Andrzeje Sapkowského zná valná většina čtenářů jako autora fantastického Zaklínače. Ti, kteří se do tohoto žánru pouští jen okrajově asi netuší o jeho neméně fantastické Husitské trilogii. A to je velká škody, protože první díl Husitské trilogie, Narrenturm, je ještě lepší, než Zaklínač!
Když jsem poprvé četla Zaklínače, byla jsem jako u vytržení. Tak úžasný příběh, příběh, kterému nic nechybí! Ovšem, když jsem začala číst Narrenturm, byla jsem v šoku. Sapkowski ukázal, že má nesmírně široké vědomosti, které umí přenést do čtivého příběhu, který pobaví, zaujme a uhrane čtenáře.
„Já, Filip Grantišek z Olavy, farář od Matky Boží Útěsné, dobrý křesťan a katolický duchovní mám vzít na vůz žida? A kurvu? A vandráka? Polezte nahoru. Co bych to byl za kokota, kdybych vás nevzal.“
Reinmar z Bělavy, řečený Reynevan, nějaký čas studoval na Karlově universitě a je zručný medik, jeho největším talentem je ale umění znepřátelit si mocné a vlivné osoby, a dostat se z velkého průšvihu do ještě většího. Ale Reynevan je neohrožený a bojoval už s nejednou nestvůrou… ne, počkat! Reynevan není Geralt z Rivie, Reynevan místo boje radši zdrhá.
Píše se rok 1425 a husité vzdorují celému světu. Slezsko se připravuje na křížovou výpravu do Čech a církev je jako rys na každého, kdo je byť náznakem příznivcem zesnulého Jana Husa. Na pozadí těchto událostí se Reynevan zapletl s vdanou Adélou de Sterza a byl s ní přistižen in flagranti. Stává se tak kořistí lovenou celým Štercovským mužským pokolením. Navíc jsou po jeho úprku u něj v laboratoři nalezeny podezřelé knihy, který by mohli mít co dočinění s magií (a taky že mají), takže je nejen úhlavním nepřítelem Šterců, ale i hledaný inkvizicí. A v patách mu z nějakého důvodu jsou i nebezpeční černí rytíři. Naštěstí narazí i na muže, kteří si i v této době stále zachovali rozum a jsou ochotni mu pomoci. Jenže to, co je námi vnímáno jako rozum, může být vlivnými vnímáno jako šílenství nebo dokonce hereze. A na takové čeká Narrenturm, Věž bláznů…
Když něco napíše Sapkowski, stojí to za to. Ovšem cokoliv Sapkowski napíše není jen tak. Narrenturm je napsané o tolik jinak, než Zaklínač. Ne, že by to bylo špatně, jen mě to zaujalo. Autorův styl jsem poznávala v dialozích, ale to bylo tak všechno. V Narrenturm je použito nesčetně pojmů a citátů z latiny (většina z nich je ale přeložena na konci knihy v poznámkách, alespoň v mém vydání z roku 2002 od nakladatelství Leonardo). Tím ovšem jazykový rejstřík nekončí a možná proto je trochu obtížnější tuto knihu číst. Protože se pohybuje po území, kde se mluví česky, německy nebo polsky, každé místo i jméno může být v příběhu užito v češtině, němčině nebo polštině. Na konci knihy je ale uveden Místopis, kde určitý pojem najdete přeložený do všech těchto jazyků, takže to čtení dosti ulehčuje. Za sebe jsem se do něj ale ani moc nekoukala, po takové stovce stran jsem už valnou většinou pojmů pochytila.
V dialozích samozřejmě nechyběly hlášky, po kterých jsem vyprskla smíchy. Postavy mě neskutečně bavily! Seznámila jsem vás s Reinmarem von Biealau (přeloženo „Reinmar z Bělavy“, už vás zkouším 😊), ale zatím jste neměli možnost se potkat s demeritem Šarlejem, Samsonem Medákem, Nicolettou Zlatovlasou a dalšími naprosto brilantně napsanými hrdiny. Být vámi, rychle to napravím, protože vám zaručuji, že jakmile to uděláte, jakmile si knihu přečtete, řeknete si: „Proč jsem to nečetl/a už dřív!“ a uhodíte se do čela.
Přátelství je věc veliká a krásná. Obzvlášť, když si ze sebe umíme udělat legraci. A já zkrátka miluji, jak Šarlej neustále ryje do Reynevana za všechno, co pokazil. Protože Reynevan je nepoučitelný, a hlavně mladý a naivní. Navíc se neustále ochomýtá kolem nějaké sukně, jejíž majitelka je nejlépe vdaná za někoho, kdo je schopný poslat na Reynevana nájemné vrahy.
„Chci věřit, že nejsi, že jsi nevinen a že ses do maléru dostal čirou náhodou – pokud se takto dají označovat vnady Adély de Sterza.“
Sapkowski mě zkrátka za použití nádherných a košatých výrazů provedl epickým a akčním příběhem, který je ale teprve na začátku. Husitskou trilogii tvoří, a Narrenturm doplní, Boží bojovníci a Lux Perpetua. Narrenturm doporučím všem milovníkům pravé nefalšované historické fantasy. Husitská trilogie je tak úžasná i proto, že stojí na reálných základech. Obsáhla i reálné historické postavy, Reynevan se například potkal s knězem Ambrožem z Hradce (moc významná osoba v husitství, přikládám wikipedii Ambrož z Hradce – Wikipedie (wikipedia.org)). V knize se ale projeví i to, jak nesnadná to byla doba. Jak nespravedlivá byla. A je smutné, že to, co v našich dějinách následuje o tisíce let poté, je stejně nespravedlivé a smutné. Snad už se lidstvo konečně poučí ze svých dějin.
„Včera večer jsem chtěl zachraňovat svět,“ řekl pohnutě. „Dnes ráno jsem chtěl zachraňovat lidstvo. Leč je třeba vědět, na co síly stačí. A zachraňovat, co se dá.“
Vězte, že se ani chvíli nebudete nudit. Musíte sice více zapojovat šedé buňky mozkové, protože jinak je nemožné stíhat konverzaci církevních představitelů, kteří přepínají do němčiny, polštiny a latiny. Avšak energie, kterou jste vydali, vám bude mnohonásobně navrácena.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení činí 10/10.
Zajímavost nakonec: stejně jako jest vzácné bílé vydání Zaklínače, zjišťuji, že i toto vydání Husitské trilogie je pro sběratele velmi důležité. Teď jsem viděla někde na internetu, že celou trilogii někdo prodává za tři a půl tisíce. No panečku.
Comments (5)