28. červenec 1914 ochromil svět. Začala válka, která do povědomí jednou vejde jako první světová. Tisíce mladých mužů byly naverbovány do armády, aby bránily svou zem. A oni jí skutečně ubránili. Kolik by toho ovšem mohlo být jinak, nebýt švitořivé blondýnky s výstředními klobouky a informacemi nepřátelských vojskách poschovávaných ve vlasech.

V roce 1915, rok poté, co Velká válka začala, svírá Evelyn Gardinerovou stále pocit méněcennosti a bezmoci. Jejím největším přáním je, až do setkání s kapitánem Cameronem, aby mohla být muž a jít bojovat na frontu. Od setkání s Cameronem si přeje, aby jí nevyhmátli Němci. Cameron jí totiž nabízí, aby se stala špehem v okupované Francii. Eve je nenápadná, plynně hovoří anglicky, německy a francouzsky, a kvůli koktavosti jí každý považuje za hloupou. Místo špionky přijímá, a Cameron už při jejím zaučení zjišťuje, že byla skvělou volbou. Eve se stává podstatným článkem v rozsáhlé síti špehů vedené ženou s krycím jménem Alice Duboisová.

V roce 1947, dva roky poté, co skončila druhá světová válka, chová Charlie St. Clairová stále naději, že její sestřenice Rose válku přežila. I když jí několik let neviděla, a zbytku rodiny se nepodařilo o ní nic zjistit, Charlie má konkrétní jméno ženy, která o Rose musí něco vědět. Eve Gardinerová ale vypadá, že neví ani jaký je den v týdnu. Již roky se pravděpodobně systematicky upíjí a snaží se zapomenout. Stačí ale jedno jméno a vydá se s Charlie vstříc minulosti. Vstříc té jedné chvíli, která jí nenechá žít dál.
„Lili,“ zeptala se Eve impulzivně, „máš někdy strach?“ Lilli se otočila. Voda odkapávající z okraje deštníku tvořila jakousi stříbrnou záclonu mezi ní a Eve. „Ano, jako každý. Ale teprve, když nebezpečí pomine – strach předtím je přepych, který si nemůžeme dovolit.“ Zavěsila se do Evina rámě. „Vítej v Alicině síti.“
Alicina síť je první knihou od Kate Quinn, kterou jsem četla. Autorka má na kontě pět historických románů, na které je pěta samá chvála. I ty “slabší“ knihy získávají na Databázi knih pět hvězd. Knihu jsem četla společně s Luckou Jakešovou, na sítích známou jako lulucinax, která pořádala společné čtení. Ve společném čtení se čtenáři vždy dohodnou, jakou část knihy přečtou za den, a poté o tom diskutují. Je velkou výhodou, že tak můžeme odkazovat přímo na informace z dnešního úseku, který máme všichni přečtený, aniž bychom se museli bát, že si něco vyzradíme. Děkuji Lucce, že navrhla právě tuto knihu, která mě svou čtivostí pohltila od první stránky, a já tak prožila úžasný špionský příběh.
Přiznám se, že jsem si anotaci knihy nikdy nepřečetla. Měla jsem jí již delší dobu ve čtečce na doporučení kamarádky, viděla jsem nabídku společného čtení a řekla si proč si jí nepřečíst. A protože jsem začínala číst s tří denním zpožděním nechtěla jsem plýtvat časem. O to větší zážitek jsem měla!

Špionážní knihy z období válek já zkrátka můžu. První taková kniha, která si mě získala, byla Dívka v přestrojení od Greer Macallister. Příběh první ženy v Pinkertonově detektivní kanceláři jsem četla již několikrát, a stále je to úžasné jako poprvé. Alicina síť od Kate Quinn se mi líbila zrovna tak. Už chápu, proč je autorka tak čtená!
Za první světové války fungovaly i jiné špionážní sítě – později jsem se dozvěděla o ženách, které pro ně pracovaly -, ale žádná nebyla tak rychlá nebo přesná jako Lilina. Měla téměř dvě stovky zdrojů pokrývající desítky kilometrů fronty, jediná žena… Když jí zatkli, celé vedení truchlilo. Věděli, že tak kvalitní informace už nikdy získávat nebudou.

