Když jsem četla Holly, detektivku od Stephena Kinga, naprosto mi učarovala její hlavní hrdinka – Holly Gibneyová. Holly je velice schopná vyšetřovatelka, která po svém mentorovi převzala soukromou detektivní firmu. Tím mentorem, bývalým policistou, který jí dostal zpod vlivu přehnaně ochranitelské matky a pomohl jí vymanit se zpoza nálepky staré panny, byl Bill Hodges. Holly jsem si oblíbila tak moc, že jsem se nyní vrhla i na dříve vydanou trilogie právě s Billem a Holly v hlavních rolích. Trilogii o Billu Hodgesovi tvoří knihy Pan Mercedes, Právo nálezce a Konec hlídky, a popisují, co vše se stalo před Holly – a Pana Mercedese už mám přečteného.
Kermit William Hodges, zvaný Bill, šel po desítkách let služby u policie do důchodu. Od té doby místo nahánění zločinců kouká sám doma na televizi, přejídá se a přemýšlí, jestli by se neměl zastřelit. To totiž spousta policistů po odchodu důchodu udělá. Bill ale také občas přemýšlí o starých případech, které spolu se svým parťákem Petem nezvládl vyřešit. A jeden z nich se mu právě připomněl…
Před několika měsíci vjel muž v ukradeném Mercedesu do fronty lidí před pracovním úřadem. Nechal za sebou patnáct vážně zraněných, osm mrtvých včetně malého miminka, a dál nic. Mercedesový vrah beze stopy zmizel a nikdy ho nedopadli. Teď ale napsal Billovi dopis, v němž se vysmívá jemu i obětem, nenápadně ho manipuluje, aby se skutečně zastřelil, a naznačuje, že plánuje další masovou vraždu. Ovšem vybral si špatného poldu – Bill, ač detektiv v důchodu s několika kily nadváhy, je mu s pomocí sedmnáctiletého mladíka, který mu seká trávu, a labilní neurotičky na stopě!
Jenže potřebuje vábničku. Nejkouzelnější možnou vábničku. Může předstírat, že má sebevražedné sklony, a to by nebylo těžké, protože až donedávna je měl. Je si jistý, že rozjímání o přitažlivosti smrti na nějakou dobu pana Mercedesa rozpovídají, ale jak dlouho bude trvat, než si ten chlapík uvědomí, že jde jenom o hru? Tohle není žádný zfetovaný osel, který věří, že policie mu fakt dá milion dolarů a boeing, který ho odveze do El Salvadoru. Pan Mercedes je velmi inteligentní osoba, která je shodou okolností šílená.
Hodges si přitáhne blok na klín a nalistuje čistou stránku. V půlce napíše velkými tiskacími písmeny několik slov.
MUSÍM HO VYTOČIT
Pan Mercedes vyšel poprvé v roce 2014. Dá se říct, že tím, že jsem jako první četla Holly, jsem začala od konce. Tuhle knihu jsem četla primárně kvůli Holly Gibneyové, ale i když se Holly v knize vyskytuje až zhruba od půlky, vůbec mi to nevadilo. Bill Hodges je svérázný a velice inteligentní starší muž, o němž bychom normálně řekli, že je bystrý a přizpůsobivý. Když vyslýchá pachatele, okamžitě ví, co má říkat a jak to má říkat, aby z něj vytáhl přiznání. Jenže na důchod připravený není a vlastně neví, čemu se má přizpůsobit. Během tří set sedmdesáti čtyř stran se vyhrabe z deprese, dostává se znovu do formy a prožije něco, s čím už nepočítal; zamiluje se a následně skončí se zlomeným srdcem. A právě tehdy se potká s Holly, na pohřbu matky jeho milé, která je Hollyina sestřenice.
