Kdysi jsem měla období, kdy jsem četla jen detektivky od Agathy Christe, jednu za druhou, dokud jsem nepřečetla všechny, které jsme měli doma. Paní Christie se nikdo nevyrovná, ale stejně stále pátrám po knihách, které by mohly mít podobnou atmosféru. Jakmile jsem uviděla Vraždu v anglické zahradě od Katie Gayle, pocítila jsem naději, že jsem našla, co jsem hledala. A také že zčásti ano.

Julia Birdová dlouhé roky pracovala jako sociální pracovnice. Poté, co si její manžel našel milence, se rozhodla odejít do důchodu. Nechtěla zůstávat v Londýně, kde celý život žila, a tak si našla dům v pravé anglické vesničce jménem Berrywick. Život v Berrywicku je od jejího dosavadního velmi odlišný, ale Julia mu brzy přijde na chuť. Rozhodne se zlepšit své kuchařské umění, zavařovat, zahradničit a pořídit si slepice. Právě její touha po slepicích odhalí dlouho utajované tajemství… Julia se rozhodne za pomoci místních strhnout boudu na náčiní, kterou má na zahradě, a na jejím místě postavit kurník. Pod boudou ale objeví lidské ostatky! Celý Berrywick má rázem o čem mluvit, a všichni litují tu turistku, která zde před dvaceti lety (na tu dobu je určeno stáří ostatků) přišla o život. Protože to nemůže být nikdo místní, vždyť se tu už roky nikdo neztratil! Ale když je nalezeno další tělo, tentokrát místní obyvatelky, která si v poslední době znepřátelila velký počet lidí, je to na tak malou vesnici až moc náhod. Nezbývá než si připustit, že ostatky pod boudou můžou patřit někomu místnímu, a že v Berrywicku žije vrah, který se bůhvíproč rozhodl po dvaceti letech udeřit znovu.

Když jsem začala číst, byla jsem dost zmatená. Spousta vět nedávala smysl, protože měla podivný slovosled. Často jsem se proto nedokázala zorientovat v jaké situaci se vlastně nacházím. Mnoho postav také používalo stejné slovo, konkrétně ‚dík‘. Nepřišlo by mi to podivné, kdyby to byla výsada jedné postavy, ale já jsem v celé knize nenašla, že by někdo řekl děkuji. Nemyslím si, že je na vině jen překladatel, protože nadměrné užívání jednoho slova je záležitost, která by se snad měla odstranit při korekturách.
Další chyby jsem nacházela v interpunkci, přesněji v její absenci. Tolik vět v přímé řeči nemělo na svém začátku dolní uvozovky! Pokaždé jsem si toho všimla v případě, když byla přímá řeč proložena například slovem ‚řekla‘. Pak daná postava v přímé řeči pokračovala, ale já jakožto čtenář jsem to vůbec nepostřehla, dokud jsem neviděla horní uvozovky na jejím konci. Několikrát jsem se takto musela vracet na začátek odstavce a číst jej znovu. Také by mě zajímaly myšlenkové pochody překladatele, když se rozhodoval, jaké názvy přeloží, a jaké ne. Nejde mi například do hlavy, proč nepřeložil jméno kočky Tabitha two, jednoduše na Tabitha druhá. Když se o kočce mluví jako o Two, vypadá to velmi zvláštně. Navíc klasické detektivky čtou hojně senioři, kteří anglicky nemusejí umět, a tak jim vůbec nedojde, co tím má být vyjádřeno.

Na pomyslném vrcholu špatně odvedených korektur je první řádek na straně 109, kde v dobré polovině věty chybí mezery! Jak to vypadá se můžete podívat na přiložené fotografii. Neberte toto prosím tak, že chci hanit práci, kterou v nakladatelstvích odvádějí. Samozřejmě, jsme jen lidé, děláme chyby (kdybyste viděli co já jsem schopná napsat za blbosti, když píšu první verze textů!), ale výše uvedené chyby velmi kazí jinak moc pěkný příběh. A z nenáročné detektivky dělají knížku, při jejímž luštění se vaří mozkové závity.

Vražda v anglické zahradě má od první stránky moc příjemné tempo. Hlavní postava Julia je výborně napsaná! Je velmi bystrá a chytrá, a její role v celém případu působí nenuceně. To je něco, na co si poslední dobou dávám pozor od doby, kdy jsem začala číst sérii Vraždy v Cherringhamu a poznala dva amatérské detektivy, kterým police vždy prakticky s radostí předá všechny informace k případu, i když by neměli. Sarah s Jackem, hlavní postavy cherringhamských vražd, se navíc do všeho cpou s takovou vervou, že být místním policistou, vyžádám si zákaz přiblížení. Julie si proto velmi cením jejího přístupu k vyšetřování.

