Případy Kim Stoneové jsou jednou z nejlepších sérií, které jsem kdy četla. Nebojím se říct, že je to to nejlepší, co můžete na poli současných detektivek najít. Já se možná nebojím, ale osoby, se kterými se inspektorka Stoneová a ostatní vyšetřovatelé v sedmé knize ze série setkávají, se bojí hodně. Zlámané kosti jsou plné zastrašování, nehumánního jednání, podvodů, manipulací, fyzických trestů a zločinců, kterým to vše až doposud procházelo. Nejmrazivější případ Kim Stoneové může začít!
Kelly Roweová neměla zemřít. Měla vidět svou dceru vyrůstat, ne skončit mrtvá v uličce za čínským bistrem. Kim Stoneová se svým parťákem Bryantem musí ještě kromě zjevného sdělit její matce, že Kelly nepracovala v nočnímu klubu, ale nabízela sexuální služby. Jak se chytrá dívka, mladá maminka, dostala k prostituci? Stopy Kim s Bryantem dovedou ke Kaii Lordovi, muži, který má pod palcem místní gang, obchody s drogami a prostitutkami. Osobní zkušenost s ním má i seržant Kevin Dawson, kterého chtěl před lety nechat Lord zabít. Jako zázrakem ale přežil, a nyní hledají spolu s konstáblem Stacey Woodovou ženu, která odložila své miminko před policejní stanici. Aby se Stacey mohla poprvé od chvíle, kdy málem přišla o život, vydat do terénu, povolává Kim posilu z týmu inspektora Travise. A všichni z týmu okusí největší úskalí své práce: i kdyby moc chtěli, nikdy nezachrání všechny.
„Keve, nemůžeme…“
„Stace, při práci v terénu nastanou chvíle, kdy si musíš položit jen jednu otázku.“
„Jakou?“
„Co by udělala šéfka?“
Zlámané kosti od Angely Marsons je knížka hodně odlišná od těch, které jí v sérii předcházejí. Nejen tím, že Kevin Dawson, který je zvyklý pracovat sám, dostal znovu parťáka, nebo novou dočasnou posilou, která na West midlandskou kriminálku tak docela nezapadá. Největší rozdíl spatřuji ve stylu vypravování, který mi tentokrát přišel velmi „rozlítaný“. Autorka měla vývoj případu jako vždy pod kontrolou, a nebylo nouze o silné momenty, ale na můj vkus vytvořila přespříliš svědků nebo podezřelých, kteří narušovali střídání kapitol soustředěných na Bryanta s Kim, nebo Stacey s Dawsonem.
Autorka se snažila dát prostor mnoha vedlejším postavám, především ženám živících se nejstarším zaměstnáním, což bylo na jednu stranu opravdu pěkné. Nijak netlačila na pilu, když na pár řádcích líčila jejich osudy a události, které je dostali na ulici v době, kdy teploměr ukazuje nulu. Vzhledem k nelidským praktikám a zacházení, jakého se jim dostává, mi autorčin citlivý styl psaní připadal jako určitá kompenzace. „Pardon, že jsem vám vymyslela takové hrůzy, mám vás ráda!“ Omlouvám se, to ten můj rozbitý smysl pro humor.
Vtipné chvíle (vtipnější než mé poznámky v recenzích) se vyskytovaly opravdu hojně. Stejně jako pátý a šestý díl, i tento sedmý bych nazvala jedním z těch „normálnějších“. („Normálnějších“ rozumějte méně zvrácených než ten doposud nejzvrácenější díl, Otevřený hrob.) I když pracuji s teorií, že tyto díly nejsou o nic lepší než například třetí díl ze série, a jen já jsem se stala otrlejší. Že už zhruba vím, na co se mám u Marsonsové připravit.
Po spojení všech částí příběhu dohromady nic nenaznačuje, že by se Zlámané kosti jako kniha nějak výrazně odlišovala od svých knižních sourozenců. Ale když se na ní podíváte podrobněji a zjistíte, jak je členěna na kapitoly, spatříte to.
