Přízraky stínového trhu, nejnovější česká kniha od Cassandry Clare, mě natolik pohltila, že na ni myslím prakticky neustále (pere se o místo v mé hlavě ještě s Hunger games a Úsvitem sklizně). Vytvářím si koláže, pročítám si označené pasáže a sumíruji si vše, co jsem se zde dočetla. Přízraky stínového trhu totiž významně rozšiřují příběhy Tessy a Jema z Pekelných strojů, mé nejoblíbenější série o lovcích stínů, ale i plno dalších jako třeba ten Kita Herondalea z Temných lstí nebo Matthewa Fairchilda a Anny Lightwoodové z Poslední hodiny. Připravila jsem si pro vás proto další článek, kterým tuto svou znovuprobuzenou obsesi lovci stínů vyventiluji a buď vás za a) přesvědčím, abyste se do této dlouhé ságy či konkrétně do Přízraků stínového trhu pustili, nebo vám za b) snad trochu zpříjemním čtení Přízraků stínového trhu. Tento článek je totiž o písních které jednotlivé povídky podle mého názoru vystihují a poukazují na jejich obsah. Pokud rádi posloucháte u čtení hudbu, může z toho být i pěkný playlist. Především ale doufám, že v daných písničkách také ucítíte konkrétní narážky na povídky a třeba si tak ještě prohloubíte zážitek ze čtení – jako já.
Že by Přízraky stínového trhu mohly být můj šálek kávy mě napadlo hned u první povídky nazvané Dlouhé stíny. Věnovala se dvěma z mých velice oblíbených postav: Matthewovi Fairchaildovi a bratru Zachariášovi neboli Jemu Cairstairsovi. Nacházíme se v ní v roce 1901 v Londýně a Matthewa potkáváme v pro nás naprosto neznámém stavu: veselého, lehce naivního, ale především nezdeptaného. Bohužel to ale nemá mít dlouhé trvání, jak čtenáři Poslední hodiny jistě dobře vědí. Povídku jsem si užila tak moc, že jsem jí v recenzi hodnotila 10/10. A nenapadá mě k ní lepší písnička než Piano man od Billyho Joela.
V povídce Daň za výjimečnost se stále nacházíme na tomtéž místě a v tomtéž roce, ale hlavní hrdinkou je zde Anna Lightwoodová. Mihne se tu i Matthew, už takový jakého ho známe z Poslední hodiny, což se tedy rozhodně nedá říct o Anně. Není to ta sebevědomá dáma, jíž se jiné dámy vrhají k nohám, která popíjí v klubech nevalných pověstí a hrdě se po Londýně prochází v kalhotách, košili a klobouku. Jaká byla Anna předtím, než sobě i svému okolí přiznala kým skutečně je? A jak k tomu přiznání došlo? To se čtenáři dozví právě zde. A nejen to, jak může napovědět koláž a písnička, kterou jsem pro Daň za výjimečnost vybrala: Bad at love od Halsey. Je to příběh o odhodlání, sebevědomí i velké smyslnosti, protože způsob, jakým Anna pohlíží na dívky, totiž jako na ty nejkrásnější bytosti, které kdy chodily po našem světě, mě téměř přiměl se červenat. Hodnotila jsem 9,9/10.
Třetí povídkou v pořadí je Poznání ztráty a jejími hrdiny jsou železná sestra Emilia a mlčenlivý bratr Zachariáš, kteří se v roce 1936 vypravili při honu za démonem až do Ameriky. Zachariáš mimo to vzpomíná i na svou minulost, kdy býval ještě Jemem Cairstairsem a měl po svém boku svého milovaného parabátaie Willa a neméně milovanou snoubenku. Ale ty časy jsou dávno pryč a zbyly mu jen vzpomínky, které vyblednou. Mimo to, že si Zachariáš v Americe najde „zábavu“ na dalších několik desítek let a se sestrou Emilií budou pátrat po démonovi mu ale Emilia věnuje nečekaný a nesmírně cenný dar… Přes vlažný začátek byla Poznání ztráty nakonec povídka plná akce, dojetí a filozofování nad minulostí, což jistě potěší všechny, kteří milují trilogii Pekelné stroje. Mé hodnocení bylo 9/10 a vybrala jsem písničku Mind over matter od umělce Young the giant.
