Vztahy mezi lovci stínů a podsvěťany jsou na bodu mrazu. Rozhodně tomu nepomohl před pěti lety schválený zákon známý jako Studený mír, který podsvěťany výrazně omezuje. Spolek (neboli ti, kteří za lovce stínů rozhodují) si možná ani neuvědomil, jak špatné to je. A když jsou upozorněni, je už příliš pozdě. Pán stínů, vílí král Prokletého dvora, plánuje nenáviděné lovce stínů svrhnout – a nikdy k tomu nebyl tak blízko. Hrozby ale pocházejí i z řad lovců stínů, kde vzniklo extremistické hnutí, které chce podsvěťanům sebrat veškerá práva nebo je rovnou vyhladit. Blackthornovi, pro které by to jako pro rodinu znamenalo katastrofu, se je musí pokusit zastavit. Vše by ale mohla vyřešit jejich tajná dohoda s královnou víl, díky které by dokázali odrazit útoky Pána stínů, a ještě vyřešit své osobní problémy. A i když se zdálo, že události z bitvy u průsečíku siločar jsou už za nimi, přichází šok: Annabel Blackthornová po stovkách let skutečně vstala z mrtvých. Nikdo nedokáže říct, jestli pro lovce stínů představuje přínos, nebo hrozbu…
„Lovce stínů čekají krušné časy,“ prohlásil Barnabáš. „Kruté časy. Jejich moc bude rozdrcena, síla svržena do prachu a jejich krev poteče proudem.“
„To stačí,“ utnul ho Julián ostře. „Přestaňte ho děsit.“
„Zaplatíte za Studený mír,“ pokračoval čaroděj. „Přichází temnota, a ty, Christophere Herondale, bys udělal nejlíp, kdyby ses od Institutů a lovců stínů držel co nejdál. Ukryj se, jako tvůj otec a před ním jeho otec. Jedině tak zůstaneš v bezpečí.“
Pán stínů, pokračování Paní půlnoci, je na první pohled kniha plná děje a nabitá akcí. Jenže ve skutečnosti mi během čtení přišlo, že se tam skoro nic neděje. Jistě, byla to kniha o hodně akčnější než Paní půlnoci, ale byla zároveň táhlá a místy nezáživná. Skutečně jsem se do příběhu začetla až na samém konci, který byl pěkně napínavý a nervydrásající, to se musí autorce nechat. Ale byl tak skvělý, aby mi vynahradil zbytek knihy? To bohužel ne. A jako na potvoru je zde i o něco méně povedený překlad.
Recenzi na první díl, Paní půlnoci, najdete ZDE.
Nevím, čím to, že Temné lsti jsou zatím o tolik slabší sérií než předchozí (Nástroje smrti, Pekelné stroje a Poslední hodina – pokud by vás zajímalo, jak číst série po sobě, můžete si přečíst tento článek), které Cassandra Clare napsala. Problém by mohl být v postavách, kterých je poměrně hodně. Mezi ty nejdůležitější bychom zařadili Emmu Cairstairsovou a Juliána Blackthorna, možná i Marka Blackthorna, kteří jsou mi ale velice sympatičtí. Jejich dějové linky mají hlavu a patu a jako postavy se vyvíjejí. Jenže pak jsou tu Juliánovi sourozenci, konkrétně dvojčata Tiberius a Livie se svým novým kamarádem Kitem Herondalem, kteří mi připadali nesmírně otravní a nudní (především mužská část osazenstva). Kdykoliv jsou kapitoly zaměřené na ně, úpím, protože to znamená neustálé opakování těch samých frází a situací. Ale to by se stále dalo překousnout, nebyli by to první hrdinové, kteří by mi nesedli. Navíc v sérii Poslední hodina bylo podobné množství postav, byť o hodně lépe napsaných, a také jsem to zvládla. Jenže ona je taková i hlavní zápletka.
Pána stínů vám nejlépe popíšu slovy „točit se v kruhu“, protože to se celý příběh děje, točíme se v kruhu. Naštěstí se neopakují stále dokola ty samé či podobné situace, jen se příběh vůbec nikam neposouvá. Můžete přicházet s jedním zvratem za druhým, ale když přitom neuděláte ani krok směrem kupředu, k vyvrcholení zápletky, nebude to fungovat.
