Sarah J. Maasová je velmi úspěšnou autorkou fantasy knih oblíbených mezi dospívajícími a mládeží. Já jí mám spojenou s kontroverzí ohledně toho, co je young adult a co ne, především ale se sérií Skleněný trůn.

Přemýšlíte nad tím, co na jejích knihách ostatní mají? Berte tento článek jako průvodce jejími knihami, a snad si díky němu na první setkání s autorkou zvolíte správnou knihu. Anebo jste si už zvolili špatně (stejně jako já), a zjistíte, že vás láká nějaká její jiná série natolik, že Maasová od vás dostane ještě jednu šanci. Na konci článku vás čeká přehledné shrnutí, v čem se její dvě série, Skleněný trůn a Dvůr trnů a růží (kterou jsem konečně dočetla!), liší. Ale povíme si i o Půlměsíčním městu, na jehož čtení se už moc těším, nebo o Catwomen…
Sarah začala psát už v šestnácti letech. Své dílo, krátkou novelu Queen of glass, poté umístila na FictionPress.com, web, kde mohou mladí autoři uveřejňovat své příběhy. (U nás je obdobou takové platformy Wattpad.) Queen of glass se brzy stala jedním z nejpopulárnějších textů uveřejněných na FictionPress.com, Maasová se proto rozhodla přepsat svou novelu do plnohodnotné knihy, a z webu jí stáhla. A o deset let později byl na světě Skleněný trůn.
SKLENĚNÝ TRŮN

Skleněný trůn poznáte v knihkupectvích a knihovnách na první pohled: jeho prosté bílé obálky vynikají mezi všemi ostatními. Řazení young adult fantasy tady naprosto odpovídá. V prvních dílech se vám může zdát děj nerealistický, možná vás dokonce nebude zajímat, jak to dopadne. Věřte ale, že jakmile se dostanete přes první dva, možná tři, díly, jste za vodou, a začíná epický příběh hodný smeknutí klobouku před autorkou.
Skleněný trůn je právoplatně nazýváno fantasy. Pokud bychom vnímali young adult jako označení, které odradí dospělé čtenáře, zbavme se ho. Trůn si zaslouží mít čtenáře po celém světě, bez ohledu na věk. Autorka vypráví ze třetí osoby, a s přehledem se zvládne věnovat všem postavám, které si vytvořila. Mezi čtenáři Trůnu jsou známé především její finální zvraty. Během posledních sto stran může dojít k šokujícím odhalením, po kterých chcete ihned sáhnout po dalším díle. Jsem opravdu ráda, že jsem se do série pustila v době, kdy už byla dávno vydaná komplet.

Sérii Skleněný trůn tvoří sedm knih a prequel (díl, který časové předchází událostem série). Celkem 4 720 stran. A věřte mi, že je sfouknete jako nic. Já jsem se původně do trůnu vůbec nechtěla pouštět. Lákala mě v pořadí druhá série, kterou Maasová napsala, a to Dvůr trnů a růží. První kniha Dvorů mě docela bavila. Vadila mi první osoba, ze které byla vyprávěná, ale celkově byl příběh dobře vymyšlený. Snesla jsem i trochu těch peprností, protože to nebylo na úkor příběhu. Pak ale přišel druhý díl, Dvůr mlhy a hněvu, a tam už peprnosti na úkor příběhu byly. Nebýt napínavého konce a pár vedlejších postav, asi bych další díly oželela. Řekla jsem si tedy, že chci zkusit Skleněný trůn, který mi kamarádka tak vychvalovala.

Po přečtení prvního dílu, po kterém se jmenuje celá série, mi bylo jasné, že bez dalších dílů se neobejdu. Nastala chvíle propočítávání, zda se mi vyplatí kupovat knihu po knize, nebo využít možnosti boxu se všemi knihami (to je jedna z výhod, že jsem sérii četla čtyři roky po vydání posledního dílu). Moje propočty odhalily, že výhodněji vychází box. A to i když jsem už měla koupený první díl (to mi vykompenzoval fakt, že si tak koupím svůj první box tematicky laděný ke knize). První díl z boxu, který jsem tím pádem měla dvakrát, putoval do soutěže na Instagramu a už dělá radost další čtenářce. Box je opravdu nádherný, ale pokud si v knihách „zalepíkujete“ velké množství svých oblíbených momentů, knihy získají o kousek víc na šířce, a do boxu se už nevejdou.
Při čtení Trůnu se s každým dílem kvalita zlepšuje. V posledním díle dojde k tak epické bitvě, že vyrovnat se jí může snad jen bitva o Bradavice. Poslední díl je nejdelší (má 978 stran), ale i nejlepší. Maasová se ani při takové délce nesníží ke kapitolám, o kterých by se dalo říct, že by bylo lepší je vypustit. Divím se, jak se tam mohlo vejít tolik děje! Stále mám tak trochu podezření, že funguje na principu Hermioniny bezedné kabelky.
Hlavní postavou této série je vražedkyně, očekávejte proto docela dost krve. Velmi bych si přála vám prozradit, k jakému zvratu dojde ve druhém díle, a jaké zásadní následky to v budoucím ději způsobí, ale to bych vás připravila o onen moment. Na závěr bych ještě chtěla říct, že doporučuji číst prequel až po dočtení série. Rozmohl se nám tu totiž takový nešvar, že leckdo doporučuje číst prequel po druhém, pátém nebo šestém díle. Zkrátka vprostřed série. Ať si každý dělá, co chce, ale za mě je to nesmysl.1

