodně nemůže chybět behavioralistka Alison Loweová. Alison normálně vytváří psychologické profily pachatelů trestných činů, které policii pomáhají zužovat okruh podezřelých. O její práci jsme si mohli přečíst už v Tiché modlitbě, Mrtvých vzpomínkách, Vražedné mysli nebo Smrtícím volání. Tentokrát je ale jejím úkolem zjistit, jak muže při výslechu rozmluvit. A zda je něco, co jim o něm podle jeho postoje a způsobu vyjadřování může prozradit. Z hlediska popisů odborných znalostí byly Uloupené dívky rozhodně nejzajímavějším dílem z celé série (a to je třeba je porovnat například s fascinujícími popisy práce forenzních archeologů v Pohřbené pravdě). Mezi ty běžnější věci, které Alison detektivům předala, patří třeba to, jak podle řeči těla rozpoznat lež. Všechny její poznatky jsem zkoušela praktikovat na sebe a zjistila tak mimo jiné co o mně prozrazuje vtáčení chodidel dovnitř když sedím.
Předchozí díl, Spletité lži, byl tak brutální, že se nám Angela tentokrát rozhodla dát od drsných popisů pauzu. V této knize žádnou tak brutální vraždu nenajdete, zato vás stejně tak možná šokuje, čeho je schopná lidská mysl. Uloupené dívky mají rozhodně jednu z nejlépe vymyšlených zápletek, na jejímž konci do sebe vše krásně zapadne. Nemyslím si, že je moc komplikovaná, aby se v ní čtenář ztratil, ale je rozhodně dobře, že detektivové neřeší ještě jeden menší případ, jako tomu bylo dosud v každé knize. Místo toho nám autorka nabízí pohled na naši oblíbenou a stejnou měrou nenáviděnou sociopatku Alex Thorneovou, která si stále odpykává vězení za zločiny spáchané ve druhé knize. Že by se Alex chtěla dostat na svobodu a nebojí se pro to použít všechny své schopnosti, není žádným tajemstvím. Teď je ale svobodě blíž než kdy dřív…
Uloupené dívky jsem nemohla odložit. Byla to tak napínavá knížka, že jsem i přesto, že byl všední den, dočítala o půlnoci. Konec se autorce opravdu vyvedl! Byl nesmírně překvapivý a originální a všechno v něm bylo hezky uzavřené – ti, kteří čtou mé texty o Kim od samého začátku si možná vybaví, že jsem autorce zpočátku vyčítala, že některé podstatné věci nechávala nedotažené a nevysvětlené.
Autorka si celou knihu připravovala půdu pro další knihu, a já už se teď nemůžu dočkat, až si jí přečtu. Ale kdy to bude? Čtrnáctý díl vyšel před deseti měsíci, ale to je strašná doba (stejně jako jakýkoliv časový údaj delší než týden). Kim mimochodem vychází v Euromedia Group pod nakladatelskou značkou Ikar (dříve ale vycházela pod Knižním klubem rovněž patřící pod Euromedia Group). V angličtině jsou momentálně o pět knih napřed, nedávno tam vyšel už dvacátý díl! Ať tedy vyjde další knížka v češtině kdykoliv, myslím si, že se s Kim většina z nás pročte do důchodu. A to je jedině dobře, protože je to úžasná hrdinka, které se nikdy nenabažím.
Uloupené dívky jsou každopádně v každém ohledu úžasná kniha. Bude bavit všechny vášnivé čtenáře detektivek, milovníky napětí a překvapivých konců. Čtení jsem si moc užila – jednou, když jsem měla čas číst až pozdě odpoledne, jsem se na tu chvíli tak těšila, že jsem se po celý den culila jako měsíček na hnoji.
A na závěr se vás zeptám: čtete poděkování autorů? Minimálně to Angelino byste si totiž přečíst mohli. Vždy je z jejích slov cítit ohromná vděčnost a láska jak k lidem, kteří Kim pomáhají na svět, tak k samotné Kim.
Nejnovější Kim Stoneovou hodnotím 10/10.
Comment