Během let se přesvědčila, že jen málokdo má ideální dětství. Většina dětí utrpěla nějaké emocionální trauma, ať to byl jen nedostatek pozornosti zaměstnané matky snažící se dělat, co je v její silách, až po děti zažívající nejrůznější druhy fyzického a psychického týrání. A přesto ti lidé v dospělosti nedopustili, aby jim chladná, krutá pomsta zatvrdila srdce.
Ani Kim neprožila dětství jako z pohádky. Setkala se s duševní chorobou, ztrátou, týráním a krutostí ve všech formách, a třebaže v ní ty vzpomínky stále žily, nikdy jejich moci nepodlehla. Místo toho je využívala jako svou hnací sílu.
Blížil se konec listopadu, a já stále neměla přečtenou svou měsíční dávku Kim Stoneové. Jakmile jsem tedy dočetla Siverai, sáhla jsem po čtečce. Otevřený hrob je čtvrtým dílem anglické kriminální série Případy Kim Stoneové od Angely Marsons. Na blogu naleznete recenze na všechny tři předchozí díly, tedy na Němý křik, Ďábelské hry, i Tichou modlitbu. Čtvrtý díl přinesl mnoho případů, které podle všeho nic nespojuje. S momentem, kdy do sebe najednou vše zapadne, pracuje autorka snad ve všech předchozích dílech. Tady jsem ale poprvé dumala, zda se tak stane, zda spolu vše souvisí. Byla to opravdu zvrácená četba, která ale ukazuje, jak moc může ovlivnit posměch a šikana křehkou dětskou duši.
Kim a jejímu týmu se podařilo zachránit chlapce, kterého unesli a zneužívali. Jako jistou formu odměny je jejich nadřízený šéfinspektory posílá do areálu Westerley, kde se studují nejrůznější vnější činitelé rozkladu těl. Tyto „farmy těl“ skrývají velký přínos pro určování doby vraždy. Během prohlídce po areálu je ale objeveno tělo, které do výzkumu nepatří. Mladá žena, která má obličej rozbitý k nepoznání a ústa plná hlíny. Rázem se z ní stává priorita už tak zaměstnaných detektivů. Když se objeví další oběť, musí detektiv inspektorka Stoneová rychle najít motiv zvráceného pachatele, aby zachránila nejeden život. Pro odpovědi si bude muset zajít do hluboké minulosti, kde selhalo mnoho vládních orgán.
Když jsem knihu večer otevřela, okamžitě jsem potřebovala číst dál. Otevřený hrob totiž začíná šokujícími zápisky, ve kterých nějaké děvče píše dopis mamince, kterou právě zabila. No, co na to říct? Během večera jsem přečetla okolo deseti procent, další den jsem pak dočetla zbytek. Šlo o jeden z případů, který mě až tak nebolel, takže jsem ho mohla přečíst bez přestávek. Nabízí hned několik překvapivých linek, z nichž jedna se týká reportérky Tracy Frostové.
Tracy Frostová, ambiciózní a chladnokrevná reportérka, nebo také někdo, kdo velmi často pokouší Kiminy nervy. Během minulého případu se chovala jako prvotřídní mrcha, a já jsem si na ní ihned vypěstovala silnou alergii. Stačil mi ale jeden pohled hlouběji do Tracyina života, abych začala přehodnocovat názor. Nic z toho, co se o ní dozvíme neomlouvá její bezcitné chování během případu únosu Aimee a Charlee v knize Tichá modlitba, ale hodně toho vysvětluje. V Otevřeném hrobě ukázala svou lidskou stránku, a já se těším, až se objeví v dalších dílech. Postupné odhalování Tracyina soukromého života během vyšetřování patří k mým nejoblíbenějším částem v této knize. Zbytek je tak odporný, že ho těžko můžu prohlásit za svůj oblíbený.
