Za dobu, co aktivně hltám jednu knihu za druhou, jsem si už prošla mnoha fázemi. Měla jsem fázi čtení detektivek, měla jsem období, kdy jsem četla pouze fantasy. A prožila jsem si i dobu, kdy jsem naprosto propadla historickým románům. Mohla to být sága napsaná v moderní době, jako je Poldark od Winstona Grahama, anebo nějaká klasická literatura, která se v určitém období historie jen odehrávala, jako třeba Tess z d’Urbervillů od Thomase Hardyho nebo Na Větrné hůrce od Charlotte Brontëové. Hlavně mi šlo o to, aby na mě dýchala ona historická doba. U akčních knížek se skrz naskrz kladnými hrdiny jako je právě Ross Poldark se napětím tají dech a dobrým postavám se přeje, aby uspěli v bojích proti životním nesnázím, u knih od Jane Austenové se zase i to nejcyničtější srdce pod náporem inteligentně napsané romantiky rozechvěje. Čtení historických románů byla úžasná fáze a já jsem jí právě opět přišla na chuť. Může za to Laura Frantzová a její román Krajkářka, která v sobě kombinuje vše výše uvedené.
Píše se rok 1775 a lady Elizabeth Lawsonová přezdívaná Liberty se má vdávat. Ke svému snoubenci nic necítí a všichni kolem ní vědí, že s jeho povahou s ním nebude mít lehký život. Elizabeth to ale dostala nakázáno od svého otce, místoguvernéra anglické kolonie Virginie ležící v Americe, kde Lawsonovi žijí. Když se její snoubenec cestou na zásnubní večírek opozdí a Elizabeth náhodou doprovodí bratranec jejího nastávajícího, Noble Rynallt, Elizabeth poprvé pocítí city, které by měla chovat ke svému budoucímu muži. Noble Rynallt má ale vroubek – je to jeden z hlavních bojovníků za nezávislost, čili přímý nepřítel Elizabethina toryovského otce. Politická situace začíná vřít a patrioti přebírají vládu nad koloniemi. Lady Elizabeth, jakožto dcera krutého muže zcela oddaného Anglii, přichází o střechu nad hlavou, komorné i veškeré výsady svého původu. Musí se postavit na vlastní nohy, tvrdě se pustit do práce a nelitovat se. Začne se živit povoláním z rodiny své matky, šitím a výrobou krajek, a kvůli nebezpečí ze strany revolucionářů se prezentuje právě pod svou přezdívkou. Ne nadarmo se však říká, že člověk míní a Bůh mění. George Washington a jeho spolupracovníci včetně Nobla Rynallta se chystají na válku a Liberty se brzy ocitá v nouzi. Kdo jí podá pomocnou ruku nehledě na to, že patří k vlastencům? A jak Liberty naloží se svými city k revolucionáři Nobleovi, když se může poprvé v životě volně nadechnout a svobodně rozhodnout o tom co sama chce?
Co to znamenalo pro lidi jako Washingtona či Henryho? Pro Noblea a ostatní bojovníky za nezávislost? Věděla, jak se trestá vlastizrada. Smrtí. Krize byla náhle osobní. Kdysi pro ni tyto politické záležitosti nebyly o mnoho víc než zprávy v tisku, řeči, zvěsti. Avšak teď?
Krajkářku vydalo relativně nové české nakladatelství jménem i527.cz. Knihy zde vydané jsou žánrově i tematicky různorodé, něco je ale všechny spojuje. Je to krásná myšlenka nakladatelství i527.cz, které se snaží vydávat samé pozitivně laděné knihy, u nichž si budou moci jejich čtenáři odpočinout od reality. Žádné vyobrazení násilí, spíše pohoda, nadějeplný obsah a milé příběhy – takzvané „knihy s nadějí“, jak je v nakladatelství souhrnně nazývají. A Krajkářka taková přesně je. Tak báječně jsem si u ní odpočinula! Nedokážu vyjádřit čím to, ale vážně jsem z příběhu cítila nesmírnou pohodu a mírumilovnost. Ať se tam zrovna dělo cokoliv, klidně i něco napínavého, pokaždé jsem knihu otevírala s úmyslem relaxovat, zcela se do ní ponořit a vypnout. A vždy se mi to také povedlo.
Laura Frantz už má na kontě pěknou řádku napsaných knih, všechny v podobném stylu jako Krajkářka. V českém překladu vyšlo zatím pouze toto její dílo, zato na Slovensku je její jméno na knižním trhu zastoupenou vícekrát. S tím souvisí můj jediný zdvižený prst, protože na stránce dvanáct je jeden odstavec z nějakého důvodu ve slovenštině. Je to škoda, protože jinak je Krajkářka z hlediska překladu a korektur velice povedená (vzhledem k žalostné situaci některých odvětví knižního průmyslu dokonce nadprůměrně). Kromě tohoto drobného technického nedostatku už mohu jen chválit.
