Donna Ashcroftová: Vánoce na skotském hradě

Vánoce na skotském hradě jsem si šetřila téměř rok. Minulý rok jsem tuto knihu, jež byla první knihou od britské spisovatelky Donny Ashcroftové, která u nás byla přeložená, dostala k Vánocům. Mohla jsem si jí přečíst hned, ale obálkou a anotací se tak hodila na Vánoce, že jsem se na nechtěla zbytečně moc naladit, když právě skončily. Dobře jsem udělala, protože vánoční atmosféra, a že ve vás probudí vánoční náladu, jsou jedním z plusů této knížky.

V mezičase stihla Donně Ashcroftové pod nakladatelskou značkou Cosmopolis vyjít ještě letně laděná jednohubka Když přeskočí jiskra, kterou už mám přečtenou (a zrecenzovanou), a před nedávnem ještě Vánoce ve skotské vesničce. V Když přeskočí jiskra jsem postřehla, že je velice těžké shrnout její děj do anotace, a ve Vánocích na skotském hradě se mi to stalo znovu. V autorčiných příbězích se toho vždy stane hodně, ale nic tak zásadního, aby se na tom dal postavit text, žádná velká přelomová zápletka. Možná i proto oficiální anotace Vánoc a Když přeskočí jiskra moc nevystihují příběh. Každopádně se mi styl Donnina psaní, tedy pozvolné a lidské vyprávění příběhu, které není přímým stoupáním a následným střemhlavým pádem na pomyslném grafu, líbí. Kdybych se chtěla držet své metafory s grafem, vystihovala by knížku Vánoce na skotském hradě téměř rovná čára s mnoha drobnými odchylkami.

S nakladatelskou anotací Vánoc na skotském hradě nesouhlasím hlavně proto, že svým způsobem přímo vyvrací to, co se mi na čtení nejvíce líbilo. Tím je uvěřitelné a lidské chování a reakce postav. Anotace z nakladatelství je zaobalená do pomyslné nerealistické vaty, kterou obsahuje mnoho takzvaně „feel good“ knih, tedy knih, které by vás neměly zarmoutit, ale naopak svým dějem rozveselit. V takových knihách se obvykle objevují „střelené“ a přehnaně pozitivní postavy, které hlavní hrdiny povzbuzují a možná pro ně nakonec udělají nějakou tajnou službičku, díky které všechno dobře dopadne. Tyto postavy nesnáším. Vlastně celý tento typ knih mi není vůbec po chuti – přijdu si u nich, jako by si snad autor myslel, že jeho čtenáři jsou hlupáci, když napíše něco tak… no, hloupého. Přesto jsem po takových knihách v minulosti už sáhla, to zase ano. Kdybych si ale měla vybrat mezi nimi a Vánocemi na skotském hradě, které s nimi mají některé rysy společné, ale chybí v nich ta hloupoučká vata, beru rozhodně Vánoce (a pevně doufám, že i další knihy od Ashcroftové).

Hlavní hrdinka Vánoc na skotském hradě je obětavá učitelka Belle. Ráda pomáhá ostatním, což znamená každého v místě jejího bydliště, skotské vesničce Christmas village, i když se kvůli tomu občas dostává do časového skluzu. A když si i přes sníh jednou vezme na cestu do práce a z práce kolo, dostane se do doslovného skluzu, během kterého srazí starou paní Edinu Lachlanovou tou dobou hledající svého zaběhnutého osla. Edina byla ideálním kandidátem na typickou „feel good“ vatovou postavu, ale Donna jí udržela v lidských mezích (mimochodem stejně jako babičku Agnes z Když přeskočí jiskra) a udělala z ní překvapivě osamělou paní, kterou trápí spory její rodiny. Ale to předbíhám; podstatné pro tuto chvíli je, že Edina si poraní kotník a bydlí sama na rozlehlém hradě, který patřil jejímu zesnulému muži. Kulhající by se jí tam samotné žilo jen těžko a kdyby upadla, nikoho se nedovolá. Belle se tedy nabídne, že se pokusí nehodu odčinit tak, že s Edinou na hradě v době jejího uzdravování zůstane. Se starou paní si lidsky sednou a mají se spolu dobře, když se o tom dozví Edinin vnuk Jack, bohatý právník. V Belle vidí mazanou podvodnici, která jeho babičku jistě nějak okrade, a tak si jí zajede na hrad zkontrolovat. A pak už to jde ráz naráz – blíží se Vánoce, na hradě se rapidně zvýšil počet obyvatel i návštěv a řeší se jak přípravy na Vánoce, tak zmiňované rodinné spory paní Ediny, respektive Jacka.  

