Jaký byl můj únor? Jednoznačně ve znamení mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě! Byla to přehlídka vzrušujících sportovních výkonů, bojů o ta nejlepších umístění a fandění. Samozřejmě, že jsem přála nějakou tu medaili našim biatlonistům, ale už od prvního závodu bylo jasné, že je to nepravděpodobné. U žen sice o něco méně než u mužů, ale pořád nepravděpodobné –ženskou kategorii totiž momentálně ovládají úžasné Francouzky! Důvod, proč se čeští muži na stupně vítězů v dohledné době nepodívají asi netřeba nijak více rozvádět. (Pokud se ale v biatlonu nijak zvlášť neorientujete, prozradí vám, že tím důvodem jsou Norové.) Já jsem mistrovství v Novém Městě zahájila s ohledem na svou knižní vášeň, tedy čtením Biatlonových legend, knihy od Tarjeie a Johannese Bø. Podrobně jsem se o tom rozepsala v TOMTO článku, kde jsem Biatlonové legendy ohodnotila 10/10, a moc vám je doporučuji!
Ještě, než se pustím do únorového čtiva, vrátím se ještě k poslední knize přečtené v lednu. Mluvím teď o knize Dvůr stříbrných plamenů, posledního vydaného dílu ze série Dvory od Sarah J. Maasové. S Dvory nejsme moc kamarádi, na rozdíl od jiných čtenářů shledávám mnohem lepší autorčinu první sérii, Skleněný trůn. Proč jsem se pustila do dalšího dílu ze série, která mě nijak zvlášť nebaví už od druhého dílu, jsem psala v článku zaměřený na to, jak se vyznat v tvorbě Sarah J. Maasové, avšak hlavním sdělením tohoto odstavce je, že to nakonec nebylo tak strašné čtení, jak jsem očekávala. Byť bylo posledních dvacet procent knihy naprosto zbytečných a nudných, často mi nad chováním některých postav zůstával rozum stát, a jiné mi zase intenzivně pily krev, těším se na další díl, který by Maasová měla mít právě rozepsaný. Po dočtení Dvorů, tedy na začátku února, jsem neprožívala zrovna nejlepší období. A právě tehdy, v těch nejčernějších chvílích, jsem se v mysli uchylovala do Velarisu na Noční dvůr. Neodvolám proto všechnu svou kritiku ohledně Dvorů, ale přinejmenším o nich smýšlím o něco líp. 😀
U paní Maasové ještě chvíli zůstaneme. V edičním plánu CooBoo byla totiž zveřejněna informace, kdy v překladu vyjde její nejnovější kniha, třetí díl ze série Půlměsíčního města. Bude to, virbl prosím, v říjnu letošního roku! Je to velmi nečekané, mezi námi čtenáři se tak nějak počítalo s tím, že to nebude dřív, než na jaře roku 2025. Ale v CooBoo očividně chápou, jak moc se čeští čtenáři těší. I já se mezi ně počítám, i když jsem se do této série zatím nepustila. Ale moc se na to těším, protože to také znamená, že budu mít přečtené všechny autorčiny knihy (Cat woman se samozřejmě nepočítá, protože nepatří do „vílí“ série)! Abych to nějak oslavila, plánuji si ke knize objednat čtecí zážitkový box z J&D book club. Tento český podnik jsem vám už několikrát doporučovala, ale udělám to klidně znovu! Z J&D už nyní přišla zpráva, že brzy vyjdou v boxu první dvě knihy ze série Půlměsíčního města (a v října i ta nejnovější, pokud si tedy děláte zálusk na Rod země a krve nebo Rod nebes a dechu, jak se první dva díly jmenují, sledujte jejich webové stránky).
Teď už si ale dáme klasickou měsíční statistiku. Za únor jsem přečetla 9 knih, které měly dohromady 3 444 stran. Mezi těmito knížkami byl druhý díl série o Mickeym Hallerovi, který byl snad ještě lepší než ten první, nebo také nejznámější kniha Jane Austenové Pýcha a předsudek. Pýchu a předsudek jsem četla už kdysi dávno, ale v září jsem jí dostala od kamarádky k narozeninám. A ještě šlo o podle mě nejkrásnější vydání vůbec, to od Slovartu! Obvykle si nijak nepotrpím na skupování knih pouze kvůli obálkám, ale u knih Jane Austenové v této „slovartovské“ edici dělám výjimku, a schovávám sem do Měsíčníku prohlášení, že pokud by někdo někdy náhodou nevěděl, co mi dát jako dárek, tak s dalšími knížkami z této edice neudělá chybu.
Sáhla jsem také po knize Vinice ve Francii od Julie Caplinové, jubilejního desátého dílu její série Romantické útěky plné nádherné přírody, dobrého jídla a poznávání nových kultur. Opět šlo o příjemné čtení, jako je u autorky ostatně zvykem. A zrovna ve chvíli, kdy jsem měla Vinici ve Francii rozečtenou, Julie Caplinová oznámila, že 24. května 2024 vyjde v češtině její nová kniha Vila v Itálii! Navíc Julie přijede na veletrh Svět knihy, který se koná od 23. do 26. května, a kde bude své knihy včetně novinky podepisovat. A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, fanoušci Juliiných knih už dobře vědí, že další kniha, kterou má Julie rozepsanou a která jí vyjde, bude z Česka!
