Uplynul první měsíc roku 2024. Vy jej znáte pod názvem leden, já bych mu klidně mohla říkat „měsíc Kim Stoneové“. Poslední knihou, kterou jsem přečetla předchozí měsíc, byla Pokrevní pouta od Angely Marsons, pátý díl o Kim Stoneové, a hned po jejím dočtení, na začátku tohoto měsíce, jsem dostala chuť v této sérii pokračovat. Brala jsem do rukou jeden díl za druhým, a jelikož jsem měla dostatek času, k pátému lednu jsem měla přečteno dalších pět dílů. Není to šílené? Od srpna do prosince jsem přečetla tolik knih z této série, kolik jsem přečetla za necelý týden. Tohle má ale i stinnou stránku… Stala jsem se totiž závislou.
Celé dny jsem jen koukala do čtečky, četla jeden díl za druhým a psala jednu recenzi za druhou (série Případy Kim Stoneové bude na mém blogu jednou zrecenzovaná od prvního do posledního dílu), až jsem padla vyčerpáním a musela si přiznat, že mám problém. Věděla jsem, že potřebuji od Kim pauzu. Psala jsem jeden text o Kim denně a cítila jsem, že kvalita půjde brzy nevyhnutelně dolů. Ale přestat, to není jen tak. Měla jsem nutkání se pustit do dalšího dílu, prsty mě svrběly touhou, ale odolala jsem! Prošla jsem si těžkým absťákem, ovšem řekla bych, že můj stav je stabilizovaný. 😊(A i kdyby ne, a já opět započala maraton Kim Stoneové, už mi zbývají k přečtení jen čtyři knihy – tedy méně, než jsem přečetla před začátkem abstinence. Takže na tom budu ať tak či onak stejně lépe než předtím.)
Za leden jsem přečetla 15 knih. Jak je vidět na obrázku, velká část z nich jsou knihy o Kim. A dokonce je mezi nimi i díl z této série, který považuji za nejlepší. A tím je – poprosím virbl – Osudný slib, díl číslo devět! Proč se mi Osudný slib tak líbil se brzy budete moci dočíst v recenzi. Titul nejlepší knihy měsíce si ale neodnáší, ten si pro sebe jednoznačně urval druhý díl husitské trilogie Boží bojovníci. Opravdu nerada vybírám nejlepší a nejhorší knihy měsíce, ale kvůli Božím bojovníkům jsem ochotná udělat výjimku. Svoje pocity jsem už napsala do recenze, kterou mohu shrnout jedním slovem: geniální!
Během „měsíce Kim Stoneové“ jsem tedy přečetla 5 444 stran. Avšak abych byla upřímná, v tomto souhrnu jsem něco vynechala. Přesněji osm povídek, které se probojovaly do finále o nejlepší českou detektivní povídku za rok 2023. Tuto soutěž vypsal magazín České detektivky, který kromě povídek od známých českých autorek a autorů jako jsou Antonín Mazáč, Martin Štefko nebo Andrea Čekanková, zásobuje čtenáře i rozhovory s autory, e-knihami zdarma ke stažení nebo hrami, při kterých řešíte zločiny. České detektivky najdete na placené stránce Forendors – cena činí 59 korun měsíčně. Mně se povedlo trefit do „akce“, která nabízela za hlasování v soutěži o nejlepší českou detektivní povídku roku 2023 předplatné na měsíc zdarma.
Musím říct, že všech osm povídek, které se z letošních celkem třiceti probojovalo do velkého finále, jsou na svém místě právem. Jako nejlepší jsem hodnotila povídku Martina Štefka „Nejezdi tím vlakem“. U jejího čtení jsem napětím ani nedýchala! Jsem zvědavá, jak zahlasují ostatní, a která z povídek se nakonec umístí na první místě.
Během třetího lednového týdne jsem rozečetla Záhadu hlavolamu od Jaroslava Foglara. Záhada hlavolamu je i důvod, proč vlastně vznikla rubrika Retro kousek. Rychlé šípy si rubriku, které budou moci kralovat, zaslouží. 😁 Jsem si jistá, že při článku o Rychlých šípech si na své přijde mnoha z vás.
Foglarovy knihy jsem donedávna měla doma dvě – Hochy od bobří řeky a Chatu v jezerní kotlině, obě jsou to ilustrovaná vydání z roku 2018. Mou nejmilejší Foglarovkou vždy byla Záhada hlavolamu, a jen bůhví kolikrát jsem si jí už byla v knihovně půjčit. Svůj vlastní výtisk jsem dostala až k minulým Vánocům – a rovnou jde o výtisk s příběhem! Na první pohled je jasné, že tato kniha prošla nejedněma rukama a nedostalo se jí zvlášť opatrného zacházení. Jak ale asi víte, to jsou věci, které u knih spíše vítám, u těch do Retro kousku dvojnásob! Ihned po dočtení mi bylo jasné, že žádnou další knihu netoužím číst tolik jako Stínadla se bouří, pokračování trilogie ze Stínadel s Rychlými šípy v hlavní roli. Vyrazila jsem tedy do antikvariátu ve Spálené ulici. A jde o jeden z nejkrásnějších antikvariátů, které jsem kdy navštívila. Samozřejmě, že zde knížka, kterou jsem poptávala byla (vydaná nakladatelstvím Olympia v roce 1971). Avšak kolik dalších krásných knih tam bylo! Musím se tam brzy znovu zastavit a pokochat se.
