Velká část čtenářů si pořizuje knihy převážně na základě pozitivních čtenářských recenzí. Já nejsem výjimkou, přesto jsem nedávno jednu drobnou udělala; Pomíjivost jsem si totiž pořídila na základě negativní recenze. Byla to recenze napsaná velmi ošklivým způsobem, jak po stylistické stránce, tak po té řekněme věcné. Nenašli byste v ní konstruktivní kritiku, zato spoustu pravopisných chyb a urážek. Protože jsem Pomíjivost již párkrát na internetu zahlédla a říkala jsem si, že bych si jí možná někdy chtěla přečíst, navnadil mě daný text, abych zjistila, co je na něm pravdy. A případně si udělala vlastní názor, což se také stalo – Pomíjivost se mi totiž opravdu líbila. A i když se pisateli dané „recenze“ líbit nemusela, měl by mít na paměti jednak to, že vše se dá napsat slušně, text bez konstruktivní kritiky nedá nic ani čtenáři, ani autorovi a také, že to, zda si dáme pozor na hrubky i v podobě velkých písmen na začátku věty, je jen naše vizitka. Tolik k oné negativní recenzi, teď pojďme na tu mou, velmi pozitivní.
„Smrt je hrozná, ale je to život a život je tak krásný, když si to uvědomíš.“
Hlavními hrdinkami příběhu jsou Lara a Lily. Lily je osmnáct let, Lara osmnácté narozeniny teprve oslaví. Lara má po materiální stránce vše, co by si mohla přát: bohaté rodiče, velké kapesné, bydlí ve velkém domě a rodiče jí koupí vše, o co si řekne. Lily žije jen s matkou a často jí přijde, že si Lara toho, co má, ani neváží. Svými rodiči opovrhuje, možná jsou chvíle, kdy by se dalo říct, že je i nenávidí. Lily jí to ale nevyčítá – Lara je její nejlepší kamarádka, která má ty nejlepší bláznivé, někdy dokonce lehkovážné, nápady, a lepšího člověka po svém boku by si nemohla přát. „Chtěla bych být duch, protože, kdybych jím byla, mohla bych vidět svůj pohřeb,“ prohlásila Lara kdysi, když slavily její šestnácté narozeniny. O pár let později má možnost si to splnit – když se totiž po cestě z jednoho večírku s Lily vybourají v autě, ale naštěstí vyváznou bez zranění, přijde Lara s tím, že bude předstírat svou smrt. Lily se to zdá šílené, jak taky jinak, ale nakonec jí Lara jako vždy přesvědčí.
Pomíjivost má pouze sto sedmnáct stránek a vyšla skrze Pointu. U tak krátkých knížek jako je Pomíjivost je důležité každé slovo. Je nepravděpodobné, že by něco v příběhu bylo zmíněno jen tak či nebylo důležité. Moc mě baví čas od času po nějaké takhle útlé knížce sáhnout, přečíst jí třeba za odpoledne a během čtení spřádat teorie, jak to celé dopadne. U Pomíjivosti by se čtení bez spřádání teorií ani neobešlo, protože od začátku působí děj velmi tajemně. Během čtení, zhruba od poloviny, jsem si byla jistá, že vím, na čem jsem. Mezi mé jistoty patřilo, že Lara, byť je mi docela sympatická, s Lily místy mírně manipuluje, aby dostala co chce a že je trochu zhýčkaná a proto se chová tak lehkovážně. Dokonce jsem si plánovala, jak sem napíši, že by to byl velmi dobrý psychologický film se slabým nádechem thrilleru. Ale Pomíjivost nakonec skončila naprosto šokujícím způsobem, který vyvrátil téměř všechno, co jsem si o příběhu myslela. Ještě nikdy jsem na vlastní kůži tolik nepocítila sousloví „zírat s otevřenou pusou“ jako na konci Pomíjivosti. Je to jedna z těch knih, které si určitě ještě někdy přečtu podruhé, přičemž ale druhé čtení bude na sto procent kategoricky odlišné od toho prvního.
Svět někdy není černobílý, stojí na zadní straně knihy. Ani tento příběh není černobílý, mně po celé čtení přišel spíše černý, ale na konci se to změnilo. S tím, jak kniha skončí, ho v žádném případě za černý prohlásit nelze, to spíše za bílý. Ale myslím, že jakmile se pustím do druhého čtení, pocítím celé barevní spektrum, které Pomíjivost tvoří, avšak během prvního čtení je nevnímala.
Je to zkrátka krásný příběh. I když jako námět na film, který v sobě bude mít jisté psycho prvky, by určitě neobstál, stále by z něj šel udělat film. Já bych si to ovšem nepřála, jsou totiž příběhy tak krásné, že nejlépe, jak s nimi můžeme naložit je, že je necháme papíře, v té nejvznešenější formě předávání příběhů. Filmové adaptace totiž občas mají tendenci celý příběh znetvořit a zničit. Pomíjivost je navíc krásná i po grafické stránce – v knize jsou černobílé ilustrace, které na mě působí velmi melancholicky, a na začátku každé kapitoly jsou přesýpací hodiny, na kterých běží odpočet. Jakmile se přesype i poslední zrnko písku, vše pomine. Když jsem knížku dočetla, celý večer jsem byla v šoku. A nepomohlo mi se z něj dostat ani uvědomění si, že název Pomíjivost k Pomíjivosti dokonale sedí, a že Pomíjivost je vážně pomíjivá!
Pomíjivost je zatím poslední knihou Terezy Barvíkové Markové. Na kontě má ještě tři romantické knihy pro dívky („Něco si přej!“ a „Přej si znovu!“ vydal Monument, „Láskohledači“ vydal Cosmopolis) a když nepíše knihy, je fotografkou. Kromě toho také provozuje e-shop s produkty pro pejsky a jejich páníčky a věnuje se pořádání charitativních akcí na podporu útulků. S provozovatelkou útulku pro psí staroušky Smečky z Knihánkova, svou kamarádkou Irčou, natáčí dobročinný Psí a knižní podcast. Jednu epizodu věnovaly také Pomíjivosti.
Pokud vás zajímá, jak to celé dopadne, jestli bude Lara moct spolu s Lily sledovat svůj vlastní pohřeb nebo jak děvčata vůbec vymyslí celou tu záležitost s předstíranou smrtí, začtěte se do Pomíjivosti. Kromě toho, že se krásně čte, vám tento příběh může předat spoustu nádherných myšlenek. Mou jedinou výtkou je, že bych se klidně obešla bez romantické linky okolo Lily, i když se musím přiznat, že si nejsem jistá, zda by byl příběh potom tak vyvážený. Pomíjivost mohu rozhodně doporučit – samotné čtení mi nezabralo moc času, ale příběh ve mně stále rezonuje.
Podtrženo, sečteno: hodnotím 9,7/10.
Díky, Jolanko, že jsi dala knize šanci po mizerné recenzi – to je pro autora nesmírně cenné. jako obvykle jsi důkladná a přitom nic neprozradíš! 🙂 Jsem na tu knihu fakt zvědavá!
Už během čtení té ošklivé recenze se mi nechtělo věřit, že by Pomíjivost byla tak „špatná“. A jelikož skutečně nebyla, mám radost, že svou recenzí jí snad poskytnu protiváhu. Během psaní recenze jsem si na Tebe vzpomněla, myslím, že by to pro Tebe mohlo být zajímavé čtení. Takže pokud budeš mít chuť na něco kratšího, můžeš sáhnout po Pomíjivosti.😀 Budu se těšit na Tvůj názor.
A mockrát děkuji za zpětnou vazbu, nesmírně si jí vážím. 🙏