Na této knize ze série Případy Kim Stoneové bylo něco jinak. Bylo to snad nařízením z vedení West Middlandské policie, aby šéfové oddělení hlídali dodržování pracovní doby, protože velký počet policistů se v poslední době potýká s přepracováním a syndromem vyhoření? Nebo snad tím, že seržant Penn znovu vyšetřuje s kriminálkou z okrsku West Mercie? Jedno je ale jisté: bylo to opět geniální!
„Potřebuju vás tady.“
„I já vám přeju dobré jitro.“
„Musím vám něco ukázat. Našel jsem odpověď.“
Telefon jí v ruce oněměl.
Nevěděla ani, že tu byla nějaká otázka.
Profesorka psychologie v důchodu, Belinda Evansová, byla nalezena zavražděná na dětském hřišti. Komu mohla tahle spořádaná starší žena ležet v žaludku? Už při prohlídce jejího domu zjišťují Kim Stoneová a její parťák Bryant, že Belinda navenek neukazovala celou svou osobnost. Vyšetřování navíc narušuje Belindina starší sestra Veronika, která jako by byla nepřátelská vůči celému světu. Zanedlouho po Belindě Evansové je nalezen mrtvý muž, uznávaný dětský terapeut. S první vraždou ho spojují nejen okolnosti smrti – ležel na skákacím panákovi nakresleném na asfaltu křídou – ale i X vyryté vzadu na krku. Tento vrah si chce hrát, nevysílá vzkaz policii, nýbrž se mstí. Kim Stoneová, Stacey Woodová a Bryant se musí ponořit do mysli vraha, která je plná nenaplněných ambicí, krutostí, lží a sourozenecké rivality.
Kim ještě pořád nedokázala dostat z hlavy tu scénu s ženou přivázanou ostnatým drátem k houpačce. Dvě tak nesourodé věci vedle sebe, nevinnost dětské houpačky a ostnatý drát, ostrý a špičatý, zakousnutý do masa.
Jedenáctá kniha Angely Marsons nese název Dětské duše, a jak už jsem nakousla na začátku recenze, je v ní něco jinak. Kdybych jí měla popsat jedním slovem, řeknu, že je rozjívená. Ovšem ne ve špatném slova smyslu! Myslím tím, že je vlastně veselá, a i přes vážnost vyšetřování panuje v příběhu odlehčená atmosféra. Ale musím se ptát znovu: čím to je? Protože případy, se kterými se inspektorka Kim Stoneová, seržant Bryant a konstábl Stacey Woodová potýkají veselé rozhodně nejsou. A odpověď je jasná: je to Kim. K této úvaze mě dovedla recenze druhého dílu této série Ďábelských her, kterou jsem si nedávno pročítala. Uvědomila jsem si, jak stísněná atmosféra panovala v Ďábelských hrách, i jak úporně musela Kim bojovat se svými vnitřními démony. Nyní, o devět knih dál, jako by se Kim vyrovnala se svou minulostí, našla v sobě dostatek síly přenést se přes ni. Ohromně se zlepšila v sociálních dovednostech, když se nyní usměje, už se nerozbrečí všechny malé děti v okruhu dvaceti metrů kolem ní, ani se nábožensky založení lidé nekřižují. 😅Už jen díky tomuto velkému vývoji osobnosti hlavní hrdinky detektiva inspektorky Stoneové bych se tomuto dílu nebála dát vysoké, snad i to nejvyšší hodnocení! Jenže úžasnost Dětských duší zdaleka nestojí jen na tom.
Detektivní zápletka byla v tomto díle špičková! Autorka skvěle popsala a vymyslela jak motiv vraha, tak jeho vztah k oběti. Nejnadšenější jsem ale z vylíčení života a smrti první oběti. Autorka si pohrála s psychologií této postavy i jejích blízkých tak bravurně, že posledních pár stran knihy, kde figurovali, mě málem rozplakali. Považuji to za jeden z nejemotivnějších okamžiků této série.
