Představte si Ameriku, kterou ovládá ultraliberální vláda. Aby vyrovnala ohromný státní dluh, rozprodává pošty, národní muzea, dálnice a státní organizace, mezi nimiž se nachází i NASA. NASA je teď v držení soukromé společnosti, která se rozhodla spojit její prostředky pro osidlování vesmíru (aby udělala něco pro lidstvo) a formát reality show (aby si namastily kapsy). V rámci programu Genesis tak vysílá šest dívek a šest chlapců, aby osidlovali Mars. A nejen to: než na Mars docestují, musí si v opačném pohlaví vybrat partnera, se kterým se po příletu na Mars sezdají a následně založí rodinu. Chlapci ani dívky se nikdy předtím neviděli, a každému je pro jejich námluvy poskytnuto jen šest minut týdně. A po celou tu dobu, stejně jako po zbytek jejich života, je může skrze kamery dvacet čtyři hodin denně sledovat celý svět.
Zní vám to poměrně bizarně? Ano, mně také. A to je přesně ten důvod, proč mě knížka Vyslání od Victora Dixena tak lákala. S mojí kamarádkou Verčou, která píše blog Ztracena v Praze, se do lehce bizarních knížek společně pouštíme rády (protože proč trpět sám, když můžete trpět spolu😊). Občas tak činíme plánovaně, ale už se nám i párkrát stalo, že nás „normálně“ vypadající knížka překvapila svým šíleným dějem – například knížka Jeho a její. Už od chvíle, kdy jsme zjistily, že marketing Knihy Dobrovský, pod jehož nakladatelstvím Vyslání vyšlo, jej označil za Love island (velmi hloupý, ale divácky atraktivní formát seznamovací reality show, který vysílá Nova) ve vesmíru, nám bylo jasné, že si Vyslání musíme přečíst! A výsledek? Bizarní to bylo, to ano, ale z úplně jiných důvodů, než jsme čekaly.
Moderátor: „Program Genesis. Když se nejodvážnější vědecká mise spojí se s nejzajímavější seznamovací show…“
Transformace: na pozadí tří Marsů se formují tři embrya, až vzniknou tři loga Genesis.
Hudební vrchol.
Moderátor: „… v živém přenosu budete svědky nejromantičtějšího příběhu všech dob!“
Vyslání nabízí hned několik typů pohledů na příběh. Kapitoly nazvané Z první ruky vypráví jedna ze šesti dívek na palubě vesmírné lodi Cupido. Jmenuje se Léonor, je jí osmnáct let (což je průměrný věk všech hrdinů) a do programu Genesis se zapsala, protože jí na Zemi nic nedrží. Je sirotek a až doteď třela bídu s nouzí. Léonor je… vážně divná. Nenapadají mě jiná slova, jak ji popsat, snad (podle všeho) krásná a atraktivní, což jsou všichni účastníci. Mě možná nenapadají slova, jak ji popsat, ale stačí otevřít knížku, začíst se, a ona vám o sobě vykváká první poslední. Čtěte dál a pochopíte…
Protipohled jsou kapitoly vyprávěné ve třetí osobě soustředící se na produkční a odborný tým, a od první chvíle odhalují, že vše není, jak si dvanáct osob řítících se Vesmírem a spolu s nimi celý svět myslí. Třetí typ, a pro mě asi nejzajímavější, jsou kapitoly popisující vysílání televizního kanálu Genesis. Díky tomu se dozvíme, co se děje v chlapecké části lodi, nebo na schůzkách párů, jejichž polovinu netvoří Léonor; ta je jinak našima jedinýma očima a ušima z budoucích obyvatel Marsu.
Ať to máme kompletní, zmíním ještě kapitoly Mimo záběr, které se neobjevují tak často, jako výše zmiňované, a mě ani moc nebavily. Odehrávají se na Zemi, a postavy, které mají určitou vazbu na program Genesis, se v nich snaží odhalit pravdu, kterou hlavní produkční a moderátorka show Serena McBee a její spolupracovníci tutlají.
