Zdá se, že mám nové oblíbené nakladatelství! Je jím George Publishing, malé nakladatelství, jež vydává pouze knihy, které je zaujmou a byla by škoda, kdyby zůstaly nepřeložené. Četla jsem z jejich produkce dva kousky, a u obou musím konstatovat, že by to byla opravdu velká škoda, kdyby o ně čeští čtenáři byli ochuzeni! Prvním byla Podivná Sally Diamondová od Liz Nugentové, od které jsem se nemohla odtrhnout, jak byla napínavá a čtivá, a druhým debut Kate Alice Marshall v rámci thrillerů pro dospělé publikum, Co zůstane v lesích. A povím vám, že to, co se v nich dosud skrývalo, není nic pro slabé povahy…
Tři jedenáctileté dívky, Naomi, Olivia a Cassidy, jako zázrakem přežily útok sériového vraha. Naomi byla sedmnáctkrát bodnuta, ale dokázala se zotavit natolik, aby před porotou spolu s Olivií a Cassidy označila útočníka. Svým svědectvím mu zajistily doživotní vězení. Zabránily tomu, aby to udělal znovu. Jenže lhaly.
Někoho by tak obrovské trauma rozdělilo, je však spojilo. Naomi, Olivia a Cassidy jsou i po dvaadvaceti letech nejlepší kamarádky. I když Naomi žije v jiném městě, dávají na sebe pozor a pomáhají si v těžkých chvílích, které jim vzpomínky na útok v lese způsobují. Když dostanou zprávu, že Alan Michael Stahl, ten, který jim navždy změnil životy, zemřel ve vězení, setkají se, aby se podpořily při zpracovávání oné zprávy. Stahlova smrt by měla znamenat, že mohou jeho útok navždy považovat za uzavřenou záležitost. Jenže je tomu právě naopak, a po sérii událostí se Naomi začíná pídit po okolnostech svého zázračného přežití, kterým se vždy vyhýbala. A ptát se sama sebe, kdy už je moc pozdě na to říct pravdu.
Minulost už nebyla minulostí. Ležela přímo před námi. A nám bylo zase jedenáct a pořád jsme hrály hru.
Asi nemusím dlouze vysvětlovat, čím mě kniha zaujala, je to myslím dost jasné. Anotace na zadní straně knihy je skoupá na slovo, a prozrazuje jen to nejnutnější, co musí potenciální čtenář vědět, a co ho zaručeně naláká. Je to mimochodem velmi dobře napsaná anotace, která skutečně odpovídá příběhu. To není tak běžné, jak možná z vlastní zkušenosti víte. Přisuzuji to tomu, že George publishing je menší nakladatelství, a má tak prostor věnovat knize péči, kterou potřebuje (i když Sally Diamondová jí potřebovala v oblasti stylistiky ještě o trochu více). Myslím, že se z produkce George publishing díky jejich přístupu „kvalita, ne kvantita“ ještě dočkáme velmi povedených knih.
Co zůstane v lesích má tedy již od pohledu úžasný potenciál, který autorka dokázala bravurně využít. I když se nedokázala vyhnout pár postavám, které jsou pro knížky podobné této typické (a díky čemuž jsem někdy okolo šesté kapitoly víceméně uhodla konec), dokázala v mnoha ohledech překvapit. Ale tím, co naprosto zásadně odlišuje Co zůstane v lesích od ostatních thrillerů o traumatických událostech, jejichž aktéři po spoustě let odhalují, jak to skutečně bylo, je hlavní postava a vypravěčka příběhu v jedné osobě: Naomi.
Zůstala jsem vzhůru. Každý okamžik jsem si vrývala do paměti, jak nejlépe jsem dovedla. Znovu už nezapomenu. Možná umřu, ale pokud budu žít, tohle si budu pamatovat.
Co zůstane v lesích mi svým způsobem velmi připomínalo Vzpomínky od Briana Freemana (četla jsem je loni, ale nepsala jsem recenzi, protože to nebyla dvakrát zajímavá kniha), které si dovolím s Co zůstane v lesích trochu porovnat. Hlavní hrdinka Vzpomínek je s prominutím troska, která ale občas vykazuje známky toho, že se vzpamatovala. Lidé v ní začnou vkládat důvěru, například jí svěřovat práci, ale ona se znovu sesype (v případě Hallie ze Vzpomínek rozumějte sjede). Pro reálný život je nepoužitelná, protože vzpomínky, které uklidila na úplné dno své mysli, jí stále pronásledují. Tato šablona je v thrillerech často používaná – ne však v případě Co zůstane v lesích. Naomi je vlastně obyčejná ženská, na níž její trauma poznáte jen díky sedmnácti jizvám, které si z útoku na své jedenáctileté já odnesla. Mnohem více jí poznamenalo ne zrovna ideální dětství, v němž by kdejaký terapeut mohl odhalit důvody, proč tak často střídá partnery. Byla mi sympatická od první stránky, hlavně proto, jak „normální“ byla. 1
Autorka píše napínavě, zvolila ideální tempo, jakým se příběh odvíjel, a zvraty přicházely na těch správných místech. Jen samotný konec mi přišel už trochu přitažený za vlasy. Ne tak, jako v thrilleru Jeho a její od Alice Feeneyové (kdysi jsem o ní psala na Instagramu), který byl pro mě naprostým zklamáním, a navždy si jej ponesu jako synonymum pro nejšílenější, nejnerealističtější a zkrátka naprosto psycho konec příběhu, jaký existuje. Sice bych si konec v případě Co zůstane v lesích dokázala představit trochu jinak, ale vlastně mi nijak nevadil. Nepřekročil onu pomyslnou hranici, jen se jí nebezpečně přiblížil, čímž mi nijak nekazí celkový dojem, jaký si odnáším.
Užila jsem si každou stránku. A přiznám se, že se mi ještě chvíli po jejím dočtení asi nebude samotné procházet v lese beze strachu – jsem holt poseroutka. 😅 Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale velkou část výpůjční doby jsem na ní neměla tu správnou náladu. Pak jsem ale jednou ve čtvrtek zjistila, že na titul už má rezervaci jiný čtenář (nedivím se), čili si výpůjční dobu nemůžu prodloužit, jak jsem plánovala. Vracet jsem jí měla v pondělí (za čtyři dny!). Měla jsem tedy před sebou tři scénáře: buď knihu nestihnu dočíst, nebo jí vůbec nezačnu číst a půjčím si jí až za měsíc, anebo to zázračně stihnu. A světe div se, skutečně jsem to stihla! Už v sobotu jsem měla dočteno. Co zůstane v lese se nedalo odložit, a já doufám, že se mi někdy naskytne příležitost přečíst si ji znovu.
Někteří lidé donekonečna mluvili o tom, jaký to byl zázrak, když z lesa vynesli malé děvče, jež pořád dýchalo. Chválili její statečnost a sílu.
Vzpomínají na záběr v televizi, kde dívka na invalidním vozíku s jizvou, kroutící se jí po tváři jako suk ve dřevě přikývla, když se jí prokurátor zeptal, jestli je muž, co jí ublížil, v místnosti.
Vyprávěli ten příběh znovu a znovu, dokud si nemysleli, že jim patří.
My jsme se snažily zapomenout. Nevypravovaly jsme příběh.
Ne ten skutečný.
Nikdy.
Podtrženo, sečteno: hodnotím 10/10!
Co zůstane v lesích si můžete zakoupit třeba ZDE.
- Naomi je mimochodem svatební fotografka – o tomto povolání jsem četla poprvé, a bylo to velmi zajímavé. ↩︎
Comment