To, co mi zaručeně zkazí zážitek ze čtení, je hloupá hlavní hrdinka v kombinaci s vyprávění z první osoby. Mám přečtených víc knížek se sebestřednou, naivní, s prominutím naprosto pitomou a každým coulem nesympatickou hlavní hrdinkou, než je mi milé. Romantické knihy s vyprávěním z první osoby, kde se nejčastěji vyskytují, čtu proto jen od svých prověřených autorek. Ale kámen úrazu je ve fantasy knihách s romantickou linkou. I přesto, že nedám dopustit na klasické fantasy, několik romantasy, respektive fantasy knih pro dospívající, mi už rukama prošlo – především po přečtení úžasné série Skleněný trůn, která je právě na pomezí těchto dvou žánrů. Dokázala bych spočítat na prstech jedné ruky ty, které se mi víceméně líbily. Ale přeci jenom se mi občas poštěstí a najdu mezi mnoha nezáživnými knihami poklad! Mým nejnovějším pokladem je Rudá královna od Victorie Aveyardové.
Rudou královnu mám doma už nějaký ten pátek. Moje dobrá kamarádka, která mě uvrtala i do čtení Skleněného trůnu od Sarah J. Maasové, mi tuto čtyřdílnou sérii doporučila právě v době, kdy jsem Trůn dočítala a plakala jí na rameni, že nechci, aby byl konec. Holt, když s nějakou sérií strávíte dva měsíce a osm knih, podepíše se to na vás. 😄 To bylo minulé jaro. Plánovala jsem si sérii pořídit na narozeniny, které mám v září, ale pak jsem v červenci navštívila bazárek Smečky z Knihánkova, kde byla celá série za necelých pět set korun! Smečka z Knihánkova je domov důchodců pro pejsky, jenž vedou ženy tří generací, babička, maminka a dcera, které moc rády čtou. A tak pořádají velmi často knižní bazary, jejichž výtěžek pak jde na provoz psího domova důchodců. Na přiložené fotce najdete sociální sítě Smečky, kde si doporučuji vyhledat datumy jejich bazárků. Najdete tam totiž desítky úžasných knižních pokladů za hubičku (ani se neptejte, kolik jsem si toho tehdy pořídila já).
Ve škole jsme se učili o tom, co bylo před naším světem. O andělech a bozích, kteří žili na nebesích, odkud vládli zemi laskavou a milující rukou. Někdo tvrdí, že jsou to jen pohádky, já jim ale nevěřím.
Bohové nám vládnou dál. Jenomže sestoupili z nebes a už nejsou laskaví.
Teď už ale přímo k Rudé královně. Autorka nám tu představuje svět, v němž existují dva druhy lidí. Nazývají se Stříbrní a Rudí, podle barvy své krve. Stříbrným v žilách koluje krev barvy stříbra. Mají moc nad celým světem a po staletí vykořisťují své Rudé bratry. Dali by se klidně nazvat kastou vyvolených, protože každý Stříbrný má ještě nějakou zvláštní schopnost; někdo vládne ohni, jiný se umí teleportovat, další má nadpozemskou sílu, dokáže se zneviditelnit, vládne vodě nebo třeba rostlinám. Každý dokáže něco jiného v jiné intenzitě. Oproti tomu Rudí jsou docela obyčejní. Jejich krev má rudou barvu a neumí nic zvláštního. Jsou to zkrátka lidé. A na žebříčku důležitosti jsou až úplně vespod. Stříbrní je nechávají žít ve špíně bez dostatku jídla a léků. Jsou jim dobři leda tak k posluhování. Už roky posílají každého Rudého, který nemá práci a dovršil osmnáct let, na frontu. Vedou válku tak zbytečnou, jak jen lidé, kterým nic nechybí a nikdy nepoznali hlad a zimu, mohou. Rudí se nevzpírají – co by také zmohli proti těm, kteří na ně jen silou vůle mohou nechat spadnout celý železný most?
Mare Barrowová má rudou krev. Její otec je válečný veterán bez jedné plíce a nohy, maminka se snaží vařit chutné pokrmy i z toho mála jídla, co mají. Všichni tři bratři museli narukovat, jen její mladší sestra sehnala dobrou práci jako švadlena. Mare nic neumí. Nemá práci, a tak rodině pomáhá přežít aspoň okrádáním bohatších. A za pár měsíců jí bude osmnáct, což znamená, že jí čeká vojna. Jednou večer se Mare snaží okrást Stříbrného v otrhaných šatech. Kdo ví, co ve ztrouchnivělé hospodě Rudých vyváděl, důležité je, že jí u toho chytil. Místo trestu se mu jí zželí a sežene Mare práci přímo v královském paláci. Tam Mare v momentě, kdy jí jde o život, zjistí, že i přes svou rudou krev byla obdařena schopnostmi Stříbrných. Mare je uvězněna v královském paláci pod dohledem krále a královny, jejichž krutou vládu by zjištění, že někdo Rudý má zvláštní schopnosti, mohlo narušit. Pod výhružkou smrti musí Mare hrát nově nalezenou Stříbrnou lady, která je zaslíbená mladšímu ze dvou princů.
