
Recenze na Danielle Steelovou… To jsem tedy nečekala. A možná, že ani vy ne, protože v článku se třemi knihami od Danielle jsem psala, že její knihy obvykle na samostatnou recenzi nevydají. Ale Tátova děvčata, Daniellina nejnovější česká kniha, byla jiná. Ne samozřejmě tak jiná, aby se bytostně odlišovala od její obvyklé tvorby, ale přeci jiná. Také jsem hned od začátku čtení měla jasno, jakou úvodní fotku chci pro recenzi vytvořit, a moc jsem to chtěla zrealizovat. To je ovšem vedlejší – především to pro mě bylo moc příjemné čtení, které mi přišlo vhod, když jsem za sebou i před sebou měla náročné týdny ve škole. Takže pokud hledáte odreagování a nevadí vám ženské romány, do Tátových děvčat se s klidem pusťte. Ale těch důvodů, proč budu tuto knihu doporučovat, je víc…

Když JT Tuckerovi zemřela žena, naložil svoje tři maličké dcerky do auta, a odjel s nimi z Texasu do údolí Santa Ynez, kde se mu podařilo sehnat práci jako pomocník na ranči. Pracoval od rána do večera, s dcerami žil v malinkém domku na ranči a musel se spoléhat na laskavost rančerovy ženy, která je občas pohlídala. Zatímco jeho dcery Kate, Gemma a Caroline dospívaly, JT tvrdě pracoval, až nakonec měl dost peněz, aby si založil svůj ranč. Když o mnoho let později zemřel, zanechal po sobě deset tisíc akrů půdy a svému ranči vybudoval výbornou pověst.
Kate, Gemmu i Caroline jeho smrt šokuje. I když s ním ne vždy zcela vycházely, byl to jejich otec – a také mu bylo teprve šedesát a byl ve výborné kondici, jak je tedy možné, že dostal infarkt? Zatímco Kate otci podřídila celý svůj život a pracovala s ním na ranči, Gemma z ranče zmizela hned po maturitě a stala se úspěšnou televizní herečkou, a Caroline, jejíž intelekt se v rodině nikdy nedočkal pochopení, se dobře vdala, má dvě děti a píše knihy pro mládež. Každá ze sester s otcem měla úplně jiný vztah, a stejně tak rozdílně přistupovaly k rodinnému ranči. S otcovou smrtí jejich životy naberou nečekaný spád a Gemma s Caroline poprvé od dob dospívání dokáží ocenit krásu dědictví, které jim otec zanechal…

Rodinné vztahy, nějaké to drama a nutnost poprat se s nečekanými životními zvraty a napravit staré chyby; zkrátka příběh od Danielle Steelové jako malovaný! Zcela očividně je to oddechové čtení a je potřeba ho tak i vnímat. Steelová do svých knih ráda zapojuje i nějaká ta vážnější témata, ale v tomto případě je nečekejte. Smrt v rodině sice není veselé téma, ale není napsaná tak, aby vás zarmoutila. Celá kniha je laděná velmi pozitivně a nic na tom nemění ani to, že na některé ze sester čekají nepříjemné události.
Již v předchozím článku o Danielle Steelové jsem psala, že jednou z jejích největších předností je schopnost vylíčit minulost postav během pár stránek a na konci románu stejně tak popsat, kam se jejich životy budou nadále ubírat. Danielliny knihy nejsou ani nijak zvlášť dlouhé, takže maximálně do tří set stran máte přečtený příběh, který by jiný spisovatel dokázal natáhnout na rodinnou ságu. A ještě ke všemu to od Danielle nevyznívá, jako by se snažila šetřit místo. Krátká shrnutí toho, co se v životě daných postav událo, mám na jejích knihách ráda, protože se spolu s postavou nemusím probojovávat nudnými kapitolami o jejich dětství nebo dospívání, ale jsem postavená před hotovou věc. A zábava může začít! Tentokrát jsem ale s Danielliným shrnutím minulosti během první kapitoly měla poprvé trochu problém, protože po takové čtyři strany se mi zdálo, že Danielle neustále omílá to samé. Popsala, čím se všechny sestry živí a nastínila jejich povahy, a pak úplně to samé vylíčila u každé sestry zvlášť. Ale jakmile jsem se přes začátek dostala, až do konce, který je samozřejmě poměrně klišovitý, jsem si čtení užívala.

