Otevřela jsem knihu, prošla skříní a vrátila se do dětství! Řečeno trochu jinými slovy: po mnoha letech jsem si znovu přečetla první díl Letopisů Narnie, Lva, čarodějnici a skříň. Narnie je jedním z mých nejoblíbenějších fantasy světů vůbec. Poprvé jsem se s Narnií setkala, když jsme si během každoročních rodinných dovolených s ostatními dětmi pouštěli po obědě pohádky na DVD. To byly časy, když jsme se probírali cédéčky uloženými v plastových obalech v černých pořadačích na zip… Jednoho dne jsme si pustili i filmové zpracování prvních Letopisů Narnie, a já jsem se do nich zamilovala. Ovšem zamilování do filmů se nemůže rovnat mým citům ke knihám, po kterých jsem sáhla až když jsem byla o hodně větší. A teď, když jsem ještě větší, mi knihy dávají zcela nový rozměr.
„Právě proto je její příběh tak pravděpodobný,“ kývl profesor. „Jestli v tomhle domě skutečně jsou dveře, které vedou do nějakého jiného světa (a musím vás upozornit, že tohle je velice zvláštní dům a i já sám o něm vím velmi málo) – pokud, jak říkám, se dostala do jiného světa, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ten jiný svět měl i vlastní čas. Takže ať byste tam zůstali jakkoli dlouho, nezabralo by to ani chvilku našeho času. Na druhou stranu si nemyslím, že by se našlo mnoho holčiček v jejím věku, které by na tenhle nápad přišly samy. Kdyby si vymýšlela, byla by se na nějakou dobu schovala, než by vyšla ven a začala tu historku vyprávět.“
„Vy si vážně myslíte, pane,“ divil se Petr, „že můžou existovat jiné světy – kdekoliv a hned za rohem – jen tak?“
„Nic není pravděpodobnější,“ pokývl profesor a sundal si brýle a začal je čistit. Přitom si bručel: „To by mě zajímalo, co je v těch školách vůbec učí.“
Narnie je země zakletá do věčné zimy. Její obyvatelé, což jsou především mluvící zvířata, fauni a další bájné bytosti, už po dlouhé roky neznají nic než zimu, v níž navíc nikdy nenastanou Vánoce. Za to může Bílá čarodějnice, která Narnii vládne i přesto, že na trůn nemá sebemenší nárok. V Narnii už ztratili naději na svrhnutí Bílé čarodějnice a tím pádem i na změnu. Ale pak, když čtyři sourozenci projdou skříní z našeho světa do Narnie, se začne naplňovat dávné proroctví. Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka se rozhodnou obyvatelům Narnie pomoci. A nebudou na to sami – kromě hodných mluvících zvířat a kouzelných bytostí mají na své straně i bájného krále Narnie, lva Aslana.
Zbožňuji pohádky; zbožňuji laskavost, s jakou jsou psané, a chvilkovou představu, že i v opravdovém světě vždy zvítězí dobro nad zlem a hodní lidé jsou po zásluze odměněny. První díl Narnie tohle všechno dokonale splňuje, a dává mi ještě mnohem víc, a proto se řadí mezi mé nejoblíbenější pohádkové příběhy. A co je ta přidaná hodnota, kterou chápu až nyní? To, že je příběh protkán biblickými motivy. Od samotné zápletky až po Aslana, který zde představuje Ježíše Krista, možná dokonce samotného Boha Otce, v jehož přítomnosti všichni pociťují štěstí a klid, a nebojí se před ním předstoupit i se svými chybami, neboť vědí, že Aslan jim je odpustí. Aslan má ale stále lidské city, a není nebojácný, naopak, v určité chvíle se bojí, je skleslý a je to na něm poznat. I tohle Narnie reprezentuje, místo, kde je v pořádku projevovat ty nejniternější city a dovolit si být jednoduše člověkem.
I sám C. S. Lewis, který Letopisy Narnie napsal, potvrdil, že Narnie je založená na příběhu Ježíše Krista. Z jeho eseje z roku 1956 Sometimes Fairy Stories May Say Best What’s To Be Said (v mém volném překladu „Pohádky někdy nejlépe vyjádří to, co má býti vyjádřeno“) vyplynulo, že původně neměl v úmyslu pojmout Narnii jako alegorii, ale že k němu náboženské symboly a odkazy „přišly během psaní samy“. Také ale podotkl, že se nijak nesnažil do svého příběhu přenést křesťanskou doktrínu doslovně, a že nejde například jednu z postav ze sta procent prohlásit za ztvárnění některého apoštola. Já to můžu jednoznačně potvrdit, sama jsem si toho během čtení povšimla. Ale musíme si přiznat, že v křesťanských dějinách by to z Lewise pravděpodobně dělalo kacíře. 😀 Jeho knihy a jejich následná filmová zpracování se proto potýkaly s kritikou, a to hned ze dvou stran. Jednak ze strany církve a křesťanů, kterým se nelíbilo, že do příběhu byla zakomponovaná i mytologie a náznaky motivů jiných náboženství, například pohanství. A pak také ze strany veřejnosti s křesťanstvím neseznámené, která knihy a filmy považovala za náboženskou propagandu. Řekla bych ale, že odkazy na Bibli a další křesťanské motivy, jsou pro někoho, kdo se s nimi nesetkává nijak často, snadno přehlédnutelné. A moc se mi líbila Lewisova myšlenka, jakási odpověď na kritiku ze stany věřících, že jejich náboženství kombinuje s pohanstvím, což je kacířství; podle Lewise je moderní člověk už tak „zkažený“ a odnaučený správných hodnot, že je možná správný přístup udělat z lidí nejprve dobré pohany a pak až křesťany.
