Mám moc ráda ságu o lovcích stínů od Cassandry Clare – ale to už možná víte. Pokud se mi podařilo vás na ni v rámci recenzí na dvě série, které tu mám uveřejněné, nalákat, pak jsem odvedla dobrou práci. Možná si ale při pohledu na všechny ty knihy říkáte kde začít. Cassandra Clare totiž o lovcích stínů napříč sériemi napsala devatenáct románů a dvě doplňkové knihy. To může být trochu matoucí. A možná vás ještě více zmate, když vám řeknu, že oficiální způsoby, jak svět lovců stínů pročíst, jsou celkem čtyři. V tomto článku bych vám je ráda všechny představila, a na závěr přidala ještě způsob, jakým jsem se sériemi pročetla já. Nechci se nijak vychloubat, protože jsem se do knih tímto způsobem pustila úplnou náhodou, ale jsem s pořadím knih velice spokojená, a tak hezky mi do sebe vše v průběhu čtení ságy zapadá, že se o něj prostě musím podělit.
Všechny moje články o knihách Cassandry Clare si můžete přečíst tady.
Pojďme si ale nejprve říct, kdo to ti lovci stínů, o kterých neustále mluvím, jsou. Lovci stínů neboli nefilim, jsou bojovníci vyvolení andělem Razielem. V žilách jim koluje andělská krev, a jejich údělem je bojovat se silami temnoty, které se snaží prodrat na tento svět. Také udržují mír ve světě stínů, což je tajné společenství magických bytostí zplozených démony, a ukrývají ho přes světem civilů (tedy těch, kteří nemají vnitřní zrak a nic z toho nevidí). Boj s démony pro ně není jen něčím, co dělají, je to jejich ztělesněním. Lovci stínů jsou smrtelní, ale díky andělským runám, které si nanášejí na kůži, získávají schopnosti daleko nad hranice lidských sil.
Raziel jim před tisíci lety věnoval několik magických darů, včetně země Idrisu. Idris leží mezi Francií a Německem, a je kouzly chráněn tak, aby do něj nemohli vstoupit ani civilové, ani démoni. Hlavním městem Idrisu je Alicante, pro svou pompéznost často nazývané Skleněným městem. O osudech Idrisu a všech lovců stínů na světě rozhoduje Spolek, který se skládá z Rady volených lovců stínů a konzula. Musí dodržovat i mnoho zákonů a dohod s podsvěťany (tedy čaroději, upíry a vlkodlaky) a sličným lidem (neboli vílami) , ale to by bylo na delší vyprávění. Přejděme raději k tomu, proč jsme dnes tady…
Způsob č. 1: Dle časové osy.
Časové (a vlastně i zeměpisné) rozpětí románů je opravdu velké. Některé knihy sahají až do viktoriánského Londýna, jiné se odehrávají v Los Angeles v současnosti. Jeden ze způsobů, jak číst knihy o lovcích stínů, je tedy začít od té odehrávající se v nejvzdálenějším roce.
Já si myslím, že je to dobrý způsob, pokud se do série pouštíte už poněkolikáté. Na první čtení budu asi stále doporučovat nejprve sérii Nástroje smrti, ale tímto pořadím určitě nic nezkazíte. Jistě to bude velice zajímavé, já se to ostatně chystám někdy v budoucnu sama vyzkoušet.
Způsob č. 2: Podle toho, jak knihy vycházely.
Nám to teď asi připadá nemyslitelné, vzhledem k tomu, že jde o tak početnou ságu, ale kdysi byla na pultu knihkupectví i první, a po nějakou dobu jediná, kniha od Cassandry Clare. Tímto způsobem, tedy číst podle toho, jak knihy vycházely, určitě četl nejeden čtenář. My máme oproti nim ale tu výhodu, že všechny série už jsou kompletně vydané a nemusíme na pokračování čekat roky. Když budete číst takhle, neuděláte chybu.
Způsob č. 3: Podle sérií.
Teoreticky nic nezkazíte ani tím, když se pročtete nejprve jednou sérií, pak druhou, třetí… Takhle jsem se ságou pročetla i já. Ovšem záleží na tom, v jakém pořadí se do nich budete pouštět – inspirovat se můžete ve Způsobu č. 5.
Způsob č. 4: Podle doporučení Cassandry Clare.
I sama autorka, vlastním jménem Judith Rumeltová, se vyjádřila k této problematice. Tomuto knižnímu světu by mohla možná i docela rozumět, takže bych se nebála na ni dát. 😀 Dá se očekávat, že při čtení v tomto pořadí se zlomové informace odhalí na těch správných místech, a čtenář tak bude mít ten nejlepší možný zážitek.
Pro zajímavost: na svých webových stránkách www.cassandraclare.com má autorka všechny své knihy zobrazené na interaktivní časové ose. A nejen knihy, ale i jednotlivé povídky v povídkových knihách ze série Nejstarší kletby, i ty, které stojí mimo série. Přemýšlím, že při druhém čtení se tím budu řídit, a to včetně čtení daných povídek (jen jich, ne celých knih, přesně tak, jak je to na časové ose). Pokud se do toho pustím, jistě o tom udělám článek a vyrobím šablonku, abyste do toho mohli jít se mnou.
Způsob č. 5: Můj (neoficiální) způsob.
Jak už jsem avizovala výše, jsem opravdu spokojená s tím, jak jsem se ságou pročetla. Nemám na tom sice žádné zásluhy, protože k tomuto pořadí jsem se dostala velkou shodou okolností, ale i tak se o něj s vámi podělím. Podobně jako ve třetím způsobu, i já jsem četla podle sérií. Ale pořadí je opravdu důležité! Doporučuji číst nejprve Nástroje smrti, pak Pekelné stroje, Poslední hodinu a Temné lsti. Povídkové knihy jsem tedy četla jinak, to se musím přiznat, ale zpětně bych je zařadila takto.
Jistě jste si všimli na obrázcích knihy Kodex lovce stínů, která je vždy ponechaná stranou. Je to z toho důvodu, že je to opravdu jen bonusová kniha, nedozvíte se v ní žádný nový příběh, ale zato nahlédnete na stránky pravděpodobně nejčtenější knihy každého lovce stínů na světě! Kodex je v podstatě jejich Bible, a knihu, kterou si můžeme přečíst my, můžeme považovat za zkrácené vydání. Navíc to není úplně nová kniha; nejprve patřila Clary, ta jí pak půjčila Simonovi a těm jí sebral Jace. A všichni v ní zanechali své poznámky… Po kodexu doporučuji sáhnout až po dočtení Nástrojů smrti a Příběhů z akademie lovců stínů, protože obsahuje menší spoilery. Já bych se tedy obešla bez poznámek od hlavních hrdinů Nástrojů smrti a ilustrací ze série úplně vzadu, ale co se dá dělat. Do počtu už chybí jen kniha Kdo je kdo ve světě stínů, ale ta je ještě doplňkovější než Kodex. Jde v podstatě jen o popis postav s obrázky.
Tak co, vstoupíte do světa lovců stínů? Je to vážně skvělé čtení jak pro mládež, tak i pro čtenáře trochu znalejší, ale stále mladé duchem. 😁 A pokud už je z vás lovec stínů v zácviku, nenechte si ujít projekt Stínový srpen zaměřený právě na knihy Cassandry Clare. Každý z nás nefilim si tam přijde na to své, to mi věřte!