DVŮR TRNŮ A RŮŽÍ
Se sérií Dvorů mám trochu komplikovanější vztah. Tváří se jako fantasy, ale není to tak docela pravda. Nakladatelé jí dali nálepku young adult (snad aby byly všechny autorčiny knihy u sebe), ale neprávem. Tak, jako se Skleněný trůn s každým dílem vyvíjí do lepšího příběhu, Dvory jsou knihu od knihy explicitnější a explicitnější. Ač se děj odehrává v zemích osídlenými vílami a postavy mají všelijaké schopnosti, nebála bych se říct, že označení „erotický román“ převládá nad fantasy. A to je hlavním důvodem, proč mám sérií Trůnu radši, tam není pochyb, že jde o fantasy knihy.

Této sérii se musí nechat, že kvalitou psaní jako takovou, je někde jinde než Trůn. Trůn psala autorka hodně mladá, je tedy logické, že se roky práce zdokonalila. Kdybychom za její nejlepší knihu ze Skleněného trůnu označili sedmý díl, tak celá série Dvorů je minimálně tak dobrá. Respektive – teoretická část psaní je na jedničku, dějově jako fantasy kniha pokulhává. (Což je samozřejmě subjektivní názor, který netvrdí, že jsou Dvory kategoricky špatné.)
Pokud jste se v mých textech už někdy dočetli nějaké narážky, dejme tomu možná i rýpnutí, do “sexy“ vílích mužů, kteří z klasického fantasy dělají erotickou show, jejich kořeny pocházejí odsud. Nedokážu se přes to, co mi vadí, přenést tak, jako ostatní čtenáři, píšící své názory na Databázi knih. Dovolím si odcitovat jeden moc pěkný komentář: „Jasně, kladné hlavní postavy jsou až moc dokonalé, časté rádoby erotické scény trochu otravné a už při prvním čtení člověk tuší, jak to asi dopadne, ale celý ten zbytek je tak fajn, že mi to zas tak moc nevadí a těším se, že si Dvůr trnů a růží zase někdy přečtu.“ To je myslím hlavním strůjcem sváru mezi mnou a Dvory: já to nedokážu překousnout. A to zase dokazuje, jak subjektivní záležitostí čtení je. Pěkným příkladem je new adult novela Rty s příchutí vína od Aleše Novotného. Je to kniha plná klišé a stereotypů, a kdybych chtěla, mohla bych napsat pěkně kousavou recenzi vyhnanou do extrémů (něco na způsob knihy Padesát odstínů ostudy, která je parodií na trilogii 50 odstínů…). Jenže z několika důvodů mě to bavilo, takže jsem to překousla a čtení si užila. Mohla bych se sama sebe ptát, proč mi to u Dvorů nejde, a na odpověď bych nikdy nemusela přijít.

