Co znamená být normální? Kde je hranice normálnosti?
Cesty dvou úplně odlišných lidí se v posledním ročníku střední školy spojily. Connell je fotbalová hvězda a s každým se chce kamarádit. Marianne všem přijde divná. Vzniká tak nevšední a křehké přátelství. Na vysoké se však role obrací. Marianne je známá jako královna večírku, kde se vedou hluboké diskuse a není snad nikdo, kdo by s ní nechtěl chodit. Connell naopak přijde o růžové brýle a není si jistý, kde je jeho místo. Oba se snaží zachránit toho druhého, který se stále více propadá do svých potíží, překonat minulost, srovnat se s přítomností a připravit se na budoucnost. Zkrátka vést normální život.
Sally Rooney se povedlo napsat něco, co se dá označit jako budoucí klasika. Knížka, kterou vydalo s pěknou minimalistickou obálkou v roce 2022 Argo, jsem přečetla za jednu noc, a která se stala neodmyslitelnou součástí mého života svým stylem vyprávění, myšlenkami, postavami… zkrátka vším, co jí dělá takovou jaká je. Vzhledem k tomu, jak velký časový úsek je na dvě stě dvaceti čtyřech stránkách zachycen, je k podivu, že nepůsobí přehlceně. I když by se to dalo vysvětlit tím, že autorka se nikde moc nezdržuje. Ale vše, co napíše vyzařuje lehkostí a děj elegantně proudí. Doplním, že píše s nadhledem a její popisy připomínají spíše obratné konstatování.
Když se zamyslím nad dějem, je to kniha naprosto o ničem, přesně jak píšou některé recenze. A přesto toho má v sobě spousty, jen si to člověk musí najít. Nebudu tvrdit sobě ani vám, kteří právě čtete tyto řádky, že jsem jí pochopila. Že jsem pochopila vztah mezi Marianne a Connellem. Ale vzala jsem si z něj to, co jsem v tu chvíli potřebovala. Nenazvala bych to přelomovým románem, nazvala bych to románem vystihující naši dobu. protože to, oč tu celou dobu běží je co je normální? Mohla bych tu vypsat spoustu témat, a vy, milý čtenáři, byste mohl rozhodnout o tom, co je a není normální. Mohly by se týkat oblékání, mezilidských vztahů, tužeb a potřeb, ale to bychom tu byli na dlouho. Protože mi jistě dáte za pravdu, že každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Marianne nepoznala pocit být chtěná a milovaná, propadá tak sebedestrukci aniž by to věděla. Protože jí to přijde úplně normální. Connell pozoruje svět a úplně mu nerozumí. hodnoty a vzorce chování, které znal se tu rozpadají a ničí ho to, že neví co s tím. Najednou se ocitáme v příběhu bez přímé řeči, kdy jsme jednou větou uvedeni do pocitů obou hrdinů. Zdárně bez souvislostí proplouváme časem. a tak je kniha naprosto o všem. A nakonec to neskončí dobře ani špatně, protože to vlastně konec není.
A co říkáte na Trinity, líbí se vám tu?
Connell se zadíval na Sadie naproti, kolem zápěstí jí cinkaly náramky.
Trochu těžký sem zapadnout, abych byl upřímný, odpověděl.
Spisovatel znovu přikývl. To ale nemusí být vůbec na škodu, dodal. Můžete o tom napsat první sbírku.
Já nemám ráda anotace. Mají za cíl nalákat čtenáře, ale ze zkušeností jim nevěřím. Anotace u tohoto románu mi obzvlášť vadí. Strašně romantizuje příběh o Connellovi a Marianne. Věta, že nám ukáže pravou podobu lásky mě obzvlášť vytáčí, protože to celý příběh shazuje na jinou úroveň, než jaké je hoden.
K pořízení Normálních lidí jsem se rozhodla na základě touhy mojí maminky pustit si společně seriál. Já ale raději vždy čtu předlohu, než se kouknu na další zpracování, takže sledování seriálu bylo odloženo na dobu, až si přečtu knížku. Upoutávka na seriál A poté bylo odloženo na nikdy (takhle – viděla jsem jeden díl a na další se nechystám). Protože už to, že slogan seriálu slibuje irskou romanci, považuji za odchýlení od předlohy. Na obrazovkách najdete to, co diváky zajímá a co se zdánlivě dočtete v knize. Tedy romantický příběh o lidech s psychickými problémy, kteří se ale strašně milují a bojují s tím, aby musí být spolu. To ale znění knížky moc neodpovídá. Co ale na tom, co jsem viděla vypichuji, jsou milostné scény. V knize byly psány velmi (na mě až moc) drsně, dá se to vyložit i jako moc opravdově. Já jsem poznamenaná beletrií a jejími popisy, možná bohužel (fantasy metrické systémy mě nikdy nepřestanou fascinovat). Seriál neukázal typickou sexuální scénu, bylo to podáno velmi normálně, což mě opravdu potěšilo. (Zní to velmi zvláštně od člověka, který si milostné scény v knihách značí, aby se jim při druhém čtení vyhnul…)
Seriál Normální lidi je ke zhlédnutí na iVysílání
Abych to tedy shrnula: kniha vám nezmění život, ale zpomalí ho a donutí vás přemýšlet. Pokud chcete, objevíte love story, která vás dost možná zmate a označíte knihu za nepovedený brak. Já vám ale budu stále tvrdit, že jde o skvělou prózu a budu jí číst znovu a znovu, a čekat, co mi přinese příští čtení. Tady si troufám tvrdit, že nikdy nebude stejné.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 9/10.
Souhlasím s recenzí. Čekám netrpělivě, co mi přinese příští čtení.