Artefakt je další knihou Kristiny Hlaváčkové. Patří do série Podsvětí a poprvé vyšel v roce 2016. Mohla to být dlouhá série, ale autorka pak ukončila spolupráci s daným nakladatelstvím. Protože si však Podsvětí našlo spoustu spokojených čtenářů, na konci minulého roku pořádala předprodej, kde vybírala peníze na znovu vydání. Byl to úspěšný předprodej a Artefakt tedy vyšel znovu, s novou obálkou. Tento rok by měl vyjít druhý díl, rovněž už jednou vydaný. A pak? Vzhledem k tomu, že autorka má v záloze ještě další díly, mohly by některé příběhy z Podsvětí spatřit světlo světa vůbec poprvé . Budu se na ně těšit, protože první díl Podsvětí mě nadchnul.
Kdo a proč se snaží zabít Samanthu Barnetovou? To je oč tu běží. Jistě, Sam neměla zrovna normální život, ale ničím se neprovinila. Jen jeden náhodný pátek potkala svého bývalého přítele Petera, který má být už sedm let mrtvý. Ani se nestačila vzpamatovat ze šoku, že vidí muže, jehož si měla brát a pak ho pohřbila, a už ji vyděšený Peter táhnul schovat se, protože po nich někdo začal střílet. V posledních okamžicích jí předal velký lovecký nůž a řekl jí, ať zajde za jistým hospodským. Ten už jí poví, co má s nožem dělat. Pak se Sam probouzí postřelená v nemocnici. Ani doktoři, ani její blízcí netuší, jak to mohla přežít. Jen Samanthina tajemného strýčka Maxe to, zdá se, nepřekvapilo. Zatímco Samin bratr, policista Robert, se snaží zjistit do čeho se jeho sestra zapletla, Sam je znovu napadena. Už si nepřipadá nikde v bezpečí a tak se i přes svá zranění vypraví za hospodským Albertem, na něhož ji odkázal Peter. Sam by ale nikdy nenapadlo co se od Alberta dozví. Spolu s novými spojenci musí vzít věci do svých rukou. Pak už se ale na svět nikdy nebude dívat stejně.
„Slyším, jak ti tluče srdce. Ty máš strach?“ posmíval se. I přes ozvěnu identifikovala, že se pohnul. Přibližoval se a ona ho stále neviděla. Zaťala zuby. Pokoušela se nedýchat příliš nahlas. Kdyby jenom věděla, kde je…
„Co po mně chceš?“ zasípěla. Snažila se prohlédnout chladné šero. Bělovlasý, nepochybovala, že je to on, se zasmál.
„Artefakt. Dej mi ho a nic se ti nestane. Odvedu tě odtud.“
Podsvětí je série detektivních knih s fantasy prvky, úžasným světem, svéhlavou hrdinkou a sympatickými vedlejšími postavami. Odehrává se v Praze, ovšem trochu jiné než ji známe. Tahle Praha skrývá pod zemí celý další svět. Je otevřený všem bytostem s magií v krvi a jeho vchody hlídají Golem a tříhlavý pes Kerberos. Aby Podsvětí uchránili od očí smrtelníků, smí do něj vstoupit jenom ten, kdo Golemovi sdělí jména tří dalších magický bytostí, které za něj ručí. Zbožňuji příběhy zasazené do prostředí, kde se sama často pohybuji. Po jejich dočtení se pro mě místo stává zcela odlišným. Artefakt není výjimkou a v Praze už budu vždycky hledat magii. Ale nesmějte se mi, magici z Podsvětí jsou často na první pohled trochu divní nebo výstřední, tudíž je velká pravděpodobnost, že jsem také magikem! 😀 Autorka využila Prahu pro svou knihu originálně. Při čtení na mě dýchala její historie a zároveň krása. Byla popsaná velmi živě, až se mi tajil dech a připadalo mi, jako bych o ní četla nebo ji viděla poprvé. Navíc známá místa, kde se zdejší postavy pohybují, jistě potěší nejednoho Pražáka. Je zkrátka skvělé číst o lokacích, kterými můžeme procházet klidně denně! Doufám, že jednou při nějaké své pochůzce v Praze na nějaký vchod do Podsvětí narazím. Známých, které mohu uvést jako tři magické ručitele, mám nyní spoustu.
