Použiju metodu, kterou mi poradil jeden z lékařů. Začínám od nejjednodušších věcí, jejichž pravdivostí jsem si jistá, a postupně se propracovávám ke složitějším. V duchu odříkávám…
Jmenuji se Katniss Everdeenová. Je mi sedmnáct let. Pocházím z Dvanáctého kraje. Byla jsem splátkyní v Hladových hrách. Unikla jsem z arény. Kapitol mě nenávidí. Peetu zajali. Je považován za mrtvého. S největší pravděpodobností mrtvý je. Nejspíš je to dobře…

Neuběhl ani týden od chvíle, kdy jsem rozečetla první díl série Hunger Games, a už jsem za sebou měla i ten poslední, třetí. Může se zdát, že pro mě tím pádem byla tato série jen taková „rychlovka“ a ona to je, z hlediska času, vlastně i pravda. Ani na počet stran Hunger games nejsou nic extra, třetí díl měl jen 342 stran. Jenže je také pravda, že to bylo čtení, které pro mě moc znamenalo a zanechalo toho ve mně tolik, jako by to byla minimálně oktalogie s díly o stovkách stran. Myslete si o mně, že jsem přehnaně dramatická nebo afektovaná, ale už nikdy nebudu ve svém nitru taková, jaká jsem byla před Hunger games. Je to emočně vyspělé dílo, které dokáže ovlivnit jak děti, tak dospělé, předává silná poselství, poskytuje útěchu, a přitom se schovává pod nálepkou teenagerovské romance, kterou získalo kvůli filmovým adaptacím.
Vůbec nevím, kde začít a jak vyjádřit vše, co cítím. Myslím, že to ani nejde, takže se budu držet faktických bodů a dějů, i když celkový prožitek ze Síly vzdoru jsem měla mnohonásobně větší. A znovu upozorňuji na možné spoilery dalších dílů.
Po šokujícím konci Čtvrtoher se ukázalo, že před pětasedmdesáti lety zničený Třináctý kraj se stal útočištěm povstalců a že během té doby stihli přeživší a rebelové naplánovat svržení Kapitolu. Katniss Everdeenová se stává symbolem revoluce a její oběť, kdy šla do arény Hladových her místo své malé sestry, dodává krajům sílu povstat. Jestli se převrat ani tentokrát nevydaří, nastanou velmi těžké časy. Pro mnohé ale nastaly už teď, protože prezident drží v Kapitolu několik rukojmí, mezi nimi i Peetu Mellarka, chlapce, s kterým Katniss vyhrála Hladové hry. Kvůli záchraně Peety by klidně celou revoluci zahodila za hlavu, ale vedení Třináctého kraje jí samozřejmě nenechá. Spolu se svými spojenci se Katniss stěží věří ve šťastné zítřky, protože vyjma strachu o Peetu se nemůže zbavit pocitu, že se znovu stala pěšákem v něčí hře…
„Přesvědč kraje, že jsi v aréně nechtěla vzdorovat Kapitolu,“ přikázal prezident Snow Katniss, „jinak zabiju tvoje blízké.“ Katniss tehdy sklonila hlavu a div mu radostí, že jí takovou možnost poskytnul, nelíbala ruce. Ale teď přišel čas, kdy opět hlavu zdvihne, podívá se prezidentu Snowovi přímo do očí a už nikdy se před ním neskloní.
„V každém případě to nejsou opravdické hry. Tady může přežít libovolný počet lidí. Reagujeme přehnaně, protože, inu… ty víš proč. Pořád chceš jít, že ano?“
„Jistě. Chci zničit Snowa, stejně jako ty,“ přikyvuje.
„Nebude to jako jiné ročníky,“ říkám pevně, abych o tom přesvědčila i sama sebe. Pak mi dochází něco dalšího. „Tentokrát bude hrát i Snow.“
Jelikož jsem se do prvního dílu hned zamilovala, po celé čtení druhého a třetího jsem se třásla, aby v nich nedošlo k nějaké události v ději, která by mi pocity ze série zkazila. Například kdyby se postavy chovaly nějak nerealisticky nebo hloupě. Mám radost, že nejenže mi třetí díl vztah k sérii nepokazil, ale ještě ho vylepšil. Byl dokonalý a já mám radost, že to mohu takto zcela upřímně prohlásit. Svět Hunger games a emoce, které ve mně knihy vyvolávají, není nijak náročný, nejde o nějaký dystopický systém, který ještě nikdy nikoho nenapadl. Rozdíl je ovšem v detailech, které jsou v Hunger games výborně načasované a skutečně výborně zvolené. Právě to, co málomluvná Katniss ve svém vyprávění zahrne a na co se zaměří, ve mně vyvolávalo největší emoce.