„Byl to jeho případ, pane,“ odvětila po pravdě. „Penn byl vedoucí vyšetřovatel a potřebuje vědět, jestli to nepos… nepokazil. A jestli ano, musí se to pokusit napravit, jinak se to s ním potáhne celou kariéru.“
Angela Marsons do svých knih skoro vždy zasazuje dvě vyšetřovací linky. Nejednou se ukáže, že spolu úzce souvisí, ale tentokrát tomu tak není. Kromě vyšetřování vraždy na dětském hřišti se tentokrát podíváme do West Mercie, které šéfuje Kimin bývalý parťák Tom Travis. (S týmem z West Mercie jsme se blíže seznámily už v knize Pohřbená pravda.) Detektiv seržant Penn, který momentálně pracuje pod Kim, musí jít svědčit k soudu ohledně jednoho z posledních případů, které řešil ve West Mercie. Měl to být poklidný, až nudný, týden v soudní síni, ale nakonec na něj Penn jen tak nezapomene. V podstatě celá obžaloba se zhroutí a Penn se svými bývalými kolegy si náhle nejsou jistí, zda je souzen pravý pachatel.
Zde se mi moc líbilo, jak uvěřitelně „zfušovaný“ ten případ byl. Penn během vyšetřování nadělal dost chyb, a já jsem si dovedla představit, jak lehce k tomu mohlo dojít. Kdyby Kim nebyla tak pečlivá, mohlo se to stát klidně i jí. Stejně jako v Kimině vyšetřování, i tady bylo mnoho emočně vypjatých okamžiků. Prosím, nemyslete si, že jsem sadista nebo něco obdobného, ale já si ty emoce (zoufalství, strach, i pocit viny) ohromně užila. Autorka je opravdu moc dobře vykreslila.
A u detektiva Penna ještě chvíli zůstaneme. Všimla jsem si totiž drobné chybky v tom, jak je popsána barva jeho vlasů v Dětských duších a prvním díle, kde se objevil, tedy v Pohřbené pravdě. Tehdy na něm Kim zaujala právě výrazná rezavá barva jeho vlasů. Jenže v Dětských duších je má náhle blonďaté. Jistě, může mít vlasy tak světle zrzavé, až se zdají blonďaté, ale v Pohřbené pravdě je jasně řečeno, že je má tak tmavé, až vypadají jako rezavé. Holt asi chybka v komunikaci. 😉
Pokud máte přečtené všechny recenze o Případech Kim Stoneové, jistě víte, že trvalo devět knih, než jsem o jedné z nich prohlásila, že je doposud tou nejlepší z celé série. Osudný slib získal tento titul, protože posílil můj vztah k hlavním protagonistům. Čtete správně, nebylo to ani tak kvůli detektivní zápletce jako z tohoto důvodu. Ovšem Dětské duše mají skvěle vypilovanou jak emoční, tak detektivní stránku, a proto jí titul nejlepšího dílu z celé série náleží mnohem víc než Osudnému slibu.
Vím, že tato recenze vám neřekla nic nového ani zásadního. Je ale daleko těžší psát o knize, které nemáte co vytknout než o knize, která vám vůbec nesedla. Dětské duše je napínavá, čtivá, ale i velmi dojemná kniha, kterou vám moc doporučuji! Pokud s touto sérií teprve začínáte, máte se v jedenáctém díle na co těšit.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 10/10.
Aby vám tento text kromě samé chvály předal i něco navíc, přikládám sem odkaz na webové stránky Angely Marsons, kde Angela vypsala deset zajímavostí o Kim Stoneové jako postavě (ne sérii), které jsme netušili! Jsem z tohoto objevu dočista nadšená. Přečíst si to můžete ZDE, ale pro ty, kteří si v anglickém jazyce nejsou moc jistí, jsem je přeložila a můžete si je přečíst v obrázku vpravo.
Dětské duše jsou k pořízení v nejrůznějších knihkupectvích, například zde.
Comment