Obě vyšetřovatelské dvojice stojí před velkými a náročnými případy. Autorka střídá, zda se zaměří na Kim a Bryanta, nebo Stacey a Dawsona. Podle mě ale moc pečlivě. Na to, že je kapitola utnuta v tom nejnapínavějším a následující kapitola je o někom jiném, jsme my, čtenáři knih Angely Marsonsové, zvyklí. Ale ve Zlámaných kostech kapitoly rozsekávala ve zdánlivě napínavých, ale jinak nepodstatných okamžicích. Zkrátka a dobře, kapitoly jsou krátké a často o ničem. Trvalo klidně deset kapitol, než se Kim a Bryant konečně k něčemu dobrali. U Dawsona se Stacey mi zase přišlo, že se neustále točí v kruhu. Bylo to nesmírně vleklé a úmorné, a nemohla jsem se proto do děje plně ponořit.
I když jsem se zhruba sedmdesáti procenty knihy musela protrápit, odložit jí by mě nenapadlo. Byť výše zmiňované velmi ubralo na obvyklé čtivosti, stále mi stránky docela slušnou rychlostí ubíhaly pod rukama. A netrápila jsem se nadarmo, neboť, finále, tradičně již velmi akční a napínavé, za to stálo. Kim je tentokrát nucena bojovat beze zbraní s osobou, která má na svědomí nejen Kelly Roweovou, ale i další ženy, které nabízeli své tělo. Tento souboj byl opravdu skvěle napsaný. Obsahoval mnoho emocí, ale jen drobná část jich byl strach o život. Pohnutky k vraždám a chování další ze zlomených duší, se kterými Kim přišla do styku, byly brilantně vykresleny.
Vešker výcvik jí velel zastavit a počkat. V první řadě musí brát ohled na vlastní bezpečnost. Nesmí riskovat život. Potíž byla v tom, že všechny situace během výcviku jsou fiktivní, každý zločin byl pouhá simulace. Tohle nebyla hypotetická slovní úloha. Ellie Greavesová nebylo vymyšlené jméno v powerpointové prezentaci. A kdyby nebyla ochotná nasadit vlastní život kvůli záchranně nevinného děvčete, k čemu by celý ten zatracený výcvik koneckonců byl dobrý?
Nepřestávám se divit, jak z povrchně nastíněného obrazu v první knize dokázala autorka vytvořit tak po všech stránkách uvěřitelný a komplexní příběh. Kdyby Marsonsová chtěla, nebo na to dejme tomu neměla prostředky, mohla se držet všemožných klišé a nabízejících se směrech vývoje postav. Ona ale šla do hloubky, a stvořila neobyčejně propracované osudy pro každého, kdo se na scéně objevuje delší dobu. Jsem nadšená, jaké pouto mají mezi sebou vyšetřovatelé z Kimina týmu. Možná to momentálně vyvstalo napovrch kvůli posile, o kterou Kim požádala, a která je falešným toném, narušující jinak harmonickou skladbu pod kterou si můžeme představit práci Bryanta, Kim, Stacey a Dawsona. Nebo jsem si toho zkrátka dřív nevšimla. Ale čím jsem si jistá je to, že prostředí plné spravedlivých lidí, kterým na sobě záleží, je místo, kde bych chtěla být. Takové prostředí, jakým by v mé naivní mysli měl být celý svět. Nemusím si zoufat, že to tak není a nikdy nebude, že zlo číhá blíž, než si myslíme, jak se celá Česká republika přesvědčila jednadvacátého prosince 2023, kdy na filozofické fakultě přišlo o život mnoho nevinných lidí. Nemusím si zoufat, protože mám knihy, do jejichž příběhů se můžu chodit schovat.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 7,5/10.
Pokud si chcete Zlámané kosti přečíst co nejdřív, můžete zde kliknout na odkaz, který vás přesměruje do e-shopu mého oblíbeného knihkupectví. Já jsem četla e-knihu vydanou nakladatelstvím Euromedia Group pod značkou Kalibr, která vznikla zrovna v době, kdy byla kniha Zlámané kosti vydaná. (Zmiňuji to hlavně proto, protože jsem narazila na velmi zajímavý článek o Kalibru, který si můžete přečíst ZDE. Pro ty, které zajímá ekonomika knižní trhnu to může být zajímavé počtení.)