Šicí projekt č. 4: cosplay Lenory Dove Bairdové

Ať už jsem četla jakýkoliv díl ze série Hunger games, vždycky jsem si tam našla něco, čím jsem si rozšířila svůj už tak dlouhý seznam šicích plánů. Z původní trilogie mám v seznamu zapsaný filmový tréninkový oděv Dvanáctého kraje z Arény smrti, arénovou kombinézu z filmu podle druhé knihy nebo bojový kostým reprodrozda z knihy třetí. Z Balady o ptácích a hadech jsou pak přímo nutností duhové šaty Lucy Gray Bairdové, které nejprve pohoršily ale poté pobláznily Kapitol. A samozřejmě že i v nejnovější knize, v Úsvitu sklizně, jsem si našla postavu, jejíž kostým bych chtěla ušít (respektive jejíchž cosplay bych chtěla zpracovat). V Úsvitu jsem si nesmírně oblíbila Lenoru Dove, přítelkyni hlavního hrdiny a vítěze padesátých Hladových her Haymitche Abernathyho. Z části proto jaká byla, z části proto, co mi pomohla si uvědomit. Zkrátka a dobře mi Lenora Dove opravdu přirostla k srdci, ještě více než jsem před začátkem čtení odhadovala. A tak jsem s Hunger games cosplayi začala odzadu a vrhla se na Lenoru Dove (recenzi na Úsvit sklizně jsem už na blogu i zveřejnila, čistě mimochodem). Lenora Dove je ale z Dvanáctého kraje a za celý svůj život z něj nevytáhne paty, takže nenosí nějaké speciální oblečení, které by se dalo napodobit pouze ručním ušitím. Protože jsem ve svém šatníku našla poměrně dost kousků oblečení, které mi k Lenoře Dove seděly, použila jsem na její cosplay právě je. Něco k šití se ale přeci jen našlo, takže proto sepisuji tento článek – chci se zde soustředit především na větší šicí projekty, ne jen vypisovat co jsem kde koupila a nakonec z toho poskládala cosplay, který mě nestál téměř nic kromě financí. Tady ale udělám již řečenou výjimku, protože Lenořin cosplay je v mém provedení půl napůl.

Ještě než se do toho pustíme, chci zmínit jednu menší zradu, která se stala. Zrovna když jsem totiž Lenořin cosplay nafotila, začalo se zveřejňovat obsazení do filmové adaptace Úsvitu sklizně, která do kin zamíří v listopadu 2026. A Lenoru Dove si zahraje mladá herečka Whitney Peaková, která je mnohem tmavší pleti než já. Obyvatelé Dvanáctého kraje jsou sice podle Hunger games kánonu tradičně poněkud snědší, ale nedá se říct, že by šlo o černochy. Whitney Peaková černoška je, ale na Lenoru Dove se podle mého prvního dojmu krásně hodí. Prosím proto o shovívavost, když nyní zveřejním svou Lenoru Dove bílou jako Sněhurku.

Lenora Dove Bairdová je velice chytrá, ale na veřejnosti a ve škole spíše zamlklá a stydlivá. Umí sice zpívat, stejně jako celá její rodina, ale při koncertech s jejich rodinnou kapelou Hejno pouze hraje na svou „písňovou bedýnku“, jak říká své harmonice. Zpívá většinou jen Haymitchovi, jeho rodině a husám, které doma chová a které bere často pást na onu slavnou Louku. Haymitch často zmiňoval, že je na něj nejspíš moc chytrá a že ho občas děsí její revolucionářské myšlenky a viditelný odpor vůči Kapitolu. Lenora Dove má zelené oči, kaštanově hnědé vlasy, které když na ně zasvítí sluníčko mají rudý odstín. Charakteristické jsou pro ni pracovní kalhoty, a nejen já, ale i mnoho kreslířů fanartů si je představujeme jako lacláče. Co k ní dále patří jsou útržky barevných látek, jež jí občas čouhají z kapes nebo stužky ve veselých a výrazných barvách našité na manžetách, jimiž rozsvěcuje jinak ponuré oblečení typické pro Dvanáctý kraj.

