Když se pouštím do čtení nějaké knížky, obvykle vím, zda o ní budu chtít psát. Zda mi za to z nějakého důvodu stojí. U knížky (Bez)vadní od Marty Łabęcky, jsem si ale nebyla vůbec jistá. Anotace a recenze mě v době, kdy kniha vyšla, což bylo v srpnu roku 2023, nesmírně zaujala. Doufala jsem, že by mohlo jít o příběh podobný Normálním lidem od Sally Rooneyové, který mám opravdu ráda. Nakonec jsem se k přečtení dostala až letos v červenci v rámci štafety.
Ještě než jsem se ale dala do čtení, všimla jsem si, že na zadní straně obálky stojí, že jde o příběh původně zveřejňovaný na platformě Wattpad. Wattpad, čteno „vodped“, zní tak trochu jako „vodpad“, nezdá se vám? A to je bohužel skvělá definice toho, co Wattpad nejčastěji nabízí. Kdokoliv tam může zveřejňovat své příběhy, což zapříčiňuje, že u většiny toho, co si na Wattpadu můžete přečíst, postrádá jeho autor základní znalosti gramatiky. Je to temné místo na internetu, kde najdete především fanfikce, tedy příběhy s filmovými i literárními hrdiny, které si jejich fanoušci vysnili. Neberte mě ovšem špatně, na Wattpadu jsou samozřejmě i dobré příběhy. A občas se stane, že nějaký za to zatraceně stojí – alespoň podle někoho, kdo by tomu měl rozumět. A tak je vydán v knižní podobě. A řeknu vám jedno: příběhy z Wattpadu jako knihy v devadesáti devíti procentech nefungují a z pohledu stavby příběhu jsou to absolutní propadáky. Třeba takový After od Anny Todd je původně z Wattpadu a vážně bolí ho číst, ale našel si tolik čtenářek, že byl dokonce zfilmován. Jedna má kamarádka After milovala, a tak jsem si ho na její popud přečetla. Přetrpěla jsem dvě knihy a jeden film a je to čas, který mi už nikdo nikdy nevrátí. Až donedávna jsem si myslela, že příběhy z Wattpadu nefungují jako knihy na sto procent. Ale pak jsem si přečetla (Bez)vadné. A zatímco jsem hledala chyby, které by mi potvrdily, že příběhy z Wattpadu jsou jako knihy vždy špatné, uvědomovala jsem, že je to kniha, o které musím napsat a přesně vím, co o ní napíši. Naprosto jsem jí propadla.
Josephine je dívka z dobré rodiny. Tedy co se po stránce prestiže týče. Jinak je neplánované dítě, které rodičům jen brzdilo kariéru a vlastně bylo úplně zbytečné, když už jednoho potomka, syna, mají. Očekávají, že Josephine bude alespoň jejich rodinu reprezentovat jak se sluší a patří, bude mít jen ty nejlepší známky, půjde na Harvard a bude právničkou stejně jako oni, rodiče, i její bratr. Josie celé své dětství a dospívání skutečně dělala vše, co se po ní chtělo. Vydržela tlak, který na ní rodiče vyvíjeli, i jejich neustále výčitky, že není dost dobrá. Pohánělo jí vědomí, že jakmile se dostane na Harvard a odjede tam studovat, vymaní se z jejich područí. Do města, kde se narodila, se už nikdy nevrátí a konečně bude žít život podle sebe. Je připravená nechat za sebou všechno, celou Anglii, a už nikdy se neotočit zpět. Naštěstí tu toho k opuštění moc nemá. Má jen jednu kamarádku, Valerii, která je smířená s tím, že jakmile dokončí gymnázium, už se nikdy neuvidí.
Zbývá posledních pár měsíců školy, když si Valerie najde přítele. Josie je ráda, že Ethanovi po spoustě pochybných kluků, kteří Valerii jen ubližovali, na její kamarádce skutečně záleží. Jenže spolu s Ethanem jí do života přicházejí i jeho kamarádi Archer a Chase. Archer je školní lamač srdcí a vtipálek, Chase je věčně zakaboněný záškolák, což mu ale škola toleruje, kvůli jeho „rodinné situaci“. Spolu s jemným Ethanem a pozitivní Valerií vytvoří na první pohled nesourodou partičku přátel, s nimiž ale Josie okusí všeho, co si za celé studium na gymnáziu odpírala. Ale stojí to vůbec za to, když ví, že je musí opustit? A co když je nakonec nebude chtít opustit?
