Nová série článků: co by četly oblíbené knižní postavy, kdyby žily v našem světě?

Předpokládám, že my všichni, kdo se potkáváme u těchto řádků, jsme milovníci literatury. Žijeme knihami a příběhy o našich oblíbených literárních postavách. Ale napadlo vás někdy co kdyby tito naši oblíbenci žili v našem světě a zároveň také milovali knihy? Do jakých knih by se pustili a jakým knižním postavám by propadli? Na to se společně podíváme v několika následujících článcích. Jako první nahlédneme do knihovny profesorky Minervy McGonagallové, vyučující na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Kromě toho, že učí přeměňování, je profesorka McGonagallová i patronkou koleje Nebelvír a má velký smysl pro spravedlnost. Oděna vždy do černého hábitu a klobouku může působit trochu upjatě a přísně, ale ve skutečnosti je to příjemná a srdečná dáma, která dokáže ocenit ty, jež si to po právu zaslouží. Mně byla vždy sympatická i proto, že byla jedním z mála učitelů, kteří syčákovi Dracovi Malfoyovi netrpěli jeho prohřešky jen proto, že má mladý Malfoy bohatého tatíčka. A pak jsou tu samozřejmě pasáže, kdy je Minerva McGonagallová jednoduše hustá – třeba v takové bitvě o Bradavice.

První sérií knih, kterou určitě najdeme v knihovně profesorky McGonagallové, jsou Letopisy Narnie od C. S. Lewise. Tento výběr souvisí s jejím oborem, tedy s přeměňováním ve zvířata, protože profesorku baví číst o mluvících zvířatech, kterých je v Narnii plno. Myslí si, že neschopnost jako proměněné zvíře mluvit by zasloužila napravit vymyšlením nějakého pěkného kouzla. Je to podle ní velice nepraktické a otravné. Já jsem o Narnii psala zde.

Profesorku McGonagallovou samozřejmě hned na první pohled zaujaly i knihy o čarodějkách z pera Terryho Pratchetta. To jsou například knihy Čaroprávnost, Soudné sestry, Dámy a Pánové nebo Čarodějky na cestách. V postavách čarodějek se totiž sama vidí, především v Bábi Zlopočasné. Bábi se občas tváří přísně a nepřístupně, ale jakmile ji poznáte, zjistíte, jak vtipná a laskavá postava to je. Skoro jako sama Minerva McGonagallová. A nepohrdá ani Terryho sérií knih o Toničce Bolavé, v nichž se také objevují čarodějky. O Toničce ji ale bavilo číst i proto, že jí dívka připomíná její vlastní studenty a pro dospělé postavy okolo Toničky vyučující ji magii, má velké pochopení.

Elegantní, důvtipná a za všech okolností připravená. To je přesně Phyllida Brightová z detektivních knih Vražda v Mallowan Hall a Jedovatá stopa od Colleen Cambridgeová. Phyllida je hospodyní v domě slavné spisovatelky Agathy Christie, která nejenže detektivní příběhy píše, ale i je zvláštním způsobem přitahuje. A když selže policie, je na Phyllidě, aby je vyřešila a zajistila tak hladký chod Agathiny domácnosti. Phyllida Minervě nesmírně imponuje a je proto její velkou fanynkou. Sice Minervě pozadí příběhu připadalo velice mudlovské a tím pádem i velmi podivné, ale zjistila, že jí tento svět přijde také svým způsobem fascinují. Opravdu mudly stojí takové úsilí, aby někoho zabili? A skutečně se musí tolik nadřít v domácnosti? Jedna zvláštnost za druhou! I o této dvojici knih jsem psala.

Stejně jako mnoho dalších kouzelníků a čarodějek po celém světě, i Minerva McGonagallová je velkou fanynkou Famfrpálu. Při zápasech školní ligy se musí vždy držet, aby nevýskala jako její pobláznění studenti. Obzvlášť když hraje Nebelvír. Na výkony své koleje je profesorka McGonagallová velice hrdá a kapitánovi nebelvírského famfrpálového týmu Oliveru Woodovi by moc přála, aby mu famfrpálová kariéra vyšla i mimo školu. V letošním školním roce spolu řešili jednu velkou „prekérku“: neměli pro Nebelvír chytače. Zrovna chytače, pozici tak obtížně obsaditelnou! Naštěstí profesorka McGonagallová hned zkraje roku zjistila, že jeden z prvňáků, Potter, je docela obstojný chytač… Pro svou vášeň k famfrpálu má profesorka ve své knihovně každopádně i ochmataný a několikrát čtený výtisk Famfrpálu v průběhu věků od Kennilworthyho Whispa. Není nad to připomenout rouhajícím se studentům, kterým se nechce na trénink v dešti, že mohou být rádi za to, co mají, protože před lety byl famfrpál za deště samozřejmostí a ještě jste při něm mohli přijít o zuby; místo míčů se totiž používaly očarované kameny. A to vše se profesorka dočetla v této strhující knize!

