Šicí projekt č. 3: Yennefer z Vengerbergu

Když jsem se rozhodovala, jaký kostým bych si měla ušít pro svůj první Humbook fest, věděla jsem, že nechci brát šaty Nočního dvoru (i přesto, že jsou to šaty, které přímo volají po tom, abych si je vzala a celý den se v nich promenádovala jako princezna). Chtěla jsem něco více osobního, z knihy, kterou mám opravdu ráda. A vzhledem k tomu, že takřka každý den myslím na jednu konkrétní scénu z posledního dílu ságy o zaklínači, rozhodla jsem se pro šaty Yennefer z Vengerbergu, velmi mocné čarodějky, která je tak trochu mrcha ale vlastně není. Pro Yennefer je typická vůně šeříku, medailon s obsidiánovou hvězdou a fialová barva očí. Podle knižního kánonu (nenechte si od Netflixu namluvit, že pravá Yennefer vypadá jako ta z jejich seriálu) je Yennefer vysoká, štíhlá, bledá a má černé dlouhé vlasy. A protože jsem brala přípravu na cosplay velmi vážně, celé léto jsem byla zalezlá ve stínu, abych se náhodou neopálila – pro dobrý cosplay holt udělám vše! 😀 I když teď už možná víte, že na Humbook jsem nakonec nešla, stejně jsem na tento kostým nesmírně pyšná a jsem moc ráda, že jsem se do jeho tvorby pustila.

„Yennefer.“

Otočila se jako by zaskočena, přestože zaklínač nepochyboval o tom, že už zdaleka slyšela jeho krok. Položila na zem dřevěné vědro, vzpřímila se a odhrnula z čela černé vlasy; vysvobozené zpod zlaté síťky, padaly nyní v hustých pramenech na její ramena.

„Geralte?“

Jako vždy nosila pouze dvě barvy. Své barvy – černou a bílou. Černé vlasy a dlouhé černé řasy, nutící hádat barvu očích, jež skrývaly. Černá sukně, krátký černý kabátek s bílým kožešinovým límcem. Bílá blůzka z nejtenčího lněné plátna. Na bílé šíji černá sametka, ozdobená obsidiánovou hvězdou s drobnými démanty.

„Nezměnila ses.“

Ještě než jsem si nakreslila úplně první návrhy, věděla jsem, že chci šaty a ne kalhoty a kožíšek, ve kterém je Yennefer cosplayerkami ztvárňována nejčastěji. Nejenže se šitím kalhot nemám takové zkušenosti, ale také zbožňuji ten pocit, když se mi sukně vlní u nohou. Inspirovala jsem se jedněmi šaty s krajkovými rukávy a výstřihem ze seriálu od Netflixu, byť si myslím, že to není tak seriál jako spíš plivnutí do obličeje knižní předloze, a přidala si k nim fešnou bundičku se stojáčkem. Vyšly mi z toho šaty přesně tak akorát vyzývavé, aby zdůraznily, že Yennefer je především velká dáma. Dlouho jsem také uvažovala, z jaké látky by co mělo být. Výběr zabral opravdu dlouhou dobu, ale nakonec jsem se rozhodla, že šaty budou z černého brokátu se vzorem (našla jsem brokát s příměsí žakáru, který je cenově dostupnější než klasický brokát), rukávy a výstřih ze síťovinové krajky a bundička z koženky. Na té tolik nezáleželo, takže jsem vzala eko koženku, kterou nabízel e-shop s látkami, z něhož jsem si objednávala brokát. A udělala jsem dobře, je to totiž nesmírně příjemná a měkoučká kůže, která se dobře nosí.

I mě ve finále přišlo, že nad výběrem látky a střihu šatů dumám více než je zdrávo, ale nakonec jsem všechno zdárně objednala. Byly to druhé šaty, u kterých jsem látku objednávala po internetu, což se může jevit jako risk, a zároveň druhý obchod, který jsem takto prověřila. A nezklamal! Pokud se tedy ocitnete při svém šití před stejným riskem, obchody Terry móda a Marčík látky mohu směle doporučit. A když už jsem měla látky doma, mohla jsem se pustit do šití.

Nejlogičtěji se samozřejmě jevilo ušít jako první šaty. Vyrobila jsem si střihy a ušila z obyčejné černé látky zkušební živůtek, který dopadl dobře, takže mi nic nebránilo v šití „naostro“. Povím vám, že brokát sice vypadá pěkně, ale práce s ním je docela otrava. Látka se mi v živůtku neustále třepila a nejedno místo jsem ještě přišívala ručně, abych měla jistotu, že se na mě šaty nerozpadnou – koneckonců jsem je ještě šila s tím, že v nich budu trávit celý den. Ušila jsem si živůtek na tenká ramínka, k němu sukni (opět půlkolovou, ta se mi osvědčila a myslím si, že vypadá vždy skvěle) a brzy vyvstal první problém: jak se bude do šatů z nepružného brokátu lézt? Přemýšlela jsem nad zipem, to by bylo nejjednodušší, ale zároveň by to podle mě zkazilo celkový dojem, který šaty měly budit. Napadlo mě tedy, dnes to již skromně považuji za geniální, udělat na zádech šněrování. Pořídila jsem si sadu na nýtování a do šatů podle návodu „vtloukla“ kovové kroužky, díky kterým se dírky pro šněrování nebudou třepit a párat. Pro šněrování používám obyčejnou černou stuhu a celkově to podle mě vypadá zatraceně dobře! I když zde nastala vtipná situace: sama jsem se do šatů nedokázala zašněrovat, takže jsem na nich vždy týden pracovala, aby mě do nich jednou týdně při našich pravidelných setkáních zašněrovala moje maminka.