Už podle popisu děje je jasné, že jde o jiný druh knih, než se kterými si King udělal jméno. Billovo takřka komorní vyprávění se ale střídá s pohledem na život Mercedesového vraha, ve kterém už je Kingova obvyklá tvorba o něco patrnější. Čtenář o Mercedesovém vrahovi ví skoro všechno: kdo to je, co dělá, jak se jmenuje… A ví i to, co se děje v jeho zvrhlé mysli. Byly to drsné a opravdu zvrhlé kapitoly. King se nebojí popisů násilí, umírání, vraždění či incestu. Zkrátka absolutně ničeho! Měla jsem dokonce problémy některé pasáže číst. Bylo to neuvěřitelně znepokojivé, přesto ale fascinující čtení. Protože kdy se poštěstí nahlédnout do myšlenek takhle narušeného člověka? Kromě toho, že se mi místy zvedal žaludek, jsem se pokaždé hrozně bála, co Mercedesový vrah zase vymyslí a jak se to dotkne mého oblíbeného Billa. A stejně jako Holly je pan Mercedes čtení pro otrlejší čtenáře.
Logická část jeho mysli chápe, že všechno, co se stalo, je vina Bradyho Hartsfielda, ale když sedí v křesle, v němž strávil tolik nudných televizí prosycených odpolední s pocitem, že je neužitečný, a ztratil kontakt se svým esenciálním já, který považoval v pracovním životě za samozřejmý, v takových chvílích ztrácí logika svou moc. Na její místo se plíží děsivá myšlenka: on, Kermit William Hodges, se dopustil zločinu odfláknuté policejní práce, a tím napomáhal panu Mercedesovi a umožnil mu jeho konání. Jsou hvězdami televizní reality show zvané Bill a Brady zabijí pár žen.
O tom, že Stephen King píše vážně skvěle, jsem tu už psala. Během čtení jeho knih mě nejednou napadlo, že mě vlastně dosti děsí. Protože jak dokáže vymyslet, a tak úžasně vykreslit takové psychopaty, jak se mu žije, když se mu tohle honí hlavou?😅 Pan Mercedes byl, stejně jako Holly, mimo jiné i kritikou americké vlády – i když oproti Holly ve velmi umírněné formě. Dotkl se i otázky rasismu a předsudků vůči černochům. Na jednu stranu je jasné, že s ničím z toho nesouhlasí, na druhou se o tom nebojí vtipkovat, což je ideální kombinace. Opravdu dobře jsem se během čtení bavila, i když jsem se zpočátku vůbec nemohla začíst.
Prvních dvě stě stran jsem četla přes týden. Bill mi byl sympatický, zápletka mě zajímala, ale raději jsem dala přednost jiným knihám. Až po překročení dvou sté strany jsem se do děje naplno ponořila a knížku nemohla odložit. Do té doby jsem si myslela, že s přečtením druhého dílu nebudu spěchat, ale po dočtení poslední stránky jsem si musela okamžitě zajít do knihovny pro druhý díl!
King se při psaní Pana Mercedese inspiroval skutečný útokem, při kterém vjela žena autem do prodejny rychlého občerstvení McDonnalds. Ale v době, kdy jsem Pana Mercedese četla, se vynořila nová paralela: kvůli plánovanému bombovému útoku byl zrušen koncert zpěvačky Taylor Swift. A to je velice populární zpěvačky, takže ztráty na životech by byly šílené. A zatímco v médiích o tom vycházely články, Mercedesový vrah mi zrovna něco podobného začal plánovat… Díky tomu jsem si uvědomila, že to, o čem čtu, se opravdu stalo, může stát a možná i stane. U Kinga se k tomuto uvědomění nedopracovávám moc často, protože píše o takových šílenostech, že je to nemyslitelné.
Ke čtení každopádně doporučuji jak Kingovým zarytým fanouškům, tak milovníkům detektivek. Hodnotím jasnými 10/10!
Na motivy trilogie o Billovi vznikl v roce 2017 i seriál nazvaný Pan Mercedes. Má tři série po deseti epizodách, skvělé herecké obsazení (které jsem použila i do obrázků sem), ale podle prvních dílů, které jsem shlédla, musím bohužel konstatovat, že se zrovna nedrží předlohy. A to na místech, kde mi to přijde až zbytečné. Ke shlédnutí je například na placené platformě Prime video.