Na poslední nový rok dokonce hráli na večírku pořádaném velitelem základny, ačkoliv z toho Lenora Dove neměla radost. Clerk Carmine mínil, že práce je práce a hudba může posloužit jako most pro lepší porozumění mezi lidmi, protože skoro každý má rád pěkné písničky. Lenora Dove odpověděla, že skoro každý také rád dýchá, a co je nám to platné? Některé věci prostě nic neznamenají.

Hlavní inspirací pro můj cosplay mi byly červené řasené šaty, které si vzala na sklizeň a sledovala v nich jak je Haymitch vylosován jako splátce pro Hladové hry. Právě v těch jsem se především chtěla nafotit a zahrát si i nějaké scény přímo z knihy, což mi ale na pořizování paruky a práci s organizací focení přišlo málo. Sestavila jsem tedy ještě další outfity přímo či nepřímo inspirované Úsvitem sklizně. První z nich byl z mého šatníku a byly to lacláče s vybledlou halenkou s květinovým potiskem, na jejíž manžety jsem našila stužku barvy přesně zmiňované v knize – tedy malinově růžovou. Sehnala jsem si i dva šátky ve světle modré a světle růžové barvě, které jsem si zastrkala do zadní kapsy. A nesměly chybět boty vypadající jako pracovní a bílé vlněné ponožky, které mi k Lenoře Dove jednoduše seděly.

Chtěla jsem ale i Lenoru v trochu něžnější verzi, a tak jsem si ušila sukni z bílé bavlněné látky s drobnými vzory tvořenou ze dvou dílů – vršku sukně a spodního volánku. Pod ní bylo potřeba ušít ještě spodničkovou vrstvu, protože sama o sobě byla krapítek průhledná. K ní halenka, zmiňované boty a do vlasů stužka v barvě holubičí šedi, což je barva, kterou představuje Lenořino druhé jméno Dove. A ještě musím určitě poznamenat, že mám velkou radost z paruky, kterou se mi podařilo sehnat a přesně odpovídá mým představám. Při focení navíc prokázala, že má naprosto stejný efekt jako vlasy knižní Lenory Dove: za běžných okolností je spíše do hněda, při dopadu slunečních paprsků září rudě.

Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a strachu,

dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne;

ale ticho bez rušení, ani slůvka na znamení,

jenom plaché oslovení „Lenoro!“ zní zimničně,

to já šeptám „Lenoro!“ – a ozvěna dí zimničně

jenom to a víc už ne.

A poslední outfit jsou právě zmiňované „jablkově červené nařasené šaty“, abych přesně citovala Haymitchův popis. Předchozí kostýmy jsem si spíše vymyslela, tento je přesně podle knižní předlohy. Dlouho jsem zvažovala, jaký střih bych měla zvolit. Původně jsem plánovala trochu jiné rukávy, ale nakonec jsem se myslím moudře rozhodla pro balonové rukávy, sukni s vyvýšeným pasem a spodním lemem zastřiženým do vlnek, díky čemuž šaty při pohybu vytvářejí hezký efekt. V knize bylo zmiňováno, že si na Sklizeň vlasy vyčesala nahoru a sepnula sponou, jíž jí vyrobil její strýc, takže ta nemohla chybět.

Á propós, Lenora Dove má sice šikovného strýčka, ale já mám nejšikovnějšího dědečka, který mi na 3D tiskárně vytiskl nejdůležitější část celého cosplaye: přívěšek, který dala Lenora Dove Haymitchovi k narozeninám. Můžete ho vidět i na obálce knihy. Přívěšek je ve tvaru U a na každém konci je hlava jednoho zvířete – ptáka a hada. Lenora Dove to odůvodnila tím, že ani jedno z těchto zvířat není jednoduché zabít (čtenáři Hunger games ale jistě vědí, jakou další symboliku mají pták a had v tomto světě). Přestože v knize je toto udělátko kovové, rozhodla jsem se jej namaloval zlatou barvou, aby ladilo s obálkou. Dědeček mi vytisknul jeden exemplář o velikosti přívěšku, a jeden větší, který si dám jako dekoraci do knihovny. Jak ale můžete vidět na fotce vpravo, posloužil i při focení když mi šlo o vyniknutí jeho detailů. Děkuji mu moc a moc!

