Minulý měsíc jsem kvůli nenadálým zdravotním komplikacím nestihla napsat březnový Měsíčník. Už jsem ale zpět v plné síle, takže ještě než se vrhneme na ten dubnový, pojďme věnovat trochu zaslouženého prostoru březnu. V březnu jsem přečetla 4 knihy o 1 568 stranách a poslechla si jednu audioknihu o délce 11 hodin a 5 minut. Těmito knihami byly Otisky Chribdy od Kristiny M. Waagnerové, Rubínový kruh od Richelle Meadové, To ti moc přeju od Holly Bourne a Apatykářova dcera od Julie Klassenové. Audiokniha byla třetím dílem série Odložené případy, kterou jsem před několika lety rozečetla, ale nikdy nedočetla – Očistě od Tiny Frennstedtové. A nejdůležitější událostí března byl samozřejmě Comic-con, o němž jsem psala samostatný článek.
Co se týče nových knih za březen, z Hostu mi přišel román Sladkobol od Hattie Williamsové, od nějž očekávám bolavou „vztahovku“ ve stylu Mé temné Vanessy. Dále druhý díl komiksové série Kostky od Kierana Gillena a Stephanie Hansové (Kostky jsem v dubnu rozečetla, takže si o nich ještě povíme). Z Booklabu mi přišel zmiňovaný společenský román To ti moc přeju od Holly Bourne, který mě naprosto nadchl. A spolu s ním i závěrečný díl Jezdců apokalypsy od Laury Thalassy, Smrt. Z této série jsem dala šanci jen prvnímu dílu, Morovi, avšak protože Mor mě nenadchl, nepokračovala jsem dalšími díly. Usmálo se na mě štěstí a v soutěži na instagramovém profilu Knižní novinky jsem vyhrála novou knihu Terezy Kadečkové, po níž jsem moc toužila: Rudý podzim s podtitulem Lov na Jacka Rozparovače. Steampunk, viktoriánský Londýn a alternativní pohled na osudy nikdy nedopadnutého vraha, co více si přát? Pořídila jsem si ještě komiks podle hry Life is strange, který se jmenuje Dust, a graficky je úžasný. A nakonec mi přišla předobjednaná „bichlička“ o více než tisíc stranách, a velice populární titul na sociálních sítích – Alchemised: V rukou alchymie od SenLinYu. Tahle temná fantasy si získala čtenáře po celém světě, a slibuje silný zážitek. Takže k ní budu přistupovat s otevřenou myslí a její čtení pro mě bude pokus, zda mají Instagram a TikTok o jejích kvalitách pravdu.
Teď už tedy k dubnu. Bylo krásné počasí, takže jsem hodně času trávila venku. Ale největší díl mé pozornosti si uzurpoval blížící se Con Morhen, který se koná v Roudnici nad Labem už za týden. Tento zaklínačský festival je pro mě nejlepší akcí v roce. Letos se chystám na všechny čtyři dny a beru s sebou především kostýmy Ciri ze Zaklínače 3 a nový cosplay Lady of the woods z téže hry. Kostým na Ciri jsem podědila po kamarádce, které byl malý, takže mi chybělo ho jen doplnit o meč, boty a paruku. Bílou paruku mám samozřejmě doma, takže ji už jen učešu, a meč jsem před časem dokoupila. Boty ale byly oříšek. Samozřejmě se prodává přesná replika, ale musela bych si ji objednat v zahraničí a nechce se mi k už tak drahému kousku platit ještě doprava přes oceán. Takže jsem to vymyslela jinak – na Vintedu jsem za asi sedmdesát korun koupila kozačky, které jsem si následně předělala. Pomocí Eva pěny jsem jim dodala požadovaný tvar, natřela je primerem a následně hnědou barvou.
Bylo to vůbec poprvé, co jsem předělávala boty, a jsem s výsledkem poměrně spokojená. Co se týče cosplaye lady of the woods, inspirovala jsem se přímo ve hře. Ušila jsem si jednoduché šaty z pytloviny, které ještě musím postříkat červenou barvou (nahrazující krev) a různě potrhat. Na hlavu mám připravený věneček z prutů. V tomto kostýmu ovšem určitě nevydržím celý den, takže si beru i nějaké obyčejnější fantasy kousky oblečení, do nichž se budu převlékat.