Mare se nejprve zděsí. Život, tak jak ho znala, právě skončil. Už nikdy nebude volná, vezme si prince a tím se upíše k celoživotnímu předstírání. Není sice zavřená za mřížemi v tmavé kobce, ale i tak jí to připadá jako nejkrutější vězení. Dobře totiž ví, že král, královna i korunní princ jen čekají na její chybu, díky které jí budou moci zabít. Ale pak se jí naskytne možnost připojit se k odvážným Rudým, kteří plánují povstat proti nadvládě Stříbrných. Stává se nebezpečnou zbraní nejen díky svým schopnostem, ale i proto, že je členem dvora. S Mare dokáže povstalecká skupina, která si říká Šarlatová hlídka, zasadit nadvládě Stříbrných smrtící ránu zevnitř. Strach, lži, zrada, boj na život a na smrt, to je teď denním chlebem Mare Barrowové. Ale pokud uspějí, můžou tak změnit svět.
Když jsem se po téměř roce, co jí mám doma, konečně do Rudé královny pustila, stačilo pár stránek, abych jí propadla. Autorka vymyslela úžasný a neokoukaný svět plný uvěřitelných a sympatických postav, včetně hlavní hrdinky! Mare jsem si zamilovala. Byla chytrá, nelitovala se a nemlela hlouposti. I se rozhodovala hlavou a ne srdcem! Zkrátka byla přesně takovou hrdinkou, o jaké se mi v tomto žánru ani nesnilo. Je důležité podotknout, že Rudá královna nepatří do žánru romantasy, ale spíše do fantasy pro mládež a dospívající. Pokud ale nehledáte vysokou fantasy s extra přesahem, jistě vás potěší bez ohledu na věk.
Už je to dlouho, co jsem četla o jiném fantasy světě než o tom, kde žijí víly a který nazývám „středověký“. Lidé v něm mají jako hlavní zdroj tepla a světla oheň, dopravují se buď pěšky anebo na koních, oblékaní chodí v kazajkách, košilích, u pasu mívají připnuté meče a dýky a co se léčitelství týče, jsou většinou odkázáni buď na bylinky nebo v lepších případech magii. Máte z tohoto popisu alespoň nějakou představu? Možná bude nejlepší, když na rovinu řeknu, že jde o takový typický svět Sarah J. Maas. Svět Rudé královny je totiž jeho přesným opakem. Například je tu elektřina, Stříbrní inženýři sestavují auta, lodě, motorky nebo třeba stíhačky poháněné elektrickým proudem, lidé znají pojmy jako radioaktivita, a i lékařství je docela rozvinuté (třeba Marein tatínek má chybějící plíci nahrazenou strojkem). A to ani nemluvím o televizích a pistolích. Zní vám to zvláštně? Nesedí vám to k myšlence Rudých a Stříbrných a říkáte si, co je to za slátaninu? Mě to také napadlo. Jakmile ale děj postoupil, myslím že okolo šedesáté stránky, a já jsem se spolu s Mare ocitla mezi Stříbrnými, začalo mi to dávat dokonalý smysl.
Na onu šedesátou stránku jsem se mimochodem pročetla opravdu rychle. Autorka píše čtivě a děj se svižně odvíjí. A ich-formu, v níž píše, považuji za jednu z nejlepších tohoto žánru! Mare si umí čtenáře získat, takže jsem jí s velkou zvědavostí následovala životem. Za velké plus také považuji to, jak je svět Rudé královny lehce pochopitelný. Párkrát už jsem zažila popisy světů, které byly tak komplikované, že jsem si z nich zapamatovala úplnou tužku. V jednoduchosti je krása.
Ještě jednou se musím vrátit k postavám, protože jsou vážně moc dobře napsané. Ať už záporáci nebo kladní hrdinové, všichni byli realističtí a uvěřitelní. Celá kniha je protkaná i nenápadnou romantickou linkou. Je docela nevýrazná, ale kdo chce, dokáže si v ní najít svoje. Popsala bych jí jako milostný trojúhelník, možná od nenávisti k lásce, ale opravdu nemá v ději zase tak důležitou roli. Její intenzita se vůbec nedá srovnávat s těmi z romantasy knih, které jsou na ní postavené. Co ale důležité je, že i romantickou linku zvládla autorka na jedničku s hvězdičkou! Mare nebyla ani trošičku afektovaná a stupidní, jako hrdinky, které vidí záporáka a tělem se jim rozlévá teplo a touží po něm, i když ho vlastně nenávidějí. Proklínají reakce svého těla, ale nemůžou si pomoct, on má přece svaly a hezké oči, to by přeci oblblo i mozek Alberta Einsteina! Uf, bylo tak úžasné moci si od tohoto odpočinout. Mare nepotřebuje tyto fráze, aby čtenář poznal, zda něco cítí.