Ještě větší děkování nás ale čeká v druhé části článku. Ovšem nepřeskakujme! K focení jsem si vybrala svou milovanou Vysočinu, kterou mám křížem krážem prochozenou díky rodině jež zde bydlí. Už během zimy jsem objevila místo v lese s malým blátivým jezírkem, které na mě přímo křičelo: „Hunger games!“ Bylo mi jasné, že zde dříve či později něco z tohoto světa nafotím.

První dva kostýmy jsem fotila (a natáčela, protože na Instagramu vyjde i několik videí) právě v tomto lese u jezírka Od minule nám sice trochu vyschlo, ale slušelo mu to i tak. Na kraji lesa jsou k mému štěstí navíc kameny, které vypadají přesně jako ty popisované v knize, na nichž Lenora Dove ráda sedává při pasení hus. Husy jsem sice nesehnala, ale zato jsem měla harmoniku! A hned vedla lesa je travnatá cesta, která vypadá jako zcela jiná lokace – třeba právě Louka ve Dvanáctém kraji. Focením jsme tu strávili docela dost času, ale ještě nás čekala jedna lokace: koleje.

Poté, co byl Haymitch vylosován a na cestě do Kapitolu, se totiž s Lenorou Dove stihl ještě na chvilku vidět. On seděl ve vlaku, ona stála na louce u kolejí. V ruce želé, které si chtěli s Haymitchem sníst po sklizni v lese, a křičela do prázdna zatímco se rozpršelo. Právě kvůli této jedné pasáži jsem se rozhodla Lenoru Dove cosplayovat a ušít si ony červené šaty. Na kolejích jsme vyfotili krásné fotky, přesně takové jaké jsem si pro onu pasáž představovala. Ale s jedním problémem, kterým byla nádherná modrá obloha bez jediného mráčku. Na první část focení byla ideální, co se komfortu druhé části focení týče také, ale z hlediska atmosféry ne. A tehdy nastoupila moje kamarádka Ady, amatérská, ale nesmírně šikovná fotografka. Kromě focení je její velkou vášní i čtení a tak, stejně jako já, recenzuje knížky. Miluje i Hunger games a proto přesně věděla, co za scénu z Úsvitu sklizně jsem na fotkách chtěla ztvárnit. Poprosila jsem ji jen o photoshop oblohy, ale Ady mi naprosto vyrazila dech, když fotky zeditovala mnohem víc a krásněji, než jsem si dokázala přestavit. (Ady mimochodem se svým focením vyhrála i foto soutěž zoologické zahrady v Jihlavě, to jen tak pro zajímavost. 😊) Ady, vím, že to čteš, takže ještě jednou ti moc děkuji!

Tehdy spatřím Lenoru Dove. Stojí na náspu, červené šaty přilepené k tělu, a v jedné ruce drží sáček se želé bonbóny. Když vlak projíždí kolem ní, zakloní hlavu a zakvílí do větru vztekem a zoufalstvím. A i když mě to ničí, i když tluču do skla pěstmi, až si na nich nadělám modřiny, jsem vděčný za její poslední dárek. Za to, že odepřela Plutarchovi možnost natočit naše loučení.

Okamžik, kdy se naše srdce roztříštila, patří jenom nám.

A to byl celý proces tvorby cosplaye Lenory Dove Bairdové z Úsvitu sklizně. Teď už přikládám pouze hotové výsledky a odkazy na použité látky a doplňky. A v blízké době se můžete rozhodně těšit na více článků o Šicích projektech, protože je konečně počasí na focení venku. Šití zdar a doufám, že se vám výsledné fotky líbí stejně jako mně.

Paruka: Temu

Červená látka na šaty: Látky Mráz

Bílá látka na sukni: Látky Mráz

Spona do vlasů: Temu

Šátečky: Temu

Stuhy: Šedá, malinově růžová

Boty: Mustang