I kvůli přípravě na Con Morhen jsem toho tento měsíc moc nepřečetla. Moje skóre dělá 4 knihy, celkem 1 215 stran. První přečtenou knihou dubna byla kniha, kterou jsem měla možnost přečíst si v předstihu. Jde o novinku nakladatelství i527.cz, Šepot za zdmi PainswickCourt od Julie Klassenové. Tento historický román se odehrává v malém anglickém městečku Painswick, kam hlavní hrdinka Anne přijíždí na návštěvu za starou přítelkyní své zesnulé matky, a ujímá se role ošetřovatelky u bohaté lady žijící na panství Painswick Court. Jenže na Painswick Courtu se děje něco podivného – nebezpečného a nadpřirozené. Šepot za zdmi Painwsick Court spojuje prvky detektivky, gotického románu a romantiky, soustředí se hodně na mezilidské vztahy a jde o velmi napínavé čtení. Komornější než autorčiny předchozí knihy, ale s velkým přesahem. Byla jsem moc spokojená a nemohu se dočkat, až uvidím naživo fyzickou knihu. Recenzi vydám 10. května, kdy kniha oficiálně vychází.
Po Šepotu za zdmi Painswick Court jsem si na odlehčení vzala první dva díly grafické série Kostky. Scénář vymyslel Kieran Gillen a ilustrovala ho Stephanie Hansová.Kostky vyprávějí o šestičlenné skupince, která se jako dospívající puberťáci při hraní Dungeons and Dragons přenesla do právě rozehrané hry. Z planety ve tvaru dvacetistěnné kostky se jich ale vrátilo jenom pět. Teď už jsou dospělí a od jejich dobrodružství uplynulo mnoho let. Jenže se tam musí vrátit. Tyto komiksy na náš knižní trh přinesl Host, za což jim patří velké díky. Jde o nádherně zpracovaný příběh, který i přes svůj omezený rozsah nabízí akční a emocemi nabité momenty. Autor umí také velmi dobře rozvinout charaktery postav a navést je do zajímavých dějových oblouků. Je to kniha, kterou přečtete na posezení, ale moc si ji užijete. A jak už jsem zmínila, po grafické stránce je to velká nádhera. Do konce roku vyjdou i třetí a čtvrtý díl, které příběh Kostek uzavřou.
Velkou část měsíce mi zabralo čtení Paláce šupinatých koček od Jarmily Kašparové, rovněž z Hostu. Palác šupinatých koček je sci-fi s jedinečnou atmosférou, skvěle promyšleným světem a neodhadnutelnými zvraty. Hlavní hrdinka Bekh je zapuzenou dcerou cinšára, vládce tohoto světa. Když je však otec, jehož nikdy nepoznala, zavražděn, Bekh se stává jak podezřelou, tak novou cinšárou. Zatímco vrah je stále na svobodě, Bekh se dostává postavení, o jakém se jí nikdy nesnilo, vypořádává se s nedostatkem sebevědomí a touhou být dobrou panovnicí. Navíc objeví o svém světě informace, které jej navždy změní. Palác šupinatých koček čtete, propadáte mu, a když už si myslíte, že se v jeho světě vyznáte, přijde zvrat. A vy si uvědomíte, že netušíte vůbec nic. Že přestože je v Paláci šupinatých koček svět na první pohled tak odlišný od reality, ve skutečnosti se jí až nebezpečně podobá. Bavila mě autorčina hra s jazykem, způsob, jakým pokryla velké množství zápletek a postav, a práce s psychologií postav. Přestože mám jednu nebo dvě drobné výtky, v Paláci šupinatých koček mi bylo tak dobře, že bych se do něj s radostí hned vrátila. Více si povíme v recenzi.