Ve čtvrté povídce se z Ameriky přesouváme zpět do Londýna a o čtyři roky dál, tedy do roku 1940. Zuří druhá světová válka a čarodějka Tessa Grayová, která se stále dostává ze ztráty svého milovaného manžela, tu působí jako dobrovolná zdravotní sestra. Je zvyklá ošetřovat vojáky i civilisty, kteří se zranili při náletech na město nebo jakkoliv jinak, ale tentokrát dostane pacienta, jehož zranění způsobila magie. A ne jen tak ledajakého pacienta, ale svou velkou lásku Jema Carstairse, kterému by teď sice měla říkat bratr Zachariáš, ale nemůže se k tomu vzhledem k jejich společné minulosti přinutit. Už v Pekelných strojích jsme mohli pochopit, že vztah Tessy, Jema a jeho parabátaie Willa je výjimečný. Tessa je oba milovala tou nejhlubší romantickou láskou, Jemovi a Willovi na sobě díky přísaze parabátai záleželo jako na druhé polovině své duše. Vztah Tessy a Willa byl v Pekelných strojích jaksi primární, teď ovšem máme v povídce Láska navěky možnost podívat se na zoubek síle citů Tessy a Jema, které pojí nejen láska k sobě samým, ale i láska a vzpomínky na Willa. Vzhledem k tomu, jak moc miluji Pekelné stroje a Tessu s Jemem, je asi jasné že jsem musela hodnotit 10/10. Láska navěky byla stejně bolestivě nádherná jako epilog Pekelných strojů a nesmírně se k ní hodí píseň White Ferrari od Franka Oceana, hlavně tedy jedna konkrétní část, jíž vám v písni označím. Když budete pozorně poslouchat text, jistě mi dáte za pravdu!
Nacházíme se v polovině knihy a v povídce Zkaženost. Přesouváme se v ní do Paříže do roku 1989 a díky druhé ženě Stephena Herondalea Céline si užijeme příjemný ďábelský podtón, trošku staré dobré manipulace a hlavně se zase něco více dozvíme o Kruhu Valentýna Morgensterna, neboli skupině lovců stínů vedené velkým záporákem ze série Nástroje smrti. Dozvíme se konkrétně něco, o čemž jsme dosud neměli ponětí… V roce 1989 je ale Céline teprve Stephenova budoucí druhá žena; Stephen je zatím ženatý se svou první ženou Amatis a sedmnáctiletá Céline je do něj bláznivě zamilovaná. Láska k Herondaleům je vše jen ne snadná, to ale není první zkouška, kterou si pro Céline život připravil. Zkaženost byla čtivá, rychle mi utekla a hlavně mě moc bavila. Dala jsem jí 9,5/10 bodů a jednoznačně ji vystihuje píseň Still don’t know my name od skupiny Labrinth, která jako by ji napsala přímo pro Céline.