Příběh Aliciny sítě má (stejně jako Dívka v přestrojení) reálný základ. Žena s krycím jménem Alice (a mnoha dalšími, například Lili, jak se v příběhu nechává oslovovat) skutečně vedla rozsáhlou informační síť po svobodné i okupované Francii, Belgii, Nizozemí a Anglii. Podávala hlášení, přebírala informace a kontrolovala své agenty ve čtyřech zemích. Informace, které získala, byly vždy neskutečně přesné. Přezdívá se jí královna špehů a nikdy se nenašel nikdo, kdo by se jejím schopnostem vyrovnal. Kniha obsahuje autorčinu poznámku, kde píše kolik událostí z Aliciny sítě se skutečně stalo. Je jich celá kupa! Bylo přímo uspokojující číst, jak v mnoha chvílích pouze přidala své fiktivní postavy a zbytek se skutečně stal. Královna špehů vedla ohromně vzrušující, ale také nebezpečný život. Neustále se ale smála, a nad sklenkou brandy si se svými zdroji radostně vykládala, jak Němcům stačí jen před očima zamávat papírem a hned jí pustí přes hranice. Všechny triky z knihy, jak předat zašifrovanou zprávu, používala přímo Lili. Jedna ze špionek, která pomáhala převádět přes hranice sestřelené letce (v knize má krycí jméno Violette) se totiž provdala za novináře, se kterým sepsala knihu La Guerre de Femmes, kde popsala fungování Aliciny sítě. Takové poznatky jsou naprosto unikátní, protože pocházejí přímo od zdroje. Kate Quinn z této knihy získala mnoho poznatků.

Do své knihy ale přidala i několik zcela vymyšlených postav, jako je Charlie St. Clairová, ale i ty, u níž si můžeme spojitosti jen domýšlet. Třeba takovou Eve Gardinerovou. Ve vyprávění se pravidelně střídají právě tyto dvě ženy, z nichž každá je na svou dobu unikátní. Eve byla špionkou, Charlie vystudovala matematiku a teď je svobodná a těhotná. Co se mi během čtení knih se dvěma historickými linkami ještě nestalo bylo, že mě obě bavili stejně. Sotva jsem dočetla Charlieinu kapitolu, nezoufala jsem si, že musím přečkat tu Evinu, naopak jsem se na ní moc těšila. Takový balanc byl nesmírně příjemný. Co se týče úhlů vypravování, Charlie vypravuje z první osoby a Eviny kapitoly jsou popsané ze třetí osoby. Je hezké, že na své si přijdou milovníci jak ich, tak er-formy.
Vydrž, ozvalo se zašeptání. Liliným hlasem. Lili by jí nikdy neodpustila. Vydrž to, sedmikrásko.

Alicina síť je opravdu poutavá a čtivá kniha. Děj je neuvěřitelně napínavý! A když se pak člověk dozví, že se to opravdu stalo, pohltí jej velmi silný pocit respektu vůči těmto ženám. Knihy o ženských špionkách nemají být jedny z těch, které mají ukazovat odvahu takovou, jaké nejsou schopni muži, ale ženy jí mají na rozdávání. Nemají působit feministicky. Jen popisují události tak jak se stali. Ženy byly během válek skutečně málokým podezírané, že by mohli mít ve vlasech schovaný papírek s informací, která změní válku. Na Alicině síti se mi nejvíc líbilo, že neukazují špionky jako neohrožené supermanky, ale jako ty, které cítí, že musí nějak pomoct. Ale je jasné, že se jim rozklepou kolena, když je na ně mířeno zbraní. Muže nijak nezkresluje a nedělá z nich hlupáky. To je věc, se kterou mám v knihách s ženskými hrdinkami (což jsou takřka všechny knihy, co čtu) problém. Myslím si, že svým realistickým zobrazení žen i mužů potěší příběh Eve a Charlie i mnoho mužských čtenářů.

Jedinou věc, kterou bych knize vytkla je, že jsem nepochytila vysvětlení, jak došlo k Evinu setkání s Rose, tedy důvodu, proč jí Charlie vyhledala. To mi skutečně trochu vadí a stále vrtá hlavou.
Při čtení jsem objevila spoustu krásných myšlenek a moc se mi líbila Charlieina romantická linka. Muže, do nějž se zamiluje, jsem vám tu nepředstavila, ale věřím, že při čtení se do něj zamilujete i vy. Postavy tohoto příběhu zažily nepěkné věci a stále je mají v živé paměti. Alicina síť nás může ponouknout, abychom ty, kteří takto trpí, třeba jen chytili za ruku. Hlavně ať na to nejsou sami, a v momentě, kdy si to uvědomíme, už je pozdě. Alicina síť je kniha plná odvahy i naděje, lásky i ztráty, ale hlavně boje za druhé.

Kromě poznámky autorky najdeme na konci textu také přeložené dopisy, které si psali sourozenci Antoine a Aurelie, také členi Aliciny sítě, a výňatky z několika dalších historických pramenů. Vhánělo mi to slzy do očí. Čest památce všem hrdinům, o kterých máme i nemáme ponětí.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 9,5/10. A Alicina síť rozhodně nebude poslední knihou, kterou si od Kate Quinn přečtu.
Comment