Z dosavadních čtyřech knih, které jsem zatím četla, mě nejvíc zaujalo hlavní téma této. Děti dovedou být zlé. A i když ony už večer poté, co na někoho plivaly ošklivé výrazy, ani neví, co říkaly, příjemci jejich jedu to nezapomenou klidně dalších dvacet let. Marsonsová skvěle pracuje s psychologií těch, jimž byla způsobena bolest přetrvávající z dětství.
Chovala se, jako by jí nezáleželo na tom, co si o ní lidé myslí. Bohužel vedlejším důsledkem šikany a tyranizování bylo, že jí na tom záleželo. Velmi záleželo. Až příliš. Trpěla paranoií, že všichni, kdo se spolu soukromě baví, mluví o ní. Každé zachichotán, které jí dolehlo k uším, považovala za výsměch. A nejhorší na té paranoii bylo vědomí, že se nedá dokázat, že se mýlíte.
Kromě Tracy Frostové a vyšetřovatelů z Kimina týmu, seržanty Bryantem a Dawsonem, a konstáblem Woodovou, se setkáváme s dalšími (staro)novými postavami. S osteoarcheologem Danielem Batem z prvního dílu, jehož úkolem bylo v této knize především neustále Kim podsouvat myšlenku, že je do něj blázen. Tuhle “romantickou“ linku si tedy Marsons mohla odpustit (mluví ze mě čistá „žárlivost“, protože Kim mám tak ráda, že jí rozhodně neschválím vztah s kde jakým archeologem s jakousi předponou). Moc mě bavila postava doktorky A, která má tak dlouhé a na výslovnost komplikované makedonské jméno, že se jí zkrátka říká doktorka A. Opravdu vtipná, rázná, ale srdečná žena.
Autorka si v Otevřeném hrobě zmínila mnoho drobností, které chtěly uzavřít. Tím, že se jedná o drobnosti, mě nesžírá nevědění a tolik mi to nevadí, přesto to nemohu nezmínit. Vypustila bych jednu vedlejší událost a několik svědků, kteří poskytli jen zlomek z informace, pro jejichž úplné znění museli Kim s Bryantem zase jinam. Rušilo to jinak vcelku příjemnou gradaci, která nekolísala dolů, jako třeba v druhém díle, ale zase se často držela na delší dobu v rovině, než šla zase nahoru.
E-knihu i tištěné vydání vydal poprvé v roce 2017 Knižní klub. Příjemná délka 368 stran potěší i ty, kteří běžně nečtou, ale chtěli by to změnit. Zápletka je tak napínavá, že jí nedáte z ruky a do čtení se nebudete nutit. Stejně jako všechny knihy o Kim Stoneové mohu doporučit Otevřený hrob jako dárek na Vánoce.
A čtete poděkování? Pokud ne, ty od Angely Marsons byste si po dočtení knihy přečíst měli. Píše snad ty nejkrásnější, které jsem kdy četla. Vždy se zmíní o vzniku knihy, nebo o tom, co jí inspirovala zrovna pro tuto zápletku.
Knihu Otevřený hrob hodnotím 8/10. Cítím z ní překombinování, ale stejně jsem si čtení užila. Především mě bavila Tracy Frostová. Těším se na další díl, Případy Kim Stoneové jsou jednou z mých nejoblíbenějších sérií.
Na konec, ať se ještě zasmějeme, tady mám telefonát Kiminu nadřízenému ohledně nálezu těla na „farmě lidských těl“(neboli výzkumném středisku, kde se zkoumá za pomoci experimentů s lidskými těly jejich rozklad za určitých podmínek):
„Pane, máme tady mrtvolu,“ oznámila bez nějakého úvodu. Vítání a pozdravy nebyly vysoko na jejím seznamu priorit ani normálně, ale v takovém případě nepřicházely v úvahu vůbec. Uslyšela v jeho hlase úsměv, když odpověděl. „Tedy Stoneová, váš humor…“
„Ne, tahle je živá.“ Kim si uvědomila paradox svého prohlášení, ale Woody jistě pochopil, co tím myslela.