A jsme v New Yorku, což nám jednoznačně napovídá, že už se nacházíme v našem století a budeme se nyní věnovat především postavám z Nástrojů smrti a Temných lstí (Cassandřiny historické série, Pekelné stroje a Poslední hodina, se totiž odehrávají v Anglii, zatímco ty ze současnosti jsou z Ameriky). Ale je tu jedna výjimka, kterou tvoří bratr Zachariáš. Bratr Zachariáš byl krásným spojovacím článkem celé knihy a v každé povídce ve mě znovu rozdmýchával starou náklonost k Jemovi, jeho minulému já dosud ukrytému pod rouchem mlčenlivého bratra. Zachariáš ale začíná cítit, že Jema v něm už moc není. Runy mlčenlivých bratrů, které mají za úkol učinit z něj vyrovnaného mnicha bez jakýchkoliv emocí a vzpomínek na svůj bývalý život ve prospěch poznání a vědomostí, začínají plnit svůj účel. Myšlením na svého parabátaie Willa tráví Jem už tak hodně času, ale setkání s čerstvě osiřelým Jacem Waylandem v něm tuto potřebu ještě více probudí. I na Jace Waylanda a jeho nový domov se povídka Syn úsvitu soustředí, takže přede mnou stál nelehký úkol v podobě nalezení písně, která by odpovídala oběma těmto dějovým liniím. A našla jsem ji: All I want od kapely Kodaline. Syn úsvitu si u mě navíc vysloužil slušných 7,5/10.
Pokud se vám zdá sedm a půl bodů docela málo, tak u Ztracené země, sedmé povídky v pořadí, bude bodové hodnocení ještě klesat. Na scénu totiž přicházejí dvě mé velice neoblíbené postavy: Alek Lightwood a Magnus Bane. Magnus sám o sobě ujde, v povídkové knize Baneovy kroniky bych si dokonce troufla říct, že jsme se i spřátelili, ale po boku Aleka ho nedokážu vystát. Jako na potvoru je právě Alek jedním ze tří hlavních postav Ztracené země. Těmi zbylými dvěma jsou opět Zachariáš, který je vzhledem k tomu, že se nacházíme za rokem 2008 a tedy i za epilogem Pekelných strojů již opět Jemem Carstairsem. A spolu s nimi Tessa Grayová. Tessa se k Jemovi přidala v jeho „zábavě“ z třetí povídky a nyní potřebují Alekovi pomoc. Alek nás pozve do své mysli, což jsem nejspíš nedokázala náležitě ocenit, ukáže nám své největší obavy ohledně vztahu s Magnusem a jak moc je zároveň šťastný, že s Magnusem založili rodinu, která už je takřka kompletní. I proto Ztracené zemi přiděluji píseň Home od zpěváků Machina Gun Kellyho, Bebe Rexhy a kapely X Ambassadors. Povídka si ode mě ale vysloužila pouhých 4/10, právě kvůli Alekovi a zápletkám, které mi i z důvodu jeho osoby přijdou hloupé.
V roce 2012 a povídce Krví a ohněm dojdou Tessa s Jemem na konec svého mnohaletého pátrání, jenž začalo v povídce Poznání ztráty, a zároveň projdou velkou zkouškou svého vztahu. Čtenáři Temných lstí pak jistě ocení seznámení s pozadím jedné z klíčových zápletek této série. Moc dalšího se toho prozradit nedá, abych vám nezkazila zážitek ze čtení. Snad jen to, že i když tempo povídky občas lehce drhne, jde o další nádherné navázaní na epilog Pekelných strojů odhalující hloubku vztahu Tessy a Jema, a že kromě dramatických odhalení přinese i jedno tuze dojemné. Ach ta láska, jak je krásná! Pro Krví a ohněm jsem vybrala písničku Unconditionally od Katy Perry. Vzhledem ke zmiňovaným drobným nedostatkům jsem nedala plný počet bodů, nýbrž 8,9/10.
Hrdiny Ztraceného světa, předposlední povídky z Přízraků stínového trhu, jsou dvojčata Livy a Tibo Blackthornovi z Temných lstí. Respektive po Temných lstech, protože právě tam odhaduji, že se povídka odehrává; buď po této trilogii, nebo někdy během posledního dílu, který ale ještě nemám přečtený. Něco jsem si tak nechtíc vyspoilerovala, ovšem nijak zvlášť mi to nevadí. Ani zde toho ovšem nemohu mnoho prozradit, vyjma toho, že se ocitáme ve Scholomantosu, speciální a velmi náročné škole pro lovce stínů, kde se právě Tibo s Livy nachází. Z nejednoho důvodu je to pro ně velká změna životního stylu, kterému se musí přizpůsobit a přijít na kloub. Livy jsem měla v Temných lstech ráda, ale Tibo mi byl vyloženě nesympatický. Až v této povídce jsem mu poprvé porozuměla a dá se říct, že i přišla na chuť. V Temných lstech se k Tibovi sice váže romantická zápletka, ale ve Ztraceném světě se setkáváme s trochu jinou láskou ovlivňující jeho život – s bezmeznou láskou bratra k sestře a sestry k bratrovi.