A jak to mé čtení probíhalo? Inu, byla jsem na čtečce přilepená každou volnou chvíli, těžce rozdýchávala zvraty a v posledních dvaceti procentech jsem si už přála být na konci, aby se už nic nemohlo stát a mí oblíbení hrdinové dostali klidu. Děj je jednoduše perfektní. Byl to jeden zvrat za druhým a snad ani jeden jsem neodhadla. A po poslední kapitole, kterou jsem dočítala se slzami v očích, přišla ještě poslední rána v podobě epilogu. Byl tak nádherný a tak silný, že bych si ho nejradši nechala vytetovat na záda nebo natisknout na polštář a ten objímat a objímat, abych z něj získala ty krásné emoce. Tekly mi slzy asi jako dítěti, kterému právě spadl kornout se zmrzlinou, autobus mu přejel rodiče a ještě si narazilo malíček o roh zdi. A cítila jsem, jak se něco uvnitř mě tříští, protože jsem na konci, ale zároveň jak se vše kousek po kousku zase skládá dohromady díky tomu všemu, co mi kniha dala.
Krátce po dočtení jsem si libovala v pocitu, jak dobrá kniha Síla vzdoru je, včetně konce, ale pak jsem si začala promýšlet hodnocení a podívala se na ni s odstupem. A vynořily se otázky. Byl konec vážně tak skvělý? Vždyť je tak podobný prvnímu dílu, Aréně smrti, který jsem označila za uspěchaný… V hlavě mi to dlouho šrotovalo, až jsem nakonec došla k názoru, že i když bylo zakončení stručné, nebylo uspěchané. Těsně na hranici uspěchanosti a natahování je totiž ještě jedna úroveň, do níž spadá právě konec Síly vzdoru: dokonalé načasování.
Možná jsem na něj byla moc příkrá a nedala jsem mu možnost, aby se ospravedlnil. Ale je mi to jedno. Lidí, kteří mi pro moje vlastní dobrou lžou, už mám po krk. Protože ve skutečnosti to dělají především pro svoje dobro. Lžete Katniss o povstání, aby neprovedla nějakou ztřeštěnost. Pošlete ji do arény, aniž by něco tušila, a pak ji zase vyzvedněte. Neříkejte jí o Peetově proklamě, protože by se jí z toho udělalo špatně, vždyť už teď se z ní skoro nedá vystříkat slušný výkon před kamerou.

Síla vzdoru měla poměrně drsný děj protkaný vztekem, který Katniss cítila. Popisy emočních prožitků Katniss i ostatních postav skrze ni, byly i do třetice perfektní. Odteď jsou pro mě popisy emocí na úrovni Suzanne Collinsové standardem a nic menšího neočekávám.😇 Katnissin vztek je hodně silný, ale protože je to výborně vytvořená postava, není to typický vztek některých young adult hrdinek, od kterých se očekává záchrana světa – tedy vztek, kdy kolem sebe kopou nožkami a vztekají se, i když by měly být rády za to, co mají. Katnissin vztek vznikl ze zoufalství, strachu a smutku. Stala se symbolem revoluce, na které má ale ve finále minimální podíl. To je na Hunger games jedna z nejlepších věcí: ať už revoluce dopadne, jak chce, to si přečtěte sami, zásluhy se nedají připsat Katniss (nebo minimálně jenom Katniss), protože ať už jiné knihy říkají, co chtějí, jedna mladá holka světa nezachrání (a teď jsem zdiskreditovala tolik svých oblíbených knih…). Stále je jenom pouhá puberťačka, která krvácí stejně jako všichni ostatní. A my, čtenáři, jí neobdivujeme za to, že krvácí stejnou barvou jako my všichni, ani za nějaké mučednické sebeobětování, ale kvůli vlastnostem, kterými se od sebe my lidé lišíme. Katniss je možná hlavní hrdinka Hunges games, ale není středem světa, není hrdinkou, bez níž by se události v knize nemohly stát, ani ztělesněním boží síly. Nic nedostane zadarmo. Ano, je symbol, ale jinak je důležitá asi jako grafický vzhled Ústavy. Je obyčejný člověk, jeden z mnoha, ovšem pro své čtenáře je to přítel, zdroj síly a útěchy.