Antikvariát ve Spálené není jediný obchod s knihami, do kterého se (snad) brzy vrátím. Na Strossmayerově náměstí se otevřelo první knihkupectví Knihobot. Knihobot jistě mnozí z vás znají. Doposud šlo o e-shop s knihami různého stáří, které spojuje to, že je už někdo četl. Knihobot má po Praze mnoho výdejních míst, a jedno z nich je od nynějška nesmírně útulné knihkupectví. O své návštěvě tam jsem napsala i článek, najdete ho v rubrice „Kam s ním?“.
O tom, jak nás všechny babička „drtí“ ve stolních hrách, jsem už psala. Tentokrát ale už odmítám věřit, že kostky za pomocí černé magie neočarovala! Jak jste možná postřehli v prosincovém měsíčníku, vymysleli jsme u nás doma pravidla pro hru V kostky se dvanácti kostkami. Ráda bych o tom napsala do Kostky jsou vrženy, protože je to vážně velká zábava. Pokud tedy nehrajete s naší babičkou. Babičce tak nějak od přírody padají velká čísla a my ostatní musíme potlačit slzu a nějak se s tím smířit, ale co je moc, to je moc! Protože je v této hře dvojnásobný počet kostek, je i výherní číslo zdvojnásobené, a místo 10 000 je to 20 000. Babičce je to ale málo, a tak si takhle jednou skončila s 30 000 body. No chápete to?! 😊 A ještě uvedu jednu situaci, která je jednoznačným důkazem, že babička upsala svou duši peklu; představte si, že jste právě nasbírali 21 000 bodů. Po vás hraje už jen naše babička, která by vás mohla ještě přehodit, ale má jen něco přes 10 000 bodů. A každý ví, že hodit naráz tolik bodů je i s dvanácti kostkami více než nemožné čili není třeba v ní vidět hrozbu. Babička bere do rukou kostky a… nahází si 16 000 bodů. Takže nejenže vás předežene, ale ještě o pořádný kus. Zkuste si s takovou spoluhráčkou jen pomyslet na vítězství!
Přišlo by vám divné, kdybych vám řekla, že jsem strávila 30 hodin sledování party lidí, jak hrají RPGčka? Jestli ano, tak jsem zkrátka divná, a vůbec mi to nevadí. Třicet hodin má totiž dohromady jedenáct epizod nejnovějších Legend ze stolu, jejichž sledování považuji za nejlepší možnost trávení času u obrazovky. A jejichž hraní právě po dvou měsících skončilo. Pro někoho, kdo každý týden sledoval novou epizodu, během čekání na další konspiroval o budoucím vývoji, a tak nějak tím žil, je to opravdu smutné. Ale pro někoho, kdo o Legendách ze stolu dosud neslyšel, je to požehnání! Můžete totiž zasednout k počítači, najít si na Youtube NerdFix, kde Legendy hrají, a pustit si jejich hraní naráz! Zabere vám to jen den a kousek. Ach, vy se máte, že můžete tohle dobrodružství zažít znovu od začátku. Nám ostatním nezbývá, než čekat až začnou Legendy natáčet své další hraní. A to bude doufejme brzy!
Co už o dalších Legendách víme? Víme, že game master bude tentokrát Pavel Bareš, který při hraní Vaesen ztvárnil Felixe. Jsem zvědavá, jaký jako game master Pavel, který je spisovatelem, bude. Překonat Zuzku Ševčíkovou (na Instagramu jí můžete znát jak @zuzkaanotuje) bude těžké, byla totiž naprosto skvělá! A už jsem také vysledovala, co se bude hrát; po Vaesen, hororové hře z prostředí Švédska v 19. století plné folklórních bytostí, se hráči pustí do Heart: The city Beaneath. Podle tohoto skvělého článku je Heart „fantasy hra o výpravách do hrůzostrašného podzemí velkoměsta, ve kterém najdete všechno, po čem jste snili – anebo při hledání zahynete“. Přičemž podzemí je ovládáno tajemnou magií Srdce… Velmi zajímavé mi přijde, že postavy, za které hráči hrají, může postihnout i trvalý handicap. Už aby byla další série Legend on-line!