V okamžicích jako tento bylo jedním z Josiiných největších přání zastavit čas. A ani tím nemyslela doslovné zastavení ubíhajících dnů. Chtěla ho ve své paměti jenom zmrazit, protože ani nejlepší fotografie nedokázaly zachytit ty bezstarostné momenty. Žádná památka, kterou by si s sebou mohla odnést, by plně nevystihla Archerův nakažlivý smích, Ethanovo a Valeriino láskyplné škádlení ani Chaseovy sarkastické poznámky.
Bála se, že na to všechno možná zapomene. Že čas její vzpomínky rozmaže, a než se naděje, už si nedokáže vybavit, jaké to bylo, když jí srdce přetékalo štěstím.
Něžný a nesmírně čtivě psaný příběh o přátelství, lásce a o tom, co ukazujeme světu, versus co doopravdy cítíme, to jsou (Bez)vadní. Tato kniha mě zcela a bezvýhradně pohltila. Četla jsem jí každou volnou chvilku. A stejně jako Josephine jsem si postavy, autorčin styl vyprávění, i atmosféru obklopující celý příběh, zamilovala, i když jsem věděla, že se mnou budou jen pouhých tři sta dvacet pět stránek. A nakonec jsem naše rozloučení samozřejmě oplakala.
Jde o poměrně originální příběh psaný příjemnou formou. Co se jazykové stránky týče, jeho jedinou výtkou je místy trochu krkolomný překlad, jinak se mi moc líbilo, jak jej autorka uchopila. Marta Łabęcka je Polka a studentka anglické filologie. Ráda se učí cizí jazyky a čte a píše knihy. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že píše knihy, které rozpláčou, ale i pohladí po duši. Jsem unešená ze způsobu, jak přirozeně a nenásilně dokázala příběh rozvinout. A co vše do něj dokázala schovat. (Bez)vadní jsou totiž mnohem víc než jen milostný příběh. Je mi vlastně i trochu líto, že propagace této knihy stojí především na milostném vztahu Josie a Chasea, jak se ostatně můžete dočíst v anotaci, tudíž tím snad nic neprozrazuji.
„Sýr!“ Archer zjevně přestal hrát roli Santa Clause a věnoval se dokumentování večera. Opět namířil aparát na Josii a Chase, kteří už tentokrát věděli, že je fotografují, a široce se do objektivu usmáli.
„Postavte se. Uděláme si společný foto,“ prohlásil Archer a začal přátele stavět tak, aby se vešli před objektiv, zatímco on bude držet fotoaparát a dělat selfie. „Udělejme ještě jedno. To jsou naše první společný svátky a musíme je náležitě zvěčnit,“ rozhodl a znovu pozvedl foťák.
Josephine si poprvé s dříve neznámou lítostí pomyslela, že je to jsou nejen jejich první, ale taky poslední společné svátky.
Josie a Chase jsou takový typický pár z druhého dílu nějaké romantické série. V posledních letech autorky romantických knih často píší poté, co jejich protagonisté dostanou své šťastně až do smrti, knihu o jejich přátelích, kteří se do sebe náhodou také zamilovali. V druhém díle se tak nejednou blýskne k velkému nadšení čtenářek i pár z první knihy. Tím by v našem případě byli Valerie a Ethan. I jejich životům je věnován kousek prostoru, ale primárně je to kniha o Josie a Chaseovi. Ale ne nutně o nich jako o páru.
Josie a Chase pocházejí ze zcela rozdílných prostředích. Každý přistupuje úplně jinak ke studiu, přátelství a celkově i k životu. Přesto se najde pár věcí, které společné mají. A jsou to ty ne úplně hezké, které obvykle neodhalujeme jen tak na potkání. A tak jejich vztah z toho, že spolu tráví čas, protože jsou přátelé přátel, povýší na opravdové přátelství. A v momentě, kdy si o někoho děláte starosti, trápíte se, když se trápí, smějete se, když se směje on, a nemůžete na něj přestat myslet, je to jen krůček k lásce.
