Také jste někdy zatoužili, aby se postava z vaší oblíbené knížky mohla přenést do naší reality? Já totiž mockrát. Už jsem četla mockrát o takových, s kterými bych si mohla báječně rozumět a stejně tak ony se mnou. Byli by z nás dobří přátelé. Na toto téma – v čem bych si s danými postavami rozuměla a jaké by asi byly jako kamarádi – mám v plánu také napsat článek. Dnešním tématem ale bude, jak by některé postavy v naší realitě fungovaly; co by tu dělaly za práci, jak by trávily volný čas a jak by se asi oblékaly. Aby to pro mě byla ještě větší výzva, vybírala jsem především ve fantasy knihách. Brnění a vedení armád do bitvy o království se totiž u nás jaksi unosit a praktikovat nedá. Navíc bude ještě nezvyklejší o nich bez zmiňovaných brnění, armád a dalších fantasy vymožeností číst.
Adriena Taleverová
Jako první zde mám Adrienu, hlavní hrdinku z knižní série Siverai od Anny Tausigové, které bude již brzy vycházet druhý díl. Siverai je ochránce a strážce královské rodiny. Ten, kdo je siverai, má ve svých rukou život hlavy království a tím pádem i jeho osud. Adriena královskou rodinu ochránit nedokázala – ale o tom, a jak se to snaží napravit, je už celá Siverai. V naší realitě by se Adriena jistě držela svého řemesla, jen tentokrát by se nenazývalo siverai ale bodyguardka. Jako bodyguardce našeho prezidenta Petra Pavla by jí to jistě velmi slušelo. A jako správná ochránkyně hlavy státu by do práce nosila oblek či kostýmek s pohodlnými ale elegantními botami. Víme totiž jak je náš současný prezident v pohybu, že ano. Mimo práci si ji dovedu představit v upnutých džínách a volných košilích, což je variace na to, co nosí přímo v knížce. Neholdovala by podpatkům ale pohodlným teniskám. Určitě by bydlela v nějakém bytečku v Praze a možná by se o nájem dělila se svým nejlepším přítelem Nafrielem, s nímž by trávila večery u Netflixu.
Aelin Ashryver Galathinius
Když jsem na začátku článku zmiňovala brnění a armádu, myslela jsem při tom na Aelin ze Skleněného trůnu od Sarah J. Maasové. Skleněný trůn je klasika young adult fantasy a podle mého skromného názoru i to nejlepší co autorka vyplodila. V Trůnu je Aelin princezna, která musí o své království bojovat. Je ale velmi mladinká, jak už hrdinky v young adult fantasy bývají. V naší realitě bych jí tedy dopřála více času na dospívání a poslala ji na diplomatickou vysokou školu. Aelin je známá pro svou oblibu v módě a krásných šatech, takže by určitě neminula přednáška, na kterou by nepřišla luxusně „oháknutá“. Hodně by si libovala v šatech a měla by doma spousty kozaček díky nimž by nevypadala úplně jako křehká dívenka (protože nemůžete udělat větší chybu než za nimi Aelin považovat). Vidím ji s nějakou větší kabelkou, kde si nosí učebnice a notebook do nějž si zapisuje poznámky. Na úplném začátku série měla Aelin malý byteček. Ten bych jí přisoudila i v realitě, nejspíš nějaký podkrovní a ne úplně velký, zato však s krásnou koupelnou, kde by si mohla dopřávat své oblíbené koupele. Na rozdíl od Adrieny by tam bydlela sama a hospodařila by si tam na způsob Carrie ze Sexu ve městě. Samozřejmě by jí v něm nechybělo plno knih, ať už románů nebo odborných publikací. A víte co by ji v naší realitě určitě nadchlo? Menstruační kalhotky. Pro někoho je to možná nechutné, ale je to naprosto přirozená součást života žen, tak proč bych se zde tomuto tématu vyhýbala. Ovšem shodneme-li se na tom, že je to přirozená součást života žen, tak jak mi vysvětlíte, že v žádné knížce, kde se ženy účastní válek a bitev, tohle témat není zmíněno? Menstruační kalhotky by jistě ocenila nejedna fantasy hrdinka. A vůbec, copak fantasy hrdinky nikdy nechodí ani na záchod?!
Arachné Isarell
Isarell pochází z knižní série Zlatá Grai od Kristiny Waagnerové, která by se na podzim rovněž měla rozrůst o další díl. Ve Zlaté grai patří Isarell do bojové sekty divoženek. Během první knihy si prošla velmi tvrdým výcvikem a v druhém díle už sama trénovala vlastní bojovníky. Takže je asi jasné, že v našem světě by dělala tvrdou osobní trenérku. Do práce by nosila sportovní legíny a jistě by měla i slušnou zásobu sportovních podprsenek. Sama Isarell je v obrovské formě a v této realitě by tomu nebylo jinak. Myslím tedy, že sportovně oděná by byla většinu svých dní. Ráno by tak přicházela do posilovny, trénovala klienty a pak si dala ještě svůj vlastní trénink než večer zase odejde. Z knih ale víme, že Isarell také ráda nosí volné pytlovité kalhoty. Nejvíce jsou spojené s jógínkami. Vidím ji v nich v jejím domě kterak medituje a protahuje se na podložce, než se opět obleče, aby si šla zaběhnout ještě pár desítek večerních kiláčků před spaním. Její dům by mohl ležet v nějaké menší čtvrti s vesnickým nádechem a v jejích sousedkách byste mohli hravě rozeznat ostatní divoženky z knih. Rozhodně by měla mít blízko nějaký lesopark, kam by se mohla chodit procházet nebo sportovat spolu se svými přítelkyněmi.