Na první únorový týden jsem spolu s kamarádkou Kate z instagramového profilu akjortkate naplánovala společné čtení knihy Hra o dědictví. Četli jsme spolu s dalšími třemi čtenářkami, díky kterým se z této úžasné knihy stala ještě lepší záležitost. Všechny jsme byly z této knihy nadšené, a proto jsme si rovnou dohodly na poslední únorový týden čtení druhého dílu. Momentálně jej dočítám, a jsem z něj nadšená stejně jako z prvního, na který už vyšla recenze. A protože jsme to tak nějak všechny čekaly, budeme na konci března, od pondělí 25. do neděle 31., rovnou číst poslední díl. Nechcete se k nám někdo přidat?
Jak už jsem psala v lednu, přihlásila jsem se do společného čtení série Případy Inspektora Gamache. O prvním díle Zátiší jsem dokonce něco napsala. Je to ale tak dlouhá série, že si nejsem jistá, zda by vás všechny ty recenze nenudily, a tak nebudu psát o každém díle. V únoru přišel na řadu druhý díl této série, Vražedný chlad, který se mi líbil ještě víc, než díl první! Má v sobě tolik nádherných myšlenek, že nedokážu ani pomyslet na to, kolik práce by stálo si je vypsat – musela bych totiž opsat snad celou knihu!
Po knize Miláčkové z metra jsem jednu dobu hodně pokukovala, především kvůli zářivým barvám obálky i ořízky. Jak jsem ale zjistila po jejím přečtení ve štafetě od Terky z Instagramu kafe.kniha.a.kolacek , není na ní vlastně nic zajímavého. Jde o naprosto průměrný, v lecčems možná i podprůměrný, romantický příběh. Ale díky tomu, že knížku přede mnou četlo už mnoho štafetářek, jsem si jí vlastně užila. Poznámek v ní bylo habaděj, a některé i ohromně vtipné. Co je ale velkým plusem této knihy, a za co autorce tleskám, je absence popisu erotických scén. Velká většina knih, které mají zápletku na úrovni Miláčků z metra, jsou oslavovány pouze kvůli nim. Na erotických scénách stojí vlastně celá jejich hodnota! Protože v Miláčcích chyběly, znamená to, že ostatní čtenáři na ní viděli něco, co já ne, a to něco bylo mnohem více než prachsprosté explicitnosti. Jinak by přece nedostali nálepku „Senzace TikToku“, ne? 😉
Tento měsíc mi vlastně přišly štafetové balíčky dva. Jeden s Miláčky z metra, druhý se štafetou, kterou jsem vyslala do oběhu v září minulého roku já. Posílala jsem knihu Čtenářka od Traci Chee, která je jednou z mých srdcovek. Vzpomínám si, jak jsem se při nabízení knihy do štafety na svém Instagramu divila, kolik lidí se mi ozvalo. Polovina stála o to si Čtenářku přečíst, druhé polovině přišlo vtipné, že já, která se na Instagramu jmenuje _čtenářka_, budu do štafety posílat Čtenářku (když mi přišla první zpráva tohoto typu a já si to uvědomila, od srdce jsem se zasmála – taková pěkná náhoda, kdo by to čekal). O knižní štafetě vám zatím mohu předat jen pozitivní zkušenosti – všech pět čtenářek, mezi které jsem Čtenářku poslala, moc mile komunikovalo a zanechalo mi nové pohledy na mou oblíbenou knížku. Pokud některá z vás tyto řádky čte, děkuji!
O tom, jak jdou Dobré záložky z produkce Knihy Dobrovský mimo mě, jak jsem odolala marketingovému nátlaku a že to nebylo vůbec těžké, protože se mi záložky od Dobrovskému vůbec nelíbí, jsem tu nepsala, jelikož to není pravda. I když jsem to neplánovala, stala jsem se sběratelkou (asi se to tak dá nazvat) Dobrých záložek.