K psaní o knihách jsem se dostala skrze Instagram, a i teď se tam pohybuji, byť to mám nepopsatelně raději tady. Jak už jsem zjistila, knižní Instagram má mnoho svých aktivit, jednou z nich je i společné čtení. (Pokud je vám tento pojem cizí, vysvětlím: během společného čtení je dán na každý den po určitou dobu počet stran nebo kapitol. Díky tomu čtete spolu s dalšími lidmi v reálném čase. SČ je výhodné nejen v tom, že máte s kým o knize diskutovat, ale také vás může motivovat k samotnému čtení. Během týdne můžete mít přečtenou celou knihu.) Mnoho společných čtení jsem se účastnila, a i jsem je pořádala, a tak jsem si myslela, že v nich mám už docela přehled. Byla jsem ale mile překvapena, když se na konci prosince a začátku ledna objevovali nabídky na společné čtení sérií. Začít číst sérii, která je na světě už delší dobu a je proto dlouhá, může být náročné. Po nějaké době můžete začít stagnovat na místě a nenacházet v sobě sílu pokročit. Při tomto dlouhodobém společném čtení se každý měsíc čte jedna kniha z vybrané série, takže konzistentně postupujete vpřed. Přijde mi to jako moc dobrý nápad! Rozhodla jsem se přidat do čtení série Případy vrchního inspektora Gamache. První díl této série, Zátiší, se mi opravdu líbil a už se moc těším na další díl! O Zátiší vyjde i článek, ale nemám v plánu se tu věnovat každému dílu série jako to dělám u knih o Kim Stoneové.
Tento měsíc jsem přečetla jen pár knih, o kterých jsem nenapsala článek nebo recenzi. Jednou z nich je Daisy Jones & The six od Taylor Jenkins Reid. Taylor Jenkins Reid se v Česku i zahraničí proslavila knihami o významných fiktivních celebritách. V češtině jí zatím vyšli tři, Malibu v plamenech, zmiňovaná Daisy Jones, a Sedm manželů Evelyn Hugo. Všechny jsem četla a jsou naprosto skvělé. Garantuji vám, že po jejich dočtení nebudete chtít uvěřit, že ani jedna z postav není reálná. Daisy Jones & The six je psaná formou rozhovorů se členy nesmírně populární rockové kapely, která byla na svém vrcholu v sedmdesátých letech a měla našlápnuto stát se nejlepší kapelou na světě. Ale jednoho dne, přímo uprostřed turné ke své nejnovější desce, oznámili, že se rozpadli. Dlouhé roky nikdo nevěděl proč. Všichni členové kapely tam byli, ale každý si to pamatuje jinak. A díky této knize dostali šanci se o svou verzi podělit se světem. Tuto knihu jsem už podruhé, poprvé to bylo minulý rok, kdy jsem jí měla jen vypůjčenou z knihovny. Teď jsem četla už svůj vlastní výtisk.
I když jsem předchozí odstavec uvedla větou, že o Daisy Jones & The six jsem nenapsala ani článek či recenzi, v budoucnu bych to chtěla změnit. Plánuji článek o světě herců, zpěváků a modelek, který Jenkins Reid vytvořila. Přijde mi totiž moc zajímavé, že dokázala do svých postav vdechnout tolik života. Svůj podíl na tom jistě má i fakt, že spoustu jejích postav se objeví ve více knihách. Tak například Malibu v plamenech je o dětech z prvního manželství Micka Rivy, který je zároveň jedním ze sedmi manželů herečky a někdejšího sex symbolu Evelyn Hugo. A víte, kdo svedl manžela jeho Rivovy nejstarší dcery Niny, slavné topmodelky? Tenistka Carrie Sotto, hrdinka nejnovější knihy z pera Taylor Jenkins Reid, která vyjde sedmého února a stále si jí můžete předobjednat se slevou.
Když už jsme u toho nakupování, tento měsíc jsem se držela velmi zkrátka. Jednou ze dvou knih, které jsem si tento měsíc sama koupila, je zmiňovaná Stínadla se bouří od Jaroslava Foglara. Druhá je kniha „Biatlonové legendy – Johannes a Tarjei Bø“. Momentálně probíhá světový pohár v biatlonu, který jsem začala vášnivě sledovat. A musíme si přiznat, že Češi v tomto sportu poslední roky moc nezáří. I proto jsem svoje fandění přesměrovala na tyto norské bratry. Biatlonové legendy jsem už stihla přečíst, a nesmírně se mi líbily. Brzy se můžete těšit na článeček. A velkou radost mi udělala výhra v soutěži na Instagramu u George z profilu zivot.knih. Jedná se o knihu Svitky z londýnského mostu, která od pohledu vypadá vážně úžasně a moc za ní děkuji!
Lednové shrnutí nelze zakončit krásněji než fotografií z jedné z mých mnoha pozdně odpoledních procházek. Tento pohled mi vyrazil dech. A protože bez dechu se mimo jiné i špatně hledají slova, rozloučím se s vámi. Užijte si devětadvaceti denní únor!