Královna Ymira
Ymira také patří do světa Zlaté grai, stejně jako Isarell. Známe ji jako poměrně tvrdou a nekompromisní vladařku a stratéčku, která vždy dosáhne všeho, co chce. V první knize se mi zdála přímo všemocná, jako by byla vždy minimálně o tři kroky napřed a měla plán na každou potenciální situaci. O Ymiře se mezi lidmi i dvorem mluví jako o šílené. A nejspíš tak na někoho opravdu může působit. Já bych každopádně řekla, že má akorát věci pod kontrolou a očekává plnou oddanost, nasazení a disciplínu. A když není po jejím… no, pak je asi opravdu trochu šílená. A kde jinde by se tyto vlastnosti daly lépe zužitkovat než v korporátu! Vidím ji dokonale oděnou do kostýmků drahých značek, stejně tak se značkovou kabelkou a botami. Ale ani tak z ní nebude žádná šedá myška, jistě si najde způsob jak vytvořit originální, stylové a možná trochu extravagantní outfity. I Ymira je ve výborné formě a dokáže dělat více věcí naráz, takže by určitě měla v kanceláři chodící pás, na němž by pochodovala zatímco by řešila náročné telefonáty. Šéfovala by nějakému velkému oddělení a její zaměstnanci by se před ní lehce třásli. Nejspíš by je vůbec nešetřila, takže i zde by zazněla přezdívka „šílená Ymira“. Bydlela by spolu se svým manželem, králem Renegorem, v moderně zařízeném a naklizeném bytě se spoustou čistých ploch a skla. A pravidelně by byla vídána v Isarellině posilovně. Když se ještě vrátím k oblečení, podle mě je Ymira přesně typem ženy, která by si potrpěla na kvalitní spodní prádlo. Nosila by sladěné podprsenky a kalhotky, na kterých by se určitě našla spousta krajek. A nejeden kousek by byl nejspíš poměrně odvážný, ať už právě kalhotky a podprsenky či nějaké to body. Jak by čas postupoval, možná by ocenila i stahovací. A nestyděla by se za to. Jestli něco Ymiře nechybí, pak je to sebedůvěra.
Lin Casterová
V Princově štítu, nové sérii Cassandry Clare, která nemá poprvé po letech co dělat s jejími známými lovci stínů, je Lin Casterová léčitelkou. Patří k uzavřené komunitě Aškarů, na které se pro jejich vědomosti zbytek království Castellane dívá skrz prsty. Pro Lin byl velký zázrak, když jí bylo dovoleno studovat na léčitelku. Je jedinou současnou ženou mezi Aškary, které se to kdy povedlo. V naší realitě by tedy nemohla být nikým jiným než lékařkou. Lin je vážně chytrá, ovšem co se vztahů týče nezkušená. Přátelé sice má, ale romantické vztahy se jí zatím vyhýbaly. I o tom ale je Princův štít… Představuji si, že celý svůj dosavadní život strávila pilným studiem, takže na nic takového neměla čas. Nyní je z ní mladá lékařka, která konečně poznává i jiné lidi než ty z její komunity. Tedy vesnice – protože nahradit komunitu Aškarů malou vesničkou mi přijde vhodné. Lin by tam mohla bydlet ještě ve svém dětském pokojíčku, což se sice liší od Princova štítu, ale nějak jí do života pohodlí dostat musím, no ne? Sní ale o vlastním bytě přímo ve městě, kde je i nemocnice v níž pracuje. Zařídila by si ho konečně podle svého, plný knih a rostlin. Lin naštěstí nepotřebuje nic luxusního a okázalého, vystačí si s málem – s platem lékařky ani s ničím víc nemůže počítat. Měla by především pohodlný styl oblékání, volnější džíny a svetříky, k tomu tenisky. V knížce jsou Aškaři omezováni i co se oblékání týče, takže by si u nás nejprve musela zvyknout než by opustila svůj lehce „uťáplý“ šatník. Aby s ním ale něco dělala, hodila by se jí kamarádka, která by ji k tomu téměř donutila. Lin by určitě žila s myšlenkou proč by se měla strojit, když se stejně v práci hned převlékne do lékařského munduru? Jako lékařka by chodila mezi pacienty s notýskem v ruce, kde by si během vizit psala poznámky, a vlasy by si stahovala do praktického culíku. Bílé nemocniční přezůvky by byly samozřejmostí. Co se zaměření týče, hodila by se mi na chirurgii nebo urgentní příjem.
Vím, hlavou se mi občas honí zvláštní věci. Přemýšleli jste nad tímto někdy? Pro mě je tohle způsob jakým si knihy zapojuji do běžného života. Vždy říkám, že i po dočtení ve mně žijí dál a nosím si je životem s sebou – a tohle je podle mě dobrý důkaz, že to není jen prázdná fráze.