Jakožto dvojčata mají Tibo a Livy mezi sebou ještě bližší vztah než s ostatními sourozenci Blackthornovými a už mnohokrát se svou pouhou přítomností dokázali podpořit v těžkých časech. Nebo mám říct, jak se zpívá v písničce You are the reason od Calluma Scotta, že si byli důvody, proč ony temné časy překonat? Povídku jsem hodnotila 7/10 a perfektně ji vystihuje právě You are the reason – to nejen kvůli Tibovi a Livy, ale i kvůli dalším postavám a zápletkám ze Ztraceného světa.
U všech předchozích povídek se mi dosud dařilo buď najít písničku, která by vystihla všechny dějové linky v ní, nebo jsem dokázala vybrat jednu výraznější část příběhu, na kterou jsem chtěla poukázat. Poslední příběh z této povídkové sbírky má ale dvě tak odlišné dějové linie, a navíc obě dvě tak důležité, že jsem nedokázala ani jedno z výše zmíněného. Pro Navždy padlé tu mám tedy hned dvě písničky! Část, která se soustředí na postavy z Thule nejlépe vystihuje In the end od kapely Linkin Park. Thule je v podstatě temná, paralelní dimenze, do níž jsme se podívali v Nástrojích smrti. a žijí v ní trochu jiné verze postav, které známe právě z Nástrojů. Tak třeba temná verze Jacea Herondalea, která si po příchodu do našeho světa říká Janus, v Thule přišla o lásku svého života Clary. Zničený takovou ztrátou a poháněný zlomeným srdcem se proto rozhodnul, že když nemůže mít tu z Thule, vezme si místo ní „tu druhou Clary“, Clary z našeho světa. Pomoci by mu v tom mohla i královna víl, se kterou uzavřel úmluvu o tom, že bude chránit a trénovat jejího syna. Tato část Navždy padlích je lehce vyšinutá, bolestně zoufalá a slibuje do budoucna pěkné drama. Je zkrátka úplným opakem druhé části…
Druhá dějová linka této povídky se věnuje Tesse, Jemovi a Kitovi Herondaleovi, který u nich po ztrátě otce a trápení u Blackthornových (o čemž mimo jiné vypráví Temné lsti) našel domov. Jejich rodinný život není idylický, ale po všech těch strastích, kterými si všichni tři prošli nejen v rámci Přízraků stínového trhu, je velice šťastný a spokojený. No a pro mě jakožto čtenáře i jak jinak než dojemný. Spojení obou dějových linek do jedné povídky je velice uspokojivým ukončením celé této knihy. Na jednu stranu ji totiž hezky shrnuje a uzavírá a na druhou naznačuje potenciální děj z nové trilogie, kterou Cassandra teprve píše. Což by navíc měl být její poslední příspěvek do stínoloveckého universa…
Povídku jsem hodnotila 9,4/10 a její druhou část podle mě nejlépe vykresluje skladba Let it all go od zpěvačky Birdy.
A kdybych měla vybrat jednu písničku, která by vystihla Přízraky stínového trhu jako celek, byla by to rozhodně Ghost od Justina Biebera. Sedí každé slovo! Pokud vás některá z těchto písniček zaujala, líbí se vám jejich atmosféra či se toužíte dozvědět (nejen) o tom, co vše se stalo mezi první a poslední větou epilogu poslední knihy Pekelných strojů, pak rozhodně sáhněte po Přízracích stínového trhu!