Na začátku byla myšlenka. Myšlenka vytvořit šaty inspirované obálkou prvního dílu mé oblíbené knižní série, Siverai od Anny Tausigové. Tehdy se mi nechtělo přímo do cosplaye některé z postav, takže jsem se místo toho rozhodla vyjádřit svou lásku k sérii skrze tvorbu vlastních šatů. Po myšlence následovala inspirace. Na Pinterestu jsem si vybrala obrázek zlatomodrých šatů, které jsem se snažila napodobit. Dopadlo to samozřejmě tak, že jsem se sice držela základní struktury, ale v pozdějších fázích šití jsem převážně improvizovala. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jak budou šaty vypadat. Měla jsem ale spoustu nápadů, odhodlání a hlavně datum do kdy musely být hotové. Šaty podle obálky prvního dílu Siverai jsem se totiž rozhodla vynést na Zaklínačský ples v Táboře, který se konal 24. ledna tohoto roku.
Barevné schéma jsem měla jasně dané – zlatá a modrá. O modré látce jsem dlouho přemýšlela a nakonec ji i měnila, ale o zlaté jsem měla rozhodnuto okamžitě. Našla jsem jeden úžasně vzorovaný brokát. Pracovat s takovými látkami je opravdu luxus. Přála jsem si ho pod stromeček k Vánocům, protože brokáty přeci jen nejsou nejlevnější, tudíž se mi začátek šití posunul na to nejpozdější datum, jaké snad šlo. Šít jsem začala až na začátku ledna a jako první jsem tvořila právě sukni z brokátu. Jenže ouha, hned přišel první problém. Tento brokát byl hrozně uzoučký. Nepočítala jsem s tím, ale poradila jsem si – jednoduše jsem sukni rozdělila na dvě části, čímž jsem ji ozvláštnila a vytvořila trochu objemu. Původní plán byl mít na sobě na plese krinolínu, ale nakonec jsem se ji rozhodla vypustit. Každý kousek objemu byl tedy vítaný. Zlatá sukně je půlkolového střihu a zcela splňuje účel.
Na zlatou sukni měl přijít modrý „přehoz“. Jako střih jsem použila jednu polovinu půlkolové sukně. Obvykle se tento styl sukní obkresluje na přehnutou látku, díky čemuž stačí požadovanou velikost obkreslit a vystřihnout jen jednou. Poté se sešívají dohromady. Tady jsem jednoduše použila jen jednu vrstvu látky.
Mou první volbou na modrou látku byl samet. Ale udělala jsem chybu, čímž jsem z ní udělala nepoužitelnou – látku jsem stříhala ve špatném směru. U sametu je extrémně důležité stříhat po směru vlasu. Jinak se vám stane přesně to, co mně, tedy že přestože půjde o totožnou látku, bude mít jinak tmavé barvy. Jednu část jsem měla světlou, druhou extrémně tmavou, a na světle se barvy prohazovaly. Bylo to peklo a nedalo se na to dívat. Zkusila jsem to znovu, ale opět se stejným výsledkem. Kamarádka mi proto dala modrou látku používanou na podšívky, která měla naštěstí k sametu hodně daleko. Ale posloužila mi skvěle! Modrý „přehoz“ zlaté sukně jsem šila třikrát, ale napotřetí konečně ke své spokojenosti. Okraje jsem pak obšila zlatou stuhou.
Vrchní část šatů jsem nejprve zamýšlela jako korzet, ale nakonec u mě zvítězilo pohodlí nad elegancí. Dobře jsem věděla, že Zaklínačský ples bude dlouhý a divoký. Jako střih jsem použila střih jednoho svého tílka s kulatým výstřihem, až takový amatér jsem. 😀 Ale opakuji vám stále, že nejsem žádná profesionální švadlenka, tak hádám, že by vás to nemuselo překvapovat.
Následovala myšlenka, kterou jsem se zabývala v podstatě po celé šití těchto šatů – jak ještě nakombinovat zlatou a modrou? Který prvek ještě mohu přidat? Jako skvělý nápad mi přišlo udělat rukávy ze zlatého brokátu navazující na modrý vršek. Ukázalo se to jako výborná volba! Šaty to ozvláštnilo a pozvedlo na vznešenější úroveň. Původně jsem plánovala rukávy udělat dlouhé, ale přišlo mi, že potřebuji ještě nějaký objem – krásně to dokazuje, jak moc jsem improvizovala. Zamířila jsem znovu na Pinterest, kde jsem našla šaty velmi podobné svému návrhu. A s naprosto ideálními rukávy. Po lokty obepnuté a z jednoho druhu látky, od loktů dolů do zvonů a zase z jiného materiálu. Sáhla jsem proto po další látce používané na podšívky, tentokrát po tmavě zlaté. Sice jsem si měřila míry, jaké jsem potřebovala, ale střih jsem kreslila od oka. Nějakým zázrakem to vyšlo dokonale.
