Nejčastějším formátem knih je formát A5. Když je kniha větší, jako třeba taková Láska po španělsku, nemívám radost – nejenže taková kniha bude nejspíš o něco těžší, než „á pětková“ kniha, ale je i docela nepraktická na čtení v MHD a obecně na přepravu. Teď tu pro vás ale mám tipy na knížky z úplně jiného soudku, a to na knížky, které se pohodlně vejdou do batůžku či kabelky. A když už jsme u těch formátů, každá ho má mimochodem úplně jiný. A jiné jsou i žánrově. Mohli byste se ptát, co je tedy spojuje? Inu, rozhodně je spojuje, že jsou všechny od českých autorek, a také, že vám je mohu plně doporučit.
Nedopovídky – Dagmar Ruščáková
Neodpovídky jsou sbírka devatenácti krátkých textů, které mohou na první pohled působit docela obyčejně. Nabízejí vhled do devatenácti momentů z běžného, i ne úplně běžného, života, které jste možná sami prožili. Jsou to momenty, které v našich životech zanechají stopu a možná je dokonce navždy změní…
Dagmar Ruščákovou jsme tady na blogu měli nedávno, a to díky recenzi na její obsáhlý fantasy román Alžběta a drak. V Nedopovídkách se více než kdy dřív projevuje její talent zachycovat silné emoce a najít neobyčejnost i v tom obyčejném. Navíc je také skvělá vypravěčka se širokou slovní zásobou a umí si velmi citlivě hrát s naší krásnou mateřštinou. Čím mi ale v Nedopovídkách dočista vytřela zrak bylo, do kolika nejrůznějších osob se umí vcítit, a že pro každou dokáže vytvořit úplně jiný a osobitý styl vyjadřování. Podíváme se do současnosti i minulého století, vyprávět se bude z pohledu mužů i žen v nejrůznějších věkových kategoriích, a pointy (nedo)povídek budou dojemné, důvtipné, a zahřejí u srdce. Žádná mi nepřišla smutná, takže po Nedopovídkách můžete určitě sáhnout, když budete potřebovat zahnat chmury. Je to moc příjemné čtení.
Také mě moc bavilo přemýšlet, kam budou jednotlivé příběhy směřovat. Když totiž začnete číst, ocitáte se v určité situaci mezi postavami, které neznáte a ani je nikdy do hloubky nepoznáte. Čtete, čtete, a najednou jste na konci, pochopíte pointu, a možná v sobě příběh necháte doznít, než se začtete do dalšího.
Text je místy doplněný o obrázky, a právě pro nevelký rozsah onoho textu je to šikovné čtení třeba do tramvaje – ti z vás, kteří si v tramvajích také čtou, jistě znají tu frustraci, když musíte přestupovat nebo už dojedete do práce a nemáte dočtenou kapitolu, takže když knížku znovu otevřete, koukáte jako vyoraná myš, která postrádá kontext.
Nedopovídky si můžete pořídit za pěknou cenu na autorčině e-shopu.
Destilace – Bára Vencálková
Zaznamenali jste mou recenzi na básnickou sbírku Mléko a med od Rupi Kaur? Protože pokud ano, anebo jste Mléko a med přímo četli a tvorba Rupi Kaur se vám líbí, nenechte si ujít sbírky poezie Báry Vencálkové. Bára od roku 2017 tvoří na Instagram pod pseudonymem pise.b to, čemu říká „instagramová poezie“. Destilace, kterou jsem dostala k narozeninám, je její první sbírka. Původně vyšla v roce 2018 a od té doby jí Bára stihla doplnit pěti dalšími.
Destilace je sbírka kraťoučkých textů, podle Bářiných slov těch „nejvíc vydestilovaných“, které napsala. Témata, kterými se v nich zabývá, jsou různá, což je jedině dobře, protože díky tomu dokážou zapůsobit na co nejvíce čtenářů tak moc, jako na mě. Já Destilaci vděčím za hodně. Sbírka začíná „vzkazem“ od Destilace, který čtenáře vybízí, aby si jí otevřel ke čtení a vzal si z ní, co zrovna potřebuje, odložil jí a vrátil se, až bude potřebovat zase něco jiného. Vzpomněla jsem si na tato slova, která mi při zběžném prolistování knihy utkvěla v paměti, když mi jednou odpoledne bylo ouvej. Rozhodla jsem se zkusit zjistit, zda by pro mě Destilace neměla nějakou úlevu – a ona měla. Začetla jsem se, nechala na sebe tu krásnou poezii působit a užívala si Bářinu hru s češtinou. O tom, jak moc se mi Destilace líbila, se můžete přesvědčit při pohledu na všechny ty barevné lepíky, které jsem na ní použila1.
Hned v prvním odstavci přirovnávám Báru k české Rupi Kaur, ale je třeba říct, že se mi její texty líbí mnohem víc než ty Rupiiny. V Mléku a medu se mi líbila, a nějak na mě zapůsobila, zhruba polovina textů, zatímco v Destilaci se to povedlo úctyhodným devadesáti procentům. Je ale samozřejmě možné, a já tomu věřím, že jsem tenkrát potřebovala jen tuto část. Destilaci jsem celou přečetla na posezení, a za celý den to byla jediná věc, která mi dokázala zlepšit náladu. Jako by šlo o nějaké kouzlo, protože jakmile jsem knížku odložila, zase na mě padly chmury… Ovšem nedivila bych se tomu, poezie sama mi totiž kouzlo připomíná. Protože jak by jinak mohlo být možné, že někdo, ať už váš soused nebo člověk na druhé straně planety, ať už před pár minutami nebo staletími, napíše něco, co jako by bylo přímo pro vás a zasáhne vás rovnou do srdce? Destilace jako by přímo pro mě byla.