Krajkářka je příběh velmi poklidný. A přesto se při něm nenudíte. Atmosféru celé knihy vám nejlépe popíši, když si představíte následující scénu – zavřete oči a myslete na křehkou ale odhodlanou Liberty stojící buď v prostých nebo honosných šatech na útesu u vody, vlasy jí čechrá vítr a z dálky, ze hřbetu svého koně, ji pozoruje Noble Rynallt. Liberty je skvělá postava – velice silná a odhodlaná, přesto nijak přehnaně feministická. Zkrátka silná žena odpovídající své době. Je také velmi zbožná, někdo by řekl že v určitých místech příběhu i lehce naivní, zároveň však slušně vychovaná, laskavá a hodná. Hodně mi připomínala Helenu Grahamovou z Dvojího života Heleny Grahamové od Anne Brontëové. Helena byla rovněž velice zbožná a život jí připravil nejednu ošklivou věc – to Libertyina ztráta domova i veškerých výsad souvisejících s jejím postavením rozhodně jsou. Ale co by se pro jinou slečinku ze stejné společenské vrstvy mohlo zdát jako hotová zkáza, pro Liberty se ukáže být vesměs požehnáním. Unikla sňatku bez lásky i z dohledu kritického otce, ale to neznamená, že její nový život bude lehký… Noble Rynallt byl zase Ross Poldark jako vyšitý. Nejspíš vás proto nepřekvapí, že jsem velice často u čtení zavírala oči a představovala si ho, jak ke mně přijíždí na svém koni s tváří seriálového Rosse Poldarka, herce Aidana Turnera. Oba hlavní hrdinové byli skvělí, jednotlivě i samostatně. Měli mezi sebou skvělou chemii a jejich vztah stál na silně budovaných základech, které by obstály i v reálném světě.
„Někde jsem zaslechl, že vám matka říká ještě úplně jinak.“
Jak to věděl? Od Milese? Miles se však s její matkou mnohokrát nepotkal. „Je to tak,“ potvrdila. „Mamá mi říká Liberty, jako svoboda.“
„Ne Bess nebo Betsy, či dokonce Lizzy?“ Tvářil se uznale. „Liberty se mi líbí mnohem víc. Ve všech významech toho slova.“
„To mne nepřekvapuje. Matka mě tak pojmenovala podle svých ideálů, ačkoliv byl otec proti. Odmítá to respektovat, proto mi říká Elisabeth Anno.“
Kniha je psaná ze třetí osoby a pravidelným střídáním nabízí pohledy Liberty i Noblea. A ačkoliv myšlenek v jejich hlavě je mnoho, já nyní zmíním hlavně ty související se vzájemnými city. Krajkářka byla tak romantická! Je to kniha, u které si mohou ženy dovolit snít, rozplýtvat se nad malebnými slovními výrazy, kterými Liberty s Noblem jeden druhého popisují, tajit dech a rozněžněle áchat a óchat. Občas mi přijde, že je v naší společnosti nežádoucí dávat najevo svou femininní stránku osobnosti. Alespoň já to tak vnímám a proto si zmiňovaného moc často nedopřávám. S Krajkářkou jsem si to ale náhle mohla dovolit. Koketuji teď s teorií, že každá žena by si jednou za čas měla přečíst nějakou historickou „romanťárnu“– v zájmu zachování duševního zdraví totiž musí někde dočerpat svou dávku něhy a zasněnosti.
Krajkářka je více než romantická pohádka. Je plná skvěle zapracované historie a dle mého nejlepšího úsudku je i velice dobově věrně a elegantně napsaná. Připadalo mi jako bych četla další dílo z pera nějakého klasického autora nebo autorky napsané třeba před dvěma stoletími. Kniha má tři sta osmdesát stran a přestože v ní nedojde na téměř žádné život ohrožující zvraty, nenudíte se. Užila jsem si i náhled do běžného života lidí z osmnáctého století spravujících venkovská sídla a rozlehlé pozemky. Obzvlášť to Nobleovo jsem viděla v živých barvách a přála si do něj nějakým kouzlem nahlédnout.
Po této cestě podél řeky projíždělo mnoho lidí. Liberty vdechovala jejich prach, pozorně si je prohlížela. Noble Rynallt se o ni bát nemusel. Isabeauina přítomnost jí příliš nechyběla. Neupínalo se na ní moc zvídavých pohledů.
V prostých lněných šatech a slaměném klobouku byla zkrátka Liberty, krajkářka z Williamsburgu.
Bylo to skvělé čtení. Krajkářku doporučím všem milovnicím dnes jmenovaných knih, to znamená Poldarka, děl sester Brontëových, Jane Austenové, Thomase Hardyho… A každému, kdo touží po opravdu krásném a čistém romantickém příběhu. Za knihu k recenzi dlužím dík přímo do nakladatelství i527.cz a moc doufám, že se od nich v budoucnu dočkáme dalšího českého překladu Laury Frantzové.
V rámci žánru jsem velmi spokojená, jediné minus byl onen nešťastný odstaveček. S radostí proto hodnotím 9,5/10.
Comment