V Rudé královně jde zpočátku především o intriky. Další díly se podle mě budou více a více soustředit na boje a jejich plánování, ale zde Mare napomáhá revoluci, aniž by si ušpinila ruce od krve (stříbrné, samozřejmě). Lže, podvádí, riskuje, ale především si musí zvolit, komu bude věřit. Vše vyvrcholí na konci knížky, který byl vážně peckový. Bylo tam tolik zvratů, že to nedokážu spočítat. V jednu chvíli jsem se musela dokonce zastavit a přemýšlet, kdo že je vlastně „ten hodný“. Každopádně to pro mě byla emoční horská dráha. Po dočtení takhle dobrých knih, které se mnou zacloumají, občas upadnu do stavu hluboké beznaděje a přemýšlím nad tím, zda má život ještě smysl, když už nikdy nebudu tuto knihu číst poprvé. Stalo se mi to už u několika dílů Skleněného trůnu nebo u posledního dílu Zaklínače. Určitě to sami znáte. Ne? Ne? Ne?! 😁
Walshová mě překvapila, když mě objala. „Nevím, jak by se to mohlo stát,“ zamumlala, „ale doufám, že z tebe jednoho dne bude královna. Jen si představ, co všechno bys mohla dokázat. Rudá královna.“
Hodně jsem také přemýšlela, k čemu bych tuto knihu přirovnala a jakým čtenářům bych jí doporučila. Mně byla doporučená s tím, že je podobná Skleněnému trůnu, a já nemůžu nic než souhlasit. Dějově a atmosférou jsou to první dva díly Trůnu říznuté Renegáty od Marissy Meyerové jak vyšité! Ale stylem psaní bych jí klidně přirovnala ke Čtvrtému křídlu Rebeccy Yarros. Po jeho dočtení jsem dlouho hledala knihu, která by měla podobný způsob vyprávění i popisy charakterů postav. Hlavní hrdinka Violet mi přišla mazaná a její myšlenkové pochody hodně realistické. I její vyprávění z první osoby bylo upřímné a osvěžující. A i když se od sebe stavbou fantasy světa hodně liší, myslím, že Rudou královnu můžu čtenářům Čtvrtého křídla doporučit. Mare i Violet jsou si podobné povahově, stejně tak i svými příběhy. A stejně jako Violet, i Mare si v reakci na nějakou událost místo sáhodlouhých filosofických úvah raději pomyslí něco jízlivého. Ovšem jak psát romantickou linku by se Rebecca Yarros mohla od Victorie Aveyardové učit.
Musím pochválit nakladatelství CooBoo, které knihu vydalo, za péči, jakou jí v něm věnovali. CooBoo vydává poslední dobou knihy především v měkké vazbě, což je mi mnohdy docela líto. Sice mám brožky moc ráda, ale pevná vazba je pevná vazba. Díky ní mi kniha připadá tak nějak… důstojnější. A nevím, zda to tak mám jenom já, ale u fantasy mi pevná vazba přijde taková dramatičtější. Fantasy, to jsou epické příběhy i hrdinové, legendy a mystičtí tvorové, což podle mě pevná vazba dokáže hezky zrcadlit.
Rudá královna má pevnou vazbu možná i proto, že už je na světě nějaký ten pátek. Vyšla v roce 2015, kdy knihy obecně dostávaly o něco lepší péči. V posledních pár letech se na knižním trhu objevuje neuvěřitelné množství knih, a některá nakladatelství vyznávají kvantitu na úkor kvality. Neříkám, že všechna, nakladatelství jako Argo, Host, Jota nebo Fortuna libri mají ve svých publikacích málokdy překlepy nebo stylistické chyby, ale právě u CooBoo v posledním roce pozoruji jistý úpadek kvality. Samozřejmě se i v jejich novinkách najdou skvěle propracované knihy, ale nechápu, jak mohlo CooBoo vydat například knihu U jedné náušnice od Terezy Kučírkové. Ta má totálně zmatenou časovou linku a snaží se obsáhnout tolik témat, že žádné nedotáhne do konce. Jako by neprošla žádnými redakcemi. To jsem ale odbočila, takže se opět vrátím zpět, a ještě vychválím, jak pěkně k sobě celá série ladí bez přebalu, a jak rafinovaně je zvolena barva předsádky. Opět to potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Závěrem tedy mohu o Rudé královně říct, že je kvalitní jak zvenku, tak zevnitř.
Dnes mě nečekal žádný rozvrh. Na trénink ani učení neměl nikdo čas, všichni odjížděli. Vhodnější by možná bylo slovo utíkali, protože přesně tak to z mého místa ve vstupní hale vypadalo. Dřív jsem si myslela, že Stříbrní jsou nedotknutelní bozi, kteří se ničeho a nikoho nebojí. Teď vím, že opak je pravdou. Tak dlouho byli na vrcholu chránění a izolovaní, až úplně zapomněla, že můžou padnout. Jejich síla se proměnila v jejich slabost.
Podtrženo, sečteno: hodnotím jako 10/10.
Pokud neseženete knížku na bazárku Smečky, můžete si jí objednat TADY.
Comments (2)