Když se ještě vrátím k paralele s profesorčiným povoláním, profesorka McGonagallová miluje i Proměnu od Franze Kafky. Jí sice proměna v libovolné stvoření trvá jen pár sekund a ne sto dvacet stránek, ale nestěžuje si. Je to pro ni skoro vzdělávací četba, která v její knihovně není jediná. Své bohaté učitelské zkušenosti a výukové metody načerpala mimo jiné z Labyrintu světa a ráje srdce a dalších děl od jistého Komenského. Tenhle mudla podle ní rozhodně věděl, o čem mluví!

Kdybychom dnes mohli jmenovat pouze jednoho autora, jehož knihy by profesorka McGonagallová mohla číst stále dokola a dokola, byl by tento článek o Daphne du Maurier. Její romány jako Mrtvá a živá, Hostinec na pobřeží nebo Má sestřenka Rachel mají podle ní úžasně temnou gotickou atmosféru, která nikde nechutná tak dobře, jako právě v Bradavicích. Vždy, když Minerva sáhne po nějaké knize od Daphne du Maurier, zapálí si ve své komnatě svíčky, udělá kotel dobrého čaje a vychutnává si praskání dříví v krbu. A vůbec nelituje, že kdy pracovní místo v Bradavicích přijala.

Minerva McGonagallová působí v Bradavicích i jako zástupkyně ředitele školy Albuse Brumbála. Za ty roky už jsou poměrně sladěný tým, ale stále se někdy děje, že ji Brumbál nepříjemně překvapí. Jako onehdy když přišel s tím, že přímo v jejich škole schová legendární kámen mudrců. Minerva mu tehdy pomáhala vymyslet pasti na případné zloděje a nebyla jediná – ruku k dílu přidali i Severus Snape a bradavický hajný Rubeus Hagrid. Právě Hagrida napadlo postavit do cesty ke kameni mudrců jednu z jeho chlupatých potvůrek: tříhlavého psa! Prý se jmenuje Cerberos a podle Hagrida, který to měl od Hermiony Grangerové, pochází ze starého Řecka, takže se Minerva rozhodla v Cerberově rodokmenu vzdělat (a připravit se tak na případné problémy). Sáhla proto po knihách jistého Ricka Riordana, který píše o řeckých polobozích. Velice si oblíbila sérii o Percym Jacksonovi, ale nedávno jednomu studentovi zabavila i první díl série o Carteru Caneovi, do kterého se hodlá pustit co nevidět.

Číst mudlovské knihy je až na pár výjimek dle názoru profesorky McGonagallové většinou zcela zbytečné. Mudlové mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že i když něco vidí přímo před sebou nehodlají tomu uvěřit, protože to by znamenalo připustit si, že existuje něco, co nemohou mít pod kontrolou. Jistě, jen díky tomu se povedlo ministerstvu kouzel vyžehlit nemálo přestupků neukázněných kouzelníků, kteří čarovali i v přítomnosti mudlů, ale jde o princip! Vždyť i když vidí kouzla zapsaná černá na bílém nevěří jim a jen je založí do sekce pohádek! Ale pár mudlovských spisovatelů, kteří mají zdravý rozum, by se přeci jen našlo. Jedním z Minerviných oblíbených je i Andrzej Sapkowski, u jehož husitské trilogie si Minerva říkala jen: „Hurá, konečně někdo, kdo umí fakta zapsat správně.“ A každému, kdo si chce přečíst nějakou pohádku radí, aby si zašel spíše do sekce mudlovských učebnic. Protože to, co se v nich dočtete o dobách husitského povstání, je naprosto neuvěřitelné. Zato takový Reynevan poletující ve vzduchu na očarované lavičce se zlatovlasou pannou za sebou nebo Reynevan čarující, aby se dostal z potíží, docela sedí, že? Husitskou trilogii mám mimochodem už nějaký ten pátek na blogu.

Jestli si Minervu McGonagallovou pamatujeme ještě kvůli něčemu, co nebylo řečeno, je to šperk, který darovala své nadané studentce Hermioně Grangerové ve třetí knize. Nebyl to ledajaký šperk, šlo totiž o Obraceč času, který má tu vlastnost, že umí svého nositele přenést do minulosti. Dějem třetí knihy, Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, Obraceč slušně zahýbal, stejně jako profesorčiným literárním vkusem. Moc jí totiž od té doby, co si s Obracečem zažila vlastní dobrodružství, láká téma cestování časem. A proto se už po několik let pročítá sérií Cizinka od Diany Gabaldon, kde se hlavní hrdinka Claire přenese z dovolené ve Skotsku po druhé světové válce na skotskou vysočinu v sedmnáctém století. A i ta spousta romanticky Minervě vyhovuje. Přece si nemyslíte, že je dočista bez srdce, ne? 😀