Obvykle články tady na blogu věnuji přečteným knihám. Dnes jsem se ale rozhodla udělat malou výjimku a věnovat jeden i knihám nepřečteným. Nepřečtené jsou proto, protože jsou v mé knihovničce teprve krátkou dobu – jinými slovy jsou to knihy nové. Doteď mi stačilo zmiňovat je v Měsíčnících, ale dnes tu mám tak speciální knihy (především jednu z nich), že by zabraly celý Měsíčník. Tak se s nimi pojďte spolu se mnou seznámit…
Nikomu ani muk – Kate Alice Marshall
Na nakladatelství George publishing jsem narazila letos a už u první knihy z jejich produkce, kterou jsem přečetla, jsem si ho velice oblíbila. George publishing je malé nakladatelství, které do češtiny překládá a následně vydává knihy, které by se na český trh jinak nejspíš nedostaly. V poslední době svou produkci rozšířili i o české autory, stále ale největší část jejich produkce tvoří knihy, které provozovatele nakladatelství osobně zaujaly. Díky tomu máme my, čtenáři, velkou naději, že půjde o velmi dobré čtení – kdyby šlo o průměr, jistě by ho v tomto nakladatelství nevydali. Z George publishing mám přečtené dvě knihy: Podivnou Sally Diamondovou od Liz Nugentové a Co zůstane v lesích od Kate Alice Marshall. Těžko říct, která mě nadchla více, ale nejspíš to o maličký kousek byla Co zůstane v lesích. Jakmile se tedy na e-shopu nakladatelství objevila další autorčina kniha, která bude nejspíš stejně jako v Co zůstane v lesích stavět na lžích, utajené pravdě a pokřivené minulosti, na nic jsem nečekala a hned jsem si ji objednala.
Nikomu ani muk je po grafické stránce zpracované ve stylu Co zůstane v lesích, takže spolu knihy od autorky budou hezky ladit. Tentokrát si pro nás Kate Alice Marshallová připravila thriller o „třech sestrách, dvou vraždách a příliš mnoha tajemstvích, než by se dala spočítat“. Emma, Juliette a Dafné spolu nemluvily ode dne, kdy byli zavražděni jejich rodiče, tedy celých čtrnáct let. Tehdy si celé jejich rodné město myslelo, že za vraždou stojí jedna z nich. Dívky se tam po čtrnácti letech vracejí a začne se rozplétat velké tajemství z jejich dětství. (Protože knihu ještě nemám přečtenou, vypomohla jsem si v tomto odstavci zadní stranou knihy.)
Marshallová umí velmi dobře popisovat lehce „vypsychlé“ postavy, které ale čtenáře svou paranoiou a bláznovstvím nerozčilují (o tom jsem se hojně rozepsala právě v recenzi na Co zůstane v lesích), tudíž se na příběh o tři sta třiceti třech stranách s pravděpodobně nějakým způsobem narušeným sesterským triem v hlavní roli velmi těším.
Tuto knížku si můžete v případě zájmu pořídit jak na běžném e-shopu George Publishing, tak v sekci „Knihy z druhé ruky“, kde najdete knihy s padesáti procentní slevou, protože jsou nějakým drobným způsobem „znehodnocené“. Mohou mít naražené růžky nebo si je objednávající jednoduše nevyzvedli na poště a kniha se vrátila do nakladatelství (i to je znehodnocení, ano). Můžete tak krásně ušetřit pár korun a místo jedné za plnou cenu mít dvě z „druhé ruky“ – ale aby se neřeklo, že vás navádím. 😊 I tak ale musím ještě zmínit, že na e-shopu teď probíhají slevové akce.
Zmiňované recenze: Co zůstane v lesích (10/10), Podivná Sally Diamondová (7,4/10).
Trilogie Pekelné stroje (REEDICE) – Cassandra Clare
Následující odstavce se budou věnovat knihám, které mi byly výměnou za upřímnou recenzi zaslány z nakladatelství Booklab, jež je vydává. Tuto dohodu jsme „upekli“ cestou do a z Mnichova na setkání právě s Cassandrou Clare a mohu vám říct, že kdybych měla reedici Pekelných strojů při sobě už tenkrát, rozhodně bych si ji nechala podepsat. Ta novota, o kterou je trilogie obohacena, je totiž ořízka s kresbou od ilustrátorky Adély Stopky. Jelikož mám trilogii již nějakou tu chvíli přečtenou, dokážu ocenit neuvěřitelnou atmosféru, kterou Adéla do své kresby zachytila, a která přesně vystihuje tu z Pekelných strojů. Přiznám se, že jsem této kresbě na první pohled nevěřila. Připadala mi, že se vůbec nehodí k obálkám, ale když jsem viděla finální podobu na fotografii, začala jsem přemítat, zda to přeci jen není velmi povedená práce. A teď, když mám knihy v rukou, ji považuji za nejkrásnější ořízku, kterou lovci stínů nově dostali (ano, v reedici s ořízkou postupně vychází i ostatní stínolovecké série; momentálně jsou v prodeji i Nástroje smrti a Poslední hodina). Je velice zajímavá i tím, že celkový obrázek se vytvoří až při seskupení všech tří knih.
