Minulé Vánoce jsem přečetla svou pravděpodobně nejlepší knihu s tématikou Vánoc: příjemnou skotskou jednohubku s upozaděnou romantickou linkou Vánoce v knihkupectví od Jenny Colganové. Na jejím začátku jsem byla rozpačitá, protože hlavní hrdinka se mi zdála docela protivná, ale na konci jsem byla smutná, že kniha není delší. Hlavní hrdinku Carmen i všechny ostatní jsem vzala na milost, možná dokonce více než na milost, protože jsem si je skutečně oblíbila. Nechtěla jsem, aby příběh skončil, chtěla jsem s nimi dál prožívat jejich příběhy a dozvědět se, co se dělo potom a potom a potom… Myslela jsem si, že je to o postavách, že ony jsou tím důvodem, proč se mi kniha tak dobře četla a tak mě bavila. Až letos jsem ale přišla na to, že to nebylo pouze nimi. Na tyto Vánoce jsem totiž měla připravenou další knihu Jenny Colganové, Vánoce s vůní čerstvého chleba, u které mě do nosu jako první cvrknul její překrásný, takřka pohádkový styl psaní. A cítila jsem, jak se díky tomu má touha, považována pouze za přání zůstat s postavami z Vánoc z knihkupectví, naplňuje.
Až donedávna jsem za nejlepší autorku, ke které si chodím pro pohodové romantické knihy, považovala Julii Caplinovou. Abych byla upřímná, nejspíš jsem další ani nijak zvlášť nehledala, protože s Julií jsem byla spokojená. A stále jsem, jen jsem v prosinci objevila hned dvě další autorky, jejichž tvorba se mi líbí ještě o něco víc. První, která stojí v pomyslném žebříčku nad Julií, je její blízká kamarádka Donna Ashcroftová. A nad obě dvě bych dosadila Jenny Colganovou. Jenny mě skutečně nadchla jak pojetím charakterů postav, „obyčejností“ a reálností příběhu i hlavní zápletkou. Většina romantických knížek je hlavně o tom, jak se do sebe dva lidé zamilovávají, a když se to stane, zazvoní zvonec a příběhu je konec. Tady jsou ale hrdinové stabilní páry, které žijí poklidné a někdy snad i nudné životy, až tedy na potíže, které může vítr do života přivát každému z nás. K tomu musím tedy doplnit, že Vánoce s vůní čerstvého chleba jsou třetím dílem volně navazující trilogie Čerstvý chléb a já jsem první díly nečetla. Je tudíž možné, že tam ta jednoduchá zápletka o zamilování se byla. Nevěřím ale, že by Jenny jako hlavní motiv příběhu nechala jen ji.
I když jsem první díly nečetla, ani jsem nevěděla, že Vánoce s vůní čerstvého chleba součástí nějaké jsou, ale vůbec mi to při čtení nevadilo. Kniha totiž začíná krátkou předmluvou od autorky, kde vysvětluje, jak to s tou sérií je a že ani podle ní nevadí, když čtenář knihy nečetl všechny. V krátkém odstavci shrnula vše podstatné, jako že hlavní hrdinka se jmenuje Polly Waterfordová a žije na přílivovém ostrůvku Mount Polbearne v Cornwallu. Zařídila si tam vlastní pekárnu a spolu se svým přítelem, Američanem Hucklem, bydlí v majáku (přišlo jim to romantické, ale nepřekvapivě se ukázalo, že je to docela nepohodlné). Vše, co je potřeba vědět dál, shrne autorka do jedné věty přímo v dané části příběhu. V něm se zkomplikují jak životy Polly a Hucklea, tak především jejich přátel, manželů Kerensy a Reubena, s nimiž to odskáčou i Polly s Hucklem. Ale o tom přátelství je, být spolu v dobrém i zlém a neobrátit se k sobě zády. Čtveřici čeká několik morálních dilemat i snaha zastavit neustálé opakování minulosti. A to vše v koloběhu běžných dní, které v Mont Polbearne znamenají i odhadovat příliv a odliv, jinak zůstanete na jedné či druhé straně na nějakou dobu odříznutí, protože spojovací most bude zaplaven vodou, vstávat do pekárny v nekřesťanských hodinách ještě za tmy, nebo přemýšlet, kde vzít peníze na nutné opravy majáku. A samozřejmě chystat se na Vánoce.
