I když přehled recenzí mluví jinak, mám pocit, že už je to strašně dlouho od chvíle, kdy jsem recenzovala něco jiného než fantasy nebo Hunger games. Mám tedy radost, že dnes mohu zase nabídnout odlišný žánr – tentokrát půjde detektivku z pera Jany Jašové, držitelky ocenění Magnesia Litera z minulého roku právě v kategorii detektivní román. Knížky paní autorky jsem v knihkupectví už několikrát viděla, její jméno jsem zaznamenala v rámci Litery, ale nikdy jsem od ní nic nečetla. A přesto jsme spolu neměly ten nejlepší vztah. Někdy minulý podzim jsem totiž přečetla prvních zhruba šedesát stran Rodu plamene a stínu od Sarah J. Maas, třetího dílu Půlměsíčního města, který překládala. Abyste chápali mé rozhořčení, musíte vědět, že již překlad druhého dílu byla katastrofa. Psala jsem to i v recenzi, kde jsem se musela pořádně krotit, abych nebyla vyloženě kousavá. Ten díl ještě nepřekládala paní Jašová a tak jsem se radovala, když jsem její jméno uviděla u třetího dílu. Nebyl to její první překlad, pravidelně překládá třeba knihy Colleen Hooverové. Detektivky navíc vyžadují pečlivý přístup a ona za tu svou dostala Literu, tak by mohla i na tomto překladu odvést skvělou práci, no ne? Inu, nechci ji z něčeho nařknout, ale přijde mi, že rešerše si moc neudělala. Jinak by věděla, že v druhém díle hlavní hrdinové oznámili své pouto druha a družky, ne že se vzali, jak stálo v jejím překladu třetího dílu odkazující na tento moment. Tehdy jsem Rod plamene a stínu zaklapla a odložila na neurčito, ale to je jiný příběh. Chci tím říct pouze to, že kdyby mi detektivky paní Jašové nedoporučila kamarádka, na kterou dám nejen při výběru knih, nejspíš bych se do žádné nepustila. Ale že to byla ona, kdo mě na ni nalákal, stáhla jsem si nejnovější knihu Jany Jašové Dravé zvěři napospas do čtečky a dala se do čtení. A byla velmi mile překvapená.
Více o autorce se můžete dočíst na jejích webových stránkách.
Dravé zvěři napospas vypráví o osmatřicetileté Zuzaně, která se před nedávnem rozvedla, a teď nemá dočista nic. Ne že by toho předtím měla kupu, ale aspoň nebyla osamělá a bez vyhlídek na lepší budoucnost. Zuzana pracuje v divadle (není herečka ani producentka, jak několikrát předpokládali muži z Tinderu, s nimiž si vyšla na rande – v podstatě tam jen dělá excelové tabulky), bydlí v paneláku se stěnami tenčími než papír a není ani tlustá ani hubená, ani krásná ani ošklivá. Všem přijde úplně obyčejná, až na jednoho člověka: na svého stalkera. Zhruba v době, kdy Zuzana vzdala veškeré pokusy o nalezení vztahu přes známou seznamovací aplikaci Tinder a účet si tam smazala, ji někdo začal bombardovat vulgárními zprávami. A pak i vzkazy nechanými v divadle nebo napsanými do sněhu na čelní skla aut před jejím panelákem. Ten někdo, s jehož přítomností už několik měsíců žije, jí píše vzkazy i o tom, co zrovna dělá, nebo má zrovna na sobě. Jako by jí byl neustále v patách. V patách je ale Zuzaně i několik tragických událostí z její minulosti a novinářka, která o jedné z nich chce nahrát podcast. A to ještě Zuzana netuší, že její stalker pro ni naplánoval nezapomenutelné Vánoce.
Než se pustím do hodnocení, vyjasním nám tu pár pojmů, které v ní budu používat. Tinder je seznamovací aplikace, která je známá mimo jiné i tím, jak podivná individua se na ní občas srocují. Stalking je chování, za které můžete skončit i ve vězení. Projevuje se nechtěnými kontakty, fyzickým sledováním určité osoby a sbíráním informací o jejím životě. Někdy má za cíl vzbudit strach, někdy pouze ukojit potřebu sledovatele, kterému říkáme stalker.
Co když je to on?
Ten někdo, kdo mě v posledních týdnech bombarduje zprávami v mobilu, v mailu, vytisknutými a hozenými do mé poštovní schránky, do schránky u vchodu do divadla, napsanými prstem do sněhu na čelních sklech všech aut před naším panelákem…
Kdo mi píše komentáře ke každému postu na facebooku, instgramu a ixku, i k těm na oficiálních profilech divadla, a ve všech je víceméně totéž…
Miluju tě, ty kurvo.
Detektivka o tři sta čtyřiceti čtyřech stranách, která se čte jako po másle, to je Dravé zvěři napospas. Jakmile knihu otevřete, budete toužit jen po tom, aby měl den více hodin a vy jste mohli čtením strávit ještě více času. I když kniha není zrovna nabitá akcí, nebo minimálně první tři čtvrtiny takové nejsou, na způsobu psaní paní autorky je něco, co mě moc bavilo. Dokáže vytvořit napětí na těch správných místech, aniž by to napřímo dala najevo a ve skutečnosti se mu věnovala jen tak mimoděk. A skvěle se jí povedlo popsat prostředí naší České republiky, kde se celá knížka odehrává. V příběhu je rok 2022, zachycuje i autentické otázky toho roku a celkově jako by na mě vše týkající se lokace volalo: „Tohle chování a zvyky znáš! Tohle je ti známé, vše se ti děje přímo pod nosem!“. To bylo překvapivě velmi příjemné.