Rozjezd byl velice slibný. Užívala jsem si tu normálnost, kterou i do takto mírně kýčovité knihy autorka dokázala vdechnout, zimní atmosféru a popisy hradu, zrovna jako milé postavy Belle, její kamarádky Kenzy a hradní paní Ediny. Vzhledem k tomu, jak je Belle obětavá, mohla se z ní snadno stát afektovaná hrdinka, která by se, chuděrka, pro ostatní sedřela z kůže. Ovšem nestalo se tak a Belle zůstala fajn slečnou, kterou vážně nabíjí vidět štěstí v tvářích ostatních.

Vyprávění ze třetí osoby střídá pohledy na Belle a na Jacka. I když vám možná docvaklo, že i tady přeskočí jiskra, Jackův pohled rozhodně není jen vzdychání nad Belle, jak jsem se obávala, ale dává příběhu druhý rozměr. Jak se říká, každá mince má dvě strany a tak se možná Belle i Jack v úmyslech toho druhého pletou… Ovšem i rozuzlení tohoto drobného problému zůstává v uvěřitelných mezích, nikdo nepřehrává ani zbytečně věci nedramatizuje. Takový je vlastně celý příběh. Prostá, ale příjemná, nekonfliktní jednohubka zasazená do kouzelných časů Vánoc.

Atmosféra Vánoc tu byla vystihnutá bezvadně. Avšak kdybych to porovnala s knihou Vánoce v knihkupectví, kterou jsem četla minulý rok, a i přes vlažný začátek jsem jí nakonec hodnotila jako úžasnou, zase tak skvělá jako ve Vánocích v knihkupectví nebyla. Jsem ale ráda, že Vánoce už klepou na dveře a budu si moct všechny ty krásné momenty z Vánoc ve skotském hradě vychutnat na vlastní kůži (v mezích reality samozřejmě, tudíž například bez hradu 😄). Letos se na vánoční svátky opravdu těším a Vánoce na skotské hradě byly už jen díky své krásné obálce dobrou volbou pro zkrácení času. Nevím proč, ale pohled na obálku ve mně vždy vyvolá radostný pocit. Asi to je známka, že se grafikovi opravdu povedla? 😀

Zhruba na sto padesáté z dvě stě osmdesáti pěti stránek mě ale příběh nějak přestal bavit. Dočetla jsem ho, to ano, ale bylo to jako jíst neslazenou ovesnou kaši – nepitvořila jsem se u toho, vyloženě jsem to neprotrpěla a jsem tak akorát sytá, ale žádné extra chuťové vjemy si neodnáším. Vlastně už si i stěží pamatuji, jak to celé skončí.

Vánoce strávené na skotském hradě se mi ve finále líbily. Sice méně, než Když přeskočí jiskra, ale od tohoto typu knih neočekávám žádné zázraky. V podstatě jediné, na čem trvám je, aby mě příběh a postavy nerozčilovaly. Vánoce na skotském hradě jsou příjemnou jednohubkou, která tuto podmínku splňuje a přidává na vrch ještě více méně poutavý příběh s hezkou lokací. Knihy Donny Ashcroftové jsou jako dělané pro čtenářky Julie Caplinové a na obálce je dokonce přímo nápis „doporučuje Julie Caplinová“. Ale víte co? I když jsem velký příznivec Julie Caplinové a mám od ní přečtené vše, co doposud vyšlo (kromě absolutní novinky), Donna Ashcroftová se mi zatím líbí o malinko víc.

Konečné hodnocení: 7,5/10. Žádný zázrak, ale ani žádný propadák.

Všechny knihy od autorky se dají koupit třeba zde.