Nejspíš víte, že nejsem zrovna fanoušek barevných ořízek, ale nakonec jsem se nechala ořízkami Pekelných strojů zlákat a svůj odpor k nim od nynějška vztahuji jen na některé z nich, především na ty pro starší čtenáře. Ale stále si myslím, že ne každá kniha potřebuje barevnou ořízku a jsem pro to, aby je dostávaly spíše výjimečně.
A o čem vůbec Pekelné stroje jsou? Jde o sérii ze světa lovců stínů, která se odehrává nejdál v historii: v roce 1878. Mladičká New Yorčanka Tessa Grayová připlouvá na začátku příběhu do Londýna, aby zde po smrti posledního žijícího amerického příbuzného mohla žít se svým bratrem. Tessa si nedělá iluze, že je její bratr Nathaniel kdovíjaké zlatíčko, ovšem hned po příjezdu do Londýna zjišťuje, že se Nathaniel za svého pobytu v Londýně dostal do opravdu velkého průšvihu, který se týká i jí. Namísto aby jí u lodě vyzvednul Nathaniel, unesou jí dvě starší kruté ženy, které v Tesse za pomoci děsivých metod zkoušejí probudit čarodějné schopnosti. Pro Tessu je ovšem nejděsivější fakt, že se jim to podařilo. Po delší době je vysvobozena pohledným mladíkem v černém obleku a zvláštními symboly na kůži, který jí s sebou odvede do bezpečí jakéhosi Institutu a Tessa se konečně dozví pravdu: opravdu je čarodějka. A ti lidé okolo ní, mladík, který, jak zjistila, se jmenuje Will Herondale, jeho parabátai Jem Cairstairs a ředitelka Institutu Charlotte jsou lovci stínů, potomci anděla, jejichž údělem je chránit lidi před démony.
Tessa ale není v bezpečí ani s lovci stínů. Hledá jí Magister, tajemný muž, který jí z nějakého důvodu chce pojmout za ženu a aby ji dostal, sestrojil kvůli ní podivné mechanické bytosti schopné boje. Navíc si Tessa musí zodpovědět otázku, jak se do jejích žil dostala magie, která z ní činí čarodějku. Pekelné stroje jsou nejspíš mou nejoblíbenější sérií o lovcích stínů (nemohu se rozhodnout mezi Stroji a Poslední hodinou). Odehrávají se ve viktoriánském Londýně, vyprávějí o příjemných postavách a příběh se začíná pomalu prolínat s ostatními sériemi. Při čtení jsem se smála, hódně plakala a téměř přišla o rozum, jak moc začtená jsem byla. Je to hodně emočně náročné čtení, nesmírně dojemné a srdcervoucí. A to i proto, že tu máme skutečně netradiční milostný trojúhelník. Mimochodem první, jehož čtení mě kdy bavilo.
Pokud nad Cassandřinými knihami uvažujete, k Pekelným strojím se rozhodně musíte pročíst. Doporučovala bych je číst jako druhé, po Nástrojích smrti, ale už dvě mé kamarádky Stroji začínaly a byly i tak velice spokojené.
Reedice Pekelných strojů se dá zakoupit zde. Celou sérii bych ohodnotila 9,8/10 body.
Sérii tu mám navíc podrobně zrecenzovanou, takže pokud by vás zajímalo delší povídání o Pekelných strojích, můžete kliknout na následující odkazy:
Mechanický anděl – hodnotila jsem 8,5/10.
Mechanický princ – hodnotila jsem 8/10.
Mechanická princezna – hodnotila jsem 9/10.