Když už jsme u té čtenářské subjektivity: výše zmiňovaný Trůn jsem přečetla do měsíce kompletně. Ale přes první tři díly Dvorů, které nemají stránkově ani polovinu z celého Trůnu, jsem se prokousávala rok. Zajímavé, že? Dvory tvoří mimochodem čtyři plnohodnotné knihy, a jeden doplňkový díl odehrávající se mezi třetím a čtvrtým dílem. A oficiálně tato série není ukončená. Čtenáři po celém světě (přiznám se, že včetně mě) doufají, že vyjde další díl. Momentálně se na knižní trh chystá třetí díl autorčiny třetí série Půlměsíčního města. A tam je možná ukryt jeden z důvodů, proč se jejími knihami prokousávám dál i přes značnou nelibost. Všechny série Sarah J. Maasové jsou spolu nějak provázané.2 První narážka se objevila v posledním díle Skleněného trůnu, a je to obrovský game changer, jak pro otázky nad podstatou světa Skleněného trůnu, tak pro vaše budoucí čtení Dvorů. Nyní se spekuluje, zda v této knize, která má vyjít v originále 31. 1. 2024, nedojde ke spojení Trůnu, Dvorů a Půlměsíčního města. To by byl ale vážně zážitek!
Série se dají číst nezávisle na sobě, tak to tedy můžu říct v tuto chvíli. Pokud by ale mělo dojít k setkání postav napříč sériemi, bylo by asi dobré mít je načteny všechny. Nikdo si ale nemůžeme být jistý, zda k tomu dojde v takto radikální podobě, nebo půjde jen o narážky.
Čím jsem si ale jistá je, že tato série nepatří do žánru young adult. V žádném případě. Popisy intimností tak, jak jsou v těchto knihách, by neměla vidět minimálně ta spodní hranice čtenářů, pro kterou je young adult doporučováno, tedy dvanáct let. Čtenáře dejme tomu od patnácti už to snad nijak netraumatizuje, ale podle mě není vhodné, aby vedle “nezávadných“ knih typu Selekce, byl nabízen Dvůr stříbrných plamenů, který je s prominutím, p*rnem na papíře.
Dvůr stříbrných plamenů je mimochodem zajímavý hned z několika důvodů. Prvním je, že jde o jediný díl v sérii, který má ponechanou původní obálku. Nevím, proč to tak v nakladatelství udělali, ale nevadí mi to. Druhý důvod je, že vyprávění se z první osoby mění na třetí. Na to mohu říct jen jediné: díky Kotlíku i Matce! V hlavě hloupoučké Feyre bych už další knihu nevydržela. Dále mě také zaujalo, že v jednom z anglických vydání (konkrétně toho z edice Barnes and Noble), jsou dvě bonusové kapitoly. V češtině nejsou vůbec k dispozici, můžeme je najít pouze na internetu. (Ušetřím vám hledání, našla jsem je například pod tímto odkazem.) Jedna vypráví o Feyre a Rhysandovi a přípravě na velkou událost, která je ve Dvoře stříbrných plamenů potká, ale zajímavější je druhá z těchto kapitol, která se týká postavy Azriela. Tato kapitola osvětluje jeho chování v celé knize, takže nebýt jí, mnoho záležitostí by zůstalo nevyjasněných. Jsem zvědavá, jak si nakladatelé po celém světě poradí se zakomponování této dvojice kapitol do případného dalšího dílu Dvorů. A upřímně vůbec nechápu, proč tyto kapitoly nejsou v každém vydání. Že by šlo o způsob, jak vytáhnout ze čtenářů ještě více peněz? Že i když mají už jeden výtisk Dvoru stříbrných plamenů doma, musí si kvůli těmto kapitolkám koupit edici Barnes and Noble? Stejně jako u mnohých postav ze Dvorů nevidím ani zde známku logického uvažování. 🙂

O PŮLMĚSÍČNÍM MĚSTĚ, A PROBLEMATICE YOUNG ADULT
Poslední sérií, kterou Sarah J. Maas zatím napsala, respektive jí má “čerstvě“ rozepsanou, je Půlměsíční město. Dva díly, které zatím vyšly, jsou slušné bichle, a já je zatím nemám přečtené. Odkážu vás proto s omluvou na Databázi knih. Kamarádka, která má už oba díly přečtené, mě na ně ale tak nalákala, že jsem proto, abych se do nich mohla pustit, konečně dočetla Dvory. Co ale mohu říct už nyní, opět budu nadávat nad explicitním obsahem. Může tu být vulgarit, drog a erotický scén kolik chce, ale stejně je to prezentováno jako vhodné pro děti a mládež.
Zdá se, že tohle je něco proti čemu se nedá bojovat. Blogerky, které se o tomto snaží komunikovat s nakladateli dostanou odpověď, že to tak je na Good reads a že se řídí podle toho. Jenže Good reads není žádný tým odborníků, ale aplikace na zaznamenávání přečtených knih, kde se čtenáři podílejí i na zařazování nových knih do kategorií. Takže když dá dostatek čtenářů Alibabu a čtyřicet loupežníků do české literatury, je dost pravděpodobné, že to tak zůstane (řečeno bohužel jen s mírnou nadsázkou). Nejsem jediná, kdo se pak ptá, zda dané knihy někdo z nakladatelství vůbec četl, protože jak je pak může s čistým svědomím prezentovat takto! Dělá to Albatros, CooBoo, a nyní i Fragment, o kterém jsem měla velmi dobré mínění.