Golem si ji prohlížel skrze dva otvory vyplněné ohněm. Vlastně spíše tekutou lávou. Ty oči doslova přitahovaly její pohled. Nedokázala se odtrhnout, měla pocit, že se jí hliněný obr pokouší číst v duši.
„Doporučení?“ zaburácel na ni. Až na to, že vlastně nemluvil. Tenká linka na místě úst se ani nepohnula.
„Prosím?“ nechápala otázku. Měla dojem, že když špatně odpoví, přijde o hlavu.
„Tři, kdo tě doporučí ke vstupu,“ zaburácel Golem. Kerberos větřil.
„Albert, Azrael a Max Barnet,“ vypálila bez dalšího rozmýšlení.
Samantha, Albert, El, Veronik… Ti všichni jsou nyní mými přáteli. Všichni knihomolové mi jistě dají za pravdu, že není nad přátele nalezené na stránkách knih. V Podsvětí, jakožto místu kde se odehrává část děje Artefaktu, mi bylo dobře. Stejně tak ale v Podsvětí jakožto knize. Má moc příjemnou atmosféru plnou skvělých lidí činící příběh osobitý, zábavný a napínavý. To zní trochu podobně, jako popis atmosféry jiné autorčiny série, Dračí oči (kterou už mám přečtenou a zrecenzovanou), že? Nemůžete ale být více vedle! Podsvětí je úplně jiné než Dračí oči. Autorčino psaní jsem poznávala snad jen v psychologii postav, kterou má v Dračích očích i Podsvětí skvělou. V Podsvětí je drsnější než kdy dříve. Její postavy nadávají a všude kolem nich je jen krutá realita. Žádné zázraky se tu nedějí. Je paradox, že hlavní zápletka (tedy že se někdo snaží zavraždit Sam) je tak drsná až je v ní i magie docela zbytečnou zbraní.
Sam je úžasná hlavní hrdinka. Za jejím americky znějícím jménem se skrývá část rodiny pocházející z tohoto kontinentu. Mnohem více než Amerika ji však ovlivnilo Japonsko, kde za zvláštních okolností žila po smrti svých rodičů. Následně jí adoptovala teta, sestra její matky. Sam získala nevlastního bratra, kompletní rodinu a musela se přizpůsobit jejich „normálnosti“. Schovat všechny své výstřednosti a vůbec je nezmiňovat. Nebylo to pro ni lehké. Sam je za všech okolností svá, je prostořeká, možná trochu cynická a upřímná. Dovedu si představit, že by s ní spousta lidí i proto, jak jiná je, nevycházelo. Prostě by ji nesnesli. Do Samanthiny osobnosti mi také skvěle zapadá, že nemá moc kamarádek, ale spíše se přátelí s muži. Je to realisticky nedokonalá hrdinka, do níž se člověk vcítí jedna radost. Není totiž nebojácná. Někdo se ji pokouší připravit o život, takže je pochopitelně také vyděšená. Dělá ve svém životě chyby a rozhodně není žádná lamačka srdcí. Dává najevo i slabost, smutek a občas si popláče. Je zkrátka obyčejnou, téměř zcela lidskou bytostí. A já bych si moc přála, aby vystoupila ze stránek knihy a byla mou kamarádkou. Nutno ale dodat, že tak moc mi sedly veškeré kladné postavy. Ve světě Podsvětí bych si tedy uměla představit život.
