V poslední době jsem zaznamenala, že čtenáře detektivek přestávají bavit postavy traumatizovaných, na alkoholu závislých, nebo nadprůměrně inteligentních vyšetřovatelů (případně všechno dohromady). Pokud se to týká i vás, doporučím vám knihu Obhájce od Michaela Connellyho. Jde o originální detektivní příběh, jehož hlavní postavou je advokát Michael Haller. Když jsem začala Obhájce číst, věděla jsem, že jde o první díl série, která má šest dílů. Ale nevěděla jsem, že autor Michael Connelly má sérií docela dost. Přesněji šest! A že jeho spisovatelská kariéra je tak úspěšná – opravdu hodně úspěšná, jak jsem zjistila. Connelly se těší velké popularitě jak u „běžných“ čtenářů, tak například u bývalého prezidenta USA Billa Clintona1. A já mohu říct, že plným právem! S radostí se připojuji k jeho fanouškům.
Michael Haller je jeden z těch advokátů, které vyšetřovatelé z detektivek tak nesnášejí. Zastupuje totiž obviněné, často skutečně vinné pachatele, a snaží se nalézt nějakou kličku, která jeho klientům vyjedná menší trest. Lidi mu říkají Mickey, jedna osmiletá holčička dokonce tati, a mezi detektivy je známý jako „právník z lincolnu“. Zastává totiž názor, že díky pojízdné kanceláři bude blíž svým klientům z druhé strany společnosti. Moc často nevinné klienty nezastupuje, a bojí se, že až se mu ta příležitost jednou naskytne, nepozná to. Když obdrží telefonát, zda by se nestal advokátem Louise Rosse Rouleta, mladého muže z prominentní rodiny, je jisté, že si díky němu přijde na pěkný balík. Zároveň s tím však znovu vyvstává starý případ, který nebyl vůbec příjemný, a Mickey si uvědomí, že se celou dobu neměl bát, že nerozpozná nevinu, ale že nepozná čiré zlo.
Odložil jsem spisy a dlouho jsem jen tak bez hnutí seděl na podlaze s překříženýma nohama. Mé myšlenky se podobaly šepotu ve tmě. V duchu se mi vybavila uslzená tvář Jesuse Menendeze, když mi říkal, že je nevinný – když mě zapřísahal, abych mu uvěřil -, a já mu na to řekl, že se musí přiznat. Bylo to ode mě vice než jen právnické doporučení. On neměl peníze, neměl obhajobu a neměl šanci – v tomto pořadí – a já mu řekl, že mu nic jiného nezbývá. A přestože se pro to v konečném důsledku rozhodl on a byla to jeho ústa, která před soudcem vypustila slovo vinen, mně nyní připadalo, že jsem to byl já, jeho vlastní advokát, který mu držel na krku kudlu systému a donutil ho, aby to slovo vyřkl.
O této knize snad nedokážu mluvit jinak než v superlativech, protože byla úžasná! Je to nesmírně zajímavý, a vlastně docela poklidný příběh. Mickey ví co dělá, a všechno má pod kontrolou, takže většinu času není proč se vzrušovat. Jak se ale říká, tichá voda břehy mele…
Autor mě svým pojetím knihy překvapoval hned od začátku. V mých představách byl Mickey velmi čestný a slušný. Jaký by taky mohl být hrdina knihy, přece to nemůže být o nějakém sígrovi! Jak jsem však zjistila hned na začátku, opravdový Mickey je občas arogantní, a většinu věcí dělá tak, aby z nich nejvíc profitoval on sám. Mickey je zároveň nesmírně okouzlující a charismatický. Nepřipadá v úvahu, že si jej nezamilujete, hlavně až jej v průběhu knihy více poznáte. Právě jeho pohled nás provází celou knihou. Obhájce je tak jedna z mála knížek, u které vítám vyprávění z první osoby. To se mi moc často nestává, drtivou většinu času preferuji třetí osobu.
Jak už jsem říkala, jde o opravdu zajímavý příběh. Svět advokátů (alespoň těch z Connellyho příběhu) je fascinující. Popisy soudních procesů, právnický slang, „Námitka, Ctihodnosti!“, a neohrožený Mickey, který chudáky státní zástupce na straně obžaloby doslova rozcupuje… Obhájce jsem rozečetla v týdnu před vánočními svátky, a tak jsem na něj neměla moc času. Ale upoutal mě tak moc, že i když jsem přečetla deset stran za den, byla jsem plná dojmů. Za celých 399 stran jsem nenašla ani půl stránku textu, která by mě nebavila!
Autor zkrátka ví, co dělá. Není se čemu divit, na kontě má pěknou řádku knih, ale i tak musím vyzdvihnout vysokou úroveň této knihy. Ať už pojetím, hlavním hrdinou, či právě autorovým stylem psaní, Obhájce je něco jiného než valná většina detektivek. Vedle autora nesmírně chválím i českého překladatele, Jiřího Kobělku. Celá kniha by měla dočista jinou atmosféru, kdyby se bál přiznat nespisovné výrazy typu co’s, kde’s a tak dále.
Jako by nestačilo, že už samotné popisy Mickeyho běžných dnů mi byly obrovským zážitkem, i případ, který tvoří hlavní zápletku knihy je úžasně vymyšlený. Spolu s Mickeym jsem pochybovala nad svými instinkty o lidech, nevěřila jim a nevěděla, komu věřit můžu, i byla šokována. Posledních sto stran knihy, kdy už o poklidném tempu příběhu nemůže být řeč, jsem četla s dočista zatajeným dechem.
Když si nyní čtu o autorově popularitě a úspěších, je mi záhadou, jak mě mohl tak dlouho míjet. Jeho knihy byly přeloženy do třiceti devíti jazyků a po světě se jich prodalo přes 85 milionů! Podle jeho knih vznikají filmy a seriály, jako třeba The lincoln lawyer, seriálové zpracování knih o Mickeym Hallerovi. Tento seriál jsem neviděla, a nijak horlivě se na jeho shlédnutí nechystám, ale jsou-li seriály váš šálek kávy, obě jeho dosavadní řady jsou dostupné na Netflixu, kam k nim brzy přibyde třetí.
A taková zajímavost na závěr: Connellyho detektivní série jsou spolu volně propojené, a hrdinové jeho románů často vystupují ve společných knihách. Mickey Haller se nejčastěji objevuje spolu s detektivem Harrym Boschem, který je jeho nevlastním bratrem. Přijde mi to naprosto geniální a neokoukané.
Obhájce je mým velkým doporučením pro vás, pokud jej ještě neznáte. Hodnotit nelze jinak než 10/10, a já se nemůžu dočkat, až si do knihovny dojdu pro druhý díl!
„Tímhle to nekončí, Micku,“ řekl. „Do zítřejšího rána jsem venku. A co si počneš pak? Přemýšlej o tom. Co pak uděláš? Všechny ochránit nemůžes.“
- Clinton byl kdysi skutečně vyfocen, jak vychází z knihkupectví s Connellyho knihou v ruce. Ohromně to zvedlo prodeje. ↩︎
Comment