Baneovy kroniky – Cassandra Clare
A u Cassandry Clare a lovců stínů ještě zůstaňme, protože spolu s Pekelnými stroji mi z Booklabu přišla ještě jedna stínolovecká kniha s nově zhotovenou ořízkou, a to Baneovy kroniky. Magnus Bane je mezi čtenáři Cassandřiných knih jedna z nejoblíbenějších postav. Je to čaroděj, což znamená hned několik věcí. Za prvé: jeho otcem je démon. Čarodějové jsou totiž potomci člověka a démona. Za druhé: každý čaroděj má nějaké speciální znamení, které potvrzuje jeho démonský původ. Když máte štěstí, dostanete například jen rohy, když máte smůlu, můžete mít i jinou barvu kůže, třeba hráškově zelenou, což do života mezi civily není zrovna praktické. Magnusovo démonské znamení jsou oči připomínající kočičí. A za třetí, tj. nejdůležitější, je Magnus nesmrtelný. Tudíž se objevil v každé knize o lovcích stínů, jak v Temných lstech, které se odehrávají okolo roku 2013, i v Pekelných strojích, které začínají rokem 1878.
Baneovy kroniky ještě nemám přečtené, mám tedy radost, že teď se mi konečně naskytla příležitost to napravit. V češtině knížka poprvé vyšla v roce 2021 a podíleli se na ní hned tři autorky. Cassandra k sobě přibrala Sarah Rees Brennanovou a Maureen Johnsonovou. Brennanové v češtině vyšla samostatně pouze duologie Znamení démona, v angličtině je ale o něco plodnější. Johnsonovou zase proslavila série Křiváci, které se u nás dostalo poměrně kladných ohlasů. Společně daly dohromady jedenáct povídek mapujících Magnusův život před i po Nástrojích smrti. A jak jsme se my, čtenáři, během sérií o lovcích stínů přesvědčili, Magnus má rozhodně o čem vyprávět. A to se svým stínoloveckým přátelům nesvěřuje se vším… Shrňme to tak, že Magnus rozhodně ví, jak si užívat svého nesmrtelného života.
Když jsem vybalovala Pekelné stroje, blikla mi v hlavě myšlenka, že to je ta nejhezčí ořízka, jakou lovci stínů dostali (a píši to i výše). Jakmile jsem ale spatřila Baneovy kroniky, musela jsem to odvolat. Baneovy kroniky mají krásně ladící ořízku, která vůbec nenarušuje celkový vzhled knihy a působí jako magické prodloužení obálky. Nejen barvami se tak k příběhu hodí. A i za tuto knihu děkuji do Booklabu. Brzy tu na ní bude recenze.
Zde je fešný Magnus k pořízení.
Křehká vlákna moci – V. E. Schwab
Victoria E. Schwabová je v literatuře pro mládež a young adult fantasy velký pojem. Nejspíš jste na ni narazili, pokud se mezi těmito knihami pohybujete často a jste jejich vášnivý čtenáři hledající kvalitu. Já se přiznám, že mezi tyto čtenáře nepatřím – ne že bych nestála o kvalitní čtení, jen jsem od ní ještě nic nečetla. Ovšem budu to muset napravit, od svých kamarádek slýchám doporučení na jednu její knihu za druhou. Snad těmi nejznámějšími a mezi čtenáři nejoblíbenějšími jsou Neviditelný život Addie La Rue a Gallant, v češtině jich má ale vydáno o něco víc (celkem osmnáct). Pro nás je ale dnes zásadní její trilogie Tvář magie, na kterou před nedávnem navázala sérií Vlákna moci, jejímž prvním dílem je právě kniha Křehká vlákna moci.
První díl Tváře magie vyšel v roce 2016 a odehrává se v paralelních světech, konkrétně paralelních Londýnech. Jeden je Šedý, druhý Červený, třetí Bílý a čtvrtý, již zaniklý, byl Černý. Podle Databáze knih šlo o svět se složitě propracovaným magickým systémem, pohlcující zápletkou a odvážnými hrdiny. Křehká vlákna magie se odehrávají (pozor na možné spoilery) sedm let po posledním dílu Tváře magie. Tehdy byly dveře mezi světy zapečetěny a životy hlavních hrdinů se navždy změnily. Zadní strana knihy mi radí, že v Křehkých vláknech magie se budeme pohybovat především v Červeném a Bílém Londýně. V Červeném Londýně kypí vzpoura a vytrácí se z něj magie, v Bílém Londýně si zase královna zahrává s obřadními rituály a mocí, kterou nedokáže sama ovládnout. Hrdinové z předchozí trilogie, Lila a Kell, žili nějaký život klidně a pokojně na moři, dokud nebyli postaveni před dobrodružné hledání vzácného artefaktu, který byl uloupen neznámými silami. A nakonec je tu Tes, mladá žena, která dokáže splétat vlákna moci dohromady.
