Před nějakou dobou, jsem se rozhodla otestovat paradox o Achillovi a želvě na vlastní kůži. Rozečetla jsem totiž sérii, která jakoby se s každým mrknutím rozrostla.
Angela Marsons je autorkou thrillerové série Případy Kim Stoneové, která dnes čítá už čtrnáct dílů. Já jsem si minulý rok přečetla díl v pořadí dvanáctý bez žádné předchozí zkušenosti se sérií. Nepamatuji si detaily, ale buď jsem přehlédla, že jde o sérii, nebo mi to bylo jedno (doteď mi to je záhadou). Mé hodnocení bylo takové vlažné, postavy na mě zrovna dvakrát nezapůsobili (protože jsem neznala jejich předchozí vývoj), ale případ byl velmi napínavý. A protože mi sedl i autorčin styl psaní, rozhodla jsem se co nejdřív pustit do série od začátku.
První kniha série, Němý křik, vyšla poprvé v roce 2016 pod Knižním klubem a přináší nám řadu nejasných úmrtí. Žena, utonulá ve vaně. Léčený alkoholik s podříznutým hrdlem. Detektiv inspektor Kim Stoneová a její tým odhalují nenápadnou spojitost, která naznačuje, že mrtvých bude víc. A také, že vše začalo mnohem, mnohem dřív.
Marsonsová uplatňuje ve svých knihách kapitoly v thrillerech čím dál oblíbenější, tedy kapitoly i z pohledu pachatele, případně oběti. Víme tedy něco, co vyšetřovatelé ne. Němý křik je vyprávěn v er-formě a má krátké kapitoly, které jsou u mnoha čtenářů velmi oblíbené, a i mně tady vyhovují. Čtení je pak mnohem napínavější a nechá vyniknout ty správné části. Formát knížky je o něco větší, než je běžné, což mi subjektivně vyhovuje. Mám ráda podobná překvapení, kdy se knížka něčím odlišuje a skoro vždy mi to udělá radost. Mám ale po ruce vždy batoh nebo větší tašku, takže problémy s nacpáním knihy do kabelky se mi vyhýbají. Pro tyto případy můžu směle doporučit e-knihu, kterou jsem pro toto čtení také využila. Úžasná je i audiokniha namluvená Jitkou Ježkovou.
Němý křik byl moc dobrý start do začátku série. Už od první stránky je znát potenciál všech postav, nejvíce je viditelný ten Kimin. Kim je neuvěřitelně silná postava, je velmi drsná, ale opravdu skvěle napsaná. Všechno jí věřím a má realistické vlastnosti i reakce. Nerada se baví s lidmi, přímo pro to postrádá cit. I proto, že se vyprávění zaměřuje i na její mysl, jsem si k ní brzy našla cestu. Věřím, že pro její smysl pro spravedlnost, odvahu a laskavost si jí oblíbíte jako já. Případ, který se v této knížce řeší, se jí navíc dotýká i osobně. V dětství totiž prožila něco, co by žádné dítě nemělo zažít. Čtenáři je to odkryto postupně, a mě osobně to šokovalo, rozhněvalo i rozesmutnilo.
Kimin tým tvoří tři moc sympatičtí lidé. Detektiv Bryant, Kimin největší parťák. Skvěle se doplňují, Kim má dokonce rozkaz od nadřízeného, aby v případech, kdy nemůže být milá, nechala mluvit Bryanta. Moc by toho ale nevyřešili, kdyby u sebe neměli mladou policistku Stacey Woodovou. Stacey je odbornice na počítače, stačí jí říct křestní jméno a ona vám o daném člověku zjistí první poslední z Facebooku. Posledním členem týmu je Kevin Dawson, kterého nejlépe představí tato Kimina věta: „Dawsone, musím říct, že mě někdy ukrutně doháníš k šílenství. Jsi sakra dobrý detektiv, ale občas se chováš jako tříleté děcko.”
Hlavním důvodem, proč mě Němý křik tak zasáhl je téma dětí v ústavní péči. Jsem velmi citlivá a každá křivda na dětech mě moc zasáhne. Nešťastné osudy mě vždy seberou. A stejnou měrou mě rozpláčou i lidé s dobrým srdcem ve světě plném zla. Takové postavy se vyskytnou i tady, a jejich zdánlivý konec mě dojal.
Závěrem bych řekla, že to bylo napínavé a chvílemi těžké čtení. Rozuzlení první dějové linky mě překvapilo jen trochu, zato rozuzlení numero duo jsem vůbec nečekala! Němý křik doporučím milovníkům thrillerů a napětí. Pokud vás příběh zaujme stejně jako mě, může se stát, že se z 336 stran stane jeden a půl denní záležitost. Věřím, že si z knihy odnesete kromě příjemného čtecího zážitku i lehké ponouknutí k myšlence, že každá osoba, ať už malé dítě nebo starší pán, si zaslouží slušné zacházení.
Podtrženo, sečteno: Kim Stoneová ode mě získává 9/10.
Comments (5)