Tátova děvčata se od Danielliných ostatních knih (nebo alespoň těch, které od ní mám přečtené) liší jedním konkrétním prvkem. Když jsem jej poprvé zaznamenala, byla jsem z něj dokonce lehce vyvedená z míry, nenapadlo mě, že jej Danielle vůbec umí. Tím prvkem byl humor, nenápadná poťouchlá jízlivost, s níž se strefovala do fungování Hollywoodu (protože Gemma, jedna ze sester, je herečka a v hollywoodských kruzích se pohybuje), i rozpustilé vtípky mezi sestrami. Překvapilo mě, že Danielle zde projevila ten styl humoru, který mám sama ráda, netipovala bych, že má… no, že má vůbec nějaký smysl pro humor. 😅
A protože mám díky již zmiňovanému článku nastudovaný Daniellin životopis a vím, že nemá žádné sourozence, byl pro mě dalším překvapením hezky popsaný vztah mezi sestrami Tuckerovými. Myslím si, že ho mohla odkoukat od svých dětí, kterých má požehnaně, protože byl opravdu věrohodně vystavěný. Ale možná si to jen romantizuji. A když už jsme u té romantiky, říkejte si o Danielle co chcete, ale za mě romantické linky zkrátka umí. Ne vždy jsou úplně obvyklé, v některých případech bych si dokonce troufla říct, že bývají nestandartní, ale příjemně se čtou a často mě zahřejí u srdce, protože to postavám, mezi nimiž se vztah odehrává, přeji.
Mimo rodinné drama se Danielle občas dotkla i dění na ranči. Z jejích popisů jsem cítila, že o práci na ranči moc neví, což si ale můžu jen domýšlet, ovlivněná znalostí jejího životopisu, z něhož vím, že od narození patřila mezi smetánku. A pokud se nevěnovala parkurovému skákání na nějakém plnokrevném arabovi, pochybuji, že se ke koni vůbec někdy přiblížila, ale mohu jí samozřejmě křivdit. O konci knihy jsem už napsala, že byl klišovitý, to ale jen konec samotný, u většiny dějových linek jsem byla překvapená, jak netradičně pro tento typ literatury byly uzavřené. Obzvlášť uzavření dějové linky týkající se Caroline mě moc potěšilo, protože toto téma je v knihách používané často, ovšem vždy vrcholí stejně. Bylo příjemné si o něm tentokrát přečíst s jiným koncem.
Na závěr tohoto textu si dovolím ještě podotknout, že Danielle má cit pro psaní citátových pasáží a používání názvu knih v oněch knihách. S tímto vědomím mi snad prominete, když si sem lehce sentimentálně odložím následující řádky…
„[…] Jedno ale vím jistě, a trvalo mi dlouho, než jsem na to přišla. Měl nás všechny rád. Nejen mě. Nebyla jsem jeho oblíbenkyní. Rád se se mnou hádal, protože jsem mu vzdorovala. Zato s Kate rád pracoval, protože se chovala poslušně.“ Usmála se na ně. „A Caro byla jeho chytrá dcera, za což ji obdivoval. Šla si za svým, psala knihy a žila nezávisle na něm. Naše matka mu dala tři dcery. To jí nakonec nemohl upřít. Juliette byla zase ženou, která ho milovala, se všemi jeho chybami a nedostatky a nikdy ho nezklamala. Všichni jsme ho milovali a on nás jakbysmet. Co se týče nás, jeho dcer, všechny jsme byly tátovy holky. Kdyby tu dnes stál, dal by mi za pravdu.“
Podtrženo, sečteno: v rámci žánru hodnotím pěknými 9/10.
Comment