Autorka mě potěšila ztvárněním charakterů a jejich vztahovými záležitostmi, zasazením příběhu do Cornwallu a velmi povedenými a lehce sarkastickými vtípky, které si hrdinové mezi sebou vyměňovali. A pak samozřejmě i mým oblíbeným vyprávění ze třetí osoby, díky kterému nabídla pohled na různé problémy všech zúčastněných stran. Také hezky ztvárnila, jak snadno může mezi lidmi vzniknout nedorozumění. Do příběhu pak zakomponovala i několik dalších témat, kromě výše uvedeného i třeba to, jak na člověka zapůsobí vyrůstání bez otce. Právě tato dějová linka, která se prolínala i do současnosti, se mi líbila ze všech nejvíc. A nebyla to jediná linka, která se prolínala z minulosti do současnosti – pěkně kulišácké, Jenny! Díky tomuto rafinovanému nápadu se čtenář seznámí hned s několika situacemi, kdy může vzniknout stejný problém, a zjistit, že to, co odsuzoval v jedné situaci, mu přijde zcela v pořádku v situaci jiné. K tomu se váže i ztvárnění jednoho docela kontroverzního problému, který může vzniknout v manželství. Jsem si jistá, že se najdou čtenáři, u kterých vyvolá pobouření, já to ovšem nebyla.
Jak už jsem zmiňovala, autorka píše skoro pohádkově. Krásně si hraje se slovy (za což může samozřejmě i skvělý překlad Jany Koubové) a kdybych měla popsat, jak jsem si u čtení připadala, řekla bych, že jako u míchání krému na nějaká dezert. Protože slova jako by měla krémově vláčnou strukturu a jemně a plynule udržovala příběh v pohybu. Je to zvláštní přirovnání, to uznávám, ale jaké jiné, by knize o pekařce slušelo?
Ovšem i přesto, že v autorčině vyprávění je určitá pohádkovost, stále je to skvělý a realistický román ze života. Dokonce jeden z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Během čtení se na mě přenášela dobrá nálada panující v příběhu a ve dny, kdy jsem byla u knihy doslova přilepená a četla dál a dál, mi přinášel velkou radost.
Autorka obvykle píše knihy odehrávající se ve Skotsku, kde se narodila a dál žije, ale u trilogie Čerstvý chléb udělala výjimku a zasadila ji do Cornwallu. Učinila tak proto, že do Cornwallu jako malé dítě jezdívala na prázdniny a milovala to tam. Její láska k této lokaci je z příběhu zřejmá a popisy míst ve městě i v přírodě se jí moc vydařily. Jako bych je viděla před sebou!
Knihy Jenny Colganové vydává nakladatelství Argo, kde jí vyšlo již třináct románů s charakteristicky stylizovanými obálkami. Právě obálka této knihy je jedna z mála věcí, které se jí dají vytknout – připadá mi totiž docela děsivé, jak na ní úplně bílý obličej hlavní hrdinky svítí. Další z věcí, která za mě nebyla úplně dokonalá, byl konec, který měl sklon k přehnané pompéznosti, jaká není v normálním životě přirozená, ale je typická u hloupoučkých „feel good“ příběhů, které jsem popisovala v recenzi na Vánoce na skotském hradě od Donny Ashcroftové. Neřekla bych, že v tomto případě jde o konec přitažený za vlasy, ale určitý úkrok mimo vytyčenou cestu tam vidím. Není to ale žádná katastrofa, ani mi to při čtení nijak zvlášť nevadilo.
Knížka Vánoce s vůní čerstvého chleba má dvě stě sedmdesát stran a na jejím konci je i několik receptů na chleba a další pokrmy, které Polly v příběhu připravovala. Určitě se v budoucnu plánuji pustit do dalších autorčiných knih i do těch dvou předchozích v trilogii Čerstvý chléb. A vám mohu doporučit totéž.
Podtrženo, sečteno: v rámci žánru hodnotím 9,5/10.
Tuhle knihu jsem četla v angličtině už před dost lety a musím s tebou souhlasit – dobře jsi ji odhadla. Četla jsem i další díly, ale asi nejvíc se mi líbil právě tenhle první 🙂