Vím stejně málo jako vy, navíc vím leda jak tato kniha voní (protože všichni čicháme k novým knihám, že?). Na její čtení se každopádně moc těším, byť mám trochu obavy, jak budu chápat děj, když jsem předešlou sérii nečetla. A opět musím velmi ocenit grafickou úpravu knihy. Obálka je skutečně nádherná, chlouba každé knihovny. I tuto knihu tu brzy důkladně a zcela upřímně zrecenzuji. Byť mi byla Křehká vlákna moci, Baneovy kroniky a Pekelné stroje zaslány z nakladatelství, mé recenze budou stále stát na upřímných pocitech z knih.
Křehká vlákna moci jsou ke koupi zde. Podle ořízky je možné, že stejně jako Pekelné stroje bude celá série dohromady tvořit jeden obrázek. To se ale dozvíme až za nějakou dobu. Do té doby snad stihnu přečíst aspoň ještě jednu „Schwabku“.😀
Tariel: z ohně zrozená – Zdeněk Pelikán
Naposledy jsem ji zmiňovala v květnovém Měsíčníku, tehdy šla totiž do předprodeje. Teď už ji držím v rukou. Tariel, z ohně zrozenou, onu speciální knihu, na kterou jsem se tak těšila, že jsem při čekání na ni napsala tento článek. Oficiálně vychází právě dnes. Vyšla skrze Pointu a její předprodej byl tak úspěšný, že vyšla i v pevné vazbě (v Pointě knihy obvykle vychází v měkké vazbě). Obě předsádky zdobí mapa, kterou jsem si ve zvětšené a barevné verzi zakoupila rovněž v rámci předprodeje, a na začátku každé kapitoly je malá ilustrace. A to ani nezačínám o obálce. Na první pohled je to zkrátka překrásná kniha. A jakožto přijímatel knižních radostí všemi smysly mohu konstatovat ještě něco: nádherně voní papírem. 😀
První díl ze série o Tariel, tedy tato kniha, má tři sta osmdesát jedna stran. Těším se, až se do ní začtu a jsem potěšená kvalitní zpracováním jejího zevnějšku. Mapu na předsádce jsem neviděla už delší dobu, nejspíš proto, že nakladatelství se dnes snaží co nejvíce ušetřit. Skoro mě to dojalo, připomíná mi to totiž časy, kdy fantasy dokázalo být pouze fantasy, ne moderní romantasy. To byly časy, viďte?
Kromě toho, že je Tariel název této epické fantasy trilogie, je to také jméno hlavní hrdinky. S Tariel se podíváme do Avandoru, světa, v němž žije. Před spousty let byly obyvatelé Avandoru ohrožováni temnými magickými silami, před kterými je naštěstí chránili rytíři na dracích. Tato doba už ale pominula. Možná by se z ní jednou dokonce stala pohádka, kdyby Tariel nenašla dračí vejce (to je myslím velmi dobrá připomínka dračí éry). A tehdy se pro ni všechno změní. Tariel je nucena vydat se na dobrodružství plné magie, intrik, a nečekaných spojenectví, které „ukazují, že i ti největší hrdinové se rodí až ve chvíli, kdy se odváží bojovat za to, co je správné“.
Knihy z Pointy jsou pro mě srdcovou záležitostí. Mnoho z nich jsem objevila ještě než začal jejich předprodej a snažila se je co nejvíce sdílet, aby předprodej dopadl dobře. Na Instagramu jsou předprodeje na Pointě často sdíleny se slovy „pomozte autorovi/autorce splnit sen“. Zní mi to mírně charitativně, což se mi vůbec nelíbí. Při předprodeji na Pointě přeci nejde o to sehnat dostatek financí, aby se někomu udělala radost, jde o to prodat knihy. Jako kdekoliv jinde. A když už chceme zmínit něco, co Pointu od předprodejů knih vydaných skrze klasické nakladatelství odlišuje, je to citový vztah ke knize. Když totiž předprodeje sledujete a zapojujete se do nich, najednou je to svým způsobem i vaše kniha. I vaše „miminko“, které se dostalo na svět. Právě teď tedy pociťuji téměř mateřskou lásku. Jdu se kochat „svým děťátkem“ a dočíst rozečtené knihy, ať si na něj můžu posvítit co nejdříve. Čichám čichám přesně tu starou dobrou fantasy knihu, u níž je mapa na předsádce samozřejmostí. 😄
Na Tariel se blíže můžete podívat zde.
Je libo viktoriánské i americké lovce stínů, magickou temnou fantasy, thriller nebo fantasy s draky? Zaujala vás některá kniha z mé menší hromádky? Budu ráda, když mi dáte vědět.