Nedávno jsem při konverzaci s kamarádkou zjistila velmi zajímavou věc. Doporučovala jsem jí svou milovanou sérii Případy Kim Stoneové, načež ona reagovala tak, že jí tato série skrze moje recenze láká, a jediné, co ji odrazuje, je její délka. Přišlo mi to zajímavé, protože tuto situaci už jsem zažila s jinou kamarádkou, té se nechtělo do sedmidílné série Skleněný trůn. Nepochybuji, že takové pocity zažívá dost čtenářů, kteří by rádi začali číst obsáhlé série – i proto se v lednu vyrojilo tolik nabídek společného čtení dlouhých sérií, protože když je nás na to víc, snáze se pročteme na její konec. A to mě vedlo k zamyšlení, jaká je vlastně ideální délka knihy.
Prošla jsem si několik průzkumů, které říkají, že ideální délka knihy je podle nejpočetnější skupiny čtenářů okolo tři sta padesáti stran, 49 % čtenářů čte raději série typu „čím delší, tím lepší“, a 23 % dotázaných nevadí, když kniha není součástí žádné série – zkrátka když jde o samostatný příběh. Já jsem se nad těmito otázkami asi nikdy nezamýšlela, co mi přijde pod ruku, to čtu. 😀 Ale musím přiznat, že pro něco mám slabost – pro trilogie. Tři knihy mi přijdou jako ideální délka pro dostatečné rozvinutí příběhu, a jde-li o zahraniční knihy, čekání na vydání celého příběhu vám nezabere půl života (jako to pravděpodobně bude u série Dvorů. Ale vlastně u jakýchkoliv knih od Sarah J. Maasové – Maasová totiž nedávno podepsala smlouvu na sedm dalších knih. Kolik z nich bude o našich oblíbencích žijících na Nočním dvoře není známo, ale víme, že Maasová vydá knihu průměrně tak jednou za dva roky. Čtenáři v angličtině budou čekat čtrnáct let, než Maasová napíše vše, co má na srdci! Na dobu, než se kniha přeloží do češtiny, a která je k těm čtrnácti rokům třeba přičíst, se mi ani nechce pomyslet).
Zpět k trilogiím! Tady na blogu už dostaly prostor dvě trilogie – husitská, od Andrzeje Sapkowského, a hawthornská od Jennifer Lynn Barnesové. Doporučit bych vám jich ale mohla mnohem víc! Rozhodla jsem se zapátrat v minulosti, a vybrat z nich tři trilogie, které vám představím v třídílném seriálu (v takové trilogii článků o trilogiích 🙂).
V prvním článku se podíváme na Kroniky Kaninu od Amandy Hocking.
Kroniky Kaninu jsou druhým příběhem ze světa, který Amanda Hocking představila ve své první trilogii Svět Tryllů. Byť nemám přečtené knihy ze Světa Tryllů, rychle jsem se ve fantasy prvcích této série zorientovala. A o jakých prvcích že je tu řeč? Ve světě takovém, jaký ho známe dnes, žijí trollové. Kdybyste si pod tímto názvem představili páchnoucí, znetvořené a nikterak inteligentní bytosti, mýlili byste se. Tedy skoro – takoví se najdou v každé společnosti, že? Tito trollové se řadí do několika kmenů, a tyto kmeny žijí ve svých královstvích. A od nás lidí se liší jen minimálně. Máme tu království Trylle, ve kterých žijí Tryllové, Vittru, nejagresivnější kmen ze všech Trollů, Omty, kmen, ve kterých se vyskytují skřeti, Skojary, kteří dokáží dýchat pod vodou, a nakonec Kanin, jehož příslušníci dokáží splývat s okolím jako chameleoni.
První trilogie Amandy Hocking se odehrává mezi Trylly, jak jde ostatně poznat z názvu, a druhá trilogie, ta, o které chci dnes mluvit, v království Kaninců. Všechny tyto knihy na sebe opravdu volně navazují, já jsem například do chvíle, kdy jsem si dělala rešerše k tomuto článku nevěděla, že se v ději Kronik Kaninu mihly hlavní postavy z trilogie Svět Tryllů.