Katniss se toho hodně v Síle vzdoru naučila a číst o tom, sledovat, jak prožívá formující životní chvíle, bylo fascinující. Skoro jsem se i cítila provinile, že jí při tak intimní chvíli sleduji. Ovšem vývoj všech postav a popsání vlivu, jaký na ně měla celá série, byl brilantní.
Autorčin styl psaní se od Vražedné pomsty (druhého dílu) poměrně změnil. Stále používá stejně bohatou slovní zásobu, ale kus toho v ní chybí. Představuji si to jako kus Katniss, který zmizel s poslední větou předchozího dílu a během Hladových her. Hodně mi teď způsob, jakým Suzanne Collinsová píše, připomíná psaní J. K. Rowlingové; je mírně jízlivý zdůrazňující trapné chvíle a určité vzhledové „vady“ či zajímavosti. I když Collinsová nikdy na popisy vzhledů moc nebyla, v Síle vzdoru se soustředila především na podivnosti a zvláštnosti v chování. Jelikož miluji psaní J. K. Rowlingové, ani tady mi to vůbec nevadilo. Místy se stále objevuje humor, ale rozhodně je spíše tragikomický.
Nebyla to jeho chyba. Šlo o sebeobranu. Všichni jsme jednali v sebeobraně…
Nic z toho by však nevyniklo, kdyby kniha nebyla tak dobře přeložená. Pan Zdík Dušek odvedl skvělou práci! Některé pojmy a jména bylo lepší přeložit do češtiny, než je nechat v angličtině, aby lépe vynikl jejich význam, a on se s tím vypořádal velmi dobře. (Ovšem obávám se, že dnes, když jsou lidé občas až vysazení na angličtinu, by to neprošlo.) Něco jiného už jsou filmová zpracování, která jsou dobrým doplňkem pro milovníky tohoto dystopického světa, ale nedokáží obsáhnout ani polovinu z celkové myšlenky. O tom si ale povíme v jiném článku.

Jaká tedy byla Síla vzdoru? Silná, velmi silná. Formující. Nezapomenutelná. Všechny tři knihy ze série se ocitají na mém seznamu nejlepších letošních přečtených knih a moc doporučuji dát jim šanci. Jsem si jistá, že neexistuje člověk, kterého by Hunger games nepřekvapily, protože filmová zpracování na ně vrhají docela nelichotivý stín. Hodně se zabývám představou, kolik dětí asi Hunger games filmy donutily sáhnout po knihách. Asi je čekalo trochu nepříjemné překvapení, že filmy jsou o něco jiné než knihy, ale pokud to dokázaly překonat… pak vlastně nevím, jestli je dobré znamení, že se do knih mnohdy určitě i zamilovaly, protože to může znamenat, že tato osoba si velice libuje v emoční bolesti. Není divu, že v mojí generaci se objevil takový nárůst psychických problémů, když jsme vyrostli na Hunger games! 😀
„Prezident Snow říká, že nám takhle posílají vzkaz? Já mám pro něj taky jeden. Můžete nás mučit, bombardovat i spálit naše kraje na troud, ale vidíte tohle?“ Jedna z kamer sleduje můj prst namířený na hořící vznášedlo na střeše protějšího skladiště. I přes plameny je na křídle jasně vidět kapitolský erb. „Jiskra zažehla požár!“ Teď už křičím, aby Snowovi neuniklo jediné mé slovo. „A jestli shoříme my, vy shoříte s námi!“
Podtrženo, sečteno: poslední díl Hunger games hodnotím 10/10.
A celé sérii dám rovněž desítku. Sice to při vypočítání průměru nevychází zcela čistě, ale jaké sérii bych měla probůh dát 10/10 než právě této?
Kompletní trilogie se dá v boxu zakoupit například zde.
Zaznamenali jste, že už je známé jméno a pravděpodobné datum vydání dalšího prequelu k této trilogii? Nakladatelství Fragment se bude snažit vydat jej souběžně s originálem, to znamená již v březnu. A jmenovat se bude Úsvit sklizně. Asi je vám jasné, že se nemohu dočkat.