Co se mi ale na autorčině psaní líbilo nejvíce byly slovní obraty. Abyste to chápali, na slovní obraty jsem výjimečně vysazená. Někteří knihomolové si pomocí lepicích papírků zaznamenávají určité dějové zvraty, někdo má dokonce barevný klíč, kdy používá jednu barvu pouze na určitý typ situací, ale já si v devadesáti procentech případů zaznačuji pouze slovní obraty, které se mi něčím líbily. Občas, když pak někomu půjčím své knihy, se mě ptají, proč jsem si proboha zaznačila tu či onu pasáž. A já se jen výmluvně usmívám, protože je to jedna z věcí, která se odehrává v mém nitru a nedokážu ji vysvětlit.
Celá kniha je psaná ze Zuzanina pohledu, je tedy psaná v ich-formě, a navíc obohacena o krátké pasáže z pohledu stalkera. Jak už padlo v nastínění děje, celá kniha se odehrává v předvánočním období a pár kapitol se dokonce vrací do této doby v minulosti, aby přiblížilo další okolnosti příběhu, kterým ale čtenář porozumí až bude znát všechna fakta. A tím se konečně dostáváme k tomu hlavnímu, tedy k hodnocení zápletky. I když šlo místy o hodně předvídatelný děj, vůbec mi nevadilo čekat, až Zuzaně vše dojde. Zuzana mi byla velice sympatická a to, že měla trochu delší vedení, jak se říká, a často zmatkovala, tak nějak k její osobnosti patřilo. Předvídatelnost některých zvratů zase hezky vykompenzovalo odhalení totožnosti Zuzanina stalkera, k čemuž po celou knihu směřovalo. Autorka bravurně poschovávala nápovědy do těch nejmenších detailů či přirovnání a nechala čtenáře tápat. I když některé postavy měly své tipy, kdo by se mohl do Zuzany tak zamilovat, až by se z toho stala posedlost, Zuzana sama je už od začátku přesvědčená, že jde o někoho z Tinderu na koho už si ani nepamatuje. Více se tím v uvozovkách „nezaobírá“, protože něčím takovým se jde nezaobírat jen těžko, že? Nikdy ale čtenáři neposkytne své pro a proti na tipy, které jí ostatní nabízejí, takže je zcela na čtenáři, aby si někoho také tipnul na základě svého pozorování. Během celé knihy se střídají kapitoly, které více ukazují na toho či onoho člověka, v čemž vidím jednoznačný záměr paní autorky, jak nás ještě více zmást, a považuji to za geniální. Každý, kdo se pohybuje v Zuzanině okolí, mi byl podezřelý. Podezírala jsem muže i ženy všech věkových kategorií a stejně jsem se netrefila.
A nesmím zapomenout na to, že Zuzanin stalker je jen část celé knihy. Na vyřešení si toho Zuzana z minulosti přináší opravdu hodně a jde o zrovna tak zajímavé a napínavé zápletky jako je ta se stalkingem. Oceňuji i konzistentní budování napětí, protože vymyslet šokující zvrat na konci dovede skoro každý a mnohdy tím zachrání i příběh, který celou dobu pokulhává. Ale vymyslet šokující finální zvrat a ještě stejně brilantně všechno okolo, to už je něco jiného.
S posledními kapitolami a uzavřením příběhu jsem byla po většinu času spokojená, nešlo v nich totiž o žádné přehnané brutálnosti a násilnosti. Takový typ detektivek mi vůbec nevadí a těšila jsem se z toho, že jsem zase na jednu narazila. Ale pak přišla poslední věta a celý čtecí zážitek mi zkazila. Nepřeháním, skutečně jde o poslední větu. Na první pohled totiž vyvrací téměř vše, co jsme se dozvěděli, ale ne zcela, protože to by přímo odporovalo některým tvrzením. Mohla to být hezky uzavřená knížka, poslední větou se z ní ale stal nevyjasněný a trochu nelogický polocelek, který z mého pohledu vůbec nebyl nutný. Stále nad Dravou zvěří přemýšlím a přehodnocuji ji, což mohl být účel tohoto posledního zvratu, ale ve mně spíše vyvolává pocity otrávenosti a nespokojenosti při pomyšlení na všechna ta dobře zpracovaná témata, hezky vybudovanou atmosféru a důmyslnosti předchozích stran, které jsou v jeho stínu.
Doporučila bych vám tedy Dravé zvěři napospas? Ano, doporučila, i přes toto mé rozhořčení. Jen ať jsme rozhořčeni společně! Navíc danému momentu předchází spousta skvělého děje, který stojí za pozornost fanoušků detektivek i těch, kteří je přímo nevyhledávají, ale mají chuť na napínavý příběh u něhož se moc dlouho nezdrží. Kniha Dravé zvěři napospas vyšla v říjnu minulého roku u nakladatelství Motto a letos by měl autorce u téhož nakladatelství vyjít nový psychologický román.
Mé finální hodnocení nakonec zní 8/10.
Dravá zvěř se dá ve fyzické podobě pořídit třeba na tomto knižním e-shopu.