Julia má opravdu smysl pro všímání si drobností, a jejich následného spojování do celkového obrazu. Řekla bych, že Julia sama si ani neuvědomuje, že pátrá. Občas je zkrátka zvědavá, jindy danou informaci zjistí, aby pomohla sousedům, a až později jí dojde, že souvisí s případem. Děj opravnu nádherně plynul. První záhada Julie Birdové je vymyšlená velmi dobře a pěkně logicky. Bavilo mě jí přicházet spolu s Julií na kloub, a velmi jsem si tuto inteligentní, vtipnou a sebekritickou důchodkyni oblíbila.
Jedinou chybou v příběhu jako takovém (i když nevím, zda to opět nepřipsat na vrub nakladatelství a nějakému nedorozumění, které vzniklo při překladu), je pár časových nesrovnalostí v příběhu. Poukázala bych na tu největší nesrovnalost, tedy chvíli, kdy ve třicáté kapitole jede Julia s inspektorkou Hayley Gibsonovou autem. Julia jí pomohla vypátrat svědkyni, a tak chce být u toho až za jí inspektorka vyslechne (nebo přinejmenším chce slyšet, co se inspektorka dozví hned jak se to dozví), proto se nabídne, že tam inspektorku doveze. Když dorazí na místo, inspektorka vystupuje z auta a podává Julii jednu složku, prý aby se zabavila, než se vrátí. Julia si složku projde a kapitola končí. V následující probírají obsah složky na čaji, a poté až jdou za svědkyní. Svědkyně je vidí poprvé v životě, takže za ní inspektorka nebyla, zatímco si Julia četla složku. Otázkou je, kde tedy inspektorka byla, poté, co dala Julii složku. Julia celou dobu řídila, takže nepřipadá v úvahu, že by si jí četla za jízdy. Váhám, zda jde o chybu autorky, nebo překladatel pochopil danou větu jinak.

Musím se přiznat, že když jsem mluvila o autorce, nepoužila jsem správné číslo. Autorky jsou totiž dvě, Kate a Gail. Dohromady tvoří Katie Gayleovou a na svém kontě už mají tři knihy s vyšetřovatelkou Epiphany Bloom. Tu velmi mazaně zakomponovaly i do Vraždy v anglické zahradě; Juliina kamarádka Tabitha pracuje v knihovně a Julia se pravidelně účastní jejího čtenářského klubu. Když Tabitha chodí za Julií na návštěvy, někdy jí nosí nejnovější knížky z knihovny, které by se jí mohly líbit. Jednou jí tak přinesla Záhady Epiphany Bloomové od Katie Gayle… Přijde mi to velmi chytré a takové milé. Vražda v anglické zahradě je každopádně první kniha, která této dvojici vyšla v češtině. V originále vyšlo pět záhad Julie Birdové. Pokud vás zajímá o čem bude druhý díl, tak podle jeho názvu v originále bych řekla, že se bude vraždit v knihovně.

Dovedu si zcela jasně představit záhady Julie Birdové zfilmované. Vražda v anglické zahradě je úžasná klasická detektivka, a já věřím, že skvělá by byla nejen tak jak je, tedy v knižní podobě, ale i v televizní. Zhruba ve čtvrtce knihy mě napadlo, že k mé představě Julie se skvěle hodí hlas Gabriely Vránové, která dabovala Juliu McKenzie jako slečnu Marplovou (například v adaptaci Agáthina díla Greenshawova kratochvíle). Paní Vránová je už bohužel po smrti, ale její hlas z úst všetečné stařenky Marplové stále zní.

U určení, kolik bodů z deseti bych knížce dala, se cítím velmi rozpačitě. Na jednu stranu bych ráda ohodnotila pouze příběh, který by byl na deset bodů. Ale nemohu od něj s čistým svědomím oddělit chyby, které pravděpodobně vznikly až při překladu a korekturách (například nadměrné užívání slova ‚dík‘ nebo zmatek v časové posloupnosti), protože nevím, zda to tak nebylo i v originále.
Nakonec, vezmu-li Vraždu v anglické zahradě jako celek i s chybějící interpunkcí a dalšími záležitostmi uvedenými výše, hodnotím 7/10.
To, jak moc mě čtení bavilo, zachránilo tuto knížku z nakladatelství LEDA od nizoučkého hodnocení, které si zaslouží technická stránka textu, ale ne jeho obsah. Je mi skutečně líto, že vám tuto publikaci tak, jak je, nemohu doporučit. Snad bude v budoucnosti druhé vydání, které budu upravené. Pokud si ale myslíte, že technické nedostatky přehlédnete, tak směle do toho! Zápletka je totiž opravdu skvělá.
Comment