Vydestilované texty v Destilaci mají povětšinou vážnější podkres, ale to nebrání tomu, aby se v nich objevila i trocha humoru. Suchého a svým způsobem možná i tragikomického humoru. Protiváhou mu jsou hravost a slovní hříčky v textech rovněž obsažené. Bára se o ně možná nemusela ani snažit a o tento prvek se postarala ta naše krásná čeština. Už na to dnes poukazuji podruhé, ale jinak to nejde: čeština je tak nádherný jazyk! A skýtá tolik možností vyjádření! Pokud jste to sami ještě nikdy takto nepocítili, zkuste si přečíst Destilaci, pak se vám tomu jistě bude věřit snáze.
Poezie není jen Erben, Mácha, Shakespeare, Puškin nebo Goethe. Poezie se dá dělat i moderně, jak se můžete přesvědčit právě u Báry Vencálkové. Nemohu se dočkat, až se pustím do dalších jejích sbírek.
Destilaci si můžete pořídit v brněnském Place storu nebo na e-shopu Place storu.
Na co myšlim
Skončeme odlehčeně. Mám tu další svůj instagramový úlovek, a to žlutou sbírku aforismů, krátkých a úderných básniček a vtipů Na co myšlim od Ženy v jednotném čísle. Poprvé jsem její tvorbu zaznamenala skrze komiksy s kreslenými myškami, které mi přišly velmi vtipné. Po nějakém čase jsem se rozhodla, že když mi snad žádný z komiksů na Instagramu nepřipadal bez nápadu či neoriginální, pořídím si i myší knihu. A byla to moc dobrá volba! S Na co myšlim jsem se výborně bavila. A shodou okolností je to i proto, že i Žena v jednotném čísle si stejně jako Dagmar Ruščáková a Bára Vencálková krásně hraje s češtinou – to je tedy další věc, kterou mají všechny tři dnešní knihy společnou.
Myslím, že milovníci češtiny ocení tuto knížku nejvíce. Možná se pletu, ale právě pokud vás samotné baví prozkoumávat češtinu a spřádat slovní hříčky, pak vás právě slovní hříčky rozesmějí nejvíce. U Ženy v jednotném čísle jsem se skutečně nestačila divit, co všechno dokázala vymyslet, a to si myslím, že mám pro podobné češtinářské vylomeniny docela cit.
Knížka je dělená na tři části, na aforismy, básně a vtipy. Pokus jste, stejně jako já před čtením, o aforismech neslyšeli, jde o stručné a vtipné texty na pomezí poezie, prózy a běžné lidové slovesnosti. U autorčiných aforismů jsem se hezky pobavila, byly opravdu stručné, hravé, vtipné a hlavně ze života. Část s básněmi je nejspíš moje nejoblíbenější, neboť právě zde se nejlépe uplatnily zmiňované slovní hříčky. Samotné básničky by ale nedávaly smysl bez názvu, který tak není jen na ozdobu, což je důmyslná vychytávka, která se jen tak nevidí. Názvy jsou v tomto případě jako úvodní věta vtipu, a obsah básně je pointa. Poslední částí jsou vtipy, které jsou opět ve formě komiksů s myškami. Myšky mimochodem probíhají všemi stranami a každá z nich je originál, autorka nenakreslila jen jednu, která se graficky přidala na všechny stránky, ale desítky myšek.
Komiksové vtipy, které si mě „zaháčkovaly“ na Instagramu, mi v knize nakonec přišly nejslabší. Humor je ovšem velice specifické odvětví, takže si nejspíš musíte o pořadí dle oblíbenosti rozhodnout sami. Já mohu přispět snad jen krátkým doporučením, že je to velice užitečná kniha na večerní posezení s přáteli, protože díky ní můžete perlit po celý večer.
Žena v jednotném čísle má svůj vlastní e-shop, kde si můžete myšky koupit.
Jak zaznělo v pohádce Princezna ze mlejna: „Já jsem malej, ale šikovnej.“ Přesně to můžeme v lehce pozměněné verzi aplikovat na tyto tři knihy; jsou malé, šikovně se vlezou do tašky, a obsahem vydají za několik běžných knih.
A přidám takovou vychytávku pro dámy. Víte, co je na těchto knihách ještě šikovné? Že každou musíte pro rozdílné formáty nosit v jiných kabelkách. To tedy znamená, že když se vám třeba taková atypická Na co myšlim do žádné nevejde, musíte si pořídit novou, že? 😁
- Jen pro zajímavost, ze strany knihy lepíkuji běžně, ale když se mi kniha moc líbí, ty nejlepší části, které nechci nikdy zapomenout, si označím i shora. A barevný systém nemám žádným. ↩︎
Děkuju moc, Jolanko, za krásnou recenzi! I za tvá doporučení 🙂 Jsou nápaditá, procítěná a recenze velmi poctivě udělané. Navíc se při čtení prostě bavím! 🙂
To mám velkou radost, mockrát děkuji za tak hezký komentář! Snad Tě to mé psaní těší podobně jako mě Tvé knihy. 🥰