C. S. Lewis byl mimochodem váženým profesorem angličtiny na Oxfordské univerzitě, stejně jako J. R. R. Tolkien. Lewis a Tolkien byli blízkými přáteli, a byl to právě Tolkien, který Lewise v dětství pokřtěného v anglikánském kostele nasměroval zpět k víře. Lewis jí prý během života ztratil, a až po dlouhých rozhovorech se svým přítelem Tolkienem jí opět nalezl a stal se pravověrným anglikánem (a Tolkiena tím trochu zklamal, neboť Tolkien doufal, že se Lewis stane katolíkem). Lewis s Tolkienem se do historie oxfordské univerzity zapsali i svým neformálním diskusním klubem, v němž se sházelo mnoho slavných spisovatelů a diskutovali tam o svých knihách. Také se prý dohodli, že každý vytvoří nějaké literární dílo, což je motivovalo k psaní. Netřeba asi dodávat, že Lewis stihl napsat sedm knih o Narnii dříve, než Tolkien vůbec dokončil historii Středozemě a začal skutečně psát Pána prstenů.
Vraťme se ale k Narnii jako k pohádce – je to nádherný příběh, prostě nádherný! Lev, čarodějnice a skříň je kniha převážně milá a obohacená o překrásné ilustrace. Jsem si jistá, že každé dítě, které si jí četlo ať už samo nebo s rodiči, minimálně jednou zatoužilo podívat se do této země zázraků! Kniha se čte opravdu dobře, má vynikající překlad s počeštěnými výrazy, a pro mě byla záležitostí na jedno odpoledne – Lev, čarodějnice a skříň má totiž velká písmena, zmiňované ilustrace a pouhých dvě stě stran. Letopisy Narnie byly po celém světě vydány v několika vydáních, například pouze první díl v češtině v sedmi. Některá vydání jsou v pevné vazbě, jiná v měkké, a mně se velice líbí i edice, která v kompletní podobě na hřbetech vytvoří Aslanovu tvář. Jé, jak tu bych chtěla mít doma! Mám ale povětšinou filmová vydání knih, přičemž první díl má na předsádce dokonce nádherný filmový plakát. Filmy mám opravdu ráda, i když u nich vždy pláču, a přehrávaly se mi v hlavě i během čtení knih, takže mám z onoho pojetí předsádky radost. A tipnete si, jaký moment z filmu se mi v hlavě přehrává nejčastěji? Ten, kdy Edmund poprvé vstoupí do Narnie a Bílá Čarodějnice mu vyčaruje horkou čokoládu. Ta vypadá tak lákavě, že se mi při pouhé vzpomínce na ní sbíhají sliny. Edmundovi se tak není proč divit, že nastoupil do saní k Bílé čarodějnici, že? 😅
Bylo to úžasné odpoledne! Narnie mě do sebe úplně vtáhla a já jsem příběhem opět žila. Sice krátce, ale bylo to tak. A už se nemůžu dočkat, až se do Narnie s dalším dílem vrátím. Letopisy Narnie jsou čtením pro každého malého čtenáře, kterého dle mého názoru snadno zlákají ke čtení dalších fantasy knih. Možná si přitom budou připadat důležitě, že už jsou dost staří na takhle „husté“ fantasy příběhy. C. S. Lewis začal Narnii mimochodem psát pro svou kmotřenku Lucy (Lucii), po které pojmenoval i nejmladší ze sourozenců Pevensieových. V předmluvě jí píše, že „si ale neuvědomil, že holčičky rostou rychleji než knížky“, a že až knihu dopíše, už bude na pohádky moc velká. Ale že „jednou bude dost stará na to, aby začala číst pohádky znova“. Z této věty se stal nakonec velice slavný citát.
Clive Staples Lewis se narodil v roce 1898 a zemřel 22.listopadu 1963. Kromě Letopisů Narnie byl autorem i sci-fi trilogie zvané Kosmická nebo několika novel, jejichž tématem byl rozdíl mezi nebem a peklem. Než konvertoval ke křesťanství, vydal pod pseudonymem Clive Hamilton dvě sbírky básní, a poté napsal i mnoho knih o křesťanské nauce. Je díky tomu považován za jednoho z nejvýznamnějších apologetů 20. století a jeho díla jsou v tomto oboru považovány za klasiku. Známá je i jeho autobiografie Zaskočen radostí, kterou si ráda někdy přečtu. C. S. Lewis, známý bůhvíproč také jako „Jack“, zemřel před více jak šedesáti lety, ale jeho díla a jeho odkaz s námi žijí dál. A chcete vědět, co si myslím? Že C. S. Lewis stále žije, jen ne v našem světě, ale ve své Narnii.
Letopisy Narnie doporučuji ke čtení pro všechny malé i velké milovníky pohádek či filmové předlohy. A první díl hodnotím 10/10!
Knihu si můžete pořídit tady. Pak už stačí jen projít skříní…