„Možná jsem se měla zamilovat do tebe,“ promluvila tiše, když už ležela v posteli, láskyplně přikrytá Archerem. Její hlas byl ochraptělý pláčem. „Byl by to otřepanej příběh o hodný holce a školním sukničkáři a všichni by byli spokojení.“
„Tohle neříkej ani ze srandy, beruško. Zlomil bych ti srdce během dvou minut. A takhle máme alespoň krásný přátelství.“
Na jejich vztahu se mi nejvíce líbilo, že byl vystavěn na skutečných základech. Autorka je nechala se dlouze poznávat a neodbyla chvíli, kdy k sobě začali pociťovat náklonost jen frází „netušila proč, ale v jeho přítomnosti se jí vždy zrychlil tep“ nebo „proklínala se za to, že při pohledu na jeho úsměv celá zrudla“. Oba byli hodně uvěřitelní i přesto, že prostor na postupné představení jejich nitra čtenáři nebyl zrovna velký. Autorka to vyřešila tak, že celý příběh napsala jako zcela nezúčastněný vypravěč, takže velkou část představování hrdinů mohla stihnout během jednoho odstavce. Ale schovala si i nějaké ty zvraty, kterými mi naprosto vyrazila dech. Týkaly se totiž problematiky, s níž mám zkušenosti, a jen jsem žasla, jak dobře jí popsala.
Vraťme se ale k tomu, co celý tento příběh odstartovalo: k novému a pro Josii nečekanému přátelství. To bylo tak hezké čtení! Přísahám, že jsem cítila každičkou emoci, kterou cítili oni, a prožila jsem s nimi celý jejich příběh. Přátelství Josie, Valerie, Ethana, Archera a Chase také zpracovává téma špatných prvních dojmů a připomíná, že nikdy nevíme, co má kdo za sebou a jaký je uvnitř. Protože i za maličkostmi se mohou skrývat velké a složité příběhy.
(Bez)vadní svým způsobem splnila má očekávání. Mám z této knihy podobný pocit, jako z Normálních lidí a možná bych jí i čtenářům Normálních lidí doporučila, ale museli by být seznámeni s tím, že se zároveň velmi odlišují. (Bez)vadní jsou psané formou spíše pro dospívající čtenáře, Normální lidi pro dospělé. Ale ani jedno není samozřejmě omezující, pokud se chcete nechat trochu dojmout, sáhněte po (Bez)vadných bez ohledu na věk. Není to žádná vysoká literatura? Není. Nebude to s největší pravděpodobností nejlepší kniha, jakou jste kdy četli? Ne, nebude. Není to ani kniha zcela bez vad, ale má nepopsatelné kouzlo, díky kterému si jí čtenář užije od první do poslední stránky a bude na ni rád vzpomínat.
Trochu jsem se obávala, že kromě místy krkolomného překladu budou mít (Bez)vadní vadu na kráse i v podobě určitých rysů, které jim zůstaly z Wattpadu (a kvůli kterým občas i ty lepší Wattpad příběhy nefungují jako knihy). Bohužel jsem se nemýlila, například Josephininy rodiče byli typičtí Wattpad záporáci – tedy nerealističtí a charakterově ploší. Ale v příběhu se vyskytovali opravdu málo, takže mi to ani tak nevadilo. Vybavuji si, že mě do očí uhodilo ještě pár drobností, ale na ty jsem přes slzy asi neviděla natolik, abych si je zapsala, takže to snad nebylo nic důležitého. 😉
Mám velkou radost, že (Bez)vadní na tomto místě nekončí, ale jsou jen prvním dílem trilogie, která by u nás snad měla vyjít celá. V originále vyšel poslední díl teprve letos v červnu, ale autorce už stihly vyjít i tři další knihy, všechny romantického žánru především pro dospívající. A s psaním díkybohu neplánuje přestat. Rozhodně si pohlídám chvíli, až vyjde v překladu nějaká další její kniha. Pokud hledáte romantickou knihu, která se od té spousty na trhu nějak odlišuje (a není to tím, jak špatná je), rozhodně sáhněte po (Bez)vadných!
V životě člověk narazí na místa, v nichž zanechá část své duše a taky potká lidi, kterým určitou část duše odevzdá. Josie si byla jistá, že už poznala obojí.
Podtrženo, sečteno: hodnotím 9,5/10.
(Bez)vadné vydalo Naše nakladatelství, a pořídit si je můžete například ZDE.