Dobré záložky mají mnoho designů, některé zobrazují určitá česká města, v nichž jsou pobočky Knih Dobrovský, a které zakoupíte pouze na daných prodejnách, jiné tematicky zapadají do ročních období. Mé oko ale vždy zaručeně sklouzne k těm s literárními postavami. Doma už mám čtyři takové: slečnu Marplovou, Elizabeth Bennetovou z Pýchy a předsudku, Claire Randalovou z Cizinky a profesora Snapea z Harryho Pottera. V březnu vychází šest nových záložek s mužskými postavami z knih, mezi kterými jsem si i já našla své favority (což znamená, že Snape už nebude jediný mužský mezi starou všetečnou stařenkou, inteligentní slečnou na vdávání a cestovatelkou časem zaslíbenou pohlednému Skotovi). Pokud mě už trochu znáte, je vám jasné, že neodolám záložce s Jayem Gatsbym, ani s Jamiem Fraserem. Co bych to byla za člověka, kdybych od sebe chtěla držet Jamieho a Claire z Cizinky! 😁
Za únor mi také pár knížek přibylo. V soutěži na Instagramu u Jany z profilu janimerinska jsem vyhrála knížku Felix až navěky, která má moc pěknou ořízku, a také figurku Mickeyho Mouse v duhových barvách. Také jsem ke knihám Sedm manželů Evelyn Hugo, Daisy Jones & The six a Malibu v plamenech od Taylor Jenkins Reid doplnila novou autorčinu knihu Carrie Soto se vrací. Všechny tyto knihy spojuje fakt, že jsou o fiktivních celebritách z nejrůznějších odvětví, ale Taylor Jenkins Reid o nich píše tak skvěle, že po dočtení kterékoliv z jejích knih se vám nebude chtít věřit, že lidé, o kterých jste teď nějakou dobu četli, nejsou reální. Na Carrie Soto se neplánuji nijak vrhat, vlastně jsem si jí ani neplánovala objednat, ale byla ve slevě za poloviční cenu. A to se neodmítá. Pokud si říkáte, jak je možné, že kniha, která tento měsíc vyšla byla takhle zlevněná, bylo to v rámci akce Kniha týdne. Dobrovský má stejného majitele jako Naše nakladatelství, kde se rozhodli, že tři nejprodávanější knihy ze své produkce budou na e-shopu Knihy Dobrovský vždy jeden týden, než se vyberou nové knihy týdne, za poloviční cenu. Kód, díky kterému budete mít knihy levnější, zní vždy KNIHATYDNE psáno dohromady s číslem daného týdne. Já a mnoho dalších blogerů nové Knihy týdne zveřejňujeme na svých Instagramech vždy v úterý. 😉
Má kamarádka Ady (z profilu knihomolka.ady) mě nalákala na Jedinou vzpomínku Flory Banksové. Má být o Floře, která v deseti letech prodělala operaci, jež jí sice zbavila nádoru na mozku, ale zároveň jí připravila o krátkodobou paměť. Floře je sedmnáct let, ale stále má hlavu desetileté dívenky. Jedinou vzpomínku Flory Banksové jsem si objednala v Knihobotu za deset korun, a vyzvedla si jí ve své oblíbené „knihobotí“ pobočce na Strossmayerově náměstí. (V Knihobotu stále několik výtisků za deset korun mají, pokud vás knížka zaujala 😉.)
Poměrně dost jsem se „rozšoupla“ i v knihovně, kde se mi kromě Vražedného chladu od Louise Pennyové, který mám do společného čtení, podařilo ukořistit i Adelaide od Genevieve Wheelerové, romantickou novinku, ke které jsou preventivně doporučovány kapesníčky. Jsem zvědavá, zda mě Adelaide rozpláče tak jako mnohé přede mnou. A když jsem v poličce klasické literatury spatřila Příběh dvou měst od Charlese Dickenese, neodolala jsem, a tahle knížka mnohokrát zmiňovaná v Pekelných strojích Cassandry Clare se mnou odešla domů.
Poslední měsíce se bavím na stránce gagdonkey.net, která vás pomocí AI přenese například do viktoriánské éry, anebo z vás udělá vílu. Nesmírně mě to baví, především, když se objeví nějaké fantasy téma. Přikládám sem pár svých nejoblíbenějších fotek, které mi stránka gagdonkey.net vytvořila. Pokud si chcete tuhle AI zábavu také zkusit, je to naprosto jednoduché. Stránka po vás nechce žádnou registraci, stačí jen vložit fotku a nechat umělou inteligenci pracovat. (Pokud bych narazila na nějakou zásadní chybku, hned vás upozorním.) Zadání historických období nebo nejrůznějších stylů oblékání navíc denně přibývají. Ale pozor: je to pěkně návykové. 😂
Po čtyřech letech měl únor dvacet devět dní, a ne dvacet osm. Schválně kolik z vás, stejně jako já, na to zapomnělo a za poslední den v měsíci považovalo osmadvacátého! Pořádně ve mně hrklo, když jsem si uvědomila, že bych měla mít tento text dokonale připravených ke zveřejnění na další den, ale z nějakého důvodu to tak nemám. Naštěstí jsem si brzy vzpomněla, že mám ještě jeden den k dobru.
Únorový měsíčník jsem začínala zmínkou o biatlonu, a přijde mi pěkné ho zmínkou o biatlonu také skončit. Včera začala další etapa světového poháru, tentokrát se až do neděle bude závodit v Oslu. Dnes jedou muži vytrvalostní závod. Tak já jdu fandit, k ruce si beru další biatlonově-tematickou knížku (tentokrát životopis Martina Fourcada), a do prvního jarního měsíce vám přeji jen to nejlepší!