Zbývalo vše sešít dohromady. Nejprve jsem na zlatou sukni přišila modrý „přehoz“, poté tyto dvě vrstvy k vršku šatů. A nakonec rukávy. U rukávů se nemohu rozhodnout, jestli mě je baví šít, protože je to uspokojující práce, nebo mě vůbec nebaví. Asi záleží na látce, s níž právě pracuji, a na tom, jaká otrava s ní bude. Následovala ta nejlepší část – zdobení. Protože mi přišlo, že tmavě zlaté rukávy z daných barevných spekter příliš vyčnívají, rozhodla jsem se ušít si ze stejné látky ještě opasek. Obě jeho strany jsem olemovala brokátem, čímž jsem se připravila o jeho pružnost. Ale vyřešila jsem to tak, že jsem zadní stranu nesešívala, dovnitř vložila gumu a přidala tři kovové tunýlky na každou stranu. Tak jsem si vytvořila opasek na šněrování, který hravě přetáhnu přes sebe, a ještě zakomponovala zbytky zlaté stužky, jíž je olemována modrá sukně/“přehoz“ přes zlatou sukni.
Ještě jsem si pohrála se zlatými kovovými doplňky. Na opasek a do výstřihu jsem ručně přišila zlatý řetízek. Ze strany opasku visí další řetízky a do jeho středu jsem přidala zlatý kroužek, použitý také jako dominantní prvek na mou čelenku. Ta je jinak opět tvořená zlatými řetízky.
Tím jsem mohla mít konečně hotovo. Byl pátek, den před plesem, a právě jsem dokončila opasek. Ale napadlo mě nasadit šatům podle obálky Siverai korunu a ušít si kompletní plesový look. Využila jsem konečně správně nastříhaný samet a ušila si plášť. Pláště šiji podle tohoto návodu, který se mi velmi osvědčil. Spočívá v tom, že si látku přehnete do čtverce a postupujete stejně jako u jakékoliv sukně. Jen s tím rozdílem, že růžek neustřiháváte ve velikosti pasu, ale držíte se poloměru kolem krku a ramen – já používám míry z videa, kde se pro krk odstřihává necelých sedmnáct centimetrů. Vyplatilo se mi to. Kapuci si načrtávám od ruky, sešiju zadní a vrchní stranu a už jen přišiji ke zbytku pláště. A voilá, plášť k šatům je na světě. Opět se zavazuje zlatou stuhou lemující modrou sukni a provléká se dvěma našitými zlatými kolečky, která mám i na opasku a čelence. Šaty opakují stále ty samé prvky, díky čemuž působí promyšleně a tak akorát zdobeně.
Protože mám krátké vlasy (a ještě ke všemu barvené), rozhodla jsem se vzít si na ples paruku. Zvolila jsem jak jinak než červenou, ve stejné barvě, jakou mají vlasy hlavní hrdinky v Siverai. Česání paruk mi vůbec nejde, tudíž jsem zase improvizovala. Nakonec jsem si vytvořila účes tvořený dvěma copánky zatočenými do sebe a pokračujících do jednoho velkého copu. Překvapivě to vypadalo krásně.
Svou plesovou róbu ze Zaklínačského plesa jsem znovu vytáhla na konci února, abych se v ní nechala řádně vyfotit. Mezi fotkami ze samostatného focení a oficiálními fotkami z plesu najdete pár rozdílů, například jaké mám boty nebo jak rozcuchané mám vlasy, ale pro ples jsem potřebovala hlavně pohodlí. Byl to úžasný večer a jsem velmi pyšná na to, jaké šaty jsem si pro něj dokázala ušít. Cítila jsem se v nich totiž velmi svá. A nebudu lhát, i krásná. Více jsem se o plese rozepisovala v lednovém Měsíčníku. Pokud už jej máte přečtený, pak se můžete kochat dalšími fotkami. Nemám jich totiž málo.
Modrá látka: výprodej
Tmavá zlatá látka: výprodej
Zlatý brokát: Sartor Bohemia
Modrý samet: Takoy
Zlatá stuha: Braceto
Čelenka: z řetízků, vlastní výroba
Paruka: Shein