Protože jsem měla docela dost jarního uklízení, zpříjemnila jsem si tyto povinnosti novou audioknihou. Už nějaký ten pátek si předplácím Audiotéku, což je aplikace na poslouchání audioknih, kde máte za měsíční předplatné spoustu titulů zcela zdarma. K úklidu jsem si vybrala knížku Vraždím vrahy od S. T. Ashmanové. Vraždím vrahy vypráví o slavné pianistce Lee, která od malička žije s neschopností cítit emocí. Jestli ale něco vážně nesnáší, je to nespravedlnost a nepořádek. A tak se z ní stala sériová vražedkyně, která se stará o odplatu nepotrestaným vrahům. Nikdo o jejím dvojím životě netuší. Ovšem tentokrát je jí po jedné vraždě na stopě detektiv Liam, který po dopadení brutálního vraha velmi touží. Zda se mu to podaří zatím nevím, dovedu si představit scénář, kde je Lea nedopadnutá, ale i ten, kde bude potrestána. Přestože je to zvláštní, Lee fandím a její chladnokrevnost si užívám.
Za duben mi přibyly dvě nové knihy. První z nich ke mně přišla z Booklabu a jde o pokračování Faeské trilogie od Saary El-Arifi. Díl číslo jedna se jmenoval Faeské pouto, druhý nese název Pouto prokletí. Jde o jednu z prvních romantasy knih, která mě vážně bavila, takže doufám, že bude pokračovat v podobném duchu. A druhý ze dvou přírůstků tento měsíc jsem si objednávala sama. Jde o novou sbírku poezie Adély Víty Tvůj dotek mi utek. Autorku sleduji na Instagramu, kde je mi ohromně sympatická. A už první básně, které jsem stihla přečíst, mě dostaly. Adéla má velký dar pro práci s jazykem a zachycení silných myšlenek.
Zmiňovaný Life is strange komiks už jsem rozečetla, protože po dohrání Life is strange: Before the storm jsem měla příšerné abstinenční příznaky. Before the storm je v podstatě prequel k prvnímu dílu Life is strange. V Before the storm akorát na rozdíl od jedničky hrajete za Chloe. A božínku, bylo to úžasné! Pravda, animace trochu pokulhávala, ale příběh a soundtrack byly naprosto top. Teď si musím počkat do léta, kdy budou slevy na další díly, a pak budu hned ve hraní pokračovat. Je to bez přehánění jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrála.
Protože jsem teď neměla co hrát, vrátila jsem se k Zaklínači 3. Proč jsem s hraním vlastně přestala a pustila se do Life is strange? No, řekněme si to popravdě – skill issue. Jednoduše jsem se nemohla dostat přes souboj s příšerami jménem ohnivci. A tak jsem z boje zahanbeně utekla a tři měsíce na Zaklínače ani nesáhla. Stálo mě to dva vynervované večery, než jsem ty hloupé potvory konečně zabila. Hlavní však je, že teď jsem zpět! Ha, a mají to! Ohnivci jsou za mnou a já se můžu dál v Geraltově kůži prohánět na Klepně na misi najít Cirillu.
Naše rozehraná DnD kampaň se momentálně nacházela ve stavu stagnace, protože celé týdny neměl vždy někdo ze skupiny na hraní čas. Avšak vynahradila jsem si to hraním one shotů s jinou skupinou. Stihla jsem odehrát dva one shoty a poznala dvě úplně nové mechaniky RPG. Mazes jsou hra na one shot jako dělaná, nabízí velký prostor jak hráčům, tak vypravěči. A je to ohromná zábava. Dokonce bych se v budoucnu nebránila ani hraní celé kampaně. A Daggerheart od Critical role jsem si toužila vyzkoušet už delší dobu. Šlo o mechaniku podobnou DnD, jen trochu speciálnější. Ale skvěle vymyšlenou a nabízející krásný prostor pro roleplay a zvraty. Řeknu vám po těchto dvou one shotech jedno moudro: nedržte se jen páté edice DnD. Svět RPG toho nabízí tolik!
Duben pro mě nebyl nijak záživný, četla jsem, šila nebo hrála. Ale teď si to vynahradím Con Morhenem a Světě knihy! Uvidíme se tam? Akce od sebe dělí jen týden a na obou dvou se budu nacházet po celou dobu jejího trvání. Zaklínačskou haiku a přáním hezkého května s tradičním májovým logem se loučím!
Geralt jede vsí,
Lid řve: Fuj, bělovlasý!
I tak meč tasí.
Musí zničit zlo,
Ač není oblíbený,
To zaklínač ví.