Stará Boleslav, kde žiji, je město úmrtí svatého Václava, několika kostelů a krásné architektury. Oproti tomu Mladá Boleslav je, kromě města ojnic, šroubů a matic, velice progresivní město plné svěžího mládí, jak napovídá její jméno. Je tedy pochopitelné, že druhý ročník prvního českého slámového festivalu Boleslam se koná právě v Mladé Boleslavi. A tady se nabízí otázka: rozumíte všem proneseným slovům? Předpokládám, že o Mladé Boleslavi jste už slyšeli, ale slam může být docela záludný pojem. Slam poetry je odvětví poezie, ve kterém autoři poezie, ve slamu zvaní slameři, přednášejí svoje texty před živým publikem. Ve slamu záleží nejen na textu, který určitě nemusí být stavěný podle rýmových schémat abab, ale i na přednesu. Slameři často mohutně gestikulují, křičí do mikrofonu nebo mluví rychle, a dělají tak z klasické poezie mnohem víc. Při slamerských vystoupeních, správně nazývaných exhibice, se někteří diváci také stanou porotu, která performery hodnotí na stupnici od jedné do deseti, a vybere tak vítěze dané exhibice. Slam má jen dvě pravidla: text, který přednášíte, musí být vaším dílem (ale můžete i improvizovat), a nesmíte používat žádné rekvizity. Já český slam sleduji už nějakou dobu, ale až na Boleslamu jsem poprvé viděla slam naživo.
Boleslam probíhal jeden víkend v říjnu, od pátečního večera a po celou sobotu. Různě po Boleslavi, ať už po kavárnách nebo v divadelním klubu, jste mohli navštívit jednotlivé exhibice, což bylo skvělé, protože člověk neseděl celý den někde zavřený, ale podíval se i na vzduch, a hodně se toho stihlo. V pátek byla pouze jedna exhibice, ve které vystupovali „manažeři“ a moderátoři jednotlivých „stageí“. Moderátorem páteční exhibice byl asi nejznámější český slamer Anatol Svahilec, který večer zahájil spoustou povedených vtipů a i svou improvizací, kterou vymýšlel na základě tří slov od diváků. Ta byla naprosto neuvěřitelná, zajímalo by mě, jestli Anatol může takové myšlení, kdy myslí minimálně čtyři věty dopředu, zatímco říká něco úplně jiného, někdy vypnout. Performeři si pak (stejně jako na každé jiné exhibici) vylosovali pořadí a šlo se slamovat. Postupně vystupovali Dejv, Strunolam, Pogo, Kvizdo a Matěj z kapely Matěj (pokud jste doteď netušili, že slameři vystupují většinou pod přezdívkami, tak teď už to určitě víte). Vypíchnu dva texty: Kvizdův, kde popsal myšlení studenta filosofie, u kterého jako někdo, kdo se studentem filosofie sdílí domácnost, mohu dosvědčit, že tak to v realitě opravdu vypadá, a pak výčet trapasů Matěje z kapely Matěj, který byl tak vtipný, že jsme se celé publikum dusilo smíchy a muselo nás být slyšet až do Staré Boleslavi. Matěj ten večer zaslouženě vyhrál, a byly to naprosto skvělé dvě hodiny.
V sobotu jsme se na Boleslam nedostali dříve než na půl pátou. Zakotvili jsme v kavárně …škoda nezajít, kde zrovna začínala exhibice Best of Brno. Performovali tu Bedňa, Martin Helcman, Růny a Bradka. Právě poslední zmiňovaná mě naprosto dostala! Bradka je totiž improvizátorka, která si vezme mikrofon, oznámí, že její vystoupení bude probíhat tak, že jí budeme klást otázky, a ona bude předstírat, že je ezo životní koučka a poskytne nám odpovědi. Bradka má nejen úžasný přednes a je vtipná, ale stejně jako Anatol přemýšlí čtyři věty dopředu a vystoupení jí tak vycházejí naprosto skvěle. Ve druhém kole zase z publika chtěla slyšet nějakou činnost, kterou nemáme rádi a přijde nám strašně otravná, a ona se na ní pokusí najít něco, proč stojí za to jí dělat. Nadhodila jsem žehlení, protože mi doma ještě před Boleslamem měsíc (nepřeháním, bohužel) stálo v obýváku žehlící prkno, které jsem vytáhla v naději, že mě to, že bude stát přímo v obýváku a budu ho muset obcházet, donutí se do žehlení pustit. Bradka potřebovala asi půl vteřiny, aby se zamyslela, a pak přednesla improvizaci o tom, že když žehlí a narovnává záhyby, připadá si jako bůh tvarující krajinu. Zaslouženě mezi Brňáky vyhrála.