Pro tohle šití jsem už používala svojí novou šicí pannu, takže pro mě nebyl problém vyměřit a nastehovat si krajku, která měla přijít do výstřihu a na záda. A také z ní byly rukávy, v jejichž šití se šaty od šatů zlepšuji. 😁 Do šatů jsem se pustila na začátku září a zhruba druhý týden v září už jsem měla hotovo včetně krajkových pasáží. Zbývala pouze bunda, u jejíhož šití jsem byla opět ráda za šicí pannu; je to totiž bunda velice neobvyklého střihu, který by se mi bez panny nastehovával jen těžko. Jako oříšek se ukázalo šití stojáčku, který ne a ne stát. Přiznám se, že tady jsem byla zbrklá a první pokus dokonale zpackala. Naštěstí ale beru vždy více látky, právě pro takové případy. Při druhém pokusu už jsem byla opatrnější a límec nakonec udělala z více dílů. Právě díky sešití krásně držel ve vzpřímené pozici.

Celý kostým pro Yennefer byl tedy na konci září hotový, měla jsem doma i fialové kontaktní čočky, paruku a medailonek, když jsem se rozhodla, že ho potřebuji ještě o něco obohatit. Z Alliexpressu, který má navzdory své pověsti poměrně kvalitní výrobky, jsem si objednala černou brašničku s opaskem, která k finálnímu kostýmu pasovala jako vy-víte-co na hrnec! Měla jsem trochu nervy, aby brašna stihla přijít do Humbook festu, což stihla, ale nakonec jsem si s tím vůbec nemusela lámat hlavu, protože mi přišla pozvánka na výlet do Mnichova za Cassandrou Clare, který byl naneštěstí ve stejný den jako Humbook fest. Setkání s Cassandrou Clare se ale neodmítá, takže jsem Yennefer na čas uklidila do skříně a jela si užít setkání s Cassandrou.

Yennefer jsem opět vytáhla až na focení, pro které jsem si vybrala zříceninu hradu Jenštejn, a nevím, jak se to stalo, ale za tu dobu, co jsem je neviděla, šaty nějak zkrásněly. Předtím jsem je vnímala pouze jako povedené šaty, nyní jsem z nich vážně nadšená. 🙂 Šaty jsem doplnila o černé silonky, boty na platformě, které mám doma již dlouho, samozřejmě i o paruku, čočky, brašnu a medailon, ovšem korunu tomu všemu dodalo líčení.

Focení pro mě bylo ještě větším výstupem z komfortní zóny než to předchozí, o tom si můžeme povykládat třeba v Měsíčníku. Ovšem myslím, že se velmi povedlo a vyfotila jsem si i několik fotek v hradní věži, do které vedly tak uzoučké schůdky, že už jsem se viděla se zlomenou nohou. Na Jenštejnu mi bylo mimo jiné sympatické i to, že tam mohou pejsci, a tak jsem s sebou vzala toho svého, aby nemusel být doma sám. Můj psík miluje kameny, které kouše a žužlá, takže se pustil do drobného rozebírání Jenštejnu, ale přivedl mě na myšlenku, které se od té doby nemůžu zbavit, že kdyby Yennefer měla mít psa, strašně by mi k ní seděl černý francouzský buldoček (protože sama mám buldočka, jen hnědého). 😀

Projekt Yenefer je tedy úspěšně za mnou. Přinesl mi mnoho nových zkušeností, které při svých dalších šitích určitě nejednou využiji a také moc pěkný zážitek z toho, že jsem se mohla aspoň na chvíli stát oslnivou (v mém podání se nejspíš hodí dodat víceméně oslnivou) Yennefer z Vengerbergu, Jezdkyní apokalypsy a Geraltovou pravou láskou. To mi připomíná, kde je můj Geralt? Copak on se u mě zázračně neobjeví, když budu vypadat jako Yennefer? Ne?

Prací na Yennefer jsem strávila s přestávkami necelý měsíc, dohromady něco málo přes osmnáct hodin (u příštích projektů už si to budu muset stopovat, abych věděla přesný čas) a spotřebovala jsem osm metrů látky. Při práci jsem pro inspiraci poslouchala zaklínačský podcast, který mohu nyní jenom doporučit, protože se poslouchá jedna báseň. Šití mě moc bavilo a už se nemohu dočkat, až se mi naskytne příležitost, abych si je opět někam vzala.

Látka na šaty: Marčík látky

Krajka: Allegro

Látka na bundu: Marčík látky

Paruka: AlliExpress

Medailon: AlliExpress

Čočky: Čočky barevné nuly fialové jednodenní za 174 Kč – Allegro

Brašna: AlliExpress

Boty: Altercore