AUTORČINA DALŠÍ TVORBA
Ikony DC jsou už od pohledu jedinečnou sérií. Čtyři knihy se soustředí na čtyři dospívající super hrdiny, kteří v budoucnosti dokážou velké věci. Co je na této sérii tak unikátní je fakt, že jí napsali čtyři autoři. Každý autor jednu knihu. Díky tomu dostávají postavy jistou osobitost, geniální! Série se soustředí na Wonder Woman, Batmana, Supermana a (co je pro nás hlavní) na Catwoman, o které psala naše oblíbená Maasová. Já jsem tuto knihu nečetla, a pravděpodobně si jí nikdy nepřečtu, ale nemohla jsem jinak než jí zmínit. Opět vás odkážu na Databázi knih, kde má kniha pěkných 82 %, tedy nejlepší hodnocení z celé série.
STRUČNĚ, JASNĚ, PŘEHLEDNĚ: SKLENĚNÝ TRŮN VS. DVORY
Série Skleněný trůn | Série Dvůr trnů a růží |
Fantasy se vším všudy | Romance v kulisách fantasy světa |
Er-forma | Ich-forma |
Komplexní pojetí příběhu a pohled mnoha postav | Příběh vypráví především Feyre. O vývoji zajímavých vedlejších postav proto víme jen z doslechu |
V prvních dílech žádné intimní scény, v pozdějších malé množství a rozumné popisy | V prvním díle přijatelné popisy intimností, v druhém díle explicitní a lehce zvrácené scény |
Nejde tolik o vztahy jako o poslání a boj za království | Vztahy mezi hrdiny jsou v ději často jedinou zajímavou věcí, dokud nepřijde šokující konec, který čtenáře naláká na další knihu |
Delší série: celkem 8 knih | V současnosti jedna z kratších, nebo „rozumně dlouhých“ sérií |
Více surového boje a akčních scén | Politický pohled na válku |
Příběh má díky pohledu na více postav jistou dynamiku. | Vyprávění z pohledu Feyre je pro příběh občas trochu omezující |
Sem tam nějaká ta magie | Hodně práce s magií, která je výborně vymyšlená. Obzvlášť se mi líbí umění nahlédnout do mysli, kterému se zabraňuje zdvižením mentálního štítu ve své hlavě |
S každým dílem přibývá stran. (První díl 392 stran, sedmý 936.) | Počet stran všech knih se pohybuje ve vyšších číslech, v průměru kolem 600 stran |
Žádný odklon od stylu vyprávění | Čtvrtá kniha, Dvůr stříbrných plamenů, je ze třetí osoby se zaměřením na Nestu a Cassiana |
Styl psaní není v ničem odlišný od jiných knih | Autorka se v psaní hodně posunula a její styl je lehce nad průměrem |
V prequelu se dozvíme o událostech „před“ | Součástí série je krátký doplňkový díl, který přibližuje poklidné události o svátcích mezi třetím a čtvrtým dílem. |
ZÁVĚREM

Sarah J. Maasová je ve světě fantasy s romantickou linkou osobnost. Rozhodně jí vděčíme za rozšíření fantasy mezi mladé, a věřím, že nejeden čtenář se u jejích knih do čtení zamiloval. A i když jsem v tomto článku poněkud přísná, velmi si jí vážím a obdivuji jí. Obohatila můj život sérií Skleněný trůn, se kterou jsem probděla bezpočet nocí, a prožila epický příběh. Pocítila jsem tolik nových emocí, o kterých jsem neměla ani zdání, vytvořila si pouto k postavám, a dala bych cokoliv za možnost si přečíst Království popela ještě jednou poprvé.
Z toho, co zde píšu, je asi jasné, že Skleněný trůn u mě vede na plné čáře. Já ale doufám, že se mi povedlo vám přiblížit všechny série alespoň trochu nezaujatě, a vy si z nich vyberete tu pravou. A pokud už máte od Maasové všechno přečteno, zkuste knihu Siverai: dědici Remiey od české autorky Anny Tausigové. Skrývá v sobě fantasy typu Trůn a skvělý styl psaní, jako mají Dvory. Ale já věřím, že Maasová nás potěší ještě pěknou řádkou knih.
- A pamatujte: všichni jsme nesnášeli Chaola. Všichni jsme se děsili šestého dílu, který je celý o něm, a uvažovali jsme, zda ho nevynechat. A nikdo z nás nelituje, že jsme to neudělali. Je to velmi podstatné pro celý příběh a váš vztah k Chaolovi. ↩︎
- Stejně jako u Skleněného trůnu, i Dvory se prodávají v boxu, ale pozor, chybí tam doplňkový díl Dvůr mrazu a hvězd. ↩︎
Comments (4)