Hlavní hrdinka Kronik Kaninu se jmenuje Bryn Avenová. Není čistokrevnou příslušnicí kmene Kaninu, její maminka je Skojarka. Bryn po ní podědila světlé vlasy a pleť, čímž mezi ostatními tmavovlasými Kaninci na první pohled vyčnívá. Kaninci žijící v okolí měli vůči rodině Avenových po dlouhou dobu předsudky, protože ani dnes není běžné, aby příslušníci jednoho kmene žili v království druhého kmene. Doba ale pokročila, a i zatvrzelí trollové začínají pomalu měnit své názory. Bryn mohla právě díky těmto pokrokovým jedincům vystudovat školu pro stopaře1 a snít o tom, že se jednou stane příslušnicí elitní královské gardy a bude moct bránit své milované království.
A to zrovna bude třeba – království někdo škodí. Je to snad ten hrozný vrah a kaninský nepřítel číslo jedna Viktor Dalig? Nebo neméně nebezpečný Konstatin Black? V ohrožení jsou v tom případě nejen vysoce postavení členové královské rodiny, ale i Bryn, se kterou má Konstatin nevyřízené účty. Zatímco se nad Kaninem pomalu stahují mračna, Bryn plní stopařské úkoly, pilně trénuje, aby mohla být přijata do královské gardy, a snaží se potlačit nemístné city, které chová ke svému šéfovi Ridleymu Dresdenovi…
Jak je asi poznat z anotace, série Kroniky Kaninu je čtení řazené do žánru young adult, které jistě potěší dospívající slečny. Ovšem pokud zrovna máte náladu na něco nenáročného, přesto velmi čtivého a napínavého, sáhněte po knihách Amandy Hocking ať už vám je patnáct nebo třicet let! 😊
Kroniky Kaninu tvoří tři knihy: Mrazivý oheň, Políbená ledem a Křišťálové království. Co je minimálně pro mě na této sérii výjimečného je, že se odehrává v moderním světě, a zároveň v ní jsou fantasy postavy. Fantasy z moderních světů, tedy ty, kdy například víly mají mobily, nemám zrovna v lásce. Kroniky Kaninu jsou ale výjimka! To, jak je náš současný svět propojený s tím, který se zrodil v hlavě Amandy Hocking a je naprosto smyšlený, je věru geniální, a odlišuje to Kroniky Kaninu od mnoha jiných young adult fantasy knih na trhu.
Celý příběh vypráví Bryn. Podle mě je velmi sympatická, a rozhodně není jednou z hrdinek, při jejíž myšlenkových pochodech si budete rvát vlasy. Při čem si ale pravděpodobně rvát vlasy budete, jsou názvy měst či mezi trolly zavedených pojmů. Autorka kombinovala švédštinu s bůhví čím, a i když je to působivé, přečíst nahlas bych si to netroufala. Je to ovšem originální, a samotné výrazy si nejsou mezi sebou podobné a nepletly se mi – nemám si tedy na co stěžovat! Co musím moc pochválit je romantická linka (vůbec jsem se nedivila Bryn, že svému milému tak propadla) a mrazivé prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Prostředí, které Kaninci preferují, jde ostatně poznat už z obálek knih (které se mi mimochodem moc líbí).
Kroniky Kaninu nejsou sérií, která stojí na špici svého žánru, nečekejte ani žádný převratný styl vyprávění či epické zakončení jako ze Skleněného trůnu, ale přesto jsou velmi příjemným, a hlavně návykovým čtením. Je mi tak líto, že od autorky žádné další knihy dosud nevyšly, protože pro mě jde o jedny z nejlepších knih v žánru young adult (a to jste už možná postřehli, jak přísná jsem na tento žánr). Pokud mohu doporučit, sedne-li vám první díl a rozhodnete si pořídit anebo půjčit v knihovně druhý díl Políbená ledem, přihoďte k němu rovnou i třetí díl. Jeho čtením budete chtít hned navázat, tomu věřte.
Jak hodnotím celou sérii? V rámci žánru jednoznačně 10/10 bodů.
První díl této trilogie, Mrazivý oheň, si můžete hned pořídit ZDE.
- Tento pojem by byl na dlouhé vysvětlování. Pokud vás to zajímá, můžete si o něm přečíst v Mrazivém ohni a dalších Kaninských kronikách, ale pro tento článek to není důležité. ↩︎
Comments (2)