Možná byla mrňavá a netušila, co se tu děje, ale byla ozbrojená po zuby, a jestli něco uměla, pak se o sebe postarat. To byla myšlenka, které bylo nutné se držet, i když měla pochyby. Mimikry znamená vypadat jako jedna z davu. Trochu problém byl v tom, že zdejší dav sestával z lidí, vlastně z tvorů naprosto si jistých svou jedinečností. Stavěli ji na odiv. Sam byla vždy jen divná.
Děj je od začátku velmi akční. Později se akce střídá s větším poznáváním Sam a jejího života, její minulosti a podstaty fantasy prvků knihy. Autorčina kombinace reálného a fantasy světa se mi líbila snad ještě více než její „jen“ fantasy svět z Dračích očí. Detektivní zápletka je od začátku chytlavá a nakonec má velmi chytré a logické vyvrcholení. Pátrání po něčem mě v knihách baví obecně, ale když jde o pátrání spojené s magií? To je dokonalá kombinace.
Byla bych bezvýhradně nadšená, kdyby nebylo jedné drobnosti – v Podsvětí totiž žije i drak jménem Azrael. Není to jen tak obyčejný drak a nikdo by neměl tušit kým doopravdy je. Já jsem to ale uhádla hned. A dokonce mi přišlo, že to bylo v textu napřímo řečeno i před postavami. Divila jsem se tedy, proč Sam vyzvídá kým Azrael je a vůbec netuší, že Azraela už dávno zná. I kdybych se pletla a během příběhu nebylo napřímo řečeno, že Azrael je tím, kým je, Samantha viděla tuto bytost přeměněnou v draka a pak i Azraela v jeho dračí podobě. Z nějakého důvodu nepoznala, že jde o jednoho a toho samého draka. Na její obranu to však nedochází nikomu z Podsvětí. Takže když to nedochází Samanthě, která o existenci magie ještě před nedávnem nevěděla, neznamená to, že by byla nějak hloupá. Tento nesoulad a nechápavost postav mě ale dlouhou dobu mátly a několikrát jsem se v textu vracela, abych hovory o Azraelovi a jeho „utajené“ identitě vůbec pochopila.
Jakmile se jednou začtete do Podsvětí, ocitnete se v koloběhu událostí, z něhož není cesty ven – své o tom ostatně ví i Sam. Hlavně se vám z něj ale vůbec nebude chtít pryč. Byla jsem dokonce smutná, že musím opustit tuhle krásnou, magickou Prahu a jít zase žít do té reálné. Artefakt je totiž kniha, která vás z reality vytrhne. Ne moc, přeci jen jste díky zasazení příběhu stále jednou nohou ve skutečném světě, ale dost na to, abyste zažili dobrodružství a odpočinuli si. Na konci zůstává spousta nevyřčeného a boj s tím, kdo se snaží Sam zabít, ještě není ani zdaleka u konce. Už se moc těším na další díl.
El se na něj sladce usmála, opřela se o sloupek postele, začala nonšalantně pohupovat nožkou v lodičce na vysoké podpatku a telepaticky mu odpověděla: „Proč? Docela ti to jde. Takovým tím stylem slon v porcelánu. Zkus jí to říct jemně.“
Albert na ni udělal trochu vyděšený obličej, což Sam neuniklo. „Co víš o magii?“ zeptal se Samanthy.
„He?“ vykulila na něj oči místo odpovědi.
„Velmi jemné,“ utrousila El telepaticky.
V recenzi Pramene moci, třetího dílu Dračích očí, jsem psala, že to je zatím to nejlepší, co jsem od autorky četla. Teď se musím opravit. Protože to Artefakt je tím nejlepším! Doporučila bych jej například těm, kteří by si chtěli přečíst dospělejší verzi Prašiny, Dana Browna s fantasy prvky nebo zkrátka všem prahnoucím po originalitě, napětí a útěku z reality. Hurá do Podsvětí. Ať víte co dělat, kdybyste se náhodou ocitli u brány s Kerberem a Golemem.
Mé hodnocení: 9,5/10.
Comment