Jako druhý šicí projekt jsem chtěla šít večerní šaty. Mlhavou představu, jaké by to měly být, jsem měla, protože už před nějakou dobou mě okouzlil jeden fanart Feyre, hlavní postavy z Dvorů Sarah J. Maasové. A tak jsem se rozhodla, že si ušiji večerní šaty jako z Dvorů. Než jsem tedy začala pracovat na návrhu, musela jsem daný fanart dohledat. Žádný jiný než ten, který jsem kdysi spatřila ale moc pozornosti mu nevěnovala, to být nemohl. A povedlo se, našla jsem jej a podle něj si vytvořila návrh na velice odvážné šaty se zhruba metrovou vlečkou. Teoreticky jsou to „Šaty Feyre“, ale protože Feyre zrovna dvakrát nemusím, nazvala jsem si je „Šaty Nočního dvora“, jemuž Feyre vládne a ke kterému by chtěl příslušet asi každý, kdo kdy Dvory četl. Inspiraci Feyre ale nepopírám.
Noční dvůr, to je elegance, lesk a třpyt, temná obloha posetá miliony hvězd a chladné počasí. Představu o látkách jsem měla jasnou, ale najít ty pravé mi chvíli trvalo. Základ šatů tvoří černá strečová „oblekovka“, kterou jsem pořídila ve své oblíbené galanterii Flextex v Jateční ulici v Praze. Původně jsem tam nešla pro ni, protože vzhledem k tomu, že stává přes tři sta korun za metr a já jsem metrů nakonec spotřebovala sedm, jsem si jí nemohla dovolit. Ale přes léto byly v galanterii slevy více než padesát procent, a já jsem proto ke svému štěstí mohla šít z opravdu kvalitní látky, která se na večerní šaty běžně používá.
Hodně lidí se mě ptá, jak se mi jako švadlence začátečnici povedlo takové šaty ušít. Předpokládají, že to bylo těžké, ale v tomto případě lesk a opulentnost zastiňují, jak banální šití to ve skutečnosti bylo – šlo totiž v podstatě jen o nastříhání a sešití látky.
Sukně se skládá ze tří částí: z předního dílu, který je tvořený polovinou půlkolové sukně, a dvou zadních dílů, které tvoří vlečku. Půlkolová sukně se dělá jednoduše: v rohu látky jednoduše navolíte délku sukně, a pak jako když pracujete s kružítkem, dokreslíte spodek a v rohu vystřihnete pas. A takhle jsem začala pracovat i na vlečce (protože jak jsem psala minule, nepoužívám žádné kupované střihy), kdy poté, co jsem si takhle vystřihla přední díl, jsem jej znovu obkreslila, tentokrát dvakrát těsně za sebou. To byl základ pro vlečku, jen bylo potřeba dodat jí trochu tvar, což jsem udělala jen od oka. Jakmile jsem měla i první část vlečky vystřihnutou, stačilo jí znovu obkreslit.
Na vrchní díl šatů jsem, vzhledem k tomu, jak málo toho zakrývá, moc látky nespotřebovala. Na zadní díl mám svoji šablonu, pro přední díl jsem jen vystřihla dva pruhy látky, které jsem na sobě později doupravila (při příštím šicím projektu už ale nebudu muset nic špendlit na sobě, protože jsem k narozeninám dostala šicí pannu!). A mezitím jsem stále pokračovala v hledání třpytivé látky, kterou bych tohle všechno pošila. Hodně jich úplně nevyhovovalo mé představě, a když jsem konečně jednu vybrala, až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli jsem si přes internet nekoupila sedm metrů látky, která mi bude k ničemu. Ale tentokrát mi risk vyšel a byla to přesně ta látka, o které jsem snila. Sice z ní třpytky opadávají tak zběsilým tempem, že se divím, jak je možné, že na ní nějaké stále jsou, ale je dokonalá, takže si nebudu stěžovat.
Než jsem se pustila do sešívání do finální podoby, všechny kusy látky jsem pošila třpytivou látkou. Třpytky, které přitom z látky opadaly, už z šicího stroje pravděpodobně nikdy nedostanu. A sama se třpytím ještě teď. Ale stále to za to. Nejprve jsem sešila sukni, do jejíhož pasu jsem všila gumu a látku nařasila. A pak už jen stačilo sešít vršek a šaty byly na světě. Měla jsem trochu potíž s váhou vlečky, která mi vzadu stahovala sukni dolů, ale vše vyřešilo ruční přišití pasu sukně k zádům vršku. Jak jsem již říkala, šití bylo na to, jaký efekt šaty dělají, až banální. Z hlediska střihů i mnohem lehčí než Locika.
Zbývalo jen šaty nafotit. Jsem velmi stydlivá, introvertní a nefotogenická, takže jsem samozřejmě dokonalý adept na cosplayera. 😂 Ale chtěla jsem mít ve svých krásných fantasy šatech i krásné fantasy fotky, a tak jsem se musela překonat. Výstup z komfortní zóny pro mě bylo už focení Lociky, které se odehrávalo v soukromí naší zahrady, ale náhle to nebylo nic proti focení Šatů z Nočního dvoru. Vydali jsme se je totiž fotit do zámeckých zahrad v Brandýse. Moje maminka mě namalovala tak, jak bych to sama nikdy nedokázala, nahodila jsem elfí uši, popadla lodičky a šlo se na to. A vyšlo to opravdu moc pěkně. Přiznám se, že mě ani na chvilku nenapadlo se stydět a celé odpoledne jsem si náramně užila. Každá holka se někdy chtěla cítit jako princezna, a mně se to splnilo díky těmto šatům. Nechat si kolem nohou splývat dlouhou sukni, slyšet klapot podpatků… Nejradši bych už nenosila nic jiného! Takže pokud někdy okolí Brandýsa uvidíte blázna s korunkou, jak si nese vlečku v podpaží a nechává za sebou kupu třpytek, budete vědět, kdo to je.
Celkem jsem na šaty spotřebovala necelých čtrnáct metrů látky a strávila nad nimi zhruba osm hodin. Pokud by vás zajímaly další materiály s šaty z Nočního dvora, na svůj Instagram jsem vytvořila i pár videí.
Černá látka: „oblekovka“, k dostání pouze na prodejně.
Třpytivá látka: Takoy.cz
Elfí uši: Shein
Korunka: Shein
Už jsem samozřejmě začala pracovat na šicím projektu číslo tři. Ten bude speciální tím, že bude opravdovým cosplayem (Lociku i tyto šaty jsem totiž pojala pouze jako volně inspirované). Půjde o postavu z knihy… a víc už vám neřeknu. Malá nápověda se ale skrývá v srpnovém Měsíčníku. Jisté ovšem je, že se tady report objeví ještě před dvanáctým říjnem, protože tehdy se koná Humbook fest, pro který na třetím šicím projektu pracuji. Uvidíme se společně na Humbooku?😄
Comments (2)