Dohromady, v širším kontextu, ale Temné lsti vypadají skvěle. Máme tu rozpadající se společenství lovců stínů, které bylo oslabeno během takzvané Temné války probíhající v sérii Nástroje smrti. Po tak vyčerpávajících událostech, které poznamenali jak svět lovců stínů, tak podsvěťanů, je jasné, že něco takového muselo přijít – a vůbec, události Temných lstí jsou tak nějak vyústěním všech tří předchozích sérií. To je, na rozdíl od zbytku knihy , geniálně popsané.
„Já se po Temný válce cítila stejně,“ řekla Clary. „Můj život tehdy tvořil neustálej boj, stres a zoufalství. A pak se najednou vrátil k normálu. Neuměla jsem to zpracovat. Člověk si rychle zvykne na určitý podmínky, i když jsou zlý nebo tvrdý. A když ta situace pomine, musí tu prázdnotu něčím zaplnit. Máme v povaze sáhnout nejdřív po strachu a úzkosti. Chvíli trvá, než ji namísto toho začneš zaplňovat pozitivními věcmi.“
Na okamžik Emma skrz Claryin výraz pohlédla do minulosti a znovu v ní spatřila dívku, která ji odmítla opustit a nechat o samotě a která jí řekla: Hrdinové nemusí vždycky zvítězit. Někdy také prohrávají. Ale bojujou dál a vždycky se vrátí. Nevzdávají se. Právě to z nich dělá hrdiny.
Jako celek se Temné lsti tedy nejeví jako o nic horší než jiné knihy od Cassandry Clare, avšak jako samostatné knihy už ano. Díkybohu za milostné trable hrdinů, protože to bylo na celé knize vlastně to nejlepší. A vzhledem k tomu, jak dobře teoreticky zní hlavní zápletka, je to smutné.
Emma Cairstairsová a Julián Blackthorn před pár lety složili přísahu parabátai. Pouto parabátai je mezi lovci stínů posvátné, parabátai jsou totiž společně mnohem silnější než sami, a mohou od sebe čerpat sílu. Poznají, jak se ten druhý cítí, a položili by za něj život. Je to vzácné a čisté pouto, které je na celý život, a má jen jedno pravidlo: mezi parabátai nesmí vzniknout milenecká láska. Když se do sebe Emma s Juliánem zamilovali, doufali, že když Spolek nic nezjistí, mohou být spolu. Ale pak vyšlo najevo, že to není neopodstatněné pravidlo, a že jejich láska může Emmu s Juliánem v kombinaci s poutem parabátai zničit. Musí se tedy pokusit potlačit své city a předstírat, že mezi nimi nikdy nic takového nebylo. A pak je tu Juliánův starší bratr Mark, který má nedořešené záležitosti se svým bývalým vílím milencem Kieranem, a Emminou kamarádkou Cristinou, která s Blackthornovými žije v Institutu. Milostné dějové linky se Cassandře opravdu povedly, jsou totiž velice originální. Ve svých knihách se, co se milostných záležitostí týče, ani náznakem nikdy neopakovala, a rozhodně jí na rozdíl od takové Sarah J. Maasové nemůžu obvinit z vykrádání své předchozí tvorby.
Z třetího dílu mám obavy. Královna povětří a temnoty je ze všech tří dílů nejtlustší, takže pokud bych z ní měla stejný pocit jako z pěti set stránkové Paní půlnoci a šesti set stránkového Pána stínů, tedy že děj buďto stojí na místě nebo se točí v kruhu, mohlo by to být velice úmorné čtení plné nudných výplněk. Ale protože jsem neponaučitelná, zároveň se zpět do světa lovců stínů těším. I přesto, že v Temných lstech tento svět postrádá autorčin obvyklý šarm a jiskru.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je smutných 7,5/10.
Celá série se dá za moc pěknou cenu koupit i v antikvariátu Avion.