Druhou exhibicí ve …škoda nezajít byl Pedagogický slam. Slamovali tady slameři, kteří buďto studují pedagogické školy, nebo se už v pedagogice angažují, takže Kvizdo, Anna Kuna, Bradka a Růny. Bradka byla opět naprosto skvělá, a pak se mi velice líbil Kvizdův přednes, i když je fakt, že za páteční filosofický slam u mě bude mít do budoucna vždy body navíc. Zajímavý byl ale i text Anny Kuny, kterého jsem se docela obávala. Některé slamerky přednášejí na můj vkus až moc radikálně feministicky založené texty, což jsem očekávala i u Anny Kuny. Zčásti bych tak jeden z jejích textů opravdu mohla vnímat, pojednával o vztazích profesorů a studentů, ale tím, že před textem řekla: „pokud se vám to zdá nechutné, je to naprosto v pořádku“, nějakým způsobem to posunula na vyšší level. Protože jsem si hned začala představovat, o jakých nechuťárnách bude slamovat, a někdy během jejího textu to do sebe všechno krásně zapadlo!
Poté už jsme se přesouvali ze …škoda nezajít (a cestou jsme minuli opravdu znepokojující sousoší žen a dětí, které se navzájem topily) do divadelního klubu. Tam byla od půl deváté improvizační show Nevyžádaná rada, kdy se z Anatola Svahilce, slamerky Mango, Kravála123456 a Honzi Nevečeřala stali odborní odborníci, kteří mají dostatečné odborné zkušenosti, aby dokázali odpovědět na otázky diváků. Náhle tedy u stolu seděli RSDr. Bedřich Šmotlík, kandidát technik, Ing. et Bc. Vladěna Vladěná, hoteliér Bc. et Bc. Jáchym Cancourek a Volodymyr, něco jako nóbl tělocvikář z Ruska. Byl to přesně styl humoru, který zbožňuji, připadala jsem si jako při sledování recenze Bible z Divadla Sklep. Zase jsem se lámala v pase, obzvlášť u hlášek Volodymyra pronášených s tvrdým ruským přízvukem, což je dělalo ještě vtipnější. Například při jednom z prvních dotazů, jehož pisatel žádal o radu, co dělat, když je jeho matka promiskuitní a on se za ní stydí, Volodymyr obratem reagoval: „Je ta matka tady?“ A na dotaz co si myslet o záměrech domácího králíčka, který začal okusovat nábytek, Volodymyr navrhl, že by králíček mohl být kapitalista.

Ovšem velmi mě pobavilo i když padla otázka kolik dětí je moc. Volodymyr se vyjádřil brilantní úvahou, RSDr. Šmotlík zase reagoval, že záleží, kam je pašujete (v Shengenu dobrý, tam můžete i ve Flixbusu, jinak doporučuje vzít děti na houby, v Maďarsku přeštípat plot a co sto kilometrů třeba jedno dítě odebrat, aby se ten výsledný počet snížil na takových osmatřicet). Bc. et Bc. Jáchym Cancourek se připojil s vlastní zkušeností, že není nikdy moc dětí, dokud se vám nenarodí dcera, a inženýrka et bakalářka Vladěná, s humorem sušším než ponožky po celém dni na letním slunci, si vzala mikrofon, aby publiku sdělila, že k otázkám ohledně mateřství se vyjadřovat nebude, ale chtěla, aby v diskusi zazněl ženský hlas. Na konci mi bylo líto, že vystoupení trvalo jen hodinu, ale Nevyžádaná rada se naštěstí sem tam vyskytne i na exhibicích v průběhu roku.
Program v sobotu probíhal dál, ale já už se musela vydat domů. Byl to naprosto skvělý zážitek, který si musím co nejdřív zopakovat. A už se nemůžu dočkat, až se zase za rok setkáme v Boleslavi na královské dlažbě, která znamená svět.
Pokud vás zaujal slam jako takový, můžete se podívat na Youtube kanál české slam poetry scény nebo kouknout na Facebook a web, kde jsou termíny nejbližších živých exhibicí. Věřte mi, bude to stát za to!
Comment