Autorem Vyslání, které patří do série Phobos, je Victor Dixen, který asi žije v domnění, že jeho čtenáři jsou obdařeni nadměrnou nechápavostí. Omlouvám se, to bylo velmi jízlivé, ale snad pro mě budete mít pochopení, když vás uvedu do autorova stylu psaní a vezmete v potaz, že jsem v tomto duchu právě přečetla 384 stran.
„Člověk už byl ve vesmíru. Už tam jedl, spal, pracoval. Nikdy se tam ale ještě nezamiloval. A přesně v tom spočívá základ úspěchu programu Genesis. Jde o předpoklad toho, aby naši dobrodruhové zplodili děti, založily rodiny, vztyčily pilíře fungujícího osídlení Marsu, zapsali se do Dějin s velkým D.“
Zápletka, kterou Dixen vytvořil, nabízí možnost vytvořit napětí, kvůli kterému nebude čtenář schopen knížku odložit, a také postupně nastiňovat mnoho tajemství. Čtenář by si mohl lámat hlavu, jak to ve skutečnosti je a mít mnoho teorií, které by mu autor jedním dějovým zvratem zmařil, jenže to se neděje. Čtenář k tomu ani nedostane šanci! Cokoliv Dixen nakousne, to okamžitě vysvětlí tak podrobně, že by to pochopilo i malé dítě. Nezůstane místo pro čtenářovu představivost! Působí to nejen trochu otravně, ale ještě neuvěřitelně komicky, protože Dixen píše v přítomné čase, a tyto vysvětlivky se snaží zakamuflovat do běžného hovoru. V praxi si to představte třeba takhle: „Bratře, ano, minulý rok nám opravdu zemřel otec, dva roky předtím matka, já teď pracuji jako kovář, ty sis vzal svou přítelkyni, máte tři děti a třete bídu s nouzí, ale čaj si nedám, děkuji.“ Tento příklad vymyslela Verča, a mně se zdál tak dokonalý, že jsem si jej dovolila citovat. Možná se vám to zdá extrémní a přehnané, takže tu uvedu pár příkladů, které v knize skutečně padly:
- Při pohledu shora je vidět, že jí začínají dorůstat tmavé kořínky jinak platinově blond vlasů – už si je delší dobu neodbarvovala. Všímám si toho, protože mám oko kreslířky a takové detaily mi neujdou.
- Je to stín, který následuje neviditelný hrot mého stylusu, kdykoliv si o samotě kreslím na svém starém grafickém tabletu (koupila jsem si ho ve slevě za výplaty z továrny a je to můj nejcennější majetek).
- „Serena McBee?“ oslněný Gordon Lock mhouří oči a volá: „Jste to vy?“
- „Samozřejmě že jsem to já,“ odpovídá psychiatrička. „Jsme v protiatomovém krytu, který nechala postavit ještě NASA, a kromě vás jsem jediná, kdo sem má přístup.“
Bylo to tak bizarní a komické, že mě to ani tolik neotravovalo. A hlavně: děj byl tak zajímavý, že jsem všechny drobné chybky přehlížela a radši se soustředila na čtení, protože mě moc zajímalo, jak se děj vyvrbí.
Celý příběh je tak trochu neuvěřitelný, ale ne natolik, aby by tím vybočoval z řad ostatních sci-fi knih. Nazvala bych jej příjemně šíleným. Pokud se do Vyslání pustíte, neočekávejte sci-fi typu Duna, ale spíše sci-fi telenovelu. Pokud autor něco správně vystihl (ať už záměrně anebo omylem), byla to atmosféra reality show. Co se jich týče, moc jsem jich neviděla, ale z toho mála, co ano, jsem si dokázala udělat poměrně dobrou představu, jak fungují. A opravdu mi připomínají Vyslání! Kupříkladu jeho konec mi přijde jako běžná scéna z VyVolených (to je už hodně stará show, jejíž princip jsem nikdy nepochopila, ale tipla bych si, že jde o to na sebe křičet). Mnoho situací bylo zbytečně vyhrocených, spory se řeší zásadně expresivně a nechybí ani staré dobré výbuchy vzteku.
