Statečný pomůže. Zbabělec jen dává dary.
Stephen King je znám jako král mezi hororovými autory. Občas ale přijde i s jiným žánrem. Letos přišel s fantasy Pohádka, o které jsem trochu pochybovala. Tehdy se hodně diskutovalo, zda knihy stále ještě píše stárnoucí King, či zda mu „pomáhají“ najatí autoři. Rovnou můžu říci, že tohle tvrzení považuji za chybné. Je mi nyní až stydno! (Řekla bych, že významnou roli v mém prvotním negativním postoji hrál také fakt, že během mé praxe v jednom knihkupectví Pohádka zrovna vyšla, a mě tak čekalo do plných poliček narvat 60 knih. Přičemž při takových novinkách platí, že se musí co nejvíc výtisků umístit do obchodu. No neměla jsem radost.) Profil autora na Databázi knih.
Charlie Read už toho za sedmnáct let svého života hodně zažil. Jeden by řekl, že potom, co mu maminka zemřela, když byl malý, a potom, co se jeho tatínek málem upil, už ho nic nepřekvapí. Ale to, co následuje po setkání s Howardem Bowditchem, samotářem žijícím v rozpadajícím se zastaralém domu, vše předčí. Pan Bowditch spadne ze žebříku a Charlie mu zavolá pomoc. Slíbí, že se postará o jeho fenku Radar, kterou si tak zamiluje, že snáší i starcovy nálady, aby ji mohl navštěvovat. I přes počáteční zdrženlivost ze strany pana Bowditche, si muž a chlapec k sobě nalézají cestu, a Charlie tak v jeho domě tráví mnohem více času. Ale za domem stojí kůlna, ze které se linou děsivé zvuky a Charlie netuší, že ho dělí jen 185 schodů různé výšky od úplně jiného světa.
I v nejnovější kingovce, která vyšla pod Beta Dobrovský, se ukazuje, že King s věkem neztratil svůj talent a dále umí vytvořit to kouzlo, které čtenáře chytí a nepustí. Pohádka má 725 stran, což by vás mohlo vyděsit, ovšem jakmile přečtete první větu, ani nemrknete a jste za stou stránkou (pokud teď přeháním, tak opravdu malinko). Celkem netypicky tu najdeme na začátku každé kapitoly i nádherné ilustrace! Až mě mrzí, že jsem četla ve čtečce, i když i tam jsou moc pěkně vyvedené. Pokud uvažujete o pořízení a váháte kvůli vyšší ceně (stojí okolo 500 korun), pak si dovolím říct, že každá koruna, kterou vydáte, za to stojí.
Hlavním hrdinou je Charlie. Je to hodný chlapec, který si mnohým prošel a mnohého lituje. Má hodně načteno, od klasiky po brakové horory (těch má pan Bowditch plno, takže o přísun čtiva u něj nemá nouze). Charlieho myšlenkové pochody jsou naprosto skvělé, je bezvadným průvodcem knížkou. Neskutečně jsem si tu zamilovala dialogy! Každý dialog má hlavu a patu a je radost je číst. A vůbec: celá knížka je nesmírně čtivá. Nenajdete jediné místo, které je tu „navíc“. Velmi často slýchávám, že Pohádka mohla mít o padesát stran méně. Já si myslím, že ne. Naopak se divím, jak se tak moc děje do sedmi set stránek vešlo!
Děj skutečně hezky plyne. Občas je trochu na hraně se strojeností, ovšem nezapomeňte, že v pohádkách má hlavní slovo osud, který zařídí, aby vše proběhlo tak, jak mělo a všichni udatnému princi pomohli. Takže je to vlastně dobře! Když Charlie objeví v kůlně v podlaze schodiště vedoucí dolů, a když překoná těch 185 chodů různé výšky, ocitne se v jiném světe! Ten se jmenuje Empis a má velké potíže. Jeden krutovládce a spousty nevinných lidí, kteří čekají na prince, který je osvobodí. Charlie si do portálu ovšem nevleze jen tak pro radost. Od čarovného světa Empisu, který jako by vypadl z pohádky, potřebuje pomoc pro Radar, fenku pana Bowditche.
Jako v každé pohádce jsem i v Pohádce fandila dobru. Líbí se mi ale, že Charlie není úplně typický kladný hrdina, Jak jsem již psala, má za sebou mnoha věcí, kterých lituje. Jistě nenajdete člověka, který by při čtení nefandil Radar. Fenečka je moc hodná, ale i velmi nemocná. Charlie si jí opravdu zamiluje a náklonnost je to oboustranná.
Empis jako svět skvěle funguje. Je ve výsledku celkem jednoduchý, ale vzhledem k myšlence knížky to vůbec nevadí, naopak je to nutnost. Objeví se tu spoustu narážek na pohádky, které ani netají, že jsou narážky. Přesné kopie pohádek to ale nejsou, jak Charlie zjistí. I přesto, že v pohádkách dobro vyhraje nad zlem, tady to není až do poslední chvíle jisté. Je to jako na horské dráze, kdy jste nahoře a říkáte si, že to musí skončit dobře. Pak ale sjedete dolů a jistí si tím vůbec nejste. Jak to dopadne se musíte dočíst sami!
V této fantasy nechybí spousta surových popisů, krveprolití a smrti, kterou King popisuje bez obalu a bez špetky poetiky. Zamilovala jsem si nepřítomnost frází “zem se zbarvila do ruda, rána na tváři se rozšklebila”, protože tohle je král hororů King, nebude se s tím párat a místo toho napíše, jak si Voko musel zacpat díru ve tváři, aby mu z ní nepadalo jídlo! Hlavy padají bez příkras, až jsem byla v šoku (jsem poznamenaná beletrií a zdlouhavým umírání). Příběh v Pohádce ale není jen plný krve, je i dojemný, laskavý a mnohokrát pohladí po duši. První část příběhu bych nejradši hned ukončila, protože jsem si přála, aby ona dějová linka skončila dobře. Někdo si i zapláče – já plakala, protože mě rozpláčou lidé s dobrým srdcem a obecně dobro. A ti v pohádce nesmějí chybět. Obzvlášť u jedné z obyvatelek Empisu jsem si mohla oči vyplakat.
Přiznám se, že Pohádka ve mně rezonovala ještě dlouho. ukazuje život velmi opravdově, přitom i velmi přikrášleně, pohádkově. Troufnu si říct, že si ze čtení neodnesete jen ponaučení, jako z pohádek, ne. v Pohádce dost možná najdete své lepší já. Pohádku doporučím i milovníkům Kingových obvyklých děl, protože jeho styl je tu i přese všechno zřetelný. Jinak věřím, že potěší každého milovníka klasických fantasy knížek.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 10/10.
Pokud vás knížka zaujala, můžete si jí rovnou pořídit na tomto odkazu.