„Počkej ještě s předčasnými závěry, levhartice!“ pokárá mě Kris s úsměvem. „Zbývá ještě pět soutěžících, a tím pádem i pět příležitostí dokázat, že se statistiky mýlí. Musíš jim jen dát šanci se k sobě přiblížit… Musíš na šest minut odložit roli generálky.“
„To není tak jednoduché…“
„Ale je, Léo, je to jednoduché. Šest dívek a šest chlapců: je to nejjednodušší věc na světě. Proč si to nechceš přiznat?“
Přítomný čas, ve kterém, jak jsem již zmiňovala, autor píše a který moc jinak nemusím, tady krásně dokresluje myšlenku celé knihy, tedy, že vše běží živě. Některé popisy jsou trochu složitější na představení, ale to řeší obrázky, které vidí i fiktivní divák v televizi. Ty se mi moc líbily a byl to takový příjemný bonus. Podstatou programu Genesis je spárovat dvanáct osob, které spolu následně budou až do konce života žít a plodit děti. Na palubě Cupida to proto jiskří a hodně se toho točí kolem vztahů. Musím říct, že jsem si tyto romantické linky velice oblíbila a jsem zvědavá, kam budou směřovat v dalších knihách.
Jak je tedy poznat z mé recenze, Vyslání je místy šílené, netradičně napsané (to, zda je netradičně myšleno negativně či pozitivně nechám na vás), ale velmi chytlavé. Nečekejte vysokou literaturu, ale lehce bizarní oddychovou knížku, kterou si užijete, nebudete-li v ní tu vysokou literaturu hledat. Reality show si přeci jen také nepouštíme s myšlenkou, že se v ní nachází obraz reálného života.
Vyslání vydalo Naše nakladatelství, které má stejného majitele jako Knihy Dobrovský, a to v edici King cool. Poměrně nedávno vyšel i druhý díl, který se jmenuje Odchýlení. V něm bychom se konečně měli začít pohybovat po Marsu… V originále už vyšly čtyři knihy, a co jsem tak pochopila, ještě by mohly přibýt další díly. Já se rozhodně pustím jak do Odchýlení, tak i do dalších Dixenových knih ze série Phobos. Naopak mě vůbec neláká jeho další série knih Upíři ve Versailles – má ale velmi dobré hodnocení, takže pokud vás lákají upíři, směle do ní. Tyto a další knihy, které (zatím?) nebyly přeloženy do češtiny, z Dixena dělají významného současného francouzského spisovatele knih pro mládež. To se projevilo i tím, že Dixen dvakrát vyhrál cenu Grand Prix de l’Imaginaire (zmiňuji to i proto, že držitelem Grand Prix de l’Imaginaire je i Timothée de Fombelle, který napsal brilantní knížky o Tobiáši Lolnessovi – ty se mi tak moc líbily, že si říkám, že ve stejné kategorii, ve které vyhrál Tobiáš, nemůže být žádný brak1).
Serena jeho obavy zjevně nesdílí – sesbírá si ze stolu všechny věci, dá je do kabelky a zvedá se ze svého velkého prošívaného křesla. Vydává se směrem k východu z bunkru, kde jí zařízení naskenuje sítnici a následně otevírá dveře.
„Nechávám vás v rukou pana ředitele Locka,“ říká už na odchodu z místnosti. „Příštích pět měsíců budu k zastižení prostřednictvím své asistentky Samanthy. Mezitím… enjoy the show!“
Podtrženo, sečteno: hodnocení, ke kterému jsem se dobrala a které mě samotnou překvapilo, činí 9,5 bodu z 10.
Na e-shopu Knihy Dobrovský bývá Vyslání poměrně často ve slevě – teď například je za 99,-
- Takhle, Vyslání je samozřejmě brak. Ale je to takový ten příjemný brak, kterému klidně dáte plný počet bodů